Byla to dvoudenní párty ,jen my dva. Já a moje Lussy. Ta nejmenší, nejdrzejší, nejvíc chtivá kamarádka na světě.
Vysoká metr padesát pět, ale když se na mě podívá tím svým pohledem ,má v sobě erupci, kterou nezastavíš.
Tvrdí, že jsme jen kámoši. Ale tělo má jiný názor. A já taky.
Párty začala nevinně – nějakej drink,pivo, smích, škádlení.
Lussy se vždycky tváří jako že „pohoda, nic se neděje“, ale vím, že když sedím vedle ní, je nervózní.
A ví proč.
Protože jsem ten typ, co neprosí. Jen vezme.
🔥 Noc. Oktávka. Serpentiny.
Ten večer jsme letěli noční krajinou v Oktávce, co to brala serpentinu jako formule.
Hudba řvala, tma stahovala světla a mně adrenalin bušil do krku. Křičel jsem z okna jako magor, smál se a chtěl víc. Lussy seděla vedle mě, a v očích jí tančila ta její směska chtíče a zmatku. Miluje mě i nenávidí zároveň – to je známka správný chemie.
Ale pak přišlo TO.
Ten její „známý“ ,frajírek, co nás zavezl na chatu, a Moje Lussy najednou spali v posteli vedle sebe, Moje malá drzá potvůrka , a mě v ten moment sevře žárlivost jako železo.
Dominantní chlap se nežadoní!
Ale jeho ego... to chce být uznávané!
Tak jsem mlčel. A pak se zvedl. Neřekl nic. Jen se jí podíval do očí tak, jak ví, že to znamená:
„Dneska tě za to vytrestám.“
🍷 Chata, smích a vnitřní dusno
Všichni se bavili, já jsem pil a čekal. Lussy se smála, jakoby nic. Já flirtoval s holkou toho známého ,protože proč ne. Hrál jsem, že je mi to jedno. Ale v sobě jsem vařil.
Věděl jsem, že dřív nebo později mi přijde… sama.
A přišla.
🌳 Druhý den – park, ego a exhibice
Další den jsme se přesunuli do parku. S námi i ta známá. Bylo krásně, trochu vedro, a já měl chuť vybuchnout. Tak jsem je bavil. Natáčel si je. Dělal vtípky, flirtoval s oběma.
Lussy se smála. Ale to už byl ten její žárlivý smích. Takovej ten „teď bych ti nakopala koule, ale radši tě svlíknu a udělám ti to rukou“ typ výrazu.
Hrál jsem si. A pak jsem ji chytil zezadu kolem pasu, přitáhl k sobě a pošeptal jí do ucha:
„Dneska nejsi moje kamarádka. Dneska jsi moje coura.“
Neodporovala. Neřekla nic. Jen vzdychla.
🍆 Vzpomínka z jiného světa
„Pamatuješ na tenkrát u Selmic?“
Opilej den, slunce, auta, lidi.
Lussy na kolenou, na chodníku, kde jezdí tramvaje a autobusy.
Kouřila mi ho tam pět minut. S chutí. Beze studu. S očima, co prosily, abych se jí vystříkal do pusy ještě předtím, než někdo projde.
A pak jsme utíkali do křoví, smáli se, hledali úkryt.
Tam jsem ji ojel. Divoce. Vášnivě. Potichu – ale ne dost.
Byla nadržená jak fena v říji a já jsem se do ní znovu zamiloval.
Jenže jsme „jen kamarádi“, že jo?
🌿🔥 A teď přichází scénka v křoví:
Když jsme zapadli do křoví, už jsme věděli, že není cesty zpět.
Lussy byla úplně mimo – zrychleně dýchala, její prdelka se napínala pod legínami a oči jí hořely chtíčem.
Strhl jsem jí je dolů tak rychle, že ani nestačila vzdychnout – jen zaklonila hlavu a sykla.
Roztáhl jsem jí nohy a bez varování do ní vnikl.
Tvrdě. Hlouběji, než čekala.
Přitlačil jsem jí dlaň na pusu a druhou rukou jí držel stehno nadzvednuté o větev stromu.
Zavrtěla se pod náporem – ale nevzpouzela. Nikdy.
S každým přírazem se tlumeně zasténala. Moje jméno. Pak „ještě“. Pak už jen těžký dech.
A to byl jen začátek.
🖤 Závěr – dominance zůstává
Lussy se tváří, že to má pod kontrolou.
Ale pokaždý, když jí přiložím dlaň na krk a přinutím ji dívat se mi do očí, rozteče se.
Když jí pošeptám „lehni a roztáhni nožky, kamarádko“, ví, že tu hru prohrála. A vlastně vyhrála.
Protože v týhle dvoudenní jízdě jsme možná cestovali kdo ví kam…
Ale její tělo vždycky skončí pod mým.
A její jméno, to krásný, mručí mezi vzdechy – Lussy, Lussy, Lussy…
