Přijeli ve stejný čas, jen každý z jiné strany metra. Ona ho uviděla první, jak stál na druhé straně kolejiště, vysoký, v bílé košili a hlavou jí prolétlo, že pokud tohle je on, tak cesta určitě nebyla zbytečná. Poslala mu zprávu...a nechala ho chvilku v nejistotě. Poznal ji a ona jeho, z fotek, které si vyměnili už bylo jasné, že si padli do oka. Podání ruky a nesmělý polibek na tvář, co bude dále? Od prvního okamžiku věděla, že ho chce, že ji přitahuje, že touží vidět jeho tělo bez košile...
Procházeli se po kouzelném Vyšehradu a povídali si ovšem, co je zajímalo. Sklenky vína v útulné vinárně a čekání na setmění, které je zahalí do tmy. Jak je to vše pak jednodušší, zkusit se dotknout, být blízko, ochutnat rty...poprvé pocítila jeho pevné dlaně ve svých vlasech...poprvé se rychle spojily jejich jazyky...tak přirozeně a tak lehce...poprvé ucítila jak jí tvrdnou bradavky pod letní halenkou...a v jeho kraťasech byla tvrdost touhy a vzrušení...kdyby jinde byli...zklidnit těla a vzrušení...je potřeba se rozloučit...kdy máš volno? zeptal se jí a v kalendáři si označili den, kdy se opět setkají. Došli na metro a každý odjel opět jiným směrem, spojeni však už touhou a myšlenkami na toho druhého.
