Živá židle
Nejhlouběji pod nimi
Duše, co si přála být blízko ženám?
Muž s příliš silnou touhou?
Teď už na tom nezáleží.
Teď jsem jen židle.
S obličejem v sedáku.
Uvězněn ve tmě ženských těl.
Byl tam pokoj, prázdný, tichý, bez oken. Jen světlo chladné a umělé jako by nevycházelo z žádného zdroje, ale prostě bylo. Uprostřed místnosti stála židle. Ne ledajaká působila starobyle, ale pevně.
Pavel seděl v tichu a nevěděl, kolik hodin, dní, nebo let byl uvězněn v té židli. Nohy měl zkroucené pod sebou, tělo znehybněné, rám držel jeho hrudník a hlavu mněl tam, kde ostatní usedají přímo v místě sedáku.Už necítil stud, ani bolest krku a dávno přestal protestovat.Učil se dýchat skrze látku, poslouchat vibrace, jak se na něj někdo posadí,tlak,tíhu,nepohodlí. Nepohnul se to byl jeho úkol,sloužit být pod nimi
Když přišli, tak je záhledl jak se usazují. Lehká sukně,legíny,těžké džíny a nahá stehna. Vůně parfému a potu. Občas tiché zasmání.
Někdy mu bylo dovoleno vnímat víc. Občas mu dopřáli se nadechnout hlouběji. Ale nesměl se pohnout, promluvit protože byl jen židle
A pak zase ticho.
Když byl opuštěn, zůstával v klidu a v sobě cítil něco jako mír a cítil že je potřebný a plnil svůj účel....
