*V předchozím dílu jste se mohli dočíst:
Mirek s Hanou přišli na návštěvu za Jirkou a Věrou. Věra je na Jirku stále hnusná. Jirka to neřeší a zírá na Hanu. Jirka se dozví první část pravdy o společné dovolené. Mirek ukáže Hanu, která má nasazený pás cudnosti. Věra zneužije Jirkovi zvědavosti a zákeřně zamkne jeho úd do klece - pánského pásu cudnosti.
*A nyní se příběh posouvá dál:
Ráno jsem se vzbudil brzy, jako kdybych vstával do práce. Nahoře jsem v hlavě cítil všechno to včerejší vypité víno, dole na hlavičce jsem cítil tlak klece. Jako takové probuzení do prvního rána na dovolené nic moc. S lehkou kocovinou jsem vyrazil do koupelny a vlezl si pod proud příjemně teplé vody, ale sprcha mě rozhodně neuklidnila, spíš naopak. Byl jsem nadržený a cítil dole vzrůstající tlak. Čím byl tlak větší, tím byla klícka menší a víc tlačila. Bylo to nepříjemné, místy až bolestivé. Rozhodně jsem potřeboval vypustit přebytečný tlak. Napadlo mě se udělat vodní masáží a tak se dole jednoduše zbavit tlaku. Namířil jsem hlavici sprchy na špičku údu s částečně odkrytým žaludem, posouval jsem stříkající proudy vody po celé délce údu a zespodu na koule. Vůbec se mi nešlo udělat, tak jsem to vzdal, zavřel vodu, otřel se osuškou, vyčistil si zuby, hodil na sebe župan a šel si do kuchyně uvařit kafe. S noťasem a kafem s mlíkem jsem na terase zabral křeslo, na kterém Věra večer ukázala svůj klín Mirkovi a u kterého mě pěkně… Co vlastně? Zostudila před Mirkem a Hanou? Potrestala za něco nebo jen realizovala nějakou úchylnou sexuální fantazii anebo mě tím zkusila navnadit k dalšímu hraní?
Otevřel jsem stránky amatérů a snažil se najít nick Věry nebo Mirka s Hankou. Usrkával jsem kafe a přitom prohlížel spoustu fotografií, pročítal hromadu inzerátů, ale bez výsledku. Když jsem u křesla zaregistroval stín, bylo mi jasné, že přišla Věra. Místo dračího župánku měla na sobě obyčejnou bavlněnou noční košili a v rukou hrnek s čajem. Sedla si obkročmo na židli přímo naproti mně. Nevím, jestli to udělala schválně, ale roztáhla nohy od sebe, košile se ji vysoukala po stehnech a ukázala celý svůj klín, pak přimáčkla prsa na opěradlo židle a bradavky vystrčila těsně nad vrškem opěradla. Jejich hroty na mě mířily jako středověká děla ze střílen. Přestože jsem nebyl úplně v pohodě, pohled na její klín a bradavky mi dole okamžitě způsobil další tlak.
Zavřel jsem noťas. Chvíli jsme se vzájemně měřili pohledy. Nakonec jsem to nevydržel, postavil se, roztáhl župan, vystrčil zamčený úd v kleci směrem k jejímu klínu a bradavkám. Nic jsem neřekl, jen jsem významně podupával pravou nohou.
„No dobře, asi jsem to přepískla, promiň,“ zaznělo překvapivě pokorně od Věry.
„Měla jsem ti před příjezdem říct co jsme společně s Mirkem a Hanou vymysleli. Chtěla jsem, abychom prožili něco výjimečného, něco nezapomenutelného, přece neoslavíme letošní kulaté výročí svatby nějakou obyčejnou dovolenou u moře.“ pokračovala s povzdechem.
„No to se ti vážně povedlo, já jsem zamčený, ty si můžeš užívat a klíče jsou bůhví kde u Mirka!“ přestal jsem podupávat nohou. „A nejde se mi ani pořádně vyčůrat, natož vyklepat poslední kapku!“ vypálil jsem nejtěžší kalibr proti klícce na mém údu.
„Hana je taky zamčená a nemá takový problémy jako ty,“ zkusila na mě Věra průhledný argumentační faul. Než bych se pouštěl do dlouhého monologu a snažil se jí něco vysvětlovat, použil jsem opovržlivé, hlasité, ale o to výraznější „PCHE!“ Tím jsem dostatečně jasně a stručně vyjádřil svůj názor. Asi nepochopila, za to odněkud vylovila mobil a rychle udělala několik fotografií mého údu v kleci.
„Do večera to vydrž, hned jak dojdeme k sousedům, řeknu Mirkovi o klíče a odemknu tě,“ chlácholila mě a přitom pořizovala další snímky.
„Zkus v tom zatím najít něco pozitivního, třeba se můžeš těšit, že dokončíš to, co jsi nestihl se mnou večer na terase nebo že si sám odskočíš do křoví,“ dodala nakonec kousavě.
Sundal jsem župan, hodil ho na křeslo a jen tak bez oblečení jsem prošel kolem Věry do chaty. Z mobilu jsem slyšel zvuk pořizování dalších fotek, ale ignoroval jsem to.
„Lepší si užít jedno křoví než stokrát Ordinaci,“ hodil jsem po ní cestou podpásovou poznámku.
„Asi bys se měla jít obléknout, čeká nás výlet na hrad, máme tam zaplacené vstupenky na kulturní léto, jestli jsi nezapomněla,“ šel jsem dál slovně do Věry.
Příprava na cestu proběhla už bez dalšího slovního průjmu. Měl jsem trochu problém s výběrem oblečení, ať jsem si oblékl, co jsem chtěl, stále jsem měl pocit, že mám dole obrovskou bouli, na kterou bude každý zírat. Nakonec jsem to vyřešil dlouhým plandavým trikem a bouli tak schoval. Při odjezdu jsem si všiml, že mají sousedi zavřená okna a jejich auto je pryč. No trochu kecám, nevšiml jsem si toho náhodou, ale koukal jsem, jestli náhodou nezahlédnu Hanu. Docela mě zajímalo, jak to má s tím pásem cudnosti. Napadlo mě, že bych ho mohl pořídit Věře, byla by to sranda vidět její velké půlky zadku zarámované nerezovým plechem. Cesta autem utekla rychle, moc jsme nemluvili, Věra se kochala okolní krajinou a já přemýšlel, jak bych se klícky zbavil. Na první dobrou jsem zavrhnul pomoc hasičů a použití pilky na železo. Hasiči by se místo řezání zámku klícky určitě řezali smíchy a pilka by se mi mohla při řezání smeknout a já bych pak mluvil fistulí. Brrr, hrozná představa.
Prohlídka hradu, oběd na nádvoří a odpolední show byly perfektní, vše bylo zajímavé a zábavné. Úplně jsem zapomněl na včerejší večer a klec, která mě dole stále pevně svírala. Samozřejmě měli na hradě také nějaké mučící nástroje. Věra do mě vandrovala, ať nejsem baba a vyzkouším je až nakonec jsem se nechal hecnout. Napínání na žebříku jsem vynechal, hned by bylo vidět, že mám dole v rozkroku nějakou divně velkou bouli, kládu neměli a tak zbyly k vyzkoušení jen dřevěné housle. Prý do nich zavírali pomlouvačné a hašteřivé ženy, ještě, že jsem chlap. Když mě do nich zavřeli, neměl jsem z toho žádný zvláštní pocit, ani příjemný a ani nepříjemný, prostě mi to nic neřeklo. Věra byla naopak nadšená a fotila mě ze všech stran. Doufám, že se nebudou moje dnešní fotky promítat večer u sousedů.
Když jsem při odchodu platil v informacích výpalné za parkování a uviděl jsem na pultu kovovou kancelářskou svorku a stopil ji. Viděl jsem to snad milionkrát ve filmu, je to jednoduché, sponku narovnám, pošťourám se s ní v zámku, cvakne to, já budu volný a večer konečně vyšukám Věře mozek z hlavy - definitivně. Super, mám plán. Vyrazil jsem na místní záchod, vytáhl triko, chytil ho pod bradou, narovnal sponku a vrazil ji do zámku. Lomcuju s ní, kroutím na všechny strany a nic. Zámek se ani nehnul. Vzápětí vpadnul do mého snažení nějaký borec, podíval se na mě a zahlaholil: „ty jsi určitě ten ptáčník tady z hradu, co nám o něm vykládala průvodkyně! Jsem tě poznal podle té klece na ptákovi, je skoro stejná jako mají tady pro ptáčky zpěváčky, jen menší. Můžu si sáhnout?“
Vytrhnul jsem sponku ze zámku, hodil ji do pisoáru a pakoval se fofrem odtud. Ještě bych udělal štěstí na pánských záchodcích. Prý ptáčník, pitomec!
Cestou zpátky na chatu jsem místo dráždění bobříka Věry držel bobříka mlčení a přemýšlel o tom, co se bude dít večer u sousedů a jestli Věra opravdu řekne Mirkovi o klíč a odemkne mě. Ta se celou dobu dívala jen na mobil, občas se uchechtla a občas něco psala. Po příjezdu udělala rychlou večeři a když jsme jedli, zazvonil jí mobil. Zvedla ho, chvilku poslouchala a pak řekla jenom „jo“ a zavěsila.
„To byl Mirek, máme přijít tak za půl hodinky,“ stručně tlumočila výsledek telefonátu.
„To je tak akorát čas na rychlou sprchu. Jdu první,“ zvedám se od stolu a tím na ni nenápadně přehazuji úklid stolu a nádobí po večeři. Krucinál, proč má na ni telefonní číslo Mirek a ne Hana?
„No jistě,“ zazněla její nakvašená odpověď.
Obrátil jsem se, obrátil oči v sloup, a vyrazil směr sprcha. No to mě čeká večer, zlatá Ordinace a křoví.
Za půl hodinky a nějakou desetiminutovku jsem byl společně s Věrou u vedlejší chaty. V rukách lahev bílého vína, Toffifee a pytlík slaných tyčinek. Věra pro jistotu nese sebejistě jen sebe. Vzala si retro nabíranou sukni ke kolenům, jejím širokým bokům fakticky neuvěřitelně sluší a pod bílým bavlněným tričkem se spadlým ramenem má kupodivu i podprsenku. Já jsem si natáhl volné kraťasy a letní košili alá Nick Slaughter. Neobtěžoval jsem se jejím zapínáním stejně jako s oblečením boxerek pod kraťasy.
„Pojďte dál a nezouvejte se,“ je slyšet Mirkův hlas z chaty.
Vešli jsme po několika schodech do zvýšeného přízemí, které tvořila v podstatě jedna velká místnost, v níž byl malý kuchyňský kout, uprostřed naproti krbovým kamnům gauč s křesly a stolečkem a kousek vedle manželské postele, které jsem viděl z křoví.
Na gauči seděla usmívající se Hana ve své bílé, téměř průhledné halence. Na křesle kousek od ní seděl Mirek, v ruce dálkový ovladač a se zaujetím sledoval televizi. V telce neběžela Ordinace, ale porno. Zrovna si to tam rozdávala nějaká žena s dvěma chlapy naráz a jaká náhoda, na jednom seděla na koníka a druhý ji obšťastňoval do zadku. Věra se zastavila, fascinovaně sledovala děj na obrazovce a pomalu si sedla vedle Hany. Výborný začátek, na mě zůstalo sólo křeslo a místo toho abych byl volný, bez klece na údu, všichni mají největší starost sledovat porno. Chtěl jsem odložit lahev vína na stůl, ale nebylo kam. Na stole se jen tak ledabyle povaloval kožený obojek, kožená pouta, řemínky, bičík, smotané provazy, několik prezervativů, připínací penis s postrojem, růžový vibrátor, oboustranné dildo a tuba s gelem. Chybělo tam akorát honítko pro muže, nejlépe nějaká umělá vagína flashlight, kterou jsem si pořídil. Je z kybernetické kůže, má pět stupňů vibrací a sací efekt. Uvnitř je tvarovaná podle skutečné vagíny, půl kila umělé slasti, která dostupná i když v telce běží Ordinace. Jediná nevýhoda je nabíjení, když zapomenu nabít baterie je to jako sex po mnoha letech manželství – uspokojí, ale nenadchne.
„Polož to ke skleničkám na linku, hned budu u tebe,“ oznamoval Mirek z křesla a dál se díval.
Scéna v pornofilmu pokračovala jako nekonečná smyčka bez viditelného přiblížení se ke konci. Hlasité výkřiky, vzdychání, pleskání těl o sebe postupně nabíralo na intenzitě, snad to nebude dlouho trvat. Postavil jsem lahev na linku, vedle položil tyčky a v ruce jako trubka držel Toffifee. Chtěl jsem je dát přímo Haně, líbila se mi, přitahovala mě a tak nějak jsem s ní soucítil, když sdílíme uzamčení v pásu cudnosti.
Věra seděla na gauči, oči přilepené na obrazovce, ruku zabořenou v sukni někde u svého klína, tělo napnuté jako struna. Hana se k ní nenápadně přiblížila a položila ji ruku kolem ramen. Věra sebou cukla a když zjistila, že je to Hana, tak vypnula a vrátila se zpět do pornofilmu.
„Nestůj tam jak v křoví,“ rýpnul si do mě Mirek, „pojď, ukážu ti zbytek chaty, porno ještě nějakou chvíli poběží.“
Cítil jsem se uražený, zklamaně odložil vedle tyček Toffifee a když mi Mirek nabídl velkého panáka alkoholu s lidskou tváří (starého dobrého myslivce), kopl jsem ho bez váhání do sebe a vydal se za ním do suterénu chaty. Cestou nás provázelo hekání z porna a já jsem si všiml, že na zdech visí kopie obrázků se sexuálními motivy seřazené od středověku až po první republiku.
„Tady byla původně garáž a dílna,“ uvádí mě do dispozice chaty Mirek při odemykání zámku petlice na těžkých dřevěných dveří.
Otevřel dveře do místnosti velké tak jako polovina prostoru nad námi odkud se stále ozývaly zvuky pornofilmu. Šmarjá, jak dlouho tam budou ještě hekat?
V místnosti sice panovalo přítmí, ale bylo vidět, že dál jsou ještě dva vchody do dalších prostor. Uprostřed místnosti byla schovaná částečně pod plachtou polstrovaná lavice, ze stropu porůznu viselo několik řetězů zakončených háky a karabinami. Na stěně byl dřevěný kříž ve tvaru velkého X.
„Až to holky nahoře dokoukají, připravil jsem s Hanou pro vás malou ukázku, jak si hrajeme. Takovou jednoduchou scénku a pak si dáme relax,“ když to řekl, rozsvítil světlo v jednom vchodu a bylo vidět, že uvnitř je velká wellness vířivka a okolo dřevěné lavice na odpočinek.
„A tady kdyby někdo chtěl víc soukromí,“ dodal a přitom rozsvítil světlo v druhém vchodu, kde téměř celý prostor vyplňovala obrovská postel z dřevěných trámů, na které bylo prostěradlo v červenočerných barvách a několik polštářů.
„Kdysi tu točily porno filmové štáby snad z celého světa, tady se promrdalo času,“ zasněným hlasem vykládal Mirek. „Ale za nějaký čas to bylo okoukané a taky tématika BDSM nebyla tak žádaná, tak to majitel prodal. Teď je tahle chata k využití jen úzkému okruhu lidí, kteří dovedou ocenit její vybavení. Myslel jsem si, že s Věrou fungujete opačně než já s Hanou a určitě se vám tady bude líbit.“
„Kdybych nebyl zamčený, určitě bych to tady ocenil víc. Mě tyhle věci moc neberou.“ ukazuju kolem sebe rukama. „Buď tak laskav a dej mi klíč od zámku,“ říkám jasně tónem ve kterém není ani náznak prosby.
„Máš asi pravdu, viděl jsem, jak se tváříš zamčený v houslích, Věra mi totiž poslala nějaké fotky.“ přiznal barvu. Cinklo sklo a Mirek odněkud z přítmí vyčaroval další dva panáky myslivce.
„Vybal to na rovinu, co za ten klíč chceš?“ kopnu do sebe panáka a lehce si odkrknu.
„S tím klíčem to není úplně jednoduché, ale měl bych pro tebe takový návrh,“ pokračuje tak trochu záhadně.
„Když zařídím, abys byl bez klícky, budeš souhlasit s tím, abych zkusil…“ nadechuje se váhá s dalšími slovy.
„Vybal to rovnou, ty se chceš vyspat s Věrou a já ti k tomu mám dát snad požehnání?!“ skočím mu do řeči.
„No to není úplně přesně. Chtěl bych…, ale víš co, je to jedno,“ říká váhavě a za krátký okamžik z něj vypadne téměř romantické vyznání jako od pubertálního studentíka.
„No teda vlastně jo. Chtěl bych ji dostat do postele, moc se mi líbí její velký zadek a prsa. Ty její bradavky mi vážně nedají spát.“
Tý kráso, to je dovolená jak z béčkového filmu. V hlavě mi začalo šrotovat jak o závod. Jak tuhle situaci využít ve svůj prospěch?! Když mě do toho Věra navezla, nemám snad nárok na satisfakci?!
„Měl bych nápad,“ povídám Mirkovi, ale než se dostanu k pokračování, otevřou se dveře, v nich je Věra s Hankou a každá drží v ruce skleničku s vínem. Podle jejich chichotání to není určitě první sklenička, co mají.
„Tak jim to předvedeme?“ ptá se Hana Mirka.
*Pokračování …
