Zpráva přišla o den později. „Dnes nepromluvíš. Ani jediné slovo. Než řeknu jinak.“
Byla jsem v práci, když jsem ji četla. Na schůzce. V kalhotách, v saku. A přesto jsem se okamžitě začala chvět. Mokrá během několika vteřin. Už jsem ani nepředstírala, že se bráním. Chtěla jsem to. Byla jsem jeho. Hra se stupňovala. A já milovala každý krok.
Přesně ve 21:00 zazvonil. Otevřela jsem…s páskou přes ústa, v prádle, které mi vybral on: černá krajka, bez podprsenky, podvazky, punčochy.
Prohlížel si mě jako maso na trhu. Obešel mě pomalu. Prstem přejel po mé bradě, pak po krku. Stiskl mi bradavku tak silně, až jsem se zakymácela.
„Dobře. Dneska ti vezmu i poslední zbytky vůle.“
Zatlačil mě na kolena. Vyhrnul si košili, nechal mě se jen dívat. Nedotýkat se. Nesahat. Jen se dusit touhou. Zavázal mi oči. Přivázal zápěstí k rámu dveří a nechal mě stát, roztáhl mi nohy.
Najednou jsem cítila jeho jazyk. Studený. Přes látku kalhotek. Líbal mě dlouze, škádlivě. Tahal je bokem. Zajížděl dovnitř. A pak nic. Přestal. Nechal mě v tom. Když jsem se zavrtěla, dostala jsem výprask…tvrdý, rytmický.
A znovu mě lízal. Silněji. A prsty. Do hloubky. A já hořela. Potila se. Zatínala zuby, abych nevydala ani zvuk. Ale on to věděl. Sledoval každý stén nutý nádech. Tiskl mi obličej k sobě a šeptal:
„Nesmíš mluvit. Jen poslouchat.“
Zvedl mě, přenesl na stůl. Roztáhl mi nohy, přivázal je k nohám stolu. Nemohla jsem se pohnout. Pak přišlo něco nového…páska přes oči zmizela. Ale místo něj tam stála ona.
Žena. Krásná. S tvrdým pohledem. A než jsem stihla cokoli zpracovat, začala mě lízat. Hluboko. Bez zábran. Tvrdě, rychle. Jazyky, prsty, sliny…
A on jen sledoval. Stál vedle a držel mi hlavu, šeptal mi do ucha, co všechno se mnou ještě udělá.
Udělala jsem se. Dvakrát. Třikrát. Křičela jsem pod páskou, zoufale. Celé tělo se mi klepalo.
A pak se mě zmocnil on. Beze slov. Beze slitování. Zezadu. Z boku. Přes koleno.
Stříkal do mě, do úst, na prsa. A pokaždé mi říkal, že jsem jeho. Jeho malá hračka.
A já to milovala.
Později, když jsme všichni leželi v tichu, mi pomalu rozvázal ruce. Políbil mě do vlasů. „Promluv.“ „Děkuju,“ zašeptala jsem.
A věděla jsem, že tahle hra neskončila. Že tohle byl jen začátek.
