Bylo to léto, kdy se všechno zdálo být intenzivnější - barvy, vůně, i doteky. Anna přijela na chalupu k babičce s pocitem, že tentokrát ji čeká něco zvláštního. A nemýlila se. U rybníka potkala Marka. Seděl na molu, bosý, s kytarou. Slunce zapadalo a jeho hlas se mísil s vůní vody a sena. Ještě ten večer spolu mluvili tak dlouho, že zapomněli na čas. A když se rozloučili, Anna cítila zvláštní chvění, které jí nedalo spát. Další dny spolu trávili stále víc času. Smáli se, koupali se v rybníce a často skončili jen tak ležet v trávě, blíž a blíž k sobě. Každý jejich dotek byl odvážnější, polibky delší ahladovější. Bylo to, jako by celé léto patřilo jen jim a oni si ho brali plnými doušky. Jednou v noci, po návratu z pouti, ji Marek chytil za ruku a odvedl na louku. Tráva byla ještě teplá a hvězdy jasné. Sklonil se k ní a políbil ji. Tentokrát jinak než dřív hluboce, vášnivě. Jeho ruce zabloudily po jejích zádech, Anna mu přitiskla prsty do vlasů a jejich těla se k sobě přitiskla, jako by chtěla splynout. Nebylo třeba slov. Jen dech, steny a doteky, které se stupňovaly, dokud nezůstali ležet ved' e, unavení a šťastní. Anna cítila, se jí srdce divocešťastní. Anna cítila, jak se jí srdce divoce rozbušilo, a věděla, že tohle je okamžik, který se zapíše hluboko do její paměti. Od té chvíle byly jejich večery ještě odvážnější. Scházeli se tajně, koupali se nazí v měsíčním světle, smáli se a líbali, dokud se jim netočila hlava. Letní noci jim patřily a oni si užívali to, co jim čas dopřál bez zábran, s mladistvou vášní, jako by se svět zastavil jen kvůli nim. Ale srpen přišel rychleji, než by si přáli. Poslední večer znovu seděli na molu. Tentokrát však nešli jen mlčet. Ještě jednou se k sobě přitiskli, jako by chtěli do toho posledního objetí vložit celé léto. „Možná už se neuvi," řekl Marek tiše„Ale na tebe nikdy nezapomenu." Anna mu odpověděla polibkem. Ne slovy, ale vášní. Protože věděla, že tohle není jen letní románek. Bylo to setkání, které jí dalo jistotu, že láska - ať už krátká nebo dlouhá má vždycky smysl. A když druhý den odjížděla vlakem, stále cítila na rtech jeho chuť a v těle horkost letní noci, kterou už jí nikdo nevezme.
