Byl to dětský tábor, ale v té době tam ještě žádné děti nebyly. Všude kolem probíhaly přípravy – stavěly se stany, nosilo se vybavení a každý měl ruce plné práce. Já jsem tam byl poprvé, úplný nováček, rovnou v kuchyni. Čekaly mě celé prázdniny u sporáku. Ostatní už se znali, já si teprve hledal svoje místo. Po večerech se sedávalo u ohně nebo v jídelně. Povídalo se, smálo, občas někdo brnkal na kytaru. Jedna slečna, se kterou jsem se bavil od začátku, mě při jednom z těch posezení představila další vedoucí. Krátké „ahoj“, úsměv a tím to haslo. V tu chvíli jsem netušil, že právě s ní to bude jiskřit.
O pár dní později jsme spolu seděli v kuchyni a řešili jídelníček na pár dní dopředu – co děti obvykle sní, co se nevyplatí vařit. Zpočátku obyčejná domluva, ale postupně se to změnilo. Její úsměvy trvaly déle, vtipy začaly mít dvojsmysl, naše ruce se schválně i náhodou potkávaly. Seděla naproti mně v lehké košilce s hlubokým výstřihem. Látka byla tenká, skoro průsvitná, a bylo jasné, že pod ní nemá podprsenku. Když se naklonila nad stůl, měl jsem co dělat, abych udržel oči na papíru. A ona to věděla – smála se pokaždé, když mě přistihla pohledem. Pod stolem se naše nohy dotkly a ani jeden z nás je neodtáhl. Jenže v kuchyni se pořád někdo motal. Někdo pro chleba, někdo pro hrnec, někdo pro kec. Vždycky jsme museli zůstat nenápadní. Až když se kuchyň na chvíli vyprázdnila, naklonila se ke mně a polohlasem řekla: „Hele… večer. Sejdeme se sami, jo?“ Zůstal jsem jak přibitý, jen jsem kývl.
Celý zbytek dne jsem byl nervózní jak puberťák. Pořád jsem přemýšlel, co se stane. Nakonec jsem šel do sprchy, snad poprvé v životě tak dlouho. Potřeboval jsem smýt pot a páru z kuchyně, chtěl jsem být čistý, voňavý, připravený. Oblékl jsem si čisté triko, kraťasy a už jen odpočítával minuty. Večer se parta začala rozcházet – někteří k ohni, jiní do stanů. Vyšel jsem ven a v tábořišti jsem se s ní potkal. Ne jako náhoda – spíš jako by mě hledala. Prošli jsme se mezi stany, smáli se, občas se šťouchli loktem. Pak se zastavila, naklonila se ke mně a tiše řekla: „Pojď k řece. Voda je klidná, měsíc skoro v úplňku…“
Od řeky šel chladný vánek, hladina se třpytila ve světle měsíce. Sundala boty, vklouzla do vody, košilka se jí přilepila k tělu a v tom světle byla skoro průsvitná. „Tak co? Jdeš, nebo se bojíš?“ provokovala mě. Skočil jsem za ní. Smáli jsme se, cákali po sobě, ale hra se rychle změnila v něco jiného. Přitiskla se ke mně, políbila mě a od té chvíle už to bylo jako lavina. Její tělo klouzalo po mém, moje ruce byly na jejích bocích, na prsou, na zadku. Vylezli jsme na molo, ale dřevo bylo tvrdé a studené. „Tohle je blbý,“ zasmála se, „pojď na břeh.“
Na trávě si lehla na záda, roztáhla ruce a podívala se na mě s vyzývavým úsměvem. „Pojď… lehni si na mě,“ řekla tiše. Natiskl jsem se na ni celým tělem, pořád ještě mokrý od vody. Polibky byly dravé, dychtivé, dech se nám míchal. Sjížděl jsem rukama po jejích bocích nahoru, vzal její prsa do dlaní a palci jí hladil bradavky, které okamžitě ztvrdly. Zaklonila hlavu, zasténala a pevně mě objala.
Líbal jsem jí krk, prsa, střídal bradavky v puse, sál je, koulel jazykem. Ona přitom nebyla pasivní – rukama mě hladila po zádech, sjela mi na zadek, pevně mě stiskla a druhou rukou mě začala dráždit. Každý její dotek byl jako jiskra, která mě rozpalovala víc a víc.
Pak mě překvapila – s úsměvem mě převalila na záda, vyšvihla se nade mě a sklonila se. Líbala mě po krku, po hrudi, po břiše… a najednou jsem cítil její rty a jazyk tam, kde jsem to potřeboval nejvíc. Vzala si mě do pusy, sála mě hladově, koulela jazykem a přitom se na mě podívala očima, které mě úplně odzbrojily. Z úst mi vyklouzlo přidušené zasténání, protože jsem měl co dělat, abych to hned neukončil.
Nedalo se to vydržet dlouho – chytil jsem ji za boky, přitáhl zpátky nahoru a naše těla se spojila. Pohyby byly divoké, dychtivé, nespoutané. Držel jsem ji pevně, ona mě objímala nohama kolem pasu a mezi vzdechy šeptala sprostá slova, která mě ještě víc vyhecovala. Střídali jsme polohy, chvíli jsem byl nahoře já, chvíli si mě ona nasedla a pohybovala se na mně s takovou chutí, že jsem měl pocit, že mě úplně zničí. Bylo to nespoutané, spalující, jako bychom se navzájem nemohli nabažit.
A pak přišel konec. Přitáhla si mě k sobě, zašeptala mezi vzdechy: „Uděláš se na mě… chci, abys mě postříkal.“ Bylo to jako elektrický výboj – věděl jsem, že už to neudržím. Ještě pár prudkých přírazů, vytáhl jsem se z ní a vzápětí jsem vybuchl. Horké sperma dopadalo na její břicho a stehna, stékalo po kůži a ona se při tom celá chvěla. Nakonec jsem ho ještě párkrát přejel v ruce a lehce jí ho otřel o klitoris. Nečekala to – vydechla překvapeně, skoro vyjekla, a to mě vzrušilo ještě víc než samotný orgasmus.
Pak jsme padli vedle sebe do trávy, zadýchaní, zpocení, mlčky koukali na měsíc a hvězdy. Nebylo potřeba říkat jediné slovo. Během těch dvou měsíců jsme se potají sešli ještě několikrát – vždycky to bylo divoké, nespoutané, plné chtíče. Ale po létě to skončilo. Od té doby jsme se už nikdy neviděli. Byla to letní vášeň – krátká, spalující a nezapomenutelná.
