Byl pozdní letní podvečer, když jsem se vracela lesní cestou z menší tury kolem Prahy. Z dálky jsem sledovala, jak mým směrem svižně běží muž. Středně vysoký, sportovní postavy, světlé hnědé vlasy zpocené z běhu. Lesní cesty znal nazpaměť, byl tu skoro denně. Běh mu dával volnost a čistil hlavu.
Když probíhal mezi šustěním listí a slunečními paprsky probleskujícími korunou stromů, spatřil dívku. To náhodné setkání ho odtrhlo od myšlenek. Celou si jí prohlédl. Byla menší postavy, tmavé vlasy sepnuté do culíku, na zádech batoh. Vypadala trochu nejistě, zastavila se u rozcestníku a zkoumala mapu v mobilu...
„Dobrý den,“ usmála jsem se na něj, když se blížil. „Nevíte, jestli touhle cestou dojdu k Modřanské rokli?“
Muž zpomalil krok a sundal si sluchátka. Moje velké zelené oči si ho hned přitáhly.
„Jdete správně,“ odpověděl. „Ale je to trochu klikatý. Jestli chcete, můžu vás doprovodit. Běžím tím směrem.“
„Ne, to je v pohodě,“ zaváhala jsem, ale po letmem prozkoumání pohledem, jsem musela uznat, že na takového sympaťáka nenarazím každý den, a tak jsem po chvilce dodala, že pokud ho to nezdrží, budu ráda.
Vydali jsme se spolu po lesní cestě. On zpomalil tempo běhu a přešel do svižné chůze. Povídali jsme si o všem možném. Já mu vyprávěla, že ráda chodím po horách a že jsem si sem odskočila na kratší túru, protože mě baví kombinace přírody a města. On prozradil, že pracuje v IT a že běh je pro něj útěk od monitoru i způsob, jak zůstat v kondici.
Čas nám utekl rychle. Když jsme dorazili k okraji lesa, zastavila jsem se a zmínila, že už to tu znám a nebudu ho dál zdržovat.
Chvíli jsme stáli v rozpaku. Nakonec mi to nedalo a navrhla, že tu je nedaleko malá kavárna, zda by nešel na kávu.
Seděli jsme naproti sobě u stolku. Ja si objednala cappuccino, on espresso. Dál jsme si povídali o cestování, o zážitcích. Čím víc jsme mluvili, tím víc to mezi nami jiskřilo. Můj smích byl pro něj neodolatelný a mně fascinovala jeho klidná energie. Několikrát jsem se přistihla, že se dívám na jeho rty a představuji si, jak chutnají...
Po kávě jsme se rozloučili. Já zamířila domů, ale ještě cestou v MHD jsem myslela na jeho pohledy, na to, jak mě doprovázel lesem. A on? Ještě než došel domů, v kapse mu vibroval mobil. Dlouho váhal, pak se rozhodl. Vyhledal moje číslo, které jsem mu dala u kávy, a zavolal.
„Ahoj…,“ ozval se muj lehce nervózní hlas.
„Nemůžu přestat myslet na to, jak jsi se smála,“ řekl bez obalu. „Chci tě zase vidět. Dnes večer.“
Ticho na druhé, nevěděla jsem, co říct, ale uměla si představit, co by se mohlo dít, tak jsem jen dodala tiché: „Přijď.“
O hodinu později stál před mými dveřmi. Otevřela jsem mu v jednoduchých šatech na ramínka. Bez podprsenky, což si všiml hned. Obrysy mých větších prsou se rýsovaly pod látkou.
Neřekla jsem nic, jen ho pustila dovnitř. Ještě než se zavřely dveře, chytil mě kolem pasu a přitáhl k sobě. Moje rty chutnaly po víně, které jsem si stihla nalít, než přijel. Polibky byly nejdřív váhavé, pak čím dál žhavější. Cítila jsem jeho tvrdé tělo, jeho ruce putující po bocích. Jeho prsty klouzly po látce šatů, až nakonec vyhrnuly sukni nahoru. Zasténala jsem, když jsem ucítila jeho dlaň mezi stehny. Jemně se mě dotkl přes kalhotky, a já se k němu přitiskla. „Chci tě,“ vydechla jsem mu do úst.
Přesunuli jsme se do ložnice. Padali na postel mezi polibky a smích. On mě pomalu stáhl šaty přes hlavu, odhalil plná prsa a vzal bradavku do úst. Moje tělo se zachvělo a prohnulo.
„Bože…,“ zasténala jsem a prsty mu zajela do vlasů.
Kalhotky sjely po mých stehnech, a když mezi ně poklekl, rozevřela jsem se a nechala ho ochutnat mou touhu. Jeho jazyk byl pomalý, dráždil mě, dokud jsem nevzdychala stále hlasitěji a nekroutila se mu v náručí. Vrcholila jsem s rukou sevřenou v jeho vlasech, dech se mi třásl.
Netrvalo dlouho a byl nahý i on. Jeho vzrušení bylo tvrdé a připravené. Lehla jsem si na záda a roztáhla nohy. Když do mě pomalu vnikl, vydechla jsem slastí. Pohyboval se v mne, nejdřív jemně, pak stále rychleji. Vycházela jsem mu vstříc, prsa se mi houpala a oči jsem měla přivřené v extázi.
„Rychleji…,“ zašeptala jsem. A on poslechl. Přirážel do mě silněji, až jsem cítila, jak celé moje tělo vibruje.
Pak mě otočil na všechny čtyři a vzal si mě zezadu. Mojí vlhkou kundicku naplňoval s každým přírazem, rukou mi přitom hladil po klitorisu. Křičela jsem jeho jméno, dokud jsem znovu nevyvrcholila.
Když to už ani on nevydržel, přitiskl si mě k sobě a vyvrcholil hluboko do ní. Cítila jsem to teplo a jak se zaplnuje jeho vzrušením...
Usnuli jsme spocení, v objetí. A probouzeli jsme se znova k polibkům a mazlení. Ráno se nám nechtělo rozcházet ani jednomu.
On ještě dlouho poté, když běhal lesem, myslel na její smích... A já , když šla na další túru, si vzpomněla na to, jak mě nesl nocí jeho dotek.
