„Pojď, dej nohu sem,“ řekl Petr věcně, ale s náznakem autority, která mě nutila poslouchnout. Opatrně mi zvedl nohu a umístil ji do praku, který visel nad vyšetřovacím lůžkem. Pocit chladného kovu a pevného popruhu na kůži mě znovu přiměl zhluboka se nadechnout. Ležel jsem tam, zranitelný, s pocitem, že každý jeho pohyb je promyšlený a cílený. Když se postavil mezi moje nohy, měl nerušený výhled na mou diru, což mě naplnilo směsicí studu a podivného vzrušení. Jeho oči se na zlomek vteřiny setkaly s mými, a ten krátký kontakt byl jako elektrický výboj.
„Teď provedeme výplach,“ oznámil klidně, ale jeho hlas měl nádech soustředění. Sáhl po hadici s tenkou tryskou, kterou připojil k nádobě s teplou, mírně slanou vodou. „Bude to trochu nepříjemné, ale zvládneš to,“ dodal, zatímco mazal trysku lubrikantem. Když ji opatrně zasunul, cítil jsem chlad a tlak, který se postupně měnil v pocit plnosti, jak voda začala proudit. Petr pečlivě kontroloval rychlost, jeho prsty občas lehce korigovaly polohu hadice. Každý jeho pohyb byl přesný, jako by hrál na nástroj, který dokonale ovládá. Tekutina se pomalu šířila, vyvolávala křeče, ale zároveň podivnou úlevu. „Dýchej zhluboka,“ instruoval mě, a já se snažil uvolnit, i když mé tělo se instinktivně bránilo.
Po chvíli výplach dokončil, ale znovu mě nepustil. Místo toho se na mě podíval s lehce zkoumavým výrazem, jako by testoval moje reakce. „Ještě chvíli zůstaň,“ řekl a sáhl po malém análním kolíku, který ležel na stolku. „Zaspuntujeme to, aby vše zůstalo na místě,“ dodal s náznakem úsměvu, který mě zase jednou úplně odzbrojil. Kolík byl chladný, hladký, a když ho opatrně zasunul, cítil jsem, jak mé tělo reaguje – směs odporu a podivného uspokojení. Pevně mě držel pohledem, jako by chtěl vidět každý detail mé reakce.
Po dlouhých minutách, které se zdály jako věčnost, mě konečně odvázal. Popruhy povolily a já se mohl zhluboka nadechnout. „Můžeš jít,“ řekl tiše a ukázal ke koupelně. „Vyprázdni se a osprchuj se.“ S roztřesenýma nohama jsem se vydal do sprchy. Teplá voda stékala po mé kůži, uklidňovala mě, ale zároveň jsem nemohl přestat myslet na to, co se právě stalo. Stál jsem pod proudem, zkoušel jsem zpracovat všechny ty pocity – bolest, úlevu, touhu, zranitelnost. A pak jsem si uvědomil, že čekám. Čekám ve sprše, co bude dál. Slyšel jsem jeho kroky za dveřmi, a najednou se mi srdce rozbušilo rychleji. Věděl jsem, že tenhle okamžik je pořád jen začátek ...
