Petrův šepot ještě dozníval v mých uších, když se mé tělo začalo znovu třást. Celé jsem se chvěl, směsicí vyčerpání, vzrušení a nejistoty. Stál nade mnou, jeho pohled byl chladný, ale plný záměru. „Teď uvidíme, jak poslušný umíš být,“ řekl a jeho hlas měl nádech, který mě děsil i fascinoval.
Než jsem stačil cokoli říct, ucítil jsem, jak mi něco studeného a pevného svírá zápěstí. Pohlédl jsem dolů a uvědomil si, že mě přivazuje ke židli – pevnými koženými pásky, které se zařezávaly do kůže. Skoro jsem nevnímal, jak rychle a efektivně to dělá, jako by to měl nacvičené. Snažil jsem se protestovat, hlas se mi třásl: „Petře, tohle... tohle už je moc!“ Ale můj hlas byl slabý, bezmocný, a on mě ignoroval. Jeho ruce pokračovaly v práci, jako by mé protesty byly jen šum v pozadí.
Najednou jsem ucítil další tlak – studený, kluzký předmět, který se dotkl mého těla. Analní kolík. Ztuhl jsem a zavrčel: „Tohle se mi nelíbí!“ Ale Petr se jen ušklíbl. „Nelíbí?“ zopakoval posměšně, jeho oči sklouzly dolů k mému tělu. „Tvůj penis ale říká něco jinýho.“ Cítil jsem, jak mi tváře hoří studem, protože měl pravdu – mé tělo mě zrazovalo.
Pak se jeho ruka přesunula níž. Ucítil jsem, jak na můj penis nanáší něco studeného, kluzkého – nějaký gel, který mě nejdřív chladil, ale pak začal působit jinak. Moje erekce, která předtím pulzovala, začala rychle mizet. Než jsem stačil cokoli říct, Petr vytáhl malý kovový předmět – klícku na penis. S přesností, která mě děsila, mi ji nasadil a zacvakl zámek. „Ne!“ vyhrkl jsem, „to ne!“ Ale on jen pokrčil rameny. „Budeš ji nosit,“ řekl klidně, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. „Kolík si můžeš doma vytahnout, ale budeš ho nosit několik hodin denně. Hlavně venku. Za týden klícku sundáme.“
Protestoval jsem dál, ale mé slova se rozplývala v jeho lhostejném pohledu. Pak, bez dalšího slova, mě nechal přivázaného k židli a odešel. Dveře se za ním zavřely s tichým cvaknutím, a já zůstal sám, zmatený, uvázaný, s hlavou plnou otázek. Jak se odtud dostanu? Co tohle všechno znamená?
Po chvíli, která mi připadala jako věčnost, jsem zaslechl kroky. Lehké, odlišné od Petrových. Dveře se otevřely a vešla žena v uniformě sestřičky. Její pohled byl opovržlivý, jako bych byl něco méně než člověk. Neřekla ani slovo, jen se na mě podívala s výrazem, který mě donutil odvrátit zrak. Pak, k mému šoku, si vyhrnula sukni, příčupnula si přímo přede mnou a začala se vymočovat na podlahu. Ten pohled mě zarazil, a přestože klícka svírala můj penis, cítil jsem, jak se tělo snaží reagovat. Erekce se pokusila vrátit, ale kovový tlak ji zastavil, a bolest, která přišla, mě donutila zasyknout.
Žena se postavila, její výraz byl stále stejně chladný. „Uklid to,“ řekla stručně, „a jdi domů. Těšíme se za týden.“ Pak mě odvázala, otočila se a odešla, aniž by se ohlédla. Zůstal jsem sedět, tělo bolelo, mysl byla v chaosu. Co tohle všechno bylo? Proč za týden? A co mám teď dělat? Vstal jsem, stále rozechvělý, a začal uklízet, zatímco otázky se mi hromadily v hlavě, aniž bych na ně našel odpovědi.
Uklidil jsem koupelnu a jdu domu ...
