Její úsměv jsem už necítil jako něhu. Byl to úsměv někoho, kdo mě znal dávno předtím, než jsme se potkali. Všechno kolem nás se zastavilo. Sténání utichlo, smích vyprchal, těla znehybněla v polohách, které teď vypadaly spíš jako sochy než lidé. V místnosti zůstalo jen praskání svící a stovky očí upřených na mě. Cítil jsem, jak se mi hruď svírá. Už to nebyl klub. Už to nebyla hra. Byl to kruh, a já stál v jeho středu.
Ona mě pustila a pomalu obešla, jako dravec, který si prohlíží kořist. Její krok byl tichý, a přesto mi každý dotek podpatku rezonoval v těle. „Víš, že tě znám,“ řekla tiše. „Znám tě déle, než si dokážeš představit.“ Její oči se vpíjely do mých, zatímco její hlas se zvolna změnil v šepot, který slyšel jen můj mozek: „Vzpomínáš na tu noc, kdy ses jako dítě bál bouřky? Jak ses schoval pod stůl a šeptal sis slova, která ti měla přivolat klid? Nikdy jsi je nikomu neřekl. Ale já je slyšela.“ Zatajil jsem dech. Nikdo to nemohl vědět. Nikdo.
Než jsem se vzpamatoval, zatlačila mě na lůžko. Klečela přede mnou, prsty mi rozepnula kalhoty a vytáhla můj penis. Sevřela ho, olízla špičku a pak mě bez zaváhání vzala hluboko do úst. Její rty mě obepnuly pevně, jazyk klouzal po celé délce a já lapal po dechu. Zleva se ke mně přitiskla další žena, líbala mi krk a prsty mi hladila koule, zatímco zezadu mě sevřely cizí ruce a přitlačily k matraci. Nemohl jsem se hnout, byl jsem uvězněný v jejich dotecích – a přitom jsem cítil, jak mě to vzrušuje ještě víc.
Ona dole pracovala jistě, zkušeně. Penis mizel hluboko v jejích ústech, až k hrdlu, a pak zase pomalu vyjížděl ven, olizovaný po celé délce. Každý pohyb mě doháněl k šílenství. Její druhá ruka se mazlila s mými koulemi, mačkala je a dráždila, zatímco kolem nás se znovu roztančila těla. Tentokrát už to nebyl jen pohyb rozkoše – bylo to, jako by celý sál vzdychal pro mě.
Když jsem vybuchl, vzala všechno. Nechala mě vyprázdnit se až do poslední kapky, přitom se na mě dívala pohledem, který nebyl jen chtíč. Bylo v něm cosi staršího, hlubšího, cosi, co mě děsilo i přitahovalo zároveň. Pak se zvedla, přitiskla se ke mně a políbila mě dlouhým polibkem. Chuť vína a mého spermatu se mísila na jazyku a já cítil, že mě tím označila.
Kruh kolem nás se znovu pohnul. Těla se naklonila vpřed, šeptala cosi nesrozumitelného, jako chorál. Plameny svící vyšlehly výš a ona se nade mnou sklonila. „Nikdy jsi nebyl sám,“ pronesla tiše. „My jsme tu byli vždycky. A ty jsi ten, na koho jsme čekali.“
Její oči planuly zvláštním světlem. „Brzy…,“ zašeptala. Jen to jediné slovo. A pak se usmála tím úsměvem, který nepatřil jen jí, ale čemusi staršímu, co v ní žilo.
🔮 Teaser na VI. kapitolu – Ráno poté Myslel jsem, že noc skončila, když se kruh rozplynul. Ale skutečné probuzení teprve čekalo. A s ním i stíny, které se mnou odmítly zůstat v podzemí.
