Vešla jsem do chalupy. V uších jsem stále slyšela Jakubovy přírazy, to jak si užil když mi naplnil kundičku. Sperma mi stékalo po vnitřní straně stehen, zadek mi pulzoval okolo šperku. Nahá, odevzdaná, zvláštně klidná.
Jakub stál u kuchyňské linky, s hrnkem kávy v ruce. Klidný, ale jiný. Ostřejší. Rozhodnější.
Pohlédl na mě. „Nachystáš svačinu?“
Přikývla jsem a mlčky se otočila. Sáhla po chlebu, sýru, noži. Ale zastavil mě, dřív než jsem se ho dotkla.
„Ne. Rozmyslel jsem si to.“
Zamrkala jsem. Jeho hlas byl měkký, ale nesmlouvavý.
„Ohni se přes ten stůl.“
Jeho povel byl jasný. A já neváhala. Přistoupil ke mě, a stiskl šperk v mém zadku.
„Pojedeme na večeři. Do města.“
Řekl to s klidem, jako bych nevypadala jako použitá čubka. Pak vzal šperk a pomalu ho ze mě vytáhnul.
„Zase je z tebe krásné umělecké dílo, čubičko. Musím se o tebe postarat a nakrmit tě, když jsi tak poslušná.”
Ztuhla jsem. Pomalu jsem se k němu otočila.
„Takhle… jak jako teď?“
Nahlas se zasmál. S úšklebkem, který jsem začínala milovat.
„Copak takhle můžeš mezi lidi? Vzpomínáš, jak jsem ti říkal, ať si přibalíš něco sexy?“
Došlo mi to. Do prdele.
Přešel k mé tašce s oblečením. Otevřel ji a začal vytahovat věci, které jsem tam včera hodila spíš v návalu rozpaků než z poslušnosti. Krajkové body s hlubokým výstřihem, samodržící punčochy, sukni ke kolenům s rozparkem a lodičky. Vše v černé barvě.
„Tohle si vezmeš. Bez kalhotek. Bez podprsenky. A bez keců.“
Mlčela jsem. Hrdlo mi hořelo. Ale mezi nohama jsem znovu zvlhla.
„Chci, aby viděli, že jsi čubka, ale moje. Máš 20 minut na to se umýt a upravit.“
Vešla jsem do koupelny a zavřela dveře a vklouzla pod sprchu.
Pára mi omývala tělo, a já zase ucítila všechna bolavá místa na těle. Vzrušovalo mě to.
Vylezla jsem ze sprchy, osušila se. Oči jsem si nalíčila do jemného kouřového tónu, rty zvolila výrazné, ale ne rudé – švestkový odstín, přesně ten, který se mu líbil. Vlasy jsem nechala volně spadnout na ramena. Vím jak miluje mé dlouhé blond vlasy.
Přešla jsem za Jakubem a začala se rychle oblékat. Až na punčochy, měla jsem strach aby se nepotrhaly. Pak jsem si natáhla sukni a obula lodičky.
Jakub mě sledoval. Ani se nepohnul, ale cítila jsem jeho pohled. Užíval si to. On se stihl připravit, když jsem byla v koupelně.
Sáhl do své tašky s věcmi. Chvíli v ní cosi hledal… a pak ho vytáhl.
Obojek.
Černý, kožený, pevný. Uprostřed kovový kroužek.
Zatajila jsem dech.
Pomalu přešel ke mně.
„Jestli si ho vezmeš,“ řekl tiše, „už to nebude jen hra. Už to bude dohoda.“
Stáli jsme naproti sobě. On s obojkem v ruce. Já nastrojená hračka, v podpatcích, s klepajícíma nohama. Nevydržela jsem to a políbila ho. Něžně. Musel cítit, co ten polibek znamená.
Neřekl ani slovo, jen se usmál.
A pak jsem poklekla. Bez slova. Pomalu. Přesně tak, jak to měl rád.
Natáhla jsem krk.
A on mi ho připnul.
Moje srdce bušilo až v uších.
Zvedl mi bradu. Políbil mě na čelo.
„Hodná holka. Vezmi si ještě to lehké sako. Pojedeme.“
Vešli jsme do restaurace a já okamžitě cítila, jak na mě všichni zírají. Někteří s nepochopením, možná i s odporem, ale většina mužů mě pozorovala takovým způsobem, jako by ještě neměli dezert.
Jakub mě vedl k našemu stolu v koutě. Usadili jsme se, objednali, a já cítila jeho pohled, který se neztrácel z mého těla ani na vteřinu.
Pak sáhl do své tašky a vytáhl malou černou krabičku. Položil mi ji do kabelky a zašeptal:
„Tohle si vezmi na toaletu. Zavedeš si do kundučky vibrační vajíčko.“
Srdce mi bušilo jako o závod. Ani jsem nemusela přemýšlet, jestli chci nebo ne, už to bylo rozhodnuté.
Při zavádění na záchodě, jsem se skoro udělala. Tak nadržená…
Byl to zvláštní pocit, vědět, že teď mám něco takového uvnitř, a že to Jakub ví.
Když jsem se vracela k našemu stolu, srdce mi spadlo do patřičných míst. Jakub tam nebyl. Místo něj seděl cizí muž, s pronikavýma očima, které se na mě upíraly.
„Jakub?“ vydechla jsem a v hlavě se mi roztočila spousta otázek.
Muž se usmál, aniž by odpověděl, a jemně mi pokynul, abych si sedla.
Co to všechno znamená? Co Jakub plánuje? A jak moc daleko jsem ochotná zajít?
„Eliško, posaď se, prosím. Musím ti všechno vysvětlit.“
Jeho hlas byl klidný, ale pevný, jako kdyby každé slovo mělo váhu, kterou nemohu ignorovat.
Sedla jsem si.
„Jmenuju se Viktor.”
Řekl, ukázal mi ovládání od hračky co jsem měla v sobě a stisk tlačítko.
Projel mnou blesk!
„Stop, počkej!“ vyhrkla jsem, srdce mi bušilo jak splašené.
„Kde je Jakub? Proč jsi tady ty?“
„Hra právě začíná, Eliško. A ty jsi v ní mnohem dál, než si myslíš.“ Viktor se jen mírně usmál, trochu škodolibě.
Ani náhodou! Tohle nezvládnu, honilo se mi hlavou.
„Přiveď ho sem,“ řekla jsem pevně, „nebo já odejdu.“
V tom mi přišla zpráva na mobil.
„El, s Viktorem jsi v bezpečí. Neboj se. Kdyby to bylo moc, můžeš kdykoliv odejit. Ale vím, že jsi určitě pěkně mokrá. A neboj. Furt jsi má. Dokonalá. Líbám tě. J.”
Viktor se na mě podíval s klidem a jemným úsměvem, jeho hlas byl měkký, ale cítila jsem v něm pevnost:
„Jakub mi říkal, že v tobě je i touha po jiných mužích. Že nejsi jen jeho.“
Stiskl ovladač a vibrace se rozlily mým tělem, vzbuzovaly napětí i podivný klid zároveň.
„Ale teď — po kom toužíš právě teď, tady, v tuhle chvíli?“
Zavřela jsem oči a připustila si to, co jsem celý čas v sobě cítila, i když mě to zaskočilo:
„Teď chci jen Jakuba. Miluju ho.“ vyletělo ze mě.
Viktor pomalu přikývl, jako by to přesně čekal:
„Já vím, Eliško. Tohle už není jen hra, je to o hranicích, které nastavuje jen on.“
Moje tělo se chvělo, napětí mezi námi bylo hmatatelné. Zároveň jsem v sobě cítila zvláštní klid, ale i nesmírnou frustraci — chtěla jsem být jen s Jakubem, ale zároveň tady, pod jeho kontrolou, bez možnosti protestu.
Viktor se naklonil blíž a jeho hlas zněl šeptem:
„Jsi připravená přijmout hranice, které ti Jakub nastaví? Aby všechno bylo přesně tak, jak to chce on?“
Podívala jsem se mu do očí, z hloubky srdce jsem věděla, co je pravda.
„Ano,“ odpověděla jsem pevně, „ale jen pokud bude vždycky s ním.“
„Jakub si vybral dobře. Skoro mu závidím, jako většina mužů v téhle místnosti.“ řekl tiše a zatlačil na ovladači další vlnu vibrací.
Pak se zvedl, položil na stůl ovládání a mlčky odešel
