Romana – Vůně léta a zakázaného toužení
Letní slunce rozpálilo střechy vesnice do zlatova a vzduch voněl trávou, jezerní vodou a volností. Andy, mírně nemotorný, ale dobrosrdečný kluk s modrýma očima a rozcuchanými blonďatými vlasy, právě začal své prázdniny u babičky a dědy. Byl to svět, který znal – klidný, předvídatelný, plný koláčů a vyprávění u večerního čaje.
Až do té chvíle, kdy ji uviděl.
Za plotem sousední zahrady se v opalovacím lehátku natahovala žena, která vypadala, jako by sem zabloudila z nějakého filmu o vášni a nebezpečí. ROMANA. Její černé vlasy lesknoucí se na slunci, uhrančivý pohled skrytý za tmavými brýlemi, tělo, které by mohlo zahanbit i antické sochy. A ty plavky s tygřím vzorem, které jen zdůrazňovaly každou křivku.
Andy zůstal stát jako přibitý, když ji pozoroval, jak se líně protahuje, její prsty pomalu klouzaly po vlastní kůži, až se dotkly okrajů látky… a pak ji svlékly úplně. Jeho dech se zrychlil, když sledoval, jak se hladí, jak se její tělo napínalo v tichém vzrušení. Když vykřikla orgasmem a poté skočila do bazénu, voda se rozstříkla kolem jejího nahého těla a on cítil, jak mu krev buší v spáncích.
Ta noc byla dlouhá. Ležel v posteli, pod peřinou se chvěly jeho ruce, a v mysli mu znělo jediné jméno:
ROMANA
A věděl, že tohle léto už nikdy nebude jako dřív.
