Tvrdý a bezmocný
Naďa se k němu přiblížila, tvář jen kousek od otvoru. Dívala se na něj, jak se lehce chvěje, a v očích jí zahořelo spokojené vzrušení.
Přesně uprostřed žaludu, kde se kůže jemně roztahovala napětím mi vyjela průsvitná kapička, jako by cítila její blízkost dřív než já sám.
Zatřpytila se na špičce,visela tam, napnutá, jen o vlásek od toho, aby stekla.
„Jak krásně tečeš… už pro mě…“
Naďa se zlehka zhoupla na špičkách. Zadeček vyšpulila dozadu, a ještě více se přiblížila otevřenými ústy před můj lesklý čůrák. Byla tak blízko, že jsem cítil každý nádech, každý výdech.Horký vzduch se mi opíral o špičku, přesně tam, kde to bylo nejcitlivější.
Zůstala tam — nehnutě, přesně naproti. Celým tělem mi projel záchvěv. Všechno ve mně chtělo přirazit. Prostě jí ho tam vsunout až po kořen, pomalu, jako odpověď na to, jak přesně si mě srovnala.
Tělem jsem cuknul. Prudce. Jenže opěradlo mě zastavilo. Tvrdě, nekompromisně. Čůrák neprojel ani milimetr vpřed. Zůstal jsem na místě, napjatý, sevřený.
Naďa to cítila. Úsměv jí jemně přešel po rtech, ale oči se ani nepohnuly.
„Ale ale…“
Hlas měla klidný, měkký, skoro mazlivý.
„Já vím, že bys chtěl dovnitř…“
Naklonila hlavu lehce na stranu, jazyk se jí zvolna vysunul mezi rty.
„Takhle bys do mě nejradši přirazil, co?“
„Celý… až po kořen…“
Pak se mírně předklonila, jazykem pomalu přejela těsně podél mého žaludu – ne po něm, ale jen tak blízko, že jsem cítil stín toho doteku.
Zůstala tam. A nadechla se znovu – přímo proti mně.Jazyk se zvolna vysunul mezi rty. Velmi pomalu. A s tichým, táhlým pohybem ho přitiskla přímo pod žalud. A pak – nesmírně pomalu – začala klouzat nahoru.
Jazyk jí stoupal přes napjatou kůži, po spodní straně žaludu, každým milimetrem si mě brala. Až dosáhla vrcholu.
Zastavila se přímo u špičky a pak a pak ji jazykem jemně olízla v jednom dlouhém, klidném tahu. Viděl jsem jak jí zůstala moje mokrá touha přímo uprostřed jazyka.
Chvíli si ji nechala v ústech a poté si ji vychutnala.
„Hmm…“
„Už ti z něj krásně teče…“
„Musíš bejt fakt plnej… a pěkně natlakovanej semenem… “ zašeptala
Ještě jednou se sklonila. Tentokrát mnohem níž – až k samému kořeni. Zastavila se těsně pod ním, pootevřela pusu a pořádně si naslinila rty. Pomalu, měkce se přitiskla. Jazyk zůstával uvnitř ale rty klouzaly nahoru přes celou délku čůráku.
Horká, měkká, vlhká ústa – a já ani nedýchal.
Když se dostala těsně pod žalud, ucítil jsem její dech i jazyk zároveň. Více vystrčila jazyk a přejela jím přesně po napnuté uzdičce. V tu chvíli mi v těle prudce cuklo. Nevydržel jsem to. Instinkt mi podrazil kontrolu.
Pánví jsem prudce trhnul dozadu – a vzápětí hned zase dopředu. A najednou mi žalud vklouzl mezi její rty. Sjel sám, hladce, bez odporu. Až narazil do jejího patra. Měkkého, horkého, překvapeně otevřeného.
Naďa zůstala ještě chvíli nehnutá, s mým žaludem lehce spočívajícím na jazyku. Pak pomalu, vědomě, stáhla rty zpět. Žalud jí klouzl z úst s tichým, vlhkým mlasknutím. Zvedla pohled, oči klidné, lehce přimhouřené.
A pak s tím svým tichým, pobaveným tónem řekla:
„Pěkně se cukáš…“
Olízla si rty.
„Takhle prudce, skoro sis mohl ublížit.“
Natáhla ruku a jemně mi přejela po břiše, až dolů k podbřišku.
„To nemůžu dovolit…“
„Asi tě budu muset přivázat pořádně. Ať mi tu tak nelítáš.“
Pomalu, vědomě, roztáhla kolena od sebe. Zadek jí klesl blíž k podlaze a její boky se mírně pootevřely. V tom tlumeném světle bylo jasně vidět, jak se její kundička leskne.
Vlhost se jí táhla mezi pysky jako tenký, čirý pramínek, který se pomalu natáhl dolů. Visel z ní, třpytil se… a já z něj nemohl spustit oči. Nepokoušela se to skrýt. Naopak. Věděla, co to se mnou dělá. A chtěla, abych to viděl. Bez jediného slova se sehnula níž.
Její ruce sjely k mým nohám. Vzala kožený řemen a s jistotou ho omotala těsně nad kotník. Zatáhla pevně – ne hrubě, ale důrazně. Spona cvakla, pevně a nevratně. Posunula se v kolenou k mé druhé noze. Stejný pohyb.Stejná přesnost. Teď jsem byl připoutaný i dole. Nohy roztažené.
Naďa se zvedla z kleku pomalu, s ladností, která měla v sobě klid i napětí. Postavila se vedle mě a chvíli si mě jen tiše prohlížela. Její pohled klouzal po poutech, po napnutých pažích, po mých kotnících přitažených k lavici. Pak se sklonila k jednomu z řemenů a prsty zatlačila do kůže, a zkontrolovala vůli.
Pak si všimla drobného napětí v mých nohách. A jak zůstávaly svaly připravené – kdyby mohly – znovu cuknout.
„Budeš potřebovat sevřít víc,“ pronesla tiše, ale bez pochyb.
„Tak, aby ses ani nepohnul. Ani když ti bude v čůrák nejvíc pulzovat.“
„A kdybys ještě jednou trhnul dozadu jako předtím… mohl bys mi ujet.“
Přešla k boku lavice. Její podpatky tiše klapaly o podlahu – pomalu, pravidelně. Každý krok zněl v té tiché místnosti jako úder do hrudi. Slyšel jsem ji, cítil blížící se pohyb, a v těle mi rostlo napětí.
Zastavila se vedle mě. Pak mě obkročila. Kolena položila po stranách lavice, blízko mých boků. A pak… si za mě sedla. Pomalu, kontrolovaně, tak, aby její přítomnost pronikla do každého kousku mého vědomí.
Její stehna se při tom lehce třela o mé boky. Celé tělo jsem měl v pozoru. Každý sval ztuhl, dech se zkrátil. Nevěděl jsem, co přijde. Ale všechno ve mně už to chtělo.
V tom jediném okamžiku lýtkem přejela po mé pravé noze. Ten dotek byl krátký, ale spalující. Přes punčochu, jemnou a hladkou, jsem cítil její horkou kůži, těsnou blízkost…
Tělem mi projel mrazivý impulz. Svaly se napjaly, aniž bych je ovládal. Sevřené pouta mě držely pevně, ale uvnitř jsem se chvěl. Čůrák mi pulzoval skrz otvor, celý napjatý, vytažený, odhalený – a ona byla přímo za mnou.
Dýchala klidně. Pomalu. A já už nevěděl, co je horší – čekat, nebo vědět, že to celé má pevně v rukou.
Najednou jsem uslyšel šramot. Tlumený, těžký zvuk pod lavicí, jako by odněkud vytahovala masivní kus dřeva nebo kovu. Nemohl jsem se otočit. Jen poslouchat. A čekat.
Pak jsem to ucítil. Zezadu, těsně ke kostrči, mi něco dosedlo. Tvrdé, studené. Přesné.
Opřelo se mi to o záda nízko, v místě, kde páteř přechází v pánev. Naďa mlčela. A pomalu začala tlačit. To, co mi přiložila, bylo druhé opěradlo, nižší než to vpředu ale stejně masivní.
Přesně pasovalo do nějakého mechanismu za mnou. Jak ho zasunula, něco uvnitř lavice tiše zaklaplo a začalo se posouvat vpřed.
Cítil jsem, jak mě ten tlak pomalu nutí dopředu. Ne prudce – ale neústupně. Každým milimetrem jsem se posouval blíž k otvoru.
Nejdřív se mi napjal klín. Čůrák mi vyjel ještě víc skrz otvor, sevřený kolem kořene a zároveň tlačený kupředu. Každý další pohyb dřeva ho sunul dál ven, natahoval ho, stahoval kůži dozadu a obnažoval žalud do nejvyšší citlivosti.
Záda mi narazila na pevnou výztuhu, břicho se opíralo o přední hranu lavice, koule se mi doslova přimáčkly na desku. Tlak vzadu nepovoloval. Byl jsem uzamčený. Přesně tam, kde mě chtěla mít. Přitlačený mezi opěradly, bez možnosti ustoupit ani o centimetr. Dech se mi zrychlil. Srdce bušilo. Byl jsem napnutý na doraz. A ona byla za mnou – klidná, tichá. Přesně věděla, co dělá. A já už nemohl vůbec nic.
A čůrák mezitím pulzoval o to silněji – tvrdý, vytažený, sevřený tak, že jsem měl pocit, že exploduje.
Naďa se pomalu zvedla z podřepu. Přešla k boku lavice s ladností. Zastavila se těsně vedle mě a pohled jí okamžitě sklouzl dolů – přes napnuté svaly, přes sevřené pouta… až na můj čůrák, který z otvoru trčel tvrdý, lesklý a bezmocně vystavený.
„No podívej se na něj…“
Naklonila se ještě blíž. Vlasy jí sklouzly přes rameno, houpavě, a lehce mě šimraly po boku.
Rty se jí pootevřely v tichém nádechu, oči přimhouřené.
„To je… nádhernej kus klacku,“ vydechla.„ Pěkně tvrdej. Přesně tak, jak jsem to chtěla.“
Pak se sklonila. Pomalu. S hlavou kousek od otvoru, do kterého mě lavice sevřela. Prsty natáhla směrem ke mně.
A pak… konečně dotek. Lehounký, přesně cílený. Konečky prstů přejela podél kořene, kde kůže byla nejvíc napjatá. Pak prstem klouzla až ke špičce. Zastavila se těsně pod ní.
„Hm… ty jsi pěkně připravenej,“ pronesla potichu. „A to jsme ještě nezačali.“
Dlaní mě chytla pevně u kořene, palcem sevřela spodní stranu a začala mě pomalu protahovat. Nahoru, dolů – táhle, vědomě. Každý pohyb byl pomalý, precizní.
Další tah – hladký, rovnoměrný, až k špičce. Pak zpátky, krouživě přes kořen.
Ruku měla teplou, měkkou, ale sevření pevné. Každý její tah zesiloval napětí v těle. Ve mně se všechno stáhlo. Nemohl jsem pohnout pánví, nemohl jsem jí vyjít vstříc. Jen držet. Jen vnímat.
Její rty se lehce zvedly v úsměvu. Cítila, jak mi tep zrychlil. Jak se mi čůrák ještě víc nalil krví. Jak zareagoval na její dotek jako samostatný organismus, poslušný, ale zároveň bezmocný.
„Budeš mi tu krásně držet,“ dodala spokojeně a ještě jednou mě protáhla – pomalu, klouzavě, až jsem zatnul prsty v poutech.
Naďa si přitiskla rty blíž k mému uchu a šeptla:
„Chtěl bys už stříkat přímo na podlahu, viď?“ pokračovala tiše, s náznakem pobavení.
„Krásně ti v něm pulzuje…“
„Ale přece se mi tady nevycákáš na podlahu…“ pronesla tiše, ale důrazně.
„Když mi můžeš krásně napumpovat pusinku...“
Ta věta mi projela mozkem jako výbuch.
Byl jsem tak blízko, až to bolelo. Celé tělo stažené, čůrák tvrdý k prasknutí, cukající v prázdnu. Potřeboval jsem dotek, potřeboval jsem úlevu – jen pár vteřin navíc.
Ale ona to věděla. A právě proto... mě pustila.
Ruka z mého klacku sklouzla. Přestala mě hladit. Zůstalo po ní prázdno, syrové a nesnesitelné. Dýchal jsem přerývaně, srdce mi bušilo do spánků. Měl jsem pocit, že exploduju z nedostatku.
Pak, velmi pomalu, přejela po celé délce vzhůru – až ke špičce.
Na samém vrcholu, přesně uprostřed žaludu, se leskla průsvitná kapička. Visela tam napnutá, těžká, připravená spadnout.
Naďa ji zachytila konečkem prstu.
Zvedla ruku před své rty. Pomalým pohybem si přenesla prst k ústům. A pak – olízla. Jazyk jí obkroužil bříško prstu. Oči měla přivřené, chuť vychutnávala.
„Chceš mi přeci vystříkat pusinku... nebo snad ne?“ zašeptala tím svým klidným, téměř vlídným hlasem.
Přejela jazykem po rtu a dodala šeptem, zblízka:
„Chci tě vidět... jak se mi tady roztřeseš... jenom z toho, že tě nechám čekat.“
Dívala se mi do očí. Hluboko. Jako by zkoumala, co to se mnou dělá. A pak, bez jediného slova, se otočila zády.
Pomalý pohyb boků. Otočka byla ladná, s lehkým pohupem prsou, které se ještě na okamžik mihly v zorném poli. A pak – zůstala přede mnou zády. Nohy mírně od sebe, rovná záda, ruce volně podél těla. Chvíli stála. Cítil jsem, jak se mi zrychluje dech. A pak, pomalu, začala ohýbat tělo vpřed.
Napřed jen lehce. Ale pak víc. A víc. Až byla v hlubokém předklonu. Ruce položila na stehna, pak klouzala níž, až spočinuly na lýtkách. Její zadeček se přede mnou zvedl – krásně kulatý, pevný, jen pár centimetrů od mého obličeje. Viděl celý výjev: její tělo natažené, kůže hladká, stehna napjatá. A mezi nimi – klín.
Kapky její touhy pomalu stékaly dolů, leskly se v tlumeném světle. Její pysky se mírně rozevíraly, jak se předkláněla ještě víc a zároveň pokrčila kolena. Zadeček se jí vyšpulil ještě důrazněji.
A pak udělala něco, co mi vzalo dech.
Oběma rukama si přejela po zadečku. Pomalu. Prsty jí sklouzly po bocích a pak se zastavily u půlek. Jemně je roztáhla. Jen trochu. Jen tolik, aby mi ukázala víc. Hladce oholenou kůži, napnutou, růžovou štěrbinu mezi napjatými stehny. Její dírka se pod jejím dotekem rozevřela jako květ.
„Líbí se ti ten výhled?“
Předklonila se ještě víc, opřela se lokty o kolena a v téhle pozici si nechala prsty mezi nohama. Rozevřená, přístupná, mokrá. Při každém krouživém pohybu se jí klitoris více a více ukazoval, napjatý, nateklý, lesklý.
V tom okamžiku si levou dlaní odtáhla zadeček na stranu. Pomalý pohyb. Její štěrbina se objevila naplno. Rudá, lesklá, roztažená. A z ní pomalu – tak pomalu – skapla další kapka. Dopadla na podlahu.
V tu chvíli se mi čůrák znovu prudce stáhnul. Zatnul se, jako by chtěl trhnout celým tělem.
„Tohle tě zajímá, viď?“ Její hlas byl tichý, klidný.
Prsty klouzaly pomalu mezi pysky. Viděl jsem každý pohyb. Každý třpyt vlhkosti, která se na nich táhla. Když se jí dotkla znovu, boky jí sebou škubly. Zasténala. Tlumeně. Krátce. Ale dost nahlas na to, abych to slyšel.
Zadržel jsem dech. Srdce mi bušilo až do krku. Čůrák mi tepavě cukal, jako by chtěl prasknout. A přesto jsem byl pořád jen připoutaný divák.
Její ruka zpomalila.
Ukazováčkem kroužila kolem klitorisu. Znovu. A znovu. Pak přidala prostředníček. O něco víc zatlačila. A klouzala, kroužila, jemně stlačovala.
Polkl jsem naprázdno.
Boky se jí začaly pohybovat. Samovolně. Přes rameno mi věnovala kratičký pohled. Oči napůl přivřené, dech zrychlený. Pomalý pohyb. Její štěrbina se objevila naplno. Rudá, lesklá, roztažená.
Pak přestala. Pomalu vytáhla ruku z klína. Prsty měla lesklé. Mokré. Otočila se zpět a přistoupila až těsně k mému obličeji. Zvedla ruku. Její prsty, napuštěné touhou, byly jen centimetr od mých rtů.
Viděla, že to sleduju. A právě proto se nezastavila.
Pomalu si je přiložila k ústům. Ne hned dovnitř. Napřed se jich jen lehce dotkla rty. Spodním, pak horním. Zanechala si na kůži tenkou stopu. Pak jazyk – přejel po bříškách. Jednou. Znovu. Pak si je vsunula mezi rty. Pomalu. Po celé délce.
A já… jen sledoval. Neschopný pohnout se. Připoutaný. Tvrdý. Sevřený.
Ale přesto, o chvilku později, když prsty pomalu vytáhla a táhlý pramínek se ještě leskl mezi nimi, se naklonila blíž a řekla:
„Chceš ji taky ochutnat?“
Jen jsem otevřel ústa. Pomalu. Bez odporu. Jen s tím jediným: Touhou.
S úsměvem se na mě podívala a zasunula si dva prsty do kundičky.
Ne pomalu, ne jemně. Zajela si tam rovnou a hluboko. A já to viděl úplně jasně. Prsty se ztratily mezi jejími pysky, a když je vytáhla, byly celé lesklé. Vlhké. Mazlavé.
Zatlačila znovu. Hluboko. A tentokrát s nimi začala pomalu pohybovat. Tam a zpátky. Táhlý zvuk vlhkosti vyplnil místnost.
Je úplně mokrá. Slyším to. Vidím to. V klíně jí to mlaská při každém pohybu prstů. A ona se na mě přitom pořád dívá, jako by mě testovala. Jestli to vydržím.
Natáhla ruku před sebe, prsty držela lehce roztažené, jako by jí bylo líto je hned setřít. Její šťáva se mezi nimi táhla v tenkých nitkách, které se ještě neodtrhly.
Ruce si přiložila k ňadrům, nejprve zlehka. Prsty jí klouzaly po kůži, jako by mapovala vlastní křivky. Pak jednou dlaní podepřela levé prso a druhou si s jemností sevřela bradavku mezi palec a ukazovák. Oči jí zůstaly na mně – přivřené, zkoumavé, těkavé.
Bradavka jí okamžitě ztuhla. Viděl jsem, jak se napjala, jak se kolem ní stáhla kůže. Její dech se zklidnil, ale pohyby zůstávaly přesné. Masírovala ji, stáčela lehce do strany, tahala ji nepatrně vzhůru – jako by ladila nástroj.
V tom okamžiku si obě ňadra podepřela dlaněmi a zvedla je. Byly těžké, plné, ale zároveň dokonale pružné. Vpředu trčely tvrdé bradavky, tmavší odstín na světlé kůži. Zvedla je výš, blíž k mé tváři.
Stála tam. Nahá, s mokrými bradavkami, které se leskly ve tlumeném světle místnosti. Jemně si je masírovala, dvorce se jí smršitly a bradavky jí krásně vystřelili do tvrdé špičky. Po chvilce si kozičky podepřela dlaněmi a namířila je přímo k mým rtům.
„Teď bys je mohl ochutnat,“ řekla tiše.
Jenom jsem přikývl. Nedokázal jsem nic jiného. V puse jsem měl sucho, jazyk napjatý, celé tělo se soustředilo do jediného bodu touhy.
Naďa udělala krok blíž. Prsa měla teď jen několik centimetrů od mé tváře. Pak, jemně, opřela jednu z bradavek o můj spodní ret. Byla teplá, tvrdá a voňavá. Otevřel jsem ústa, pomalu, a jazykem ji objel. Klouzl jsem po ní v kruhu, nasál ji, zlehka sevřel rty.
Zasténala tiše, sotva slyšitelně, ale s nádechem hluboké spokojenosti. Naklonila se víc. Její druhá bradavka mě teď šimrala na tváři, zatímco já sál tu první. Kůže na jejích prsou byla jemná, hebká, a pod jazykem cítila ten nepatrný chvějivý tep.
„Líbí se ti?“ zašeptala, její hlas byl plný hravosti. „Chtěl bys víc?“
Mé ústa byla plná jejích prsou, takže jsem nemohl mluvit. Ale celým tělem jsem se zatnul. Zatlačil jsem jazykem proti její bradavce, sál jsem silněji, snažil se ji vcucnout hlouběji. Bylo to jasné gesto. Chtěl jsem všechno.
Naďa můj němý souhlas pochopila. Její úsměv se prohloubil. Naklonila se ještě blíž, její vlasy mi zlehka přejely přes tvář. Ucítil jsem, jak se její prsa ještě víc přitiskla na můj jazyk.
Slabě zasténala. Bylo to krátké, dráždivé zasténání, které mi proběhlo celým tělem. A v tu samou chvíli její ruka sklouzla dolů, pryč od mé tváře, a pevně sevřela můj klacek, který trčel z lavice. Prsty jemně sevřely kořen, lehce s ním otočila, jako by mě ladila do polohy, která jí vyhovuje. Palcem a ukazováčkem mi jemně přejela po jeho spodní straně, její stisk byl pevný a jistý.
Jemně ho protáhla bříškama prstů.. Její ruka klouzala po celé délce mého penisu, od kořene až ke špičce, a zpět. Pomalé, precizní tahy, které mě doháněly k šílenství. Každý dotek byl spalující. Cítil jsem, jak se mi v něm stupňuje napětí, jak mi zrychluje tep. Nemohl jsem se pohnout, nemohl jsem jí pomoct, jen ležet a vnímat její dráždění.
„Je nádherný, když tak drží,krásně se napínáš“ zašeptala. „Ještě chvíli… a pak ti ukážu, co si za to zasloužíš.“
Její slova mě bičovala stejně jako její dotek. Byla mistr v této hře, a já byl její dobrovolný zajatec. Její ruka se zastavila, ale stisk nepovolila.
Pokračování bude........
