Každé ráno jsem nastupoval do autobusu a usedal na své obvyklé místo. O zastávku později si na své místo usedala ona – a bohužel, nebo bohudík, to bylo místo přímo vedle mě. Nejprve jsme si jenom občas mrkli na sebe, pousmáli se a pozdravili. Postupně začaly krátké konverzace – „Jak se máš?“ nebo „Co dneska?“ – jednoduché věci, které se časem staly rutinou.
Poprvé jsem ji viděl v zimě, byla zabalená v kabátu, takže nebylo moc vidět, jen obličej. Měla krátké blond vlasy, ostříhané prakticky do mikáda. Postupně, jak se oteplovalo, odkládala kabát, a já si začal všímat, že má pěknou postavu. Nenápadně se dala obdivovat, ale zároveň to působilo normálně – prostě kus mladé holky, která se denně objevovala ve stejný čas a postupně si získávala moji pozornost.
Jedno ráno mě Tereza poprosila, jestli si ji můžu přidat do sledovaných. Řekla, že by bylo fajn mít víc followerů, a že by mě bavilo, kdybych ji sledoval i já. Půjčila si můj telefon, naklikala své jméno, a od té chvíle jsme se navzájem sledovali. Když jsem si pak doma prohlížel její profil, našel jsem fotky z cest, z akcí s kamarády, ale i pár pěkných snímků její postavy – v plavkách, při sportu, prostě fakt kus.
Doma jsem si prohlížel její profil. Kouknul jsem se na fotky – z různých akcí, ze sportu, s kamarády. Fotky v plavkách se mi líbily nejvíc. Byla fakt pěkná holka, slušelo jí to. Mezi fotkami jsem narazil i na pár statusů, třeba něco jako „Proč potkávám pořád někoho, koho nemůžu mít…“ nebo „Někdy je těžké potkávat někoho denně a nic z toho nemít…“ Ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti, spíš jsem koukal na fotky, olajkoval je a šel dál.
Jednou v pátek jsem byl doma přes noc sám – žena šla nečekaně na noční. V autobuse jsem si Tereze postěžoval, že budu večer sám a jak nudná bude domácí noc. Kolem půlnoci mi do aplikace přišla zpráva: „Jsem kousek od tebe. Můžu se u tebe na chvíli stavit?“ Chvilku jsem váhal, nakonec jsem napsal, ať přijde. Přišla v sukni, tričku a pantoflích, na zádech batůžek. Řekla, že byla u kamarádky na návštěvě a trochu se jí udělalo nevolno, jestli bych jí dal trochu vody.
Pozval jsem ji dál a přinesl jí sklenici vody. Sedla si vedle mě na gauč, usrkávala a chvíli jen tiše koukala kolem sebe. „Díky, už je mi líp,“ řekla nakonec a podívala se přímo na mě. Pomalu se přisunula blíž, až jsme se téměř dotýkali. „Tak… co jsi dělal dneska večer?“ zeptala se s jemným úsměvem.
„Nic moc, jen čekal, až manželka odejde na noční,“ odpověděl jsem.
Pousmála se víc, naklonila se ke mně a položila ruku na mé stehno. „To je fajn, že máš trochu klidu,“ řekla. Hladil jsem ji jemně po noze a díval se jí do očí. Chvíli jen tak váhala, jako by uvažovala, co dál. Pak se najednou rozhodla – přiblížila se a políbila mě. Rty měla teplé, jemné a měkké. Překvapilo mě to, a instinktivně jsem polibek opětoval.
Polibek se prodloužil a přitahoval nás blíž k sobě. Tereza si pomalu položila ruce kolem mého krku a přitiskla se celým tělem. Byla teplá, pevná a pružná. Tiskla se ke mně a líbala mě tak vášnivě a zároveň hravě.
Najednou se odtáhla, stoupla si přede mnou a zadívala se mi do očí. „Není ti trochu horko?“ zeptala se. Pomalu si sundala kalhotky. Já na nic nečekal a sundal si šortky. Najednou jsme byli naostro. Vhrnula si sukni a posadila se obkročmo na mě, těsně přitisknutá, a rukama mě hladila. Seděla na mně a já cítil její klín přitisknutý na svém. Každý její pohyb, i když jen maličký, byl cítit – lehké pohupování, posouvání těla, jemné tlačení boky. Rukama mě hladila přes trup, chvílemi po pažích, chvílemi po hrudi, a přitom si udržovala přímý kontakt očima, sledovala mou reakci.
Cítil jsem, že tvrdnu, ale ne úplně. Tereza se odtáhla, podívala se mi do očí a klidně řekla: „Počkej, pomůžu ti.“ Poklekla vedle mě a přisunula se k mému údu, začala ho jemně sát. Já jí mezitím hladil nohy a zadeček.
Když jsem ji chytil za boky a přitáhl si ji na sebe, začal jsem ji lízat. Nádherně voněla a ještě lépe chutnala. Jazykem jsem přejížděl obě dirky, každé jsem se chvíli věnoval intenzivněji. Tereza tlumeně vzdychala a kňučela.
Po pár minutách seskočila, sáhla do batůžku, vytáhla kondom a nasadila mi ho. Pak si nasedla. Byla horká a těsná, a když dosedala, projelo mnou vzrušení. Držel jsem ji za prdelku, pomalu se pohybovala a jemně kroutila boky. Lehce jsem přirážel a vychutnával si to žhavé sevření, každý její pohyb.
Najednou v ní všechno ztuhlo. Zadržela dech – a pak z ní vyšel drsný, chraptivý nádech, jako by jí ho někdo vyrval z hrdla. Klín se kolem mě sevřel v rychlých, prudkých křečích. Až do podbřišku jsem cítil to vtahování a pouštění, znovu a znovu. Opřela se čelem o mé rameno, zavrčela a pak se celá sesunula, měkká, vyčerpaná.
Ten stisk, ten zvuk, ta tíha na mně – to mě zlomilo. Zavřel jsem oči a opřel se do ní. V břiše se hromadilo napětí, žár, až to prasklo. Dlouhá, hluboká vlna ze mě vystřelila, pulz za pulzem. Každý výstřik mě roztřásl a obklopilo mě horko a vlhko, které zůstávalo uvnitř kondomu. Celé tělo se mi třáslo až do špiček prstů.
Zůstali jsme tak. Srdce jí bušilo o moje žebra, na kůži jsem cítil její pot a příjemnou tíhu jejího těla.
Zůstali jsme tak ještě chvíli ležet, oba zpocení a udýchaní. Já cítil, jak ve mně postupně mizí napětí a jak mi úd pomalu měkne, pořád ještě uvnitř ní. Bylo těžké se odtrhnout, ale věděl jsem, že s kondomem to nemůžu nechávat dlouho. Opatrně jsem se vysunul, stáhl ho a zabalil do papírového kapesníku.
Tereza ležela vedle mě, přitisknutá bokem, ještě chvíli těžce dýchala. Pak se zvedla na loket, koukla na hodiny a s povzdechem řekla: „Uf… já fakt musím domů, už je hrozně pozdě.“ Natáhla se po kalhotkách.
Vzal jsem jí je z ruky a položil stranou. Sukně se jí vyhrnula a já měl před sebou její nahý klín. Naklonil jsem se k němu a jemně ji lízal – nejprve přes pysky, pak přímo na pičku. Zachvěla se, vydechla ostřeji a na okamžik zavřela oči. Když se otočila bokem, přitiskl jsem rty na její kulatý zadeček a zajel jazykem mezi půlky, pomalu a cíleně k druhé dirce. Na chvíli se mi úplně poddala, tiše vzdychala a kroutila boky. Pak vzala mou hlavu do dlaní, jemně mě odtáhla a pousmála se: „Hele… fakt musím jít.“
Tereza se pousmála, zhluboka se nadechla a natáhla si zpátky kalhotky. Sukni si stáhla, uhladila a narovnala tričko. Chvilku se na mě dívala, trochu unavená, ale s jiskrou v očích. Já se mezitím posadil a podal jí batůžek.
Když byla hotová, přišla ke mně, dala mi krátký polibek na rty a lehce mě pohladila po tváři. „Takhle jsem si to představovala,“ řekla tiše. „Až zase budeš mít volný večer, ozvi se.“
Zůstával jsem sám v pokoji, ještě cítil její teplo a vůni na kůži. Bylo ticho, jen ozvěna vlastního dechu a tlumené světlo lampy. Myslel jsem na to, co se stalo – jak náhle všechno začalo a skončilo, a co z toho může být dál. V hlavě se mi mísily vzpomínky na její tělo, na její pohyby, na doteky, a zároveň se objevovalo vědomí, že jsme teď oba zpátky v realitě – ona musí domů, já do svého života. A přesto, i když je to jen okamžik, něco uvnitř mě zůstalo napjaté, s pocitem, že tohle nebylo naposledy, co jsme se takhle blízko setkali
