Stál jsem pod proudem teplé vody, stále zmatený a rozechvělý, když se dveře koupelny otevřely. Petr vešel dovnitř, úplně nahý. Jeho tělo bylo pevné, svalnaté, a ten pohled mě zarazil, jako by všechno kolem najednou ztichlo. V ruce držel tubu gelu, a jeho oči mě propalovaly stejnou intenzitou jako předtím. Moje nohy, ještě třesoucí se z předchozího zážitku, se pod jeho pohledem málem podlomily. Byl jsem celý mokrý, voda stékala po kůži, a přesto jsem cítil, jak mě znovu zaplavuje horko.
„Vylez ze sprchy,“ řekl tvrdě, s tónem, který nepřipouštěl odpor. Jeho hlas byl jako povel, a já, i když jsem se ještě cítil slabý, poslechl jsem. Voda kapala na dlaždice, když jsem pomalu vylezl. Než jsem stačil cokoli říct, ukázal na židli stojící opodál. „Zvohnou,“ přikázal stručně. Mechanicky jsem se přesunul, tělo mi poslouchalo, i když mysl byla plná zmatku a očekávání.
Přešel ke mně, a když jsem se zohol přes židli, chlad dřeva mě bodl do břicha. Jednou rukou mě pevně chytil za bok, aby mě udržel na místě, zatímco druhou rukou začal něco mazat na mou díru. Gel byl studený, kluzký, a jeho prsty se pohybovaly s tou samou precizností, kterou jsem poznal už předtím. Pak ucítil jsem, jak jeden prst pronikl dovnitř, pomalu, ale rozhodně. Tlak byl intenzivní, ale tělo se začínalo přizpůsobovat, poddávat jeho pohybům.
Najednou mě chytil oběma rukama za boky, pevně, skoro až brutálně. Bez varování do mě vstoupil, a nebyl jemný. Každý jeho pohyb byl rychlý, tvrdý, jako by mě chtěl úplně ovládnout. Bylo to šílené – bolest se mísila s divokým vzrušením, a přestože to bylo drsné, nechtěl jsem, aby přestal. Mé tělo reagovalo na každý jeho příraz, a já se nechal unášet tím surovým rytmem. Když se po chvíli vystříkal, ucítil jsem horko uvnitř, a celé mé tělo se zachvělo.
Myslel jsem, že je konec, ale Petr se ještě neskončil. Klekl si za mě, a než jsem stačil pochopit, co se děje, ucítil jsem jeho jazyk. Byl všude – drzý, důkladný, jako by se chtěl dostat až někam hluboko do mě. Bylo to, jako by jeho jazyk sahal až někam k žaludku, a ten pocit mě úplně pohltil. Sténal jsem, aniž bych to dokázal ovládnout, a mé tělo se třáslo pod jeho doteky.
Po chvíli se odtáhl, jeho dech byl těžký, ale oči měl stejně klidné a soustředěné jako na začátku. „Ještě nejsme hotoví,“ řekl tiše, téměř šeptem, a ten tón mě znovu přiměl zatajit dech. Věděl jsem, že tohle je pořád jen další krok, a že cokoli přijde dál, bude stejně intenzivní, stejně neodvratné ...
