Byl nudný pondělní den v mém autoservisu jako vždy ...Vedro, olej, ruce špinavé od motoru a reprák hrál v pozadí nový fláky.Už jsem chtěl zavřít,protože už bylo celkem pozdě a zapadalo slunce , když jsem ji uviděl. Šla pomalu, boky se jí houpaly, jako by věděla, že ji sleduju,sledovala mne tak nejistě a poddajně.
Krátká džínová sukně, upnuté tílko bez podprsenky kde šlo vidět vše a pohled, kterým by roztavila i starý karburátor.
Zastavila se u dveří a v rukou držela klíčky.
„Zdravím,“ řekla. „Asi mi něco protéká...“
Zvedl jsem obočí. „Motor nebo ty?“
Zasmála se. Trochu nervózně, ale vzrušeně. Přistoupila blíž a podala mi klíčky. Na nehtu měla čerstvý škrábanec. Její ruce se lehce chvěly.
„Potřebuju... aby ses na to podíval,“ řekla tiše. „Pořádně.“
Zavřel jsem vrata dílny. Mezi námi se v tu chvíli dalo krájet napětí. Cítil jsem, jak se chvěje. Ne strachem, ale očekáváním. Neudělal jsem nic. Ještě ne. Sedl jsem si na montážní vozík, vytáhl cigaretu a jen se na ni díval.
„Sundej si sukni.“
Zarazila se, ale splnila rozkaz. Pod sukní nic. Přesně jak jsem tušil.
„Takhle jezdíš běžně?“
„Jenom když doufám, že mě někdo... opraví.“
Zasmál jsem se. „Tak pojď, děvko.“
Přivázal jsem jí zápěstí k držáku heveru. Opřená o kapotu, kolena od sebe, kůže se jí lepila na rozpálený plech. Měla zakrytý výhled, neviděla mě. A to bylo přesně ono. Byla v rukou mechanika, který se s ní rozhodně nebude mazlit.
Zalapal jsem po nářadí, ale místo klíče jsem vzal studený kovový šroubovák. Přitiskl jsem ho mezi její stehna, pak jí jím pomalu přejížděl podél vnitřní strany stehen.
„Víš, co se stane, když systém přehříváš a nepustíš tlak ven?“
Zalapala po dechu.
„Praskne,“ zašeptala.
„Přesně tak. A ty už jsi nebezpečně blízko varu.“
Začal jsem si s ní hrát. Dlouho, pomalu, důsledně. Prsty, jazykem, špičkou nástroje. Když se začala kroutit, stáhl jsem se. Když začala prosit, ignoroval jsem ji. Její boky žádaly o dotek, ale nic nedostala.
„Řekni, co jsi,“ poručil jsem.
„Jsem tvoje... poslušná kurvička, pane.“
Tehdy jsem jí dovolil víc. Ale pokaždé, když se blížila k orgasmu, zastavil jsem se.
Znovu. A znovu. A znovu.
Až klesla na kolena, úplně vyčerpaná. V očích měla slzy slasti i zoufalství. Ale neodvážila se protestovat.
„Prosím… chci se udělat… už nemůžu…“
„Ještě ne. Až já řeknu.“
Pak jsem jí dovolil se dotýkat. Ale jen tak, jak jsem jí řekl. V přesně daném rytmu. A když byla konečně na okraji propasti a její tělo se chvělo jako motor bez mazání, přitáhl jsem ji za vlasy a zašeptal jí do ucha:
„Teď. A nahlas.“
Vybuchla. Křičela moje jméno, chvěla se, tělem jí projel silný orgasmus jako rázová vlna. A když dopadla zpět na kolena, byla celá mokrá – a ne jen mezi nohama.
Sedl jsem si zpátky na vozík, zapálil další cigaretu a sledoval ji.
„Máš ještě něco na opravě?“
Zvedla oči.
„Jo. Já sama.“
