Romana – Lekce poslušnosti
Druhý den ráno byl vzduch ještě horký a těžký od včerejšího vzrušení. Andy se nervózně potuloval po zahradě, jeho pohled neustále klouzal k sousedovu plotu, kde včera viděl to, na co neměl. A pak – jako by jeho myšlenky přivolaly samotné peklo – se objevila.
ROMANA
Tentokrát v leopardích plavkách, které obepínaly její křivky ještě dráždivěji než ty včerejší. Opřela se o plot a její ústa se protáhla do nebezpečného úsměvu.
„Vím, že jsi mě včera pozoroval,“ pronesla klidně, ale v jejím hlase byl ocelový podtón. „Mám chuť to jít říct tvé babičce.“
Andy zbledl. „P-prosím, nedělejte to!“ vykoktal, srdce mu bušilo až v krku.
Romana pomalu sundala sluneční brýle a její uhrančivý pohled ho probodl na místě. Byl v něm hněv, ale také… něco jiného. Něco, co mu rozehřálo krev ještě víc než včerejší podívaná.
„Dobrá,“ řekla nakonec. „Potrestám tě sama.“
Ukázala na malou branku v plotě, která dosud vypadala jako zapomenutá. Andy se nemohl hnout. Nemohl utéct. Byl jako připoután tím pohledem, tím hlasem, který mu nařídil:
„Pojď za mnou.“
A on šel. Jako ve snu, jako by mu nohy nepatřily. Každý krok ho přibližoval k něčemu, co mělo navždy změnit jeho léto… a možná i jeho samotného.
Branka za ním tiše zapadla.
