Moje kůže byla rozpálená, hrudník se zvedal a klesal v rytmu, který už dávno nepatřil mně. Srdce mi bušilo tak silně, až jsem ho cítila v uších. A mezi nohama – pulzovala nejintimnější část mě. Otevřená. Mokrá. Napjatá.
Jakub těžce oddychoval. Měl dost.. Nebo ne?
Myslela jsem že usneme, ale to jsem se pletla. Přesunul se k mým nohám s otočil mě na záda.
Ležela jsem na zádech, nohy roztažené, boky podložené polštářem. Byla jsem úplně otevřená. Kluzká. Připravená. Aspoň jsem si to myslela.
Jakub se na mě díval, jakoby studoval umění, které se chystá dokončit. Na prstech měl lubrikant. Hodně. Víc, než dřív. Už to samo o sobě něco znamenalo.
„Chci celou tu tvoji úzkou kundu. Všechno. Pustíš mě?“
Polkla jsem. „Jo… chci tě tam… až po zápěstí.“
Usmál se. Spokojeně. Zase ten predátor, který právě slyšel souhlas se sežráním.
První prst vklouzl hladce. Hluboko. Zasténala jsem, ale bylo to příjemné. Vše ve mně se těšilo na to, co přijde.
Druhý prst následoval přirozeně. Trochu roztáhl vstup, ale kundička ho ochotně přijala. Zvedla jsem boky, vyšla mu vstříc. Dech se mi zrychloval…
„Takhle se mi líbíš,“ zamručel. „Otevřená. Vlhká. Bože… jak jsi úzká. A přitom mě pouštíš dál.“
Třetí prst… a s ním první zadrhnutí. Cítila jsem plnost. Tlak. Ale ještě to šlo. Byla jsem mokrá, chtivá, připravená. Jakub mě šukal třemi prsty, zasouval je hluboko, hýbal jimi v rytmu, který mi bral dech.
„Máš ji úžasnou,“ vydechl. „Ale ještě držíš. Teď… teď přichází to těžší.“
Ztuhla jsem. Věděla jsem, co to znamená.
Čtvrtý prst. Jeho hřbet se opřel o vstup. Přetáhl kůži přes klouby. Pomalu. S tlakem. A tělo se začalo bránit. Svaly se sevřely, vnitřnosti stáhly. Všechny moje reflexy začaly křičet ne!
Zasyčela jsem. „Au… počkej… to je… to je moc…“
Jakub nezastavil. Ale nepokračoval dál. Ruku měl na mém břiše. Jako připomenutí, že má situaci plně pod kontrolou.
„Dýchej, Eliško. Jen dýchej. Tvý tělo je moje. Ale ty ho musíš pustit.“
Přikývla jsem. A soustředila se. Dýchání do břicha. Uvolnění pánve.A pak…
Zlomek vteřiny… kdy se něco prolomilo.
Jeho čtvrtý prst vklouzl dovnitř. Cítila jsem, jak se vše kolem něj stahuje, jak kunda bojuje, ale zároveň se otevírá.
„Dobrý…?“
„Ne… ale chci dál.“
A právě tehdy přiložil pátý prst. Jen se opřel. Jakoby posílal výzvu: tak co, Eliško? Tohle zvládneš?
Tlak byl nepopsatelný. Jako by se mi celá pánev měla roztrhnout. Kunda ho odmítala. Sevřela se. A přesto… kdesi hluboko, hořela ta touha.
„Zasluž si mě,“ procedil. „Pusť mě dovnitř. Chci tě vyplnit celou. Tak dělej, čubko. Roztáhni se pro mě.“
Zavrčela jsem bolestí. Svaly mi hořely. Pochva ho svírala tak pevně, že jsem myslela, že mu prsty zlomím. Ale nepřestával. Po milimetrech. Klouzavý tlak. Neúprosný.
„Tlač proti mně. Pusť mě… ano… tak je to správně…“
Najednou to šlo. Celá pěst.
Křičela jsem. Hlasitě. Ne ze strachu. Z přemožení. Celé tělo se roztřáslo. Nohy se roztáhly doširoka. A Jakub byl ve mně. Až po zápěstí.
Byl tam.
Až po klouby. Uvnitř mě.
Nemohla jsem dýchat. Tělo se mi chvělo. Nedokázala jsem rozeznat, jestli se chvěje rozkoší nebo šokem. Byla jsem naplněná. Přetížená. Otevřená do posledního milimetru.
Jakub tam zůstal. Nehnul se. Jen dýchal. Klidně. Ruku měl zabořenou v mé kundě jako klíč v zámku, jako zbraň v pouzdře. Vnímal každý stah, každý mikropohyb.
„Taková malá…“ vydechl, „…a přitom mě pustíš až sem.“
Přikývla jsem. Nebyla jsem schopná mluvit. Jen jsem cítila. Každý milimetr jeho kůže v sobě. Jak mě zevnitř roztahuje. Drží. Jakoby ovládal mé tělo zevnitř.
„Přesně tak tě chci,“ pokračoval tiše. Jeho hlas byl hluboký, klidný, neúprosný.
„Roztáhlou. Otevřenou. Zlomenou touhou.“
A pak začal…
Ne prudkými pohyby. Ale kroužením. Pomalu, zlehka, pěstí v mém nitru. Měnil úhel. Tlačil proti stěnám. Dlaní zkoumal prostor mého těla jako sochař hlínu. A já… já křičela. Syčela. Prosila, aniž bych si to uvědomovala.
Každý jeho pohyb byl cizí. A přitom božský. Tlak na bod G. Tlak na dělohu. Kroutila jsem se na polštáři, ale on mě držel druhou rukou za stehno. Nemohla jsem nikam.
„Cítíš to?“ zašeptal. „Jak se mi přizpůsobuješ? Už jsi moje. Doopravdy.
A pak to udělal.
Začal mě pěstí šukat. Pomalé přírazy, ale razantní. Jeho zápěstí mě naráželo zevnitř. Každý náraz byl jako výbuch. Kunda mi pulsovala, srdce bušilo. Připadalo mi, že se uvnitř roztrhnu — a že přesně to potřebuju.
Přitlačil mi palec na klitoris. Drtil ho drobnými krouživými pohyby, zatímco mě zevnitř bral tou neuvěřitelnou plností.
„Apak přišla vlna. Vlna šílené slasti. Ne orgasmická přes-orgasmická. Můj klitoris vystřelil bolestí a blahem. Moje pánev se zvedla, sevřela ho. A já křičela.
Cítila jsem, jak teču. Tělo se třáslo v křečích. Jakubova pěst zůstala v mém nitru, pevná, vítězná. A on mě držel.
„Tohle byla tvoje hranice, Eliško. A právě jsi ji překročila.“
Ležela jsem na zádech, stehny roztažená doširoka, kundička rozevřená, tepající, ještě pořád napnutá z toho, jak se do mě vešla celá jeho ruka. Klepala jsem se.
Jakub se nade mnou tyčil, díval se dolů, pohledem hladil každou kapku, co mi stékala po stehnech.
„Jsi nádherná,“ zašeptal. „Otevřená. Přesně tak tě chci.“
Klekl si mezi moje nohy. Pomalu. Jako dravec, který už ví, že jeho kořist nikam neuteče.
A pak mě začal lízat.
Ne jemně. Ne opatrně.
Zabořil se do mě jako hladový vlk.
Jeho jazyk tvrdě klouzal přes můj klitoris, pak mě olízl celou, odshora až dolů, a znovu zpět. Sál mě, lízal mě, dokud jsem nezačala znovu vzdychat. Zuby jemně, ale záměrně, škubl za naběhlý poštěváček. Cukla jsem se. Zaječela.
„Ještě ne, zlato. Ještě nekončíš.“
Držel mě pevně za boky, jazykem tvrdě kroužil, lízal jako nikdy nikdo . Vsunul mi dovnitř prsty – jen dva, rytmicky. Lízal mě přesně ve chvílích, kdy se uvnitř dotýkal těch nejslabších míst.
Měla jsem ho plnou pusu jmen. Vzlykala jsem mu do vzduchu. Klepala se. Ale on nepřestal.
„Uděláš se mi do pusy, jako poslušná děvka,“ zamumlal proti mé kůži.
Mžik.
Tělo se mi zvedlo, propnulo, kundička se zatřásla a explodovala jsem. Křičela jsem. Tekla jsem. Stříkala. Celá.
A on pil. Hltal. Až do samého konce.
Točila se mi hlava. Nevěděla jsem o světě…
