Zastavila jsem se asi v půlce louky a rozhlédla se: nikde nikdo. Napravo se tyčili dva paneláky vysokoškolské koleje, ale na tu dálku byly z oken jen malé tmavší skvrnky. Vlevo byla ve stejné vzdálenosti hustá hradba stromů a za ní čtyřproudá silnice, ze které sice hluk doléhal až sem, ale bylo to spíš jen takové šumění, občas doprovázené zanikáním tramvají. Za mnou se zvedal mírný svah, který se po pár set metrech narovnával, takže z mého místa byla vidět jen vysoká tráva a pak už jen blankytně modrá obloha. A dole pode mnou se rozléhalo celé město. Dost vzdálené na to, abych stěží rozeznávala auta na silnicích, ale dost blízko na to, abych se necítila úplně ztracená.
Bylo až skoro k nevíře, že takováhle louka bez životy mohla být téměř uprostřed města. Nebyly zde ani cesty, nevedla tudy ani zkratka, kterou by se dalo dojít blíž do města nebo na tramvaj – prostě pustina. Pozorovala jsem tuhle louku už od prváku, kdy jsem nastoupila na univerzitu a dostala pokoj na koleji s výhledem právě sem. Už od prvního dne jsem sem chtěla zajít a prohlédnout si to tu. Ale přišly přednášky, večírky, zkoušky… Trvalo mi čtyři roky, než jsem si splnila tenhle cíl.
Za měsíc bych měla mít státnice, učila jsem se už i na záchodě a ze všeho toho mi už šla hlava kolem tak, že jsem se prostě sebrala, vzala deku pod rameno a lahev s vodou a vyrazila. Bylo to 5 minut cesty. 5 minut, které mi trvaly 4 roky, než jsem ušla.
Rozhodila jsem deku na vysokou trávu a chvilku jí ušlapávala, aby si sedla na zem, protože vysoká stébla jí držela ve vzduchu. Jakmile jsem si na ni sedla, ztratily se mi z výhledu i ty dva věžáky kolejí, tak vysoká ta tráva byla.
Jen si natáhla nohy před sebe a opřela se vzadu o ruce nechala se vyhřívat sluníčkem. Konečně jsem byla sama! Žádné prapodivné zvuky z vedlejších pokojů, žádné cvakání tužky, jak se Tina, moje spolubydlící, učila na zkoušky a nervózně si při tom hrála propiskou. Dokonce i hluk ze silnice utichl.
Stáhla jsem si tričko a šortky a natáhla se na dece směrem ke sluníčku. Bylo úžasné cítit to teplo slunečních paprsků a vůni trávy kolem. Zpoza přivřených víček jsem zamžourala na město pode mnou – z kostelní věže zbyl jen špičatý stín obalený ve zlatých paprscích a náměstí splývalo do nepravidelné skvrny kolem kostela. Musely tam být stovky lidí, i když jsem z nich neviděla nikoho. Jestlipak oni tuší, že tu jsem a dívám se?
Jak jsem přemýšlela o tom, že je pozoruji bez jejich vědomí, vzpomněla jsem si na onu noc před několika týdny, kdy jsem taky někoho pozorovala bez jeho vědomí. Okamžitě jsem se snažila tu vzpomínku zahnat a vrátit se zpět do svého klidu, ale marně. Bylo to tu zas, zas mě to vyvádělo z míry a zas mě to nutilo myslet na to, na co jsem myslet nechtěla.
Bylo to hned po začátku zimního semestru a tedy v době, kdy se spíš pařilo, než učilo. Já měla ale rozepsanou diplomku a rozhodně jsem nechtěla jít pařit jako zbytek studentů. Zůstala sem na koleji a nakonec šla spát daleko dříve, než se Tina vrátila. Probudilo mě až bouchnutí dveří a její opilé hihňání. Už jsem jí chtěla naštvaně okřiknout, aby mě nebudila, když v tom jsem si všimla, že není sama. Ten kluk se k ní tisknul tak, že to ve tmě vypadalo, jako by se místo Tiny vrátil do našeho pokoje pavouk – čtyři nohy, čtyři ruce a jedno silné tělo. Zabořila jsem hlavu do polštáře a předstírala že spím, zatímco se oni dva vzájemně vysvlékli a skočili spolu do Tininy postele. Jakmile začali spolu hlasitě souložit, otočila jsem se zády k nim a snažila se ani nehnout, abych na sebe neupozornila. Ve skutečnosti jsem měla ale oči dokořán, zírala na stěnu před sebou a lačně hltala každý zvuk, který se linul z opačné strany pokoje. Tina byla totiž s Robertem! Kluk, který byl jako Adonis – měl úžasnou postavu, ani gram tuku a se svým chlapeckým obličejem a kudrnatými blond vlasy mohl jít hrát okamžitě anděla. Navíc byl ještě roztomile nesmělý, takže jsme ho tajně všechny zbožňovaly. A teď tu byl s Tinou! S Tinou, absolutně nijakou holkou, šedým průměrem. Neříkám, že jsem nějaká kdovíjaká sexbomba, ale Tina…
Tina vzdychala tak, že by to vzrušilo i homosexuála. Já jsem dělala všechno pro to, abych sebou moc neházela, ale nemohla jsem si pomoct, prostě jsem si to dělala společně s nimi. Nakonec jsem se rezignovaně položila zpět na záda a snažila se nedýchat moc prudce, takže jsem se spíš trošku dusila, zatímco mé prsty se dole činily jedna radost. Povolila jsem si jeden krátký pohled na druhou stranu a … a zjistila jsem, že mě Robert pozoruje. Tina ležela s vyšpuleným zadkem a tváří zabořenou do polštáře, zatímco on ji zezadu souložil a koukal přitom na mě. Já jsem ztuhla, zatímco on se ani nezastavil, když zjistil, že se taky dívám. Vzrušovalo ho to? Nakonec se nedalo nic jiného dělat, věděl o mě a já byla v takovém rozpoložení, že jsem už nemohla zase předstírat, že spím. Se vzájemným pohledem do očí jsme se oba udělali, on Tině na zadek a já díky svým prstům.
Od té doby jsem se mu pečlivě vyhýbala a bylo to o to těžší, protože nějaký čas s Tinou chodil. Pro mě to byl trapas a nechěla jsem mu vůbec přijít na oči, trnula jsem při představě, že se o svém zážitku svěřil ostatním klukům. Ale čas od času, tedy doopravdy hodně často jsem si na tu noc vzpomněla – na to, jak se mu krásně leskl hrudník, na to, jaký měl divoký pohled a jak pevně svíral Tinin zadek. A jak na mě koukal, když jsem si to dělala…
Posadila jsem se na dece a znovu zhlédla okolí. Nic, jen tráva, která se vlnila ve větru a cinkání tramvají z dálky. Rozepnula jsem si podprsenku, svlékla kalhotky a lehla si na deku nahá. Vzrušovala mě představa, že by mohl teď přijít a uvidět mě tady. Líbila bych se mu? Prsty mi zajely mezi stehna a nacvičeným pohybem přejeli po mém poštěváčku. Sakra, kdyby mé pravačce šlo psaní tak dobře, jako masturbace, asi bych neměla problém s diplomkou. Ale na klávesnici se píše oběma rukama, ne? Kombinace mých vzpomínek, místa a toho zatraceného slunce způsobili, že jsem byla rozjetá, jako už dlouho ne. Nadzdvihla jsem pánev a zajela si levačkou mezi nohy zespodu. Prostředníček levé ruky se neptal na můj názor a rovnou zajel do mé zadní dírky a já se začala zpracovávat obouruč.
V tom ně něco olízlo tvář a já vykřikla zděšením. Vedle mě seděl na dece černý kokršpaněl a nadšeně vrtěl ocasem. Byl tak krásný, že jsem ho okamžitě začala hladit a drbat a zděšení mě rychle opouštělo.
Kde je pes, musí být i pán, napadlo mě a opatrně jsem vyhlédla nad trávu kolem. Jeho páníček byl šedesátník, který procházel loukou u čtyřproudovky, asi padesát metrů ode mě. Sedla jsem si na paty, aby mě koukala z trávy jen hlava. Měl šedivé vlasy, trošku bříško ale jinak byl na tu dálku docela pohledný. Věděl o mě? Asi ne, protože šel dál, vypadal zamyšleně a kolem sebe nekoukal. Najednou se ale přece jen rozhlédl, zapískal a pejsek u mých nohou sebou trhl. Kdybych ho nedrbala, asi by se za svým pánem rozběhl. Druhé zapísknutí a to už popoběhl, ale zase se ke mně vrátil.
“Blacku, ke mně!” ozvalo se, ale pes byl u mě v náručí a zájem o pána nejevil.
“Tak ty jsi Black, jo?” zašeptala jsem do jeho krásné jemné srsti. “Povíme pánovi, že jsi tady?” Zdvihla jsem ruku, aby si mě všiml a zavolala jsem na něj: “Halo, je tady u mě!”
Chlápek se zarazil, odkud že přichází ten hlas, ale v příští chvíli si už razil cestu vysokou travou směrem ke mně. Já vůbec netušila, co dělám, a proč to vlastně dělám. Na výčitky svědomí jsem měla ale jen pár vteřin. Vzápětí už na mě nevěřícně hleděli jeho modré oči uprostřed opálené tváře. Nejlépe zareagoval Black, odběhl k němu, přivítal ho skákáním a pak zaběhl zase zpátky ke mně. Podrbala jsem ho za ušima a přitom nespouštěla oči z jeho pána. Ten se sice lekl, když viděl, žena sobě nic nemám, ale nezdál se zase tak vyvedený z míry.
Zastavil se až na kraji mé deky a z výšky na mě shlížel. Instinktivně jsem se na dece natočila směrem k němu a mezi nás postavila hradbu z mých pokrčených nohou. Jako by to mohlo něčemu pomoct. On se pomalu složil do kleku přede mnou a jemně mě chytil za kolena a odtáhl je od sebe. Když se podíval do mého klína, okamžitě zjistil, která bije. Najednou mě líbal na krk a já cítila, jak se jeho dlaň sune k mému rozkroku. Voněl parfémem a potem a jeho dlaně byly mozolnaté a drsné, přesto do mě jeho prsty vklouzly tak samozřejmě, jako by tam patřily.
Líbal a mačkal moje prsa a přestože nebyl moc něžný, byly z každého jeho doteku cítit roky praxe a sebedůvěra v tom, že dělá to, co by dělat měl. Košili jsem mu nedočkavě rozepnula chvějícími se prsty a nezastavila jsem se ani u pásku a jeho šortek. Svlékl si je akorát tak, aby uvolnil svůj nástroj a nalehl na mě. Držela jsem se ho jako klíště a pod košilí mu zarývala nehty do zad, ale jeho to spíš ještě víc vzrušilo. V jeho náručí jsem si připadala jako bych to dělala poprvé. Každý jeho dotyk, každý jeho polibek byl o hony drsnější, než jsem doteď poznala a já nacházela takové hlubiny slasti, o kterých jsem ani nevěděla, že existují. Rozhodně neměl problém s výdrží a otáčel si mě na dece jako kuře na rožni a já za jediný sex s ním vyzkoušela všechny polohy, které jsem doteď zkusila a dokonce i některé, které jsem ještě nikdy nedělala. Nakonec jsem skončila ve stejné poloze, jako Tina s Robertem – s tváří zabořenou do deky, vůní trávy v nose a jeho dlaněmi na svých bocích. Připadlo mě, že mě musí nutně roztrhnout, že se mi provrtá až do krku.
Najednou bylo po všem, cítila jsem jeho sperma hluboko v sobě a projela mi tělem taková křeč, že jsem málem omdlela. Nebyla jsem schopná vstát, jen jsem se převalila na bok a pozorovala, jak si natahuje šortky, zapíná košili a odchází. Black se mu motal kolem nohou.
