Klára si pečlivě učesala své hnědé vlasy, nechala je volně splývat po zádech až k lopatkám. Rty si zvýraznila červenou rtěnkou a oči podtrhla řasenkou. Oblékla si bílo-modré letní šaty po kolena, ve kterých krásně vynikly její opálené, štíhlé nohy. Po chvíli váhání si vzala i boty na podpatku. Ve dveřích bytu se potkala s manželem Pavlem, který se právě vracel z práce. Dali si pusu na rozloučenou a Klára spěchala, aby stihla sraz s kamarádkami v sedům večer na Můstku.
Jana i Štěpánka se na společný večer těšily. Všechny tři byly mámy a každá chvíle bez dětí jim byla vzácná. Vyrazily do své oblíbené vinárny, která ale měla na neštěstí celý týden zavřeno. Improvizovaně se rozhodly pro menší večeři a pak se uvidí. V restauraci někde v Jindřišské ulici probraly všechny novinky – děti, práci, muže. Spolu s výborným jídlem si každá dopřála jeden nebo dva Aperoly. Před devátou se rozhodly změnit podnik, chvíli se procházely večerní Prahou, až narazily na volný stůl v útulném baru – nebo snad kavárně – zkrátka příjemném místě, kde mohly pokračovat v povídání u dalšího drinku a misky solených mandlí.
Po chvíli si Jana všimla, že u jednoho z vedlejších stolů sedí dva muži kolem čtyřicítky. Podle formálního oblečení vypadali, že si po práci zašli na pivo. Zdálo se, že krom pracovních záležitostí možná komentují i je - tři ženy u vedlejšího stolu. Štěpánka se usmála: „Holky, možná vypadáme na dvacet, když nás tak pozorují.“ Všechny tři se na muže krátce otočily, navzájem se na sebe usmály.
Když dopily své drinky, chvíli se dohadovaly, jestli si ještě něco objednat, jít jinam, nebo se rozejít domů. Jejich diskusi přerušila servírka s dalšími třemi Aperoly. Na jejich tázavé pohledy odpověděla: „Od těch dvou pánů.“ Ženy se znovu otočily, pánové se usmáli a zamávali. „Měly bychom jim jít poděkovat,“ řekla Klára. „Není to trochu divný?“ namítla Jana. Štěpánka váhala. Klára se ale rozhodla: „Já jdu.“ A zamířila k jejich stolu.
Po krátké výměně několika vět se muži zvedli se svými pivy a šli s Klárou zpět ke stolu. „Prý jestli jsem nechodila ve Zlíně na obchodku, že jsem jim povědomá. A pozvala jsem je, ať si přisednou, když nám objednali pití – aspoň jsme se nemusely rozhodovat, jestli zůstat.“
Muži se představili jako Zdeněk a Jiří. Následoval symbolický panák na tykání. Oba byli společenští a rychle se zapojili do hovoru. Štěpánka po chvíli dopila a omluvila se – prý je to jen pár týdnů, co přestala kojit, a dva drinky jí už lezou do hlavy. Doma má dva malé rošťáky a bude jedenáct.
Klára se ale cítila výborně. Povzbuzená alkoholem se rozhodla být víc než jen posluchačkou. Jana se rozhodla, že ji tu nenechá. Objednali si další drinky. Klára si nejvíce povídala se Zdeňkem, který ji pozorně poslouchal a očividně jí věnoval maximální pozornost.
Krátce po jedenácté podnik zavíral. Čtveřice se rozhodla dát si poslední drink někde v Dlouhé. Když procházeli Revoluční ulicí, Jana zahlédla tramvaj číslo 26 – asi jednu z posledních. Rychle se rozloučila s omluvou, že je to ideální příležitost dostat se domů. Jiří prý jede stejným směrem, a tak ji doprovodí.
Kláře se domů ještě nechtělo. Nechtěla nechat Zdeňka samotného, a tak se spolu ještě chvíli procházeli, než došli před jeden z domů. „Dáme si poslední drink?“ zeptal se Zdeněk. „Tady nic není,“ odpověděla Klára. „Ve čtvrtém patře vím o jednom baru – v lednici bude prosecco a možná i Aperol.“
Tohle Kláru zaskočilo. Nevěděla, co říct. Byla opilá, nechtěla zůstat stát sama před domem, a Zdeněk jí
Zdeněk byl šikovný, měl cit a trpělivost. Nechala ho, nohy mu položila na ramena a čas od času mu šla pánví naproti – aby věděl, kde je to přesně to ono.
Když do štěrbinky přidal ještě dva prsty, její dech se zrychlil. Stačilo pár minut a Klára prožila tiché, ale intenzivní vyvrcholení. Zachvěla se, pak zůstala ležet s očima přivřenýma, dech mělký, tělo vláčné jako po horké koupeli. Bylo jí jasné, že Zdeněk nebude chtít zůstat jen u byl sympatický. Kdyby nebyla vdaná... No, nakonec šla s ním.
Zdeněk nelhal – z domácích zásob namíchal osvěžující drink. Sedli si na pohovku a chvíli si povídali. Když přišla řeč na dovolenou, moře, plavky a opalování - Zdeněk jí položil ruku na stehno. Neucukla. Naopak položila svou ruku na jeho a začala ho jemně hladit. Zdeněk to vzal jako svolení, naklonil se k ní a políbil ji. Nejprve se odtáhla, pak se ale vrátila a polibek opětovala. Jeho ruka klouzala po stehně výš, až narazila na lem kalhotek.
„To nemůžeme,“ vydechla Klára.
„Ale můžeme,“ odpověděl tiše a rozhodně Zdeněk.
Zdeněk ji jemně políbil na krk, pak na rameno, a jeho rty pomalu sestupovaly níž – přes dekolt, břicho, až ke klínu. Nadzvedl sukni a opatrně stáhl Klářiny bílé krajkové kalhotky. Najednou byl vidět ostrý kontrast mezi Klářinýma opálenýma nohama a bílou kůží pod kalhotkami, kterou narušoval jen obdélníček kratších tmavých chloupků nad její štěrbinkou. Zdenek si Kláru na pohovce trochu popotáhl k sobě, roztáhl jí stehna a naklonil se k jejímu klínu.
Líbal ji na vnitřní stranu stehen, na bříško, pak se přesunul k její štěrbině. Nejdřív kolem, jemně, zkoumavě a opatrně. Klára podobné praktiky nikdy nemilovala, ale toho.
Když se vedle ní posadil, sesunula se na zem a klekla si před něj. Jejich pohledy se střetly – z jeho očí vyzařovala touha, zvědavost, vzrušení. Klára rozepnula pásek, pak i poklopec a z trenýrek vytáhla jeho nástroj – už trochu vzrušený. Několika pomalými pohyby zápěstí ho zkontrolovala. Stáhla mu kalhoty i trenky, pak se znovu vrátila mezi jeho stehna.
Orální praktiky jí nikdy nebyly vlastní, ale dnes jí to nějak nevadilo. Sklonila hlavu, rty jemně obemkla jeho žalud, zvedla k němu oči a pomalu ho polkla hlouběji. Nejprve něžně, olizovala ho, zkoumala každý detail, jazykem i rty. Když cítila, jak jeho penis nabývá na objemu, zrychlila. Její pohyby byly dynamičtější, občas ho polkla hluboko, pak se znovu vrátila k dráždění žaludu a intenzivně jej sála.
Zdeněk zavřel oči, naklonil se dozadu a jen tiše sykl. Po chvíli ale zvedl Klářinu hlavu a řekl rozechvělým hlasem: „Já tě chci.“
Klára se usmála. I přes alkoholové opojení a vzrušení si uvědomovala, že má plodné dny. „Ale s gumou,“ odpověděla rozhodně. Postavila se, otočila se zády a požádala ho, aby jí rozepnul šaty. Ty rázem sklouzly ke kotníkům. Zdeněk si sundal košili, sáhl do zásuvky a vytáhl kondom. Podal ho Kláře.
Klekla si, nasadila mu ho pomalu, pečlivě. Pak se postavila, otočila se čelem k němu a s opatrností si na něj nasedla. Byla vzrušená, vlhká, a přesto opatrná - Zdeněk byl dost obdařený, širší než byla zvyklá. Dosedla na něj s tichým vzdychnutím, zahleděla se mu do očí a začala pohybovat pánví dopředu a dozadu.
Nejprve pomalu, rytmicky. Pak se postavila na pohovku, dlaněmi se opřela o jeho ramena a chvíli jezdila jen na špičce. Poté s hlasitým vzdechem dosedla. Několikrát to zopakovala, až ji Zdeněk uchopil za boky a přetočil na záda.
Teď vedl tempo on. Kláře to vyhovovalo. Dech se jí zrychloval, její tělo reagovalo na každý Zdeňkův průnik, sténání už nebylo zdaleka tlumené.
„Jak to máš ráda?“ zašeptal jí Zdeněk do ucha.
„Ze zadu…“ odpověděla udýchaně Klára.
Zdeněk ji plácnul přes zadek, ona se bez váhání otočila na všechny čtyři, opřela se o lokty o pohovku, prohnula v zádech a zadek vyšpulila se směrem k němu. Chytil ji za boky a pokračoval. S každým dalším přírazem bylo její vzdychání hlasitější a dech rychlejší. Tu polohu milovala – a byla to jen otázka času, než přišlo další, ještě intenzivnější vyvrcholení.
Najednou i Zdeňkův dech byl mělký a roztřesený. Ještě se stačil zeptat: „Můžu tě postříkat?“
Klára byla úplně mimo. Jen se usmála a nepřítomně vydechla: „Ano, Na mě…“
Zdeněk ji přetočil na záda, přitiskl její nohy k sobě a po několika rázných přírazech se s hlubokým výdechem vzepjal. Sundal kondom a během pár okamžiků jí postříkal pipinu několika velmi vydatnými, horkými výstřiky. Klára byla překvapená – ale neprotestovala, už to nemělo význam.
Klára se v koupelně osprchovala, poté se oblékla a zkontrolovala mobil. Tři zprávy od manžela Pavla.
00:18 – „Zlato, mám pro tebe někam dojet?“
00:46 – „Žiješ?“
01:03 – zmeškaný hovor.
Trochu ji bodlo u srdce, ale zároveň věděla, že to musí rychle nějak zahladit. Z taxíku mu zavolala, vymluvila se, že měla mobil v kabelce a neslyšela ho. Pavel zněl trochu znepokojeně, ale zároveň rád, že je v pořádku.
Druhý den ráno se rozhodla, že jako omluvu pozve Pavla na večeři do centra. Rezervovala stůl na osmou, decentní restaurace s výhledem. On jí napsal, že má pracovní drink, nějakou bankovní party od šesti, ale že se to určitě stihne – ať ho případně vyzvedne v baru Aureole. „Pozvání je stejně pro dva,“ dodal.
Když Klára večer dorazila, nalíčená jemněji než včera. Dala si rychlý drink, a pak s Pavlem zašla pozdravit jejich hostitele – nového bankéře korporátního centra.
„Kláro, ještě tě představím…“ usmál se Pavel a otočil se ke bankéři:
„Tohle je moje žena Klára. A tohle je Zdeněk Havrda, náš nový bankéř korporátního centra. Přišel nedávno ze Zlína.“
