Zamkl jsi za sebou dveře ložnice přesně v 19:00. Tak, jak ti bylo přikázáno. Nahý. Vyholený. Jen s obojkem kolem krku. Byls připraven — nebo sis to aspoň myslel.
Madam už čekala. V koženém korzetu, latexových punčochách a s chladným úsměvem. Na nic se neptala. Nemusela.
„Na kolena.“
Padl jsi. Tvůj pohled se zabořil do podlahy. Dýchal jsi tiše, sotva slyšitelně. Až příliš si pamatoval, co se stalo naposled, když jsi nedodržel ticho.
„Dnes nebudeš potřebovat zrak.“
Nasadila ti latexovou masku se slepeckými čočkami. Tma. Jen šepot jejích kroků, cinkání kovu, písknutí zipu.
„Dnes nebudeš potřebovat ani hlas.“
Kuličkový roubík ti vklouzával mezi rty. Sliny se začaly hromadit. Ztvrdl jsi. Beznadějně.
Zatímco jsi nic neviděl, slyšel jsi jen zapnutí rukavic a šustění chirurgické plachty. Něco tě zvedlo do kleku – pevné popruhy tě připoutaly do stoje, nohy doširoka od sebe. Ztuhl jsi, když jsi uslyšel známý zvuk — čistící stroj. Sekací jednotka. Tentokrát jsi věděl, že tě oholí… úplně. Pomalu. Beze slitování.
Madam stroj spustila. Přiložila ho na tvůj rozkrok. Pocit studu tě polil jako ledová voda. Ale nesměl jsi se hnout. Každý záškub by mohl znamenat trest. Nebo horší…
Po depilaci následoval důkladný očistný klystýr. Madam tě natočila směrem k nádobě s teplou tekutinou, napojila hadici a bez jediného slova začala napouštět. Břicho se ti plnilo, tělo se chvělo. Když jsi konečně mohl vypustit, slyšel jsi její pobavené odfrknutí. "Ubohý."
Než ses stačil vzpamatovat, nasadila rukavice znovu. Tentokrát chladnější, precizní. Cévka z nerezové oceli, pečlivě navlhčená, se pomalu zasunula do tvého penisu. Cítil jsi každý milimetr. Každý okamžik napětí. Byl jsi její hračkou. Laboratorním experimentem.
„Mokrý, slabý, vděčný…“ zašeptala ti do ucha, zatímco ti po těle stékala její moč. Vnímals jen zvuk, teplo, bezmoc. Už jsi neexistoval jako muž – byl jsi nádoba. Ponižený objekt.
A když jsi myslel, že už nemůže být víc, zazněl poslední povel:
„Znehybněn.“
Madam tě připoutala na lavici – nerez, chladná, bezcitná. Věšák s řetězy, svorky, roztažené nohy, pouta na stehna, ruce nad hlavu. Nasadila ti sluchátka se šumem. Tma. Ticho. Ani slovo. Ani slza. Jen tvojí mysl pohltila absolutní tma a kontrola.
Naposled jsi cítil její ruku, jak přejela přes tvou kůži. „Takhle jsi správně. Takhle tě chci. A zítra to půjde dál.“
