Kolikátou že lékařskou fakultu jsi to studovala? Podle mě tu první, protože ta je nejstarší. Vypadá, že i Tvůj způsob léčení, či vyšetření je nejstarší. Kdo Ti řekl, že máš pacienta připoutat k posteli, aby se nemohl hýbat? To je jak někde ve středověku. Ale dobře, Tvoje rozhodnutí. Uvidíš sama, co Ti na to ten Tvůj pacient řekne. Leží tam tak sám na zádech, pouze v kalhotách a k posteli připoután. Jistě, že jsi nezapomněla pásku na oči mu dát, abys ho víc překvapila. Nebo snad proto, aby se nebránil vyšetření, až uvidí, co sis nachystala? Už ne více řečnických otázek. Nechám Tě tedy Tvůj skutek dokončit.
Rovnou mu stahuješ kalhoty. Ještě ses ho nedotkla. Necháváš mu vychutnat si Tvé ruce v okolí. Cítí ale, že dnes jsou nějaké jiné, dokonce hezky kluzké po olejíčku. Do pravé ruky chytáš jeho úd a začínáš si s ním hrát. Tvé rty se přesouvají po jeho hrudi k Těm jeho. Chvíli se zastavíš na jeho krku, odkud se přesuneš k uchu. Něco mu do něj chvíli šeptáš. Nevím co, ale nejspíše něco v tom smyslu, že ho máš pod absolutní kontrolou. Zuby chytneš pásku na jeho očích a stáhneš mu jí. Až teď si všiml, že jsi dnes zdravotní sestřička. Snad ho nebude čekat nějaké nepříjemné vyšetření.
Opět se svými rty přesouváš dolů. Jeho údu se dotkneš zatím jen vlasy. Tvá kolena jsou najednou dál od sebe. Rukavice na Tvých rukách stále mažeš olejíčkem. Hezky to klouže. Svou jeskyňku máš ale u jeho kolen. S ním si hraješ jen rukou a sleduješ jeho výraz. Hlavně se nekousej do rtu a neusmívej se u toho na něj. To by se z těch okovů vyrval! Na svých nohách cítí horkost vyzařující z Tvé jeskyňky. Dej mu ochutnat, alespoň kapku. Jinak vyprahne. Nedáš, zlobíš! Druhou rukou přejíždíš po jeho hrudi a možná ho na chvíli i pod krkem chytneš. To ale nevím proč, jestli snad Tě dnes něčím rozzlobil? Nebo se ho chceš na něco ptát? U toho se otáčíš a svou jeskyňku dáváš nad jeho ústa tak, aby na ní nemohl dosáhnout. Nepřestáváš si hrát s jeho údem a po několika polibcích v jeho okolí si ho do úst bereš. On doufá, že mu alespoň kapku Tvoje jeskyňka dá. Ty ale víš, že by po tom explodoval. Žadoní, abys ho odemkla. Víš ale, že by tentokrát on převzal kontrolu nad Tvým tělem. To Ty ale nechceš. Dnes chceš být nad ním Ty.
Chceš sledovat jeho výraz, když jsi nad ním a on Tě ani políbit nemůže. Otáčíš se čelem k němu a téměř si na něj rozkročeně sedáš. Chvíli si s ním hraješ a dotýkáš se s ním okolí své jeskyňky. Pustíš ho do sebe jen kousek. Jen malý kousek. Dle jeho výrazu ve tváři víš, že se do cíle blíží, ale to Ty ještě nechceš. Chceš si s ním hrát. Jednou rukou ho držíš, na krajíček ho do sebe bereš, a druhou rukou si dráždíš poštěváček. Líbí se Ti ho takhle trápit. Líbí se Ti Tvé vlastní dráždění přes rukavici. Chceš, abyste na vrchol dnes vstoupili oba současně. Máš ho pod absolutní kontrolou. Opět se on sám blíží k vrcholu a tak ho ihned zastavíš. Po chvíli ho zase vezmeš do sebe. Zase jen na krajíček a stále se prsty druhé ruky dráždíš. Když už chceš také na vrchol vstoupit, tak ho do sebe vezmeš celého a párkrát přirazíš. Možná snad nevědomky sis skousla ret vteřinu před svým dosažením vrcholu. Díky Tvé kontrole na něj vstupujete současně.
