S Adélou (jméno jsem změnil, zbytek příběhu je skutečný) se známe deset let. Adéla měla to štěstí, že se velice dobře vdala, a to hned po škole. Její muž je úspěšný člověk, který Adéle zajistil možnost věnovat se tomu, co jí doopravdy baví a co umí, vzdělávat se a rozvíjet, a nakonec být úspěšná také. Spolu mají dvě děti, nyní již ve věku adolescentů a jsou spokojeni.
S Adélou jsem se poprvé setkal na společenské akci, kam jsem byl pozván. Šaramantní, velmi vzdělaná paní malé, trochu zavalité postavy vzbudila mou pozornost. Konverzovali jsme téměř hodinu, ale zůstalo jen u věcné debaty a výměny vizitek a několika komplimentů.
O měsíc později jsem náhodně narazil na říkejme tomu „profil“, ve kterém bylo poptáváno ponižování. Jeho majitelka měla fotografii bez obličeje, ale s viditelným a velmi specifickým rysem. Přemýšlel jsem, kde jsem ho mohl vidět a po několika minutách se rozpomenul.
Napsal jsem Adéle na pracovní e-mail z vizitky a pozval jí na kávu. Nejprve se zdráhala a pak se nepotkávaly naše kalendáře, ale nakonec jsme se setkali v obchodním centru. Naše debata zde pokračovala s tím, že jsem se Adéle díval do očí a současně jí lichotil, avšak také popíral její argumenty. Adéla nejprve působila zmateně a pak se zdálo, že se urazí a odejde, ale pak se začala usmívat a její dech se viditelně prohloubil. „Sluší ti to, feno“, řekl jsem větu a věděl, že po ní naše schůzka skončí – ať tak, či tak. „Jak jsi to na mně poznal?“ zeptala se. Neodpověděl jsem.
Adéla je žena mnoha aktivit a v rámci jedné z nich provozuje malou kancelář a ta byla k dispozici. Adéla se nejprve vysvlékla a pak si klekla na desku pracovního stolu do otrocké polohy s lokty na desce a roztaženými stehny, jak jsem přikázal. Vzal jsem propisovací tužku a nejprve jejím hrotem kroužil okolo řiti, a pak ji třikrát zasunul dovnitř. „Ještě“ řekla si o další. „Už ne, kurvičko“, odpověděl jsem, „teď chodidla“.
Asi deset minut jsem Adélu propiskou, pak naostřenou tužkou, a nakonec jehlicí bodal do chodidel a poslouchal její sténání. Přitom jsem sledoval, jak se její přirození rozevírá a pulsuje. Impulz byl vždy silnější, když jsem jí řekl „feno“. Nastavil jsem tužku, abych přistoupil k mučení klitorisu, ale stačil letmý dotek pohlavního orgánu a Adéla silně vystříkla. „Víš o tom, že to teď budeš muset celé slízat“ zeptal jsem se. „Ano, Pane“, odpověděla, a stříkla znovu.
Adéla – jako mnoho žen – objevila svou submisivitu až ve středním věku a bylo pro ni nesnadné si ji připustit. Byl jsem první, s kým získala zkušenost a dodnes jsem jejím příležitostným mučitelem. Jinak žije po všech stránkách spokojený život a před rokem dokonce obdržela poměrně významné ocenění.
