Martina byla krásná. Taková ta holka, za kterou se otočí i ženské. Dlouhé vlasy, tělo jako z plakátu, a když se usmála, bylo těžké jí odolat. Jenže za tou krásou byla i druhá stránka – čím déle jsme spolu byli, tím víc jsem cítil, jak mě dusí. Byla žárlivá. Ne taková ta mile majetnická, že vás hřeje, že jí na vás záleží. Spíš nemocně podezíravá.
Nejdřív jí vadily kamarádky. Že se prý moc usmívám, že jim píšu, že o nich mluvím. Když jsem se s nimi přestal vídat, přesunula se na kamarády. „Tihle by tě určitě zkazili, vždyť o ničem jiném nemluví než o ženských a o chlastu,“ říkala. Až mi nakonec zůstal jediný – Míša.
Míša. Jméno, u kterého se vždycky někdo zarazil, jestli je to holka, nebo kluk. A v tom byl první problém. Martina si byla jistá, že si kryju milenku. Že to přece jinak není možné. Dlouho jí trvalo, než uvěřila, že Míša je kluk. A ještě déle, než jí došlo, že Míša je navíc na kluky. Že s ním fakt nikam žádné holky nelovím.
Jednou v červenci mě Míša chtěl vytáhnout na víkend k vodě na ryby. Martina s tím měla problém. „To snad nemyslíš vážně? To jako mám věřit, že tam budete sami, jo?“ vyjela na mě. Hádka byla nevyhnutelná.
Nakonec ji zakončila větou, která mě překvapila: „No jo, stejně spolu pícháte, tak si jeď užívat k vodě.“
Sbalil jsem si pár věcí a vyrazil. Odpočinout si od všeho, trochu se uklidnit… snad nám to oběma trochu pomůže.
Přijeli jsme k vodě, rozbalil jsem stan a připravil všechny věci. Chvíli jsme jen odpočívali, a pak jsem navrhl: „Co kdybychom se ještě ošplouchli, než začneme chytat?“
Zůstali jsme jen v trenýrkách, Míša souhlasil: „Jo, a pak je usušíme.“ Voda byla osvěžující a příjemně nás zchladila. Zůstali jsme v ní asi půl hodiny, plavali, házeli kameny, povídali si a smáli se.
Když jsme vylezli, stáhl jsem si mokré trenýrky a hodil je na sluníčko na stan, aby uschly. Míša udělal totéž. Lehli jsme si na deky a nechali sluneční paprsky, aby nás osušily. Vítr jemně pohupoval listy stromů a já si uvědomoval, jak příjemně je jen tak sedět, odpočívat a mít klid od všeho kolem.
Usnul jsem a zdály se mi záblesky Martiny – jaká byla, co všechno jsme spolu zažívali. V hlavě se mi honily obrazy, rychlé, matoucí, vzrušující. „Promiň… vynahradím ti to,“ šeptala mi ve snu, a já cítil její doteky, jak mi hladí tělo. V jednu chvíli se mi zdálo, že klečí přede mnou, a její rty jsou přisáté…
S trhnutím jsem se probudil, chvilku jsem nechápal, co se děje, ale hned jsem cítil, že mi stojí – tělo reagovalo na to, co se s ním dělo, bez ohledu na to, s kým tu jsem. Míša mi jemně špičkou jazyka olizoval bradavku a jednou rukou přejížděl po mém břiše, těsně nad podbřiškem. Byl jsem ohromně vzrušený.
Nebyla to nic vědomého, ale vzrušením jsem polohlasně vzdychl a víc mu nastavil bradavku. „Míšo… co to děláš?“ zašeptal jsem zároveň.
Lekl se, trhl sebou a začervenal. „Promiň, já…“ nevěděl kam s očima.
Mlčel jsem. Zavřel oči, znovu vzdychl a prohnul se tak, abych mu znovu nabídnul.
„Počkej… vážně?“ zašeptal. „Mám pokračovat?“
„Mlč,“ zašeptal jsem a jemně vzal jeho ruku, přitáhl si ji na sebe – tentokrát o kousek níž, než byla před chvilkou.
Míša na okamžik ztuhl, pak ruku položil přesně tam, kam jsem ji nasměroval. Vnímal jsem jeho teplou dlaň, jemný tlak a opatrnost, jako by zkoumal, jestli může pokračovat. Tiše jsem vzdychl, když jeho prsty začaly hladit můj tvrdý úd. Najednou jsem ucítil jeho teplý dech, jak jeho rty jemně přejíždějí přes špičku, zkoumavě a opatrně. Zavzdychal jsem a víc se nastavil.
Míša nečekal; cítil jsem na svém těle jeho pevně přisáté rty a jazyk, který se pohyboval všude. Když mě chytil kolem kořene a začal honit, myslel jsem, že vybuchnu. Pak přišel okamžik, kdy tělo přestalo úplně poslouchat – začal jsem stříkat. Míša ustoupil hlavou a pokračoval jen rukou. Většina semene skončila na mém břiše, část stříkla i na deku vedle mě.
Tělo se uvolnilo, puls zpomalil, dech se mi uklidnil. A pak přišlo tiché uvědomění – ležím tu vedle Míši, mého kamaráda, a právě mě kouřil a nakonec mě vyhonil. Zavřené oči mě chránily před realitou, teprve když je otevřu, vidím jeho tvář a ruce a uvědomuji si, co se stalo.
Co teď? Odjedu? Zůstanu? Budeme o tom mluvit? Nebo na to prostě zapomeneme - nebo se tak aspoň budeme tvářit??
Míša vstane, podá mi ubrousek: „Na, utři se. Pojď, jdeme pro dřevo na oheň.“ Jeho tón je klidný, neutrální, a zároveň mi dává prostor. Přikývnu, vezmu ubrousek a jdeme spolu k lesu. Nasbíráme dřevo, rozděláme malý ohýnek, máme nahozeno, ale ryby na nás kašlou. Jen sedíme vedle sebe, pozorujeme plameny, ticho je pohodlné, ale zároveň plné nevyřčeného.
„Hele, k tomu odpoledni…“ začnu opatrně, oči upřené do ohně.
„Nemusíme to řešit, jestli nechceš. Prostě jen sen v horkém dni,“ řekne a lehce se pousměje.
Chvíli mlčíme, posloucháme praskání dřeva.
„No… vtipný je, že Martina dneska říkala, že spolu stejně šukáme,“ dodám a zkřivím obličej úsměvem, jako bych to chtěl odlehčit.
„Odpoledne to nebylo šukání. Vypadá to úplně jinak,“ pousměje se znovu, oči sledují mé ruce, jak si hraju s malým klacíkem.
„I když nejsem tak velkej jako ty, všiml by sis, kdybychom spolu šukali,“ přidá s lehkou provokací a jiskrou v očích.
Chvíli mlčíme, koukáme do plamenů. Pak se odvážím zeptat: „Hele... aaa… kdybys mě odpoledne tak rychle neudělal, pokračovali bychom?“
Míša se trochu pousměje, nakloní hlavu: „To by záleželo… jestli bychom měli gel, třeba takovej, jakej mám tamhle v batohu. A jestli bys chtěl ty… jak bys chtěl ty?“
Mlčím a přemýšlím. Odpoledne to bylo fajn, ale teď je to něco úplně jiného – není to jen příjemná kuřba a ruční práce. V hlavě mi víří otázky: jít do toho? Jaké to je s klukem? Co to udělá mezi mnou a Míšou? A jaké to bude právě teď?
Pak ale slyším jeho trochu vzteklé: „No jo, stejně spolu pícháte, tak si jeď užívat k vodě.“
Kývnu hlavou. „A jak to budeme dělat?“ zeptám se opatrně.
„Hele… pro tebe asi bude jednodušší si teď lehnout na břicho a nechat mě, ať se o tebe postarám. A pak, jestli budeš chtít, ti podržím já.“
„Ale nechci se líbat ani mazlit, jen si to rozdáme, jo?“ ujistím se.
„Jo… dobře, budeme dělat jen to, co budeš chtít. Když něco nebudeš chtít, jen řekni,“ přikývne Míša.
Lehnu si na deku, Míša sáhne do batohu. Sundám si kalhoty, tričko si nechám. Cítím směs nervozity, obav a vzrušení. Míša se klekne mezi mé nohy a jemně mi je roztáhne. „Neboj, bude se ti to líbit,“ zašeptá.
Cítím chladivý gel, který jemně nanáší kolem zadečku. Nejprve mě jen lehce masíruje, což je zvláštně příjemné. Pak pomalu zajede prstem dovnitř. Potichu vzdychnu.
„Dobrý?“ zeptá se Míša.
„Jo… až překvapivě,“ odpovím zastřeným hlasem.
Když dovnitř zajede i druhý prst, vzdychnu o něco výrazněji. „Třeba to nakonec nebude dneska naposledy,“ zašeptá Míša.
„Můžu… až do konce?“ zeptá se tiše. Soustředím se na ten příjemný pocit, který jeho prsty vyvolávají, a odkývu mu to.
Míša si ke mně přiklekne víc, zvedne mě jemně za boky, aby se dostal do správného úhlu. Cítím tlak jeho těla na svém zadku a zároveň jemné roztahování. Když začne pomalu vnikat, vnímám každý jeho pohyb – první zásun, pak pomalé zasouvání dovnitř. Je to intenzivní, ale příjemné; tělo reaguje samo, srdce mi buší rychleji, péro mi tvrdne.
Pohyb proniká mým tělem, rozlévá se teplo a napětí, až se mi zrychlí dech. Pocit roztahování a jemného tlaku je zvláštně uspokojivý a vzrušující zároveň. S každým jeho pohybem se napětí v těle mění v příjemný tlak. Tělo se postupně uvolňuje, dovoluje mu postupovat hlouběji, a já se soustředím jen na ten tlak, pohyby, teplo a rytmus, který mě pohltí.
Míša pomalu a lehce přiráží. Je to úplně jiné než všechno, co jsem doposud zažil – vždycky jsem byl já ten, kdo pronikal. Teď tu ležím, zadek nastavený, a kluk mi ho projíždí. Na chvilku mě zaplaví šok a stud – dovolil jsem klukovi, aby mě šukal. Aby mně šukal do zadku. A přitom mne to celkem vzrušuje a líbí se mi to. Pak Míša zrychlí a všechny myšlenky zmizí. Jen držím, vzdychám, každé jeho přirážení vnímám celým tělem. Poslouchám jeho vzdechy a pleskání jeho těla o můj zadek, stále zrychluje, rytmus mě úplně pohlcuje.
Míša zrychlí, tlak vzadu se zintenzivní a pak najednou - první výstřiky. Jsou to horké, tlak se rozlévá dovnitř, svaly kolem otvoru se samy stahují a uvolňují. Každý výstřik je jako pulz uvnitř – teplo, tlak a pocit úplného naplnění.
Míšův úd změkne a vyklouzne ze mě. Rychle mi podá mezi nohy ubrousek a lehce roztáhne půlky. Dirka je uvolněná, semeno rychle vytéká ven a stéká dolů, cítím teplo a tlak, který se uvolňuje. Každý výstřik, co zbyl uvnitř, volně vytéká, svaly se lehce stahují a uvolňují, a já jen ležím, odpaněný a vzrušený.
Míša se nakloní a řekne mi, ať si lehnu na záda: „Zkusíme to nejdřív na koníčka.“ Když si lehám, podívá se na mě a usměje se: „Teda, tobě se to muselo líbit, když ti tak pěkně stojí.“ Jeho pohled ve mně zlehka rozpačitě rozproudí vzrušení a připomene, jak moc je tohle nové a nečekané.
Než nasedne, nanáší si gel na svůj zadek a pak si ho rozetře na můj úd. Cítím chladivé klouzání a vlhkost. Chytím ho za půlky a jemně je roztáhnu, abych se dovnitř dostal snáz. Jeho tělo je těsně nade mnou, a já pomalu pronikám dovnitř. Je to trochu napjaté, natěsno, postupuju jen po milimetrech. Pomalu, ale bez přestávky.
Cítím každý milimetr, svaly kolem konečníku mne pevně svírají a zároveň uvolňují. Míša je lehce nakloněný dopředu, čelem ke mně, aby měl stabilitu, a já s každým pohybem vedu hloubku a rytmus. Připadá mi to jinak než kdy dřív – známý pocit, ale úplně nový zážitek s klukem. Po chvilce dosednutí se Míša začne pomalu pohybovat. „Teda, tohle bude fakt jízda… největší, jakýho jsem kdy v sobě měl.“
Pak se zastaví a podívá se na mne: „Jak bys mě chtěl?" V hlavě mi víří pozice z porna… takhle na koně? Z boku? Zezadu? Jako si dával on mne? Misionář? Na stojáka?
Chvíli jezdí nade mnou, dokud si jeho tělo nezvykne. Pak se nakloní ke mně a pošeptá:
„Hele, chci, abys mě šukal pořádně. Kleknu si na čtyři a nastavím ti.“
Sesune se z mého péra, klekne si přede mne a vyšpulí. Ještě si rozetře trochu gelu, rukou si roztáhne půlky a otočí se na mě: „No tak, pojď.“
Přikleknu za něj a přitlačím žalud na jeho dirku. Je rozevřená, připravená. Zatlačím – projedu dovnitř a hned cítím, jak mě sevře, těsně a horce. Míša jen zasykne a krátce vzdychne.
Pomalu ho zajíždím, centimetr po centimetru. Je úzký, cítím každý milimetr, jak se mi kolem péra stahuje. Rukama ho držím pevně za boky, prsty mám zatnuté do jeho kůže. On se proti mně trochu pohne, jako by se sám chtěl napíchnout víc.
Ten pohled mě bere – zadek nastavený, moje péro mizí v něm a on se mi pod rukama svíjí. Zrychlím. Přirážím tvrději, slyším pleskání o jeho zadek a jeho tlumené, zadýchané steny. Každý náraz je slyšet. Dýchám mu do zad, koule naráží o něj a já jen cítím, jak mě pevně drží uvnitř.
Pár tvrdších přírazů a pak najednou cítím, jak mi péro vyklouzne ven. Míša se otočí, lehne si na záda a hned zvedne nohy nahoru. Roztáhne stehna od sebe, prsty si přidržuje zadek, dirka úplně otevřená, leskne se po gelu.
„Pojď… vraž ho tam,“ vydechne.
Kleknu si mezi jeho nohy, chytím ho pod koleny a přitáhnu si je k sobě. Můj žalud je hned u vchodu, jen zatlačím a znovu zajíždím dovnitř. Teď na něj vidím úplně zblízka – tvář zkřivená vzrušením, tělo se mu chvěje a já ho šukám přímo, naplno, v misionáři. Každý můj příraz mu nadzvedává boky, jeho dech je přerývaný a já cítím, jak ho sevření bere stejně jako mě.
Najednou mi to dojde – Martina měla pravdu. Přijeli jsme sem fakt zašukat. Přijeli jsme jako kamarádi a teď cítím, jak mi ze zadku pomalu vytékají zbytky Míšova semene z toho, jak mě před chvílí odpanil. A já teď jeho prdelku pronikám svým pérem, každý můj příraz ho naplno roztahuje, cítím jeho tělo svírat se a uvolňovat kolem mne, jeho vzdechy, přivřené oči… a hrozně mně to bere.
Pomalu se zrychluju, rytmus se stává divočejší, jeho vzdechy jsou hlasitější, vidím jeho přivřené oči, hlavu zakloněnou, tělo napjaté pod mým. Jeho péro stojí a houpá se v rytmu mých přírazů, břicho se mírně pohupuje, kapky lesklé šťávy mu klouzají po těle.
A pak přichází okamžik, který jsem cítil už nějakou dobu, ale teď je neodvratný – první pulzy mého orgasmu. Mé péro se stahuje v jeho těsném zadku, horké pulzy se šíří do celého těla. Cítím, jak se svaly kolem jeho otvoru svírají a povolují, jak každé mé vyvrcholení naplňuje jeho zadek, a zároveň vnímám vlastní extázi.
Stříkám, pumpuju, tělo se propadá do tepla, tlaku a vzrušení, a je to tak nečekaně intenzivní.
Uši mi skoro zalehnou, srdce mi bije jako splašené a dech nedokážu pořádně chytit. Ještě chvíli si vychutnávám ten pocit těsnosti a tepla, jak jsem v něm. Pak ale začínám cítit, že se napětí pomalu uvolňuje, zůstává jen zbytek vlhkosti a tepla, a pomalu se od něj vzdaluju, vyklouzávám ven, zatímco tělo postupně přechází do klidu a vyčerpané spokojenosti.
Lehám si na záda, tělo těžké, dech se pomalu vrací do normálu, srdce už nebuší tak divoce. Přesto se v hlavě neustále přelévají obrazy – myšlenka, že jsem právě vyšukal kluka a nechal se od něj vyšukat, mě nutí na to pořád myslet. Jako bych ho pořád cítil v sobě i na sobě.
Míša do ticha řekne: „Bylo to s tebou skvělý.“ To mi polichotí. „S tebou to bylo taky super. Až budu chtít zase šukat s klukem, tak jen s tebou,“ řeknu mu.
Nějak se dostaneme do spacáku a usneme. Ráno si sbalíme věci a jedeme domů.
Doma mě Martina přivítá ještě nasranější než obvykle. „Tak co, užili jste si?“ zeptá se.
„Jasně. Žádná kuřba, ale nejdřív píchal on mě a pak já jeho. Ještě mi ze zadku teče jeho semeno, kdybys chtěla ochutnat,“ odpovím nasraně.
„Jsi ubohej,“ řekne a vypadne ven.
Sedím v obýváku, čumím na televizi, ale nevnímám ji. Pak vezmu telefon a napíšu:
„Dnešní noc byla skvělá, rybaření jsme si užil, příště s tebou pojedu zase a rád.“ – Michal → Odeslat
