V nemocnici v noci všechno ztichne. Pacienti spí, světla se ztlumí a mezi bílými zdmi začne vibrovat napětí, které se přes den ztrácí v hluku a povinnostech.
Začala jsem to cítit od chvíle, kdy jsem nastoupila. Ale to napětí… nebylo všeobecné. Bylo mezi ním a mnou.
Doktor, 39 let, autorita oddělení, naprosto neodolatelný ve své klidné, přísné profesionalitě. Až příliš dokonale ovládal hru těla a pohledu.
Na první směně mě skoro přehlížel. Ale čím častěji jsme se střetávali sami během noci, tím víc jsem si všímala těch pohledů. Nezdržoval se lichotkami. Nepotřeboval slova. Stačil mu jeden pohled, a já byla vlhká.
Jedné noci se to zlomilo. Seděla jsem sama v kuchyňce, když přišel zezadu, tiše jako vždy. Cítila jsem ho na kůži, aniž by se mě dotkl.
„Neměla bys být unavená?“ zeptal se.
„Ne. Nespavost je někdy užitečná.“
Zasmál se. A odešel. Ale ten úsměv… ten mi vibroval v těle ještě hodiny.
Další službu jsem vzala krajkovou podprsenku. A tanga. Ne pro nikoho jiného. Jen pro něj.
———
Lékařský pokoj
Bylo něco po třetí ráno, když se chodby úplně vyprázdnily. Všichni byli zalehlí. A já věděla, že on je sám v pokoji.
Zaklepala jsem.
„Dál.“
Vešla jsem.
Stál opřený o stůl. Košile rozepnutá, rukávy vyhrnuté. Oči upřené přímo na mě. Zavřela jsem dveře a otočila klíčem.
Nepromluvil. Jen mi pokynul, a já k němu šla. Chytil mě za boky, stáhl si mě k tělu. Jeho rty si vzaly ty moje dravě, bez zaváhání. Jeho ruce sklouzly pod halenu, rozepl ji jedním tahem. Podprsenka se objevila, moje bradavky se napjaly, jako by ho samy volaly.
„Stáhni si kalhoty.“
Poslechla jsem. Cítila jsem, jak se na mě dívá. Vlhnula jsem jen z jeho pohledu. Otočil mě zády ke stolu, předklonil. Tanga stáhl, prsty do mě vklouzl bez varování. Připravená. Mokrá.
„Takhle tě chci,“ zavrčel mi do ucha.
Rozepl si pásek, rozepnul zip, a v další vteřině už mě plnil.
Přirážel dravě, kontrolovaně, jeho tělo se tisklo k mému. Přidržoval mě pevně, až jsem se nemohla hnout.
„Přijď… ale potichu,“ šeptl a začal mi dráždit klitoris.
Když jsem přišla, rozklepala jsem se na celé tělo. Dusila vzdechy do předloktí. A on… on ještě dvakrát přirazil a vydechl mi do vlasů.
Chvíli jsme jen dýchali. Pak se narovnal, upravil si košili a beze slova odešel.
⸻
Výtah
Pár dnů poté. Zase noční. Přes den jsme se jen míjeli. Ale v noci jsme se dotýkali pohledy. Kradli si náznaky.
Potkali jsme se u výtahu. Byl sám. Mířil do přízemí s dokumentací. Já šla jen tak… náhodou. Nastoupila jsem. Zavřely se dveře.
Když kabina vyjela, přistoupil ke mně. Zadýchaně mi zašeptal na krk:
„Ještě tě cítím z té noci.“
Ztuhla jsem. Vzrušením. Přitiskl mě zezadu, jeho ruce už šmátraly pod sukní. Stiskl tlačítko STOP.
„Tohle je šílený…“ vydechla jsem.
„Drž se,“ řekl surově. A zatlačil mě ke stěně.
Kalhotky odsunul. Vklouzl do mě. Tvrdě. Přirážel, zatímco mi zakrýval ústa. Výtah byl tichý. Ale my ne.
Když mě sevřel orgasmem, zhroutila jsem se mu do náruče. Ještě v sobě, ještě horký. Zasténal mi do ramene a vystoupil, jako by nic.
⸻
Sprcha po směně
Směna skončila. Lidi odešli. Sprchy hučely. Vešla jsem do šatny a věděla jsem, že tam bude.
A byl. Nahý, mokrý, zády ke mně. Voda mu stékala po zádech a já se neudržela. Přišla jsem blíž a objala ho zezadu.
„Věděl jsem, že přijdeš.“
Otočil se, políbil mě a beze slova mě zvedl do náruče.
Voda nás zalévala. Zády mě přirazil ke stěně, vnikl do mě tvrdě. Hluboko. Syrově.
Mokré tělo na tělo, steny tlumené proudem vody.
Nepřestával. Držel mě pevně, dokud jsme se oba nezhroutili v rozkoši.
Tentokrát jsme si už nelhali, že to bylo naposledy. Protože v noci… v těchto zdech… jsme nebyli lékař a sestra.
Byli jsme dva těla, co se navzájem nemůžou nabažit.
A další noční směna už čekala.
