Vešla jsem do kanceláře, kde seděl. Oblek stále perfektně padnoucí, kravata už povolená. Široká ramena se opírala o židli, velké ruce spočívaly na opěrácích. Když vzhlédl, jeho modro-šedo-zelené oči mě probodly tak, že jsem na okamžik zapomněla, proč jsem vlastně přišla. Na tváři měl jemné strniště, které mu dodávalo drsnější vzhled.
„Přinesla jste ty dokumenty?“ zeptal se klidně.
„Ano " odpověděla jsem a položila šanon na stůl. Jejich prsty se letmo dotkly, ale i ten drobný dotek mě projel celým tělem a nechal ve mně jakousi stopu..
„Je už pozdě,“ řekl tiše. „Měla byste jít domů.“
„Možná… ale napadlo mě, že byste mohl chtít kávu. Máte ji rád silnou, že?“ pousmála jsem se.
Mírně se zaklonil v židli a sledoval mě, jak odcházím ke stolku s kávovarem. Moje podpatky rytmicky klapaly, sukně se mi při každém kroku houpala, mírně vyhrnovala a jemně obepínala boky. Cítil, že to dělám záměrně – a já jsem si byla vědoma jeho očí na sobě.
Stoupla jsem si ke stolku, pomalu vyhrnula rukávy košile a začala připravovat kávu. Moje pohyby byly plynulé, přesto v sobě měly cosi provokativního – jako by to nebyl obyčejný rituál, ale hra.
Nepřestával mě sledovat. Široká ramena se mu napjala, když se opřel o stůl, a jeho velké ruce složil před sebe, prsty měl propletené. Bylo v tom napětí, čekání, vyčkávání predátora na svou kořist.
Když jsem se otočila, v jedné ruce jsem držela hrnek, ve druhé lžičku. Přistoupila jsem k němu pomalu, každým krokem jsem víc zdůrazňovala oblouk boků a jemný šelest punčoch. Položila jsem hrnek na stůl, tak blízko, že se naše prsty opět na okamžik setkaly.
„Vaše káva“ pronesla jsem tichým, až příliš něžným hlasem.
Jeho pohled se zarazil na mých rtech, pak sklouzl níž – po halence, po sukni, až k tenké čáře krajky punčochy, která se při pohybu nepatrně odhalila.
Jeho oči potemněly. Sáhl po hrnku, ale místo toho, aby si ho vzal, položil velkou ruku na moje zápěstí. Přitáhl mě blíž.
„Tohle jste neměla dělat,“ zašeptal, zatímco jeho velká ruka ještě více sevrela mé zápěstí. Jeho hlas zněl temněji, než jsem byla zvyklá, a vibrace mě projely až kdesi hluboko do břicha. Neodtáhla jsem se. Naopak – moje ruka se v jeho dlani zdála křehká a malá, a to vědomí, jak snadno by ji mohl ovládnout, mě vzrušovalo.
„Co, co jsem udělala?“ pousmála jsem se nevinně.
„Provokovat mě.“ dodal a přitáhl mě ještě víc blíž. Cítila jsem jeho dech, vůni kávy smíšenou s parfémem a jemným pižmem, které bylo čistě mužské.
„Já přece…“ chtěla jsem namítnout, ale nestihla jsem dokončit větu. V mžiku se zvedl z křesla. Jeho druhá ruka se zvedla a pevně sevřela moji bradu. Přinutil mě vzhlédnout a podívat se mu do očí. Byly blízko, ty jeho zvláštní modro-šedo-zelené oči, ve kterých se mísil příkaz i varování.
„Žádné výmluvy,“ zašeptal. „Teď budete poslouchat.“
Ještě než jsem stihla odpovědět, přitáhl si mě k sobě a jeho rty se dravě zmocnily mých. Nebyl to jemný polibek – byla to invaze, záměrné ovládnutí. Jeho jazyk se prodral mezi rty a nárokoval si každý kousek.
Moje tělo reagovalo okamžitě. Sukně se napnula, když mě přitáhl mezi svá stehna, jeho široká ramena mě sevřela, jako bych neměla kam uniknout. Obě jeho ruce mě už držely – jedna stále pevně na bradě, druhá sklouzla na bok a sevřela ho s takovou jistotou, až jsem zalapala po dechu.
„Stůjte,“ přikázal, když se odtáhl jen na zlomek vteřiny. Jeho hlas byl chraplavý, oči temné. Poslechla jsem. Zůstala stát, kolena se mě chvěla, ale neodvážila jsem se pohnout ani o milimetr.
Pomalu, záměrně, vsunul ruku pod lem sukně. Látka se vyhrnovala výš a výš, až jsem ucítila, jak jeho prsty přejíždějí po jemné krajce punčoch. Na okamžik se zastavil – jako by si vychutnával moje napětí, moje vzrušení. Pak nečekaně vrazil dlaň mezi moje stehna a přitiskl mě k sobě tak silně, až jsem vydechla hlasitěji, než jsem chtěla.
„Takhle,“ zavrčel do ucha. „Přesně takhle vás chci mít. U sebe, na dosah mojí ruky, pod mojí kontrolou.“
Neprotestovala jsem. Moje tělo se mu úplně poddalo. Ruce jsem položila na jeho ramena – byla tvrdá, pevná, až se mě zdálo, že se držím skály.
Bez varování mě posadil na stůl. Papíry se rozlétly ze stolu, ale nikdo z nás tomu nevěnoval pozornost. Jeho velké ruce sevřely moje stehna, roztáhly je a přitlačily na okraj stolu. Políbil mě znovu, tentokrát ještě tvrději, zatímco jeho prsty začaly putovat tam, kde už dávno byla cítil vlhkost touhy.
Můj dech se měnil v přerývané vzdechy, každé jeho gesto bylo rozkazem, každé pohlazení zároveň trestem i odměnou.
„Jste moje,“ vydechl hrubě mezi polibky. „Rozumíte?“
„Ano…,“ vydechla jsem, sotva schopná mluvit.
Jeho oči se zaleskly m, az tak vítězně, jak kdyby dobil nějakou pevnost. Teprve teď mě začal opravdu brát – beze spěchu, ale s neúprosnou jistotou, jako muž, který ví, že mu patřím.
,,Jste moje,“ zopakoval hlubokým hlasem, zatímco mi stehna držel pevně roztažená na desce stolu. Jeho velké ruce mě sevřely tak jistě, že jsem věděla, že nemám kam uniknout. Já jsem vlastně ani nechtěla. Toužila jsem být držená, vlastněná. Toužila jsem být v ten moment jen jeho. Jeho milá malá poslušná coura.
Jeho rty se přesunuly z mých úst na krk. Zanechával za sebou stopu horkých polibků, které střídal s jemným kousnutím. Při každém z nich se ze mě vydechl tichý vzlyk vzrušení. Cítila jsem drsnost jeho strniště, jak škrábe, a ten kontrast s hebkostí jeho rtů mě doháněl k šílenství.
Jednou rukou sevřel můj bok, druhou rozepínal halenku. Knoflíček po knoflíčku, pomalu, jako by chtěl, abych prožila každou vteřinu napětí. Když látka spadla stranou, jeho prsty se zmocnily krajky podprsenky.
„Krásná,“ zahučel a jediným pevným pohybem látku odhrnul. Jeho ústa se přisála na ňadro, zatímco jeho ruka mezi stehny konečně pronikla dál. Přes tenkou látku kalhotek jsem cítila tlak, krouživý pohyb, který mě až vyrážel dech.
„Prosím…“ vyklouzlo mě mezi rty, aniž bych si to uvědomila.„Prosit budete ještě víc,“ zavrčel a přitiskl prsty tvrději.
Když mě moje boky samy vycházely vstříc, věděl, že mě má. Prudce mě otočil, přitlačil čelem ke stolu a rukama chytl a držel zápěstí za zády. Jeho tělo se ke mně tisklo, pevná erekce šla jasně cítil přes látku kalhot.
„Cítíte to?“ zašeptal mně do ucha, hlasem, ze kterého mě proběhl mráz po zádech.
„Ano…“ vydechla rozechvěle.
„A pořád chcete?“
„Ano, chci".
,,Musíte mi říct, ze jste moje!" Zavrčel.
,,Jsem jen vaše."
V té chvíli už se s ničím nemazlil. Kalhotky odhrnul stranou a bez varování do mě pronikl. Ostrý nádech, který se z mých rtů vydral, přehlušilo jeho zasténání – hluboké, spokojené, mužné. Nehýbali jsme se. Vychutnával ten slastný moment, po kterém toužil už dávno.
Po chvíli ale změnil tempo. Jeho pohyby byly silné, tvrdé, neústupné. Každým přírazem mě přirazil víc k desce, až jsem slyšela, jak se ze stolu kutálí pero na podlahu. Ruce mě pevně držel, nebyla jsem schopná se ani pohnout – a to ho vzrušovalo nejvíc.
„Řekněte, komu patříte,“ přikázal mezi steny.
„Vám…“ vydechla.
„Nahlas!“ udeřil jí hlasem, zatímco se do ní zanořil ještě hlouběji.
„Vám, jenom Vám “ vykřikla jsem, vzrušením celá rozechvělá.
Jeho tempo se zrychlilo, jeho tělo ovládalo moje bez slitování. Cítila jsem, jak se vlna rozkoše blíží, stahuje se mi kundička, jak se ve mně napětí hromadí a roztahuje se z podbřišku do celého těla.
„Ne… ještě ne!“ zasyčel a sevřel mě ještě pevněji. Vydržela jsem sotva pár vteřin, ale když mě dovolil uvolnit se, můj výkřik se odrazil od stěn kanceláře. Orgasmus mnou projel celým tělem, kolena se podlamovala, ale jeho silné paže mě nepustily.
Pár tvrdých přírazů a poté sám zasténal, jeho tělo se napjalo a naplnilo mě.
Na okamžik jsme zůstali spojení, dech se nám mísil v tichu, které narušoval jen zadýchaný dech. Jeho ruce mě stále držely – ne jako vězně, ale jako něco, co si nárokuje.
Pak mě pustil a pomalu otočil k sobě. Jeho oči – ty zvláštní, modro-šedo-zelené – teď planuly spokojeností a neochvějnou jistotou. Přitiskl své čelo k mému a šeptl:
„Teď už víte, že jste moje, jenom MOJE!"
