Byl to čtvrtý den na Krétě. Slunce zapadalo do moře a já seděla na terase hotelového baru, s drinkem v ruce a nahými rameny, které mi občas pohladil teplý večerní vánek. Měla jsem na sobě jen lehké šaty bez podprsenky. Pod nimi už nic. Cítila jsem, jak se mi látka lepí na zpocenou kůži, jak mi stehna hřejí po celodenním slunění. A jak moc jsem si ten pocit užívala.
Upřímně? Cítila jsem se nádherně. Uvolněně. Sama. Bez jakýchkoli závazků.
A pak jsem ho uviděla.
Seděl jen pár stolů ode mě, opálený, neupraveně sexy, s tím výrazem člověka, který nemá žádné starosti. Na chvíli jsem si myslela, že se jen tak rozhlíží – ale pak se naše pohledy střetly. A zůstaly. Usmála jsem se jako první. On mi úsměv vrátil. Přímý, sebejistý, trochu klukovský.
Za chvíli už stál u mého stolu.
„Můžu si přisednout?“
Jen jsem kývla. A uvnitř mě to celé zahořelo.
Jmenoval se Alex. Mluvil anglicky s francouzským přízvukem, který mě úplně rozpouštěl. Povídali jsme si, smáli se, dotýkali se – nejdřív jen lehce, prsty na ruce, pak i na koleni. A já si všimla, že se čím dál častěji dívám na jeho rty. A taky, že moje kalhotky už nejsou úplně suché.
Když mi navrhl procházku po pláži, nemusela jsem přemýšlet. Šla jsem s ním. A ani jsem se nesnažila si to nějak omluvit.
---
Písek pod nohama byl teplý, moře vonělo a celá ta chvíle byla jako sen. Když mě zastavil a políbil, bylo to nečekané… a přitom úplně přirozené. Jeho rty byly teplé a hladové. Přitiskla jsem se k němu, moje tělo na jeho. Cítila jsem, jak je tvrdý. A moje tělo si řeklo své.
Vedl mě ke dřevěné pergole, skoro ukryté v tmavém koutě pláže. Nikde nikdo. Jen my dva a napětí mezi námi. Otočil mě čelem k moři a začal mi pomalu stahovat šaty z ramen. Nezastavila jsem ho. Naopak. Vyšla jsem mu vstříc. Moje bradavky už byly ztuhlé z touhy a z vánku. Když je vzal do úst, zasténala jsem tak nahlas, až se mi rozbušilo srdce.
Jeho ruka mezitím sjela mezi moje nohy. Kalhotky odsunul stranou a prsty se mi dostal přesně tam, kde jsem ho potřebovala. Byla jsem vlhká, horká, připravená. Jemně mě dráždil, kroužil a pronikal, zatímco jsem se mu tiskla na dlaň a vzdychala do jeho vlasů.
Rozepnula jsem mu šortky. Bez váhání. Vzala ho do ruky. Byl krásně tvrdý. Živý. Potřebovala jsem ho v sobě.
Otočil mě, přimáčkl zezadu a vklouzl do mě najednou. Byla jsem tak připravená, že to šlo hladce… a naprosto božsky. Každý příraz mě rozechvěl. Rukama mě držel pevně za boky, a když jsem se prohnula a zavzlykala, začal přirážet silněji. Naše těla se slévala dohromady, slaná od potu i od moře, v rytmu, který se měnil podle toho, jak jsem sténala jeho jméno.
Udělal mě. Tvrdě. Krátce nato i sám vyvrcholil. Vzdychl mi do ucha, zatímco mě pevně objal, jako by si mě chtěl na ten moment celou přitáhnout k sobě.
---
Leželi jsme pak na písku, jeho košile přikrytá přes moje nahá prsa. Držel mě za ruku, mlčeli jsme. Jen v dálce š?umělo moře.
Ráno jsme si šli dát kávu. Usmívala jsem se jak blázen. A když jsem se ho zeptala, jestli si to někdy zopakujeme, řekl jen:
„Jestli to má být jen jeden večer, tak ať je nezapomenutelný.“
Je to moje první povídka , chcete pokračování?
