Seděli naproti sobě. Večer byl teplý, víno pomalu docházelo a slova se říkala tišeji, hlouběji. Už nemluvili o práci, o počasí ani o tom, co je „v pohodě“. Tohle byla ta fáze, kdy konverzace přeskočí do jiného rytmu jako když přejdeš z chůze do pomalého tance, aniž bys si to všiml.
Kryštof pozoroval Ludmilu. Neusmívala se. Ale oči měla klidné a soustředěné. V tu chvíli nevypadala jako žena, která hledá flirt. Vypadala jako někdo, kdo přesně ví, co snese a kdo bude dál mlčet, dokud ten druhý neukáže, jestli je dost opravdový.
„Když mě takhle posloucháš...“ řekl nakonec Kryštof, „mám chuť tě políbit.“
Nezasmála se. Jen přikývla.
„Tak to udělej.“
Přesunul se blíž. Její tělo ani necuklo. Ale jakmile byli tváří v tvář, všiml si, jak se jí zrychlil dech. Políbil ji pomalu, jemně, ale beze studu. Jazykem jen naznačil směr, a ona ho přijala... přesně v tom tichu, které zůstalo mezi větami. Její ruka mu sjela na stehno. Lehce ho stiskla. Potom výš.
Bylo to tak přirozené, až to bolelo.
Posunul ji opatrně dozadu, položil ji na pohovku. Stáhl jí tričko přes hlavu. Nepodprsenkovala. Prsa měla pevná, krásná, s tvrdnoucími bradavkami. Když je vzal do ruky, jen tiše vydechla nosem. Nepotřebovala slova. Už ne.
Políbil ji pod klíční kostí, přejel jazykem dolů a znovu se vrátil. Hrál si s jejími bradavkami. Lízal je, sál, hladil. Rukama mu vjela do vlasů. Nepřestával.
„Bože... tohle děláš schválně?“ zašeptala.
„Jo. Chci, aby ses rozpadla ještě dřív, než do tebe vůbec vklouznu.“
Zasmála se chraplavě, s otevřenou hlavou zakloněnou dozadu. Její stehna se třásla, tělo už žilo vlastním rytmem. Kalhoty z ní stáhl pomalu. Kalhotky byly celé promočené. Přiložil k nim rty. Přes látku. Zatlačil jazykem. Zachvěla se celá.
Pak ji sundal. Roztáhl jí nohy. A zhluboka se nadechl... ta vůně, ta teplá, přirozená ženská šťáva, byla jako droga.
„Seš úplně mokrá.“
„Udělej s tím něco… okamžitě.“
Přejel jazykem přes její pysky. Klidně, přesně. Pak znovu. Zůstával na klitorisu, jen kroužil. Dlouze. Bez spěchu. Její tělo se kroutilo, ale on si ji přidržel. Když jí zasunul dva prsty dovnitř, zasténala.
„Ještě… hluboko... pohybuj jimi... ano... ano... tam...“
Jazyk, prsty, dech. Skládal ji jako hudbu. A ona hrála. Držela si ňadra, mačkala je, zatínala prsty do polštáře. A pak najednou ztuhla, boky se napnuly, celá se roztřásla. První vlna orgasmu ji zasáhla tvrdě, hlasitě, s výkřikem, který jí utekl dřív, než ho chtěla zadržet.
Kryštof ji ještě chvíli držel na jazyku. Jen jemně, skoro jako by uklidňoval divoké zvíře. Teprve pak se zvedl. Kalhoty měl už rozepnuté. Vytáhl ho. Tvrdý, pulzující.
Přehnul ji přes pohovku, podržel za boky a najel do ní jedním tahem. Vklouzl celý. Hluboko. Mokrá ho obklopila jako horký samet.
„Fajn... teď chci tebe,“ zašeptala Ludmila.
„Celýho. Bez filtru.“
Začal přirážet. Pevně, pomalu. Hladil jí záda, sjížděl dlaněmi po bocích. Pak zrychlil. Držel ji za vlasy, tiskl si ji k sobě, až se jejich těla pleskavě spojovala. Hlasitě. Pravdivě. Syrově.
„Líbí se ti to, že jo?“
„Kurva… miluju, jak do mě mrdáš…“
„Tak drž, ještě nejsem hotovej.“
Střídal rytmus. Tvrdě, pomalu. Dlouhé tahy. Krátké přírazy. Sténala. Prosila. Vzdychala jeho jméno. A pak přišlo další sevření. Orgasmus číslo dva. Tentokrát už se nedržela. Křičela do polštáře. Její tělo pulsovalo, zmítalo se pod ním.
To ho dorazilo. V posledních třech přírazech se udělal. Hluboko v ní. Silně. Vystříkal se do ní celým tlakem, jako by tím chtěl označit, že tam patří.
Zůstali spojení. Pomalu, beze slov.
Ludmilin vnitřní hlas:
Nepotřebuju romantiku. Ne hned. Potřebuju pravdu. Ruce, co mě unesou, když se přestanu kontrolovat. Slova, co mě nevylekají, ale rozechvějí. A tělo, které mě zná i bez mapy. A tohle… tohle bylo přesně ono. Ne proto, že mě dostal. Ale proto, že mě nechtěl vlastnit. Jen mě cítil... celou. A dovolil mi být přesně tam, kde mě to v sobě tahá už roky. Mezi rozumem a touhou. Mezi bezpečím a tím, co ho rozbíjí.
