Zdeněk právě opustil sprchy nového aquaparku. S ručníkem kolem pasu procházel mezi pastelově žlutými skříňkami po pravé straně a stejně barevnými kabinkami po levé ruce. Bylo už pozdě večer, pár desítek minut do zavíračky. Hledal skříňky „D“, které byly modré – pokud si správně pamatoval, tam měli uložené věci on, jeho přítelkyně Andrea a jejich kamarádi Klára s Pavlem, se kterými se vydal na večerní koupání.
Za širší chodbou s šedou dlažbou už zahlédl povědomé modré skříňky. Stačilo zatočit doprava a byl tam. „Hlavně neuklouznout na mokré podlaze,“ pomyslel si. Jakmile zabočil, otevřel se mu pohled nejen na jejich skříňky, ale i na předkloněnou Kláru. Byla úplně nahá, zády – nebo spíš zaadkem – k němu a právě se chystala obléct krajkové modré kalhotky.
Zdeněk na okamžik zůstal stát a díval se na její štíhlé nohy, výraznější zadeček a mezi stehny vykukující hladce oholenou buchtičku. Jakmile si Klára natáhla kalhotky, vydal se Zdeněk dál ke své skříňce. Otevřel ji a přitom ji jen tak mimochodem pohladil po zadečku. Klára se otočila a s rozpačitým úsměvem pronesla:
„Co blbneš?“
„Sluší ti to. A když jsi na sobě neměla ani kalhotky, slušelo ti to ještě víc,“ odpověděl Zdeněk.
„Blbečku!“ odsekla Klára.
„Ale vážně… normálně mě ten pohled vzrušil,“ dodal Zdeněk a nechal ze sebe spadnout ručník.
Klára, která se dosud snažila Zdeňka ignorovat a přehrabovala se ve skříňce, sjela pohledem k jeho rozkroku. Spatřila hladce vyholený úd, už lehce ztopořený, ale hlavně výrazně vyvinutý – snad osmnáct centimetrů, se širokým žaludem ještě napůl zakrytým předkožkou.
Zdeněk si všiml jejího zkoumavého pohledu, vzal ji za ruku a položil si ji na podbřišek. „Vidíš, co se mnou děláš?“ zašeptal a její ruku pomalu posunul níž. Klára se na něj vyděšeně podívala:
„Mohou přijít lidi. Kdyby přišli Andrea s Pavlem, zabiju nás.“
Zdeněk zaklapl obě skříňky, chytil Kláru za ruku a odtáhl ji do nejbližší převlékací kabinky. Zavřel dveře a přitiskl se k ní. Klára, s pohledem rozpačitým, ale zároveň vzrušeným a zvědavým, zašeptla:
„To přece nemůžeme…“
„Když se to nikdo nedozví, tak můžeme,“ zareagoval Zdeněk a pohladil ji po prsou.
Klára si byla vědoma, že je zadaná, a že její přítel je jen pár desítek metrů od nich v bazénu. Ale to, co právě viděla u Zdeňka, ji lákalo. Možná podlehla síle okamžiku, možná zvědavosti či vzrušení ze spontánního dobrodružství. Nechala se hladit po prsou, břiše, stehnech i zadečku. Dokonce se od něj nechala políbit – nejdřív na tvář, pak na ústa. Po chvíli váhání polibky opětovala a její dlaň zabloudila do Zdeňkova rozkroku. Když uchopila jeho chloubu, byl už plně ztopořený. Klára sice měla zkušenosti i s jinými muži, ale takto vyvinutého ještě nepoznala. Představa, že by se se Zdeňkem mohla mít sex, ji nesmírně vzrušovala.
Když ji začal líbat na krku, otočila se k němu zády. Zdeněk toho využil, strčil jí prsty pod kalhotky a přes trojúhelníček jemných chloupků zajel až k vlhké štěrbince - byla připravená. Odsunul jí kalhotky stranou a přejel žaludem po její buchtičce.
Klára tiše vydechla:
„Ale musíme být potichu.“
Když už chtěl proniknout hlouběji, Klára se odtáhla a zadrženě řekla:
„Takhle ne.“
Ladně si stáhla kalhotky, opřela se dlaněmi o stěnu kabinky a jednu nohu položila na lavičku. Lehce se prohnula v zádech a vyzývavě se podívala na Zdeňka. Ten k ní přistoupil, přiložil žalud k její vlhké mušličce a pomalu do ní pronikl. Klára ho chytla za zápěstí a s dlouhým výdechem ho varovala:
„Opatrně, prosím.“
Zdeněk do Kláry pronikl jen asi do poloviny a na okamžik v ní setrval, než začal pomalu přirážet. Jeho pohyby byly nejprve zlehka a opatrné. Klára s pootevřenými ústy tiše vydechovala a snažila se, aby nebylo nic slyšet. Když zaslechli kroky lidí, kteří procházeli kolem, okamžitě ztichli a znehybněli. Jakmile se však procházející rodina vzdálila, Zdeněk přidal na tempu a brzy bylo slyšet, jak jeho břicho i stehna narážejí do Klářina zadečku.
Klára přitiskla nohy k sobě a ještě víc se předklonila, opřená o stěnu kabinky. Jejich tempo se střídalo – chvílemi zrychlili, a jakmile jim došlo, že by je mohl někdo zaslechnout, opět zpomalili.
Jednou se kroky zastavily přímo před kabinkou. Zdeněk znehybněl, ale zůstal v ní. Po chvíli se přišel ještě někdo další.
„Myslíš, že už odešli?“ zaslechli Andreu, která se s Pavlem vrátila bazénu. Klára se Zdeňkem na sebe s úsměvem pohlédli.
„Asi jo… jestli je nepotkáme, počkáme u vstupu,“ odpověděl Pavel a otevřel svou skříňku.
Při následném čekání Klára několikrát stáhla svaly své štěrbinky a pevně sevřela Zdeňkův úd. On to bral jako provokaci a začal znovu, opatrně, přirážet. Klára se k němu otočila, zašklebila se a rukou naznačila, ať přestane, že musí být potichu. Zdeněk přikývl, ale zároveň ji chytil za boky a pokračoval v pomalých, zato hlubokých přírazech.
Klára se na něj několikrát podívala s náznakem nazlobení, ale postupně zamračený výraz nahradil pohled plný slasti. Ústa měla doširoka pootevřená a snažila se tlumit vzdechy, jak jen to šlo. V jednu chvíli si je dokonce zakryla dlaní, přesto z ní uniklo zadržené vyjeknutí. Nohy sevřela pevně k sobě, kolena se jí podlomila a tělem projela vlna intenzivního vyvrcholení.
Zdeněk, vědom si toho, že Andrea s Pavlem hledají ve skříňkách věci a příliš se nezajímají o zvuky kolem, po chvíli začal přirážet znovu. Tentokrát se pohyboval jen na krajíček – žaludem tam a zpět. Netrvalo dlouho a naklonil se k ní:
„Už budu…“
„Můžeš do mě,“ zašeptala Klára.
Následovalo pár rychlých pohybů ven a dovnitř, pak pronikl hlouběji. V tu chvíli Klára ucítila, jak v ní Zdeněk pulzuje, a její štěrbinka se během několika mohutných výstřiků naplnila horkou tekutinou.
Zůstal v ní ještě chvilku, přitiskl se a políbil ji na záda. Když se Klára narovnala a Zdeněk z ní pomalu vyklouzl, rychle si zakryla svou štěrbinku dlaní. Stáli proti sobě čekali, dokud jejich partneři nepřevlékli.
Jakmile byla cesta volná, Klára si vzala Zdeňkův ručník a odběhla vypustit to co v ní zanechal, zatímco on se rychle oblékl a oklikou vyrazil k východu.
Když se u východu objevila i Klára, stále lehce zadýchaná, vrátila Zdeňkovi ručník. Andrea se na ně tázavě podívala.
Klára pohotově pronesla:
„No je tvůj, Zdeňku, byl u skříňky.“
