Tomáš namířil ovladač na televizi a zesílil zvuk, sousedka odněkud za oknem mezitím ječela, jako kdyby ji na nože brali. Její teatrální projev přehlušil i zaplněné tribuny Allianz Areny, kde Bayern aktuálně sváděl lítý boj s Leverkusenem, a to už bylo co říct. Balkónové dveře zavřel dávno, okno ale musel nechat otevřené na ventilaci, pokud se nechtěl během horké letní noci zalknout vedrem. Těšil se, až si otevře láhev červeného a užije si chvíli zaslouženého klidu, ráno odvezl manželku Kláru s jejich jedinou dcerou Eliškou na vlak, obě se věnovaly aerobiku, čekalo je soustředění ve sportovním areálu na Sázavě a jeho celý týden bez nich a ve svých dvaačtyřiceti letech se cítil skoro jako puberťák, který zůstal doma sám po odjezdu rodičů na dovolenou. Když sportovní stanice zařadila komerční přestávku, vstal z křesla a poodešel k obývákovému oknu. V jeho blízkosti ženský hlas podstatně zesílil, vsunul dva prsty mezi lamely žaluzií a roztáhl je na úzkou škvíru. A v příštím okamžiku se jeho oči rozšířily překvapením a po tváři mu přelétl lehký úsměv. Koncem minulého týdne se do domu přistěhovala nová nájemnice, od té doby se sice několikrát potkali na chodbě, ale jen jí kývl hlavou na pozdrav a hleděl si svého. Postarší majitelka dlouhodobě pronajímala garsonku na konci chodby studentům, takže si tamních nájemníků příliš nevšímal. Každý rok se tam nastěhoval někdo jiný, s končícím semestrem se zase odstěhoval a to se se železnou pravidelností opakovalo. A teď pobaveně zíral na nahou hnědovlásku klečící na stylové pohovce s prsy převislými přes opěradlo, o které se opírala útlými pažemi. Zezadu ji bral muž zhruba stejného věku jako on a ona si u toho div nevykřičela hlasivky. Jednokřídlé plastové okno garsonky bylo situováno v pravém úhlu k oknům jeho obýváku, bylo otevřené dokořán a ve vzdálenosti sotva několika metrů, takže je měl jako na dlani. Zřejmě je ani nenapadlo, že by je někdo mohl vidět, byli tak zaujati sami sebou, že nevnímali svět kolem. Tomáš si dodal odvahy a opatrně otevřel žaluzie, aby na ně lépe viděl, hlavně na ni. Pokud měla některá tak velký a dokonale tvarovaný zadek jako ona, byl ochoten to risknout. S potutelným úšklebkem se do něj vpíjel očima, ale vzápětí ucukl hlavou a vmáčkl se do rohu vedle okna, když nečekaně vzhlédla a jejich oči se na krátký okamžik setkaly.
Chvíli vyčkal, komerční přestávka mezitím skončila a od televize k němu opět dolehl hluk fotbalových tribun. Nadechl se a opatrně vyhlédl ven, ale tou dobou už bylo protější okno zavřené a zabezpečené sklopenými žaluziemi. Pobaveně se tomu uchechtl a vrátil se zpátky do křesla, uchopil sklenici a jedním lokem ji vyprázdnil. Mimoděk ho napadlo, že by ho jeho nová sousedka mohla klidně považovat za šmíráka, ale pak zlehka potřásl hlavou, jako by chtěl tu myšlenku co nejrychleji zaplašit. Dělat to u otevřeného okna a s hlasivkami, jaké měla ona, to přece nemůže zůstat beze svědků. To by tu museli být všichni hluší. Ale vypadala dobře, sakra dobře. Pomyslel si a blaženě se nadechl. „Vítej v sousedství, krásko,“ zamumlal si pro sebe a poté se znovu zahleděl na obrazovku.
Druhý den ráno Tomáš odjel na nákup, zaparkoval na volném místě naproti vstupním dveřím do obchodního centra a když opouštěl klimatizovaný prostor auta, útrpně si povzdechl. Nebylo ještě ani deset hodin a prudký žár dopoledního slunce ho nekompromisně sežehl a obtiskl mu lehkou polokošili na tělo. "Máte naši klubovou kartu?" Plavovlasá modroočka v erárním zaměstnaneckém stejnokroji tázavě zvedla jedno obočí, zatímco rutinně projížděla jednotlivé položky nákupu skenerem čárových kódů. Tomáš mlčky zavrtěl hlavou, počkal až mu sdělí konečnou částku a pak přimáčkl platební kartu na terminál. Mladá pokladní si mezitím lokla z pomačkané pet láhve bez etikety a provětrala si rozepnuté cípy košile, mezi kterými vykoukla sportovní podprsenka se zřetelně nakrčenými hrbolky bradavek a několika nepatrnými mokrými flíčky. Pokladna se s cvaknutím otevřela, papírovou účtenku odmítl, nastrkal nákup do tašek a spěšně se rozloučil. Byl rád, že to má konečně za sebou, měl dovolenou a pokud po něčem opravdu netoužil, tak trávit ji ve frontách v supermarketu. Obtěžkán dvěma plastovými taškami prošel koridorem nákupního centra a venku zamířil přes rozlehlé parkoviště k autu. Ve stejnou chvíli, kdy stiskl centrální ovládání a světelná soustava se rozblikala na pozdrav, mu v zadní kapse šortek zazvonil telefon. Tomáš spěšně otevřel kufr, položil obě tašky dovnitř a vylovil peněženku. Telefon se mezitím vytrvale dožadoval přijetí hovoru, rychle zkontroloval displej a zjistil, že mu volá důležitý klient. Bezmyšlenkovitě odložil peněženku na střechu auta, stiskl ikonku zeleného tlačítka a začal pracovat. Živil se jako realitní makléř a pro tak důležitého klienta musel být k dispozici téměř neustále, závisela na tom jeho provize. Potřeboval se co nejrychleji dostat k záznamům ve svém pracovním notebooku, omluvil se, že zavolá později, posadil se na sedadlo řidiče, nastartoval a vyrazil k domovu. O několik minut později se nad opuštěnou peněženkou ležící na vyhřáté asfaltce parkoviště rozkročily dlouhé nohy, jejich majitelka se svezla do podřepu, otevřela ji a zvědavě nahlédla dovnitř.
Po příchodu domů Tomáš spěšně roztřídil nákup a přesunul se do pracovny, o ztracené peněžence neměl v tu chvíli ani tušení. Jednání s klientem se protáhlo o videohovor, po kterém se cítil jako uštvaný a musel se uklidnit studenou sprchou. Teprve když si vařil kávu, začal ji hledat. Patřil k lidem, kteří v peněžence nosí celou sadu dokladů od řidičáku po kartičku pojištěnce a s jejich ztrátou se nehodlal smířit. Když se ujistil, že doma opravdu není, vyřítil se na chodbu s cílem prohledat auto, popadl klíče, prudce otevřel dveře bytu a zarazil se. Na prahu stála pohledná hnědovláska ve splývavých letních šatech bez ramínek pokrytých pestrobarevnou mozaikou drobných květin a v rozpačitém úsměvu na něj vycenila porcelánově bílé zuby. V lokti pod ostrým úhlem svírala tmavou kabelku s dlouhými uchy, přes rameno měla přehozenou sportovní tašku a její úctyhodnou výšku umocňovaly elegantní krémové nazouváky na nízké platformě. "Přejete si?" Tomáš okamžitě nasadil profesionální výraz realitního makléře, ale vzápětí znejistěl a vybavil si scénu z předchozího večera, ve které hrála hlavní roli. Alespoň pro něj. Sklopila hlavu ke kabelce, vylovila z ní koženou peněženku a vítězoslavně ji zvedla do úrovně očí. "Je to tvoje?" Přestože se neznali, tykala mu, ale jemu to bylo v tu chvíli jedno. Řasy se jí zakmitaly jako motýlí křídla, nakrčila nosík a podala mu ji. Tomáš spěšně zkontroloval obsah, bylo v ní všechno, včetně hotovosti, vzhlédl k ní a s úlevou si vydechl. "Děkuji, je to v pořádku," usmál se, "kde jsi ji našla?" "Na parkovišti u supermarketu, ležela na zemi," zazubila se a prsty si pročesala dlouhý pramen vlasů, který jí volně splýval až k prsům, obaleným decentně vykrojeným výstřihem a mírně nadzvednutým širokou textilní gumou, která jí držela šaty na těle. "Můžu počítat s nálezným?" Zhoupla se rozpustile v kolenou, nad která jí dosahoval spodní lem šatů. Rychle otevřel peněženku a vybral z ní několik bankovek. "Nechci tvoje peníze," ušklíbla se. "A co teda chceš?" Opáčil nechápavě. Chvíli ho mlčky pozorovala a pak ukázala bradou za jeho záda. "Mimochodem, já jsem Adéla!" Útlá paže k němu vystřelila rychlostí blesku, jemně ji stiskl, o krok ustoupil a nechal ji vejít dovnitř. "Tomáš," zabručel a zavřel dveře.
"Jdu z tréninku, plavu časovky!" Vysvětlila mu, když si všimla, jak okukuje její velkou sportovní tašku. Položila ji na zem vedle botníku, nepočkala na vyzvání a zvědavě vešla do prostorného obýváku s kuchyňským koutem. "Bydlíš tu sám?" zeptala se a snažila se prstem obsáhnout celý byt. "Ne, manželka s dcerou jsou na týdenním soustředění," přiznal a přesunul se k lednici. Jeho samozvaná návštěva si mezitím položila kabelku na křeslo, přitočila se k balkónovým dveřím, opřela se dlaněmi o parapet a vyhlédla ven. "Proto po večerech šmíruješ mladý holky?" Tomáš strnul, její přímočarost ho překvapila. Nadechl se, ale nedala mu prostor. "Nemusíš se omlouvat, příteli to nevadilo, ale mně ano, tak jsem to okno prostě zavřela!" Otočila se k němu čelem a založila si ruce na prsou. Stála proti němu s mírně rozkročenýma nohama, světlo vycházející z oken za jejími zády prosvětlilo látku šatů a zvýraznilo její dokonalou siluetu. Díky plavání měla vypracovaná ramena a paže, v bocích byla na první pohled plnější, zdobily ji dlouhé světle hnědé vlasy, sytě zelené oči a tvář jako z katalogu kropenatá tmavými pihami. Mohla být vrstevnicí jeho dcery, možná o něco mladší, odhadem kolem dvaceti let. "Ty se rád díváš, že jo?" Naklonila hlavu na stranu a zkoumavě si ho přeměřila. "Když je na co..," pokrčil rameny, "ječela jsi tak, že se to nedalo přeslechnout!" Snažil se vybrat něco k pití, ale nedokázal se soustředit. "Myslel jsi na mě?" Najednou byla u něj. "Honil sis ho..?" Dvířka lednice měkce dosedla do spáry ve stejném okamžiku, kdy její šaty sklouzly na zem, odhalily světle růžové dvorce a tenkou linii pysků vmáčknutých do hladce vyholeného klína. Kalhotky nenosila, vždyť bylo vedro jako v pekle.
Hbitými prsty mu uvolnila poklopec a stáhla kraťasy až ke kotníkům. Plnými rty se přisála na tenkou látku jeho bavlněných trenýrek, s tlumeným zavrněním vdechla jejich vůni a lačně přelízla obrys vyrýsovaného klacku. Tomáš upřel oči na vlhkou stopu jejích slin a ucítil, jak se mu zježily chloupky na zátylku. "Chci svoje nálezný," špitla a jemně se do něj zakousla. "Pokračuj!" Vydechl vzrušeně, zatímco pod ním dosedla na paty a s potutelným úsměvem sledovala, jak se želé v jeho trenýrkách mění v beton. Strhla mu je a vcucla ho do pusy, tváře se jí těsně semknuly kolem jeho polotvrdého klacku, nechala si ho sklouznout hluboko do krku a s polknutím hlasitě vydechla. Tomáš se rozkročil a založil si ruce za zády, zatímco ho dychtivě sála a stírala měkoučkým jazykem, vydržel by se na ni dívat celé věky, ale po chvíli jí pomohl na nohy a odvedl ke krémovému gauči v rohu. Posadila se, s výmluvným výrazem zapérovala stehny a zajela si prsty do klína, ale chtěl to jinak. Naznačil jí, aby si klekla na všechny čtyři a vystrčila zadek. Čekala čuráka, ale dostala jazyk. Na obě díry. A vzrušením se málem zalkla.
Masité kontury Adéliných hýždí klouzaly Tomášovi po mokrých tvářích, tiskl se mezi ně, slinami jí máčel zvrásněný anální terč, roztahoval ho prsty a skoro se tou vůní zalykal. Poštěváček měla naběhlý a tvrdý jako fazoli, mnul ho v prstech a s uspokojením poslouchal její trhavé nádechy, se kterými mu vrážela zadek do obličeje, až to bolelo. "Nevíš, proč mě všichni chlapi chtějí šukat jenom do prdele?" Sténala a přitom se smyslně vlnila v bocích. Tomáš upřel oči na kypré půlky nadýchané jako prachové polštáře, ale mlčel. "Chci tě tam," zakňučela žádostivě, "chci ho cítit v sobě!" Ohlédla se a prudce oddechovala, vlasy jí zakrývaly půlku tváře a ve vodopádu lesklých pramenů padaly pod lopatky. Rychle se napřímil, otřel si obličej a promasíroval si čuráka, Adéla se mezitím zapřela na loktech, prohnula se v zádech a vystrčila zadek do vzduchu. Její řiť byla tak těsná, že ho to překvapilo, při prvním přírazu mu ohrnula předkožku až nadoraz, sklouzl po jejích heboučkých stěnách a zatajil dech. Pevně ji sevřel v pase a znovu do ní zajel až po kořen, vidět svůj klacek trčet z toho nádherně tvarovaného zadku se pro něj v tu chvíli rovnalo extázi. Roztahoval jí půlky, přes které se jí jako vypálený cejch rýsoval bledý trojúhelník plavkových kalhotek, mohlo jí být klidně o deset víc a nepoznal by to. Na svůj věk měla úžasně kyprou prdel a plné křivky dospělé ženy a své přírazy mu dala pocítit. S hlasitým supěním zarývala nehty do sedadla gauče a dostávala se do varu, narážela se na něj čím dál zuřivěji, zatímco mu svou uzounkou řití drtila čuráka na hranici snesitelnosti.
Telefon v její kabelce se ohlásil pronikavým zazvoněním, oba k němu okamžitě trhli hlavou a ztuhli. Adéla se rychle vyškrábala na nohy, Tomášův klacek z ní s tlumeným mlasknutím vyklouzl a nedobrovolně se ocitl v průvanu od balkónových dveří, sehnula se ke kabelce, vylovila z ní telefon a s nervózním výrazem vzhlédla. "To je můj přítel!" Zaúpěla a než stačil zareagovat, přijala hovor. Na prst si nervózně namotávala pramen vlasů, lhala jako když tiskne, ale poměrně přesvědčivě na to, že stála nahá v obýváku cizího muže a Tomáš se rozhodl otestovat její herecké umění v praxi. Zuřivě na něj gestikulovala, aby ji nechal, ale to ho ani nenapadlo. Její nahá prsa na něj zamrkala hroty ztuhlých bradavek, sevřel je a zmáčkl, byla příjemně plná a hebounká jako želatina. Ohnul ji přes opěradlo křesla a znovu jí ho přitlačil mezi půlky. Adéla se ohlédla, snažila se ho od sebe odehnat, ale marně. Náhle strnula a zvedla hlavu. "Ty už jsi doma?" Její pohled zabloudil k protějšímu oknu, stál tam a díval se přímo na ně. "T-tomáši..?" Tomáš zaznamenal její vyděšený pohled, podíval se směrem, kterým ukazovala a zkoprněl. Adéla svírala telefon v ruce a chvíli soustředěně poslouchala, všiml si, jak se celá roztřásla. "Dobře," přikývla a otočila se k němu. "Máš mě šukat do zadku, hned!" Hlesla a nastavila se mu zapřená o opěradlo křesla. Tomáš znovu zvedl oči k protějšímu oknu, muž ve středních letech pozvedl ruku na pozdrav, ale pak s ní zajel zpátky do rozkroku, ze kterého mu trčel ztopořený klacek. Popadl čuráka a znovu jí ho natlačil mezi hýždě, pronikavě zasténala a přirazila. Šukal ji rychle a tvrdě, telefon neustále držela u ucha a v příštím okamžiku začala hlasitě ječet. Křičela se stejnou intenzitou jako předchozí večer, po chvíli se k němu ohlédla a zasyčela: "Až to na tebe půjde, řekni mi, chce, aby ses mi udělal do pusy!" Nevnímal ji, monotónně si ji nabodával na čuráka, chtěl to mít co nejrychleji za sebou a v příštím okamžiku ji strhl pod sebe. První cákanec jí dopadl na tvář, zavadil o husté řasy a pokryl ji od brady až po čelo. Adéla otevřela pusu a namířila si ho přímo do krku. Trpělivě vyčkávala a když skončil, s chlípným vrněním to všechno spolkla. "Dobře, už jdu!" Oznámila do telefonu a konečně ukončila hovor. Poté si rychle posbírala svršky a zmizela na chodbě. Zaslechl, jak jí šaty při oblékání šustí po nahé kůži, po chvíli dveře bytu tlumeně cvakly a byla pryč.
O pár dní později se znovu potkali na chodbě domu, s očima navrch hlavy mu líčila, jak se to jejímu příteli líbilo a jak si ji teď předchází víc než dřív. Byl to její trenér plavání a byl ženatý, ale prý se kvůli ní rozvede a budou spolu, protože by si bez něj svůj život nedokázala představit. "To určitě!" pomyslel si Tomáš, ale nedal na sobě nic znát. "Kdybys chtěl, můžeš se u nás dnes zastavit, Jirkovi by to určitě nevadilo," uculila se na něj se spikleneckým úsměvem, "říkal, že mám přece díru pro oba!" Tomáš se nezmohl na slovo, jen na ni nevěřícně civěl. "Dobře, tak kdyby sis to rozmyslel, stačí říct, musím letět!" Omluvila se, že spěchá na trénink, kývla mu na pozdrav a za okamžik zmizela v ohybu na spodním schodišti. Její rozvlněné půlky měl stále ještě před očima a dlouze vypustil vdechnutý vzduch.
