Mám mnoho výhod, ale několik nevýhod. Jednou je, že mám blbou prostorovou orientaci. Podle psychotestů to sice není pravda, ale živím se hlavou, mozek někdy nestíhá, takže se bez problému zamyslím a ztratím. Asi nikoho nepřekvapí, že jsem se v Praze na Jižáku potřeboval vychcat. Piva bylo hodně, nikdo ale nečekal, že dojdu sám. Pro všechny případy jsem věděl, že páté patro napravo od výtahu a v hlavních dveřích bude vysunutý zámek, takže projdu. Jenže... Dveře mi tehdy ale otevřel starší pán se psem (asi nespavec). Byt jsem trefil, ale pochopitelně ve špatným vchodu. Dozvonil jsem se na policejního komisaře, otevřela jeho stará a než zvedl telefon, přikrýval jsem se v obýváku jeho kobercem - smrděl od chcanek, to si pamatuju přesně. Nakonec jsem byl vyveden s pohrůžkou, že to bude záchytka, ale nebyla, protože dole mne sháněla slečna, nájemkyně správného bytu a nějak to vyžehlila. Dnes se tomu od srdce směju...
Taky blbě slyším. Nevím přesně od kdy. Pravděpodobně od té doby, co jsem přežil jednu (ehm ehm nepřizpůsobivou) férovku tři na jednoho. Na jednoho bych asi i stačil, ale na tři? Kromě sluchu jsem měl zlomený nos...
Blbě slyšet a snadno se ztratit je značný hendikep. Mezi své další nevlídnosti řadím též, že od ukončení dlouholetého předloňského vztahu, jsem žádné ženě nebyl věrný. Vlastně naopak. Nevěra se mi celkem líbí. Sotva si nějakou najdu, už neodolám a odepisuju frajerkám na Tinderu - stydím se za sebe, protože jsem fakt z*rd.
Že blbě slyším je má třináctá komnata. Hrozně se za to stydím, ale umím to kromě konverzační hypnózy zneužívat ve svůj prospěch, takže se ženským nakláním blíž a blíž a podle toho, jak mne pustí do osobního prostoru, případně, jestli ucukne, analyzuju, za jak dlouho se semnou a jestli vůbec vyspí.
To samé mám s orientací v prostoru. Neumím lhát, ale zároveň umím trochu podvádět - ne jen s jinou ženou. Takže když je určené místo setkání, ptám se trochu šikovně, kde se tam parkuje, jak je to daleko a tak. Jenže to moje šmejdství jsem povýšil ještě na vyšší level, takže zhruba 60 % žen mi předběžně řekne dostatek indicií, abych věděl, kde bydlí (někdy i úplně přesně) a já vím, jestli taková restaurace nebo kavárna je v její docházkové (m*dací) vzdálenosti. A samozřejmě v kavárně konverzace, naklánění, letmý dotyk atd...
Některé ženy mají ochranitelský komplex, takže mne rovnou pozvou k sobě s tím, že v žádném případě nic nebude...
Netoužím po ničem, než po lásce, ale jsem skutečný hajzl, upřímně se za své triky, které by prohlédlo i všímaví dítě, velice stydím.
Klidně mi nadávejte. Já to snesu. Jako vždycky. Vylejvám si tu srdce, ale stejně napíšete, že machruju, ale co už...
