Vidí, jak moc mě celá situace vzrušila – můj penis je tvrdý a napjatý, až se sám sebe skoro stydím. On se jen pobaveně ušklíbne a mlaskne jazykem, jako by si mě chtěl ještě víc vychutnat. Bez jediného slova mě najednou pevně uchopí a přitlačí na lůžko. Jeho pohyby jsou jisté, nedočkavé, a já v tu chvíli ztrácím kontrolu.
Dřív než stihnu cokoliv říct nebo udělat, už mi přivazuje zápěstí i kotníky k rámu postele. Každý uzel je pevný, ale nebolí – jen mě drží přesně tam, kde mě chce mít. Srdce mi buší vzrušením i nervozitou, tělo se napíná v očekávání dalšího dotyku.
Nakloní se ke mně, jeho dech cítím těsně u ucha. „Neboj se,“ zašeptá tichým, hlubokým hlasem, zatímco mi jemně, ale nekompromisně zavazuje oči šátkem. Najednou nevidím nic, jen tmu, a všechny ostatní smysly se zostří. Vnímám každý jeho dotek, každý pohyb, každý náznak jeho dechu na své kůži.
Jsem úplně vydaný napospas jeho vůli, svázaný, oslepený a vzrušený víc, než jsem si kdy dokázal představit. Čekám, co přijde dál, a v tu chvíli je to čekání samo o sobě tím největším vzrušením.
Ležím na lůžku, svázaný a se zavázanýma očima, a každý můj smysl je napnutý k prasknutí. On si dává záležet, aby mi nic neuniklo – jeho ruce kloužou po mém těle, hladí mě, někdy jen letmo, jindy mě stiskne pevněji, až mi po kůži přebíhají vlny vzrušení. Občas se jeho dech přiblíží k mé hrudi, jindy cítím, jak mi jazykem přejíždí po břiše nebo po vnitřní straně stehen. Nikdy ale nevím, kde se mě dotkne příště.
Občas mě nechá v napětí, jen mě pozoruje, a já cítím, jak se mi svaly napínají očekáváním. V jednu chvíli mi políbí krk, v další mě jemně kousne do bradavky. Slyším jeho spokojené zamručení, když vidí, jak na každý dotek reaguji.
Čas jako by se rozplynul, nevím, jestli uběhla minuta nebo celá věčnost. Najednou jeho doteky ztichnou, a já cítím, jak si s něčím hraje těsně u mého klína. Prsty mi přejíždí po stehnech, pak slyším tiché zašustění a ucítím chladivý dotek latexu na svém penisu. Pomalu, pečlivě mi nasazuje kondom, a já vnímám každý detail – jeho prsty, napětí v mém těle, svůj zrychlený dech.
Jsem napjatý, vzrušený a úplně vydaný jeho péči. V tu chvíli vím, že všechno, co přijde, bude ještě intenzivnější.
Jakmile mi nasadil kondom, nezdržoval se už s ničím dalším. Cítil jsem, jak si mě pevně přidržuje za boky, a pak – bez jediného slova – si na mě nasedl. Najednou jsem byl v něm, obklopený jeho těsností a horkostí, úplně pohlcený tím pocitem. On se ani na okamžik nezajímal o to, co cítím já. Celé jeho tělo se napjalo, opřel se o mé hrudník a začal si sám určovat tempo.
Jeho pohyby byly tvrdé, nekompromisní. Přirážel si mě hluboko do sebe, hlasitě vzdychal a vůbec se nestaral, jestli mi to vyhovuje, nebo ne. Vnímal jsem jen jeho vzrušení, jeho potřebu, jak se na mém penisu sám udělává, jak si mě bere přesně podle svého. Každý jeho pohyb byl rozhodný, dravý, a já byl jen nástrojem pro jeho vlastní rozkoš.
Byl jsem v jeho moci, svázaný a bezbranný, a on si mě používal přesně podle svých představ. V tu chvíli byl svět jen o něm a o jeho touze, kterou si na mně bez zábran vybíjel.
Jeho pohyby byly stále dravější a neústupné, vůbec se nezajímal o nic jiného než o vlastní rozkoš. Každý příraz byl prudký, cítil jsem, jak mě jeho tělo zcela ovládá. Byl jsem napnutý, svázaný, oslepený, a s každým dalším pohybem jsem měl pocit, že už to dlouho nevydržím.
Vzrušení mi pulzovalo celým tělem, dech se mi zrychloval a svaly napínaly. On si mě dál tvrdě bral, bez přestávky, bez slitování, a já cítil, jak se blížím k vrcholu. Nemohl jsem se hýbat, nemohl jsem nic ovlivnit – byl jsem v jeho moci a právě to mě dostávalo ještě víc.
Najednou už to nešlo zadržet. Tělo mi projela vlna rozkoše, napětí povolilo a já se udělal hluboko v něm, zatímco on si mě dál dravě přirážel, úplně pohlcený vlastním vzrušením.
Byl jsem úplně bez sebe, celé tělo se mi třáslo a nemohl jsem ani promluvit. Oči mi nechal pořád zavázané, takže jsem jen vnímal zvuky kolem sebe – slyšel jsem, jak s něčím šramotí na stolku vedle lůžka. Slyšel jsem jeho klidný hlas: „Dneska už musíme končit, ale na kontrolu mi přijdeš za týden, ano?“ Ještě jsem ani nestihl odpovědět, když dodal: „Ještě musím udělat jednu drobnost, moc se omlouvám, ale musí to být.“
Cítil jsem, jak mi stáhl ruku a něco mi utáhl kolem paže. U toho tiše šeptal: „Neboj, bude to bolet jen trochu…“ Vzápětí jsem ucítil drobné bodnutí – bral mi krev. Zmateně jsem se nadechl: „Proč?“ On se jen pousmál, jako by to byla samozřejmost: „Abychom příště nemuseli používat ochranu. Musím mít jistotu, že je všechno v pořádku, abys mohl příště ty do mě.“
Pak mě odvázal, že mám opravdu přijít za týden. Trochu jsem se na něj zlobil, že mi to neřekl dřív, ale zároveň jsem věděl, že přijdu. Slíbil jsem to – a v hlavě mi už běžela představa, co se asi stane příště.
