Bylo mi 28. Ten rok se mi život rozpadl na kousky. Rodina mě odsoudila. Přestali jsme se bavit. V práci mě vyhodili. A od července 2024 jsem byl pořád doma. Sám. Všechno, co jsem znal, bylo pryč. Jen já a moje rozhodnutí, že už se nebudu skrývat. Že chci být ženou. Ne jen hrát si na ni doma – ale opravdu to žít.
Jediný člověk, který stál při mně, byla Verunka. Moje opora, moje kamarádka, moje „guru ženskosti“. Byla u všeho – od prvního make-upu po první fotky. A když přišly moje narozeniny, řekla něco, co mě šokovalo: „Hele, kočko… myslím, že je čas. Čas zjistit, jaký to je. S chlapem. Opravdu.“
Nejdřív jsem myslela, že si dělá srandu. Ale nedělala. Sedly jsme k ní na gauč, otevřely víno a pustily Amatéry. Ona projížděla inzeráty, četla nahlas popisy: „Hm, tenhle chce jen rychlovku… tenhle je divnej… O! Tady! Nabušený, 185 cm, ví co dělá, má zkušenosti. A píše, že respektuje hranice.“ Podívala se na mě s úsměvem: „Tak co? Chceš ho na narozeniny?“
Srdce mi bušilo. Ruce se třásly. Ale řekla jsem: „Jo. Chci.“
Příprava
Verunka se změnila v profesionálku. Stáhla mě do koupelny a řekla: „Tak, zlato. Dneska budeš dokonalá.“
Make-up trval skoro hodinu. Dokonalý podklad, aby nebylo vidět strniště. Kontury, aby obličej působil jemněji. Kouřové stíny, dramatické linky, dlouhé umělé řasy. A rudá rtěnka, co křičela: „Jsem připravená.“ Pak přišla paruka – dlouhé vlnité vlasy v odstínu temně hnědé s odlesky kaštanu.
„Teď outfit,“ řekla a otevřela skříň. Vybrala černé krajkové body, co mi obepnulo boky, k tomu punčochy s podvazky a minišaty z lesklé látky, které sotva zakrývaly zadek. Na nohy 12cm podpatky. A když jsem se viděla v zrcadle… Poprvé jsem nevypadala jako chlap. Vypadala jsem jako dračice.
„Ty vole,“ řekla Verča a pískla. „Jsi božská. Ten chlap bude mít Vánoce i narozeniny v jednom.“
Příchod
Zvonek. Srdce mi spadlo do kalhotek. Stál tam – vysoký, ramena jak ze žuly, černé tričko obepínalo svaly, úsměv jak z reklamy. A oči, co mě sjely od hlavy až k patě. „Ahoj,“ řekl hlubokým hlasem. Já sotva zamumlala „čau“.
Vešli jsme dovnitř. Verunka byla celou dobu s námi, nalila mu drink, mě taky. Cítila jsem, jak mi hoří tváře. Sedla jsem na gauč, on vedle mě. Ruka na stehně. Pomalu ji posouval výš. „Ty jsi fakt nádherná,“ zašeptal. A já měla pocit, že se mi zastavilo srdce.
Předehra
Všechno se zpomalilo. Jeho rty na mých. Polibek tvrdý, mužný, až se mi podlomila kolena. Ruce mě hladily po bocích, přes šaty, pak je stáhl. Zůstala jsem v krajkovém body, podvazcích, na podpatcích. „Podívej na sebe…“ řekl a přitiskl mě k sobě. Cítila jsem jeho sílu, jeho tvrdost přes kalhoty.
Verunka stála opodál, tiše se usmívala, ale když viděla, že se bojím, přistoupila: „Klid, zlato. Dýchej. Užij si to.“ A pohladila mě po tváři.
V tu chvíli jsem klekla, rozepla ho a vyndala tu božskou věc, chvilku jsem honila, zvětšil se, pak jsem si ho dals do úst a zaplnil mi celou pusu. Krásnÿ, velký péro. Asi 5 minut jsem mu dělala dobře.
Konečně
Lehla jsem si na postel, na břicho. Srdce mi bušilo tak, že jsem skoro neslyšela, co říká. Cítila jsem jeho ruce na bocích, slyšela, jak roztrhl kondom. A pak – první dotek, první tlak. „Zhluboka dýchej,“ řekl. Bylo to zvláštní. Bolí to? Ano. Ale zároveň… naplnilo mě to pocitem, že jsem celá. Že jsem konečně tam, kde jsem měla být.
Začal pomalu. Hlazení po zádech, polibky na krk, rytmus, co se zrychloval. Já křičela do polštáře, rukama svírala prostěradlo. A pak jsem se podívala do zrcadla naproti posteli – viděla jsem ženu. Mě. Byla jsem jeho děvka, jeho kočka, jeho holka. A milovala jsem to.
Celkově to zabralo skoro hodinu, hodinu pravýho mrdání mé prdele, neskutečný zážitek, pocit když ze mě vyjel byl nepopsatelný, těsně před dokončením si sundal kondom a vystříkal mi zadek. Cítila jsem se žensky.
On se oblékl, dal mi pusu na čelo a řekl: „Jsi fakt krásná. Tohle nebylo naposled.“ A odešel.
Já se rozbrečela. Ne proto, že to skončilo – ale protože jsem věděla, že už není cesty zpět. Od té chvíle jsem nebyla „on“. Byla jsem já.
