Byt č. 13
Znali se z vidění, bydleli ve stejném domě, jen každý v jiném vchodě, které však spolu sousedily. Potkavali se ráno na zastavce tramvaje.
Ona byla krásná, štíhlá, vysoka maldá dáma, typ ženy za kterou se každy můž rád ohlednete. Sebevědomá, uvědomujicí si své přednosti, moc rada provokující.
On štihlý intligentní mladík, plachý a introvertní. Vždy se těšil až ji uvidí. Moc rád se na ni koukal, na její krásné křivky, širší boky a útlý pás na tu harmonii při chuzi jak se celé její tělo vlní. Nikdy by si nedovolil jí oslovit na to byl příliš plachý, bal se domítnutí, výsměchu. Ten den ji však potkal jinde, v knihkupectví, kam velmi rád chodil a jen tak prolistovával knížky. A ona tam byla, krásná, vysoká, štíhla, měla kratší sukenku nad kolena, lehkou bluzku a lodičky na vysokých podpatcích které jen málo, které ženy dokáží nosit. Překvapila ho, nečekal ji tady, znervózněl, začal se potit, chtěl utéct, ale nemohl, touha být jí nablízku byla silnější. Zašla do vedlejší uličky, aniž by si ho všimla, oddechl si. Podíval se skrz regál stála k němu zády, velmi blízko (asi 1,5m). Její krásný zadek na dlouhých štíhlých nohou měl přímo před sebou, zíral na ni, nemohl z ní odtrhnout oči. Ohnula se k zemi, vyšpulila zadek přímo proti němu, její krátká sukně se nadzvedla, on si přidřepl a uviděl co mu vyrazilo dech. Neznámá neměla kalhotky, ve stínu rozeznal obrysy její mušličky, rozbušilo se mu srdce jako na poplach zavrávoral a opřel se rukou o knížky v regále, takže jich několik spadlo do chodbičky naproti. Slečna se lekla, narovnala se a podívala se jeho směrem. Rychle vstal a otočil se zády, vytáhl knížku a začal v ní číst. Slečna rozešla rychlým krokem, slyšel dynamické ťukání jejich podpatků. Tušil že kráčí k němu, neodvážil se však zvednout zrak, předstíral čtení. Zastavila se před ním a řekla: „Pane co tady děláte?“ „Vy mě šmírujete!“ „Dívejte se na mě když s vámi mluvím!“ Chytla ho prsty pod bradou a zvedla mu ji. „My se známe přece.“ Řekla udiveně. „Ty jsi ten kluk, který na mě zírá na zastávce. Podívejme se na ptáčka a teď mě šmíruješ i tady.“ Řekla posměšně. Promiňte paní, já vás nešmíroval ja jen ….. Mlč, šmíráku a ucpala mu ústa dlaní. Na chvíli se odmlčela, bylo vidět že nad něčím přemýšlí a pak řekla. „Tady to nebudeme řešit, přijdeš ke mně dnes večer domů a řekneš mě co jsi tady dělal, proč spadly ty knížky. Víš, kde bydlím zazvoň na byt č.13 přesně v 8h večer. Jasný! Řekla důrazně a podívala se mu významně do oči. Ano, paní přijdu. Zašeptal.
Přesně v 8h zazvonil na zvonek č. 13, z repráku se ozvalo: „4.patro, dveře vpravo od výtahu“. Bzučák se rozezněl a on vstoupil do domu, vyjel výtahem do 4. patra, vystoupil z výtahu šel vpravo ke dveřím, byly mírně pootevřené, zaváhal, bal se vstoupit dovnitř. „Nestůj tam a pojď dovnitř“. ozval se její hlas. V chodbě bytu byla tma za dveřmi stála vysoká postava, byla to ona. Zuj se. Poručila mu. A pojď za mnou. Prošla kolem něj, na vysokých podpatcích byla o půl hlavy vyšší než on. Silně to něj zapůsobilo. Cítil z ní respekt, strach, vzrušení, touhu. Vešel za ni do pokoje.
Uviděl ji zřetelně, nebyla to slečna ze zastávky. Stala před ním bohyně, krásná, smyslná, a přitom nedostupná žena. Župan neměla zavázaný, takže viděl siluetu jejího krásného těla. Měla na sobě jen černé punčošky na podvazcích, krajkové spodní prádlo podtrhující její sexualitu.
Jak se jmenuješ? Zeptala se. Jsem Dan, řekl a neohrabaně ji podal ruku. Ona ji však odmítla a řekla. „Jmenuji se Milena, ale chci abys mě říkal slečno. A budeš mě vykat, ano! Podívala se na něj významně. Polib mě ruku a nastavila mu ji. Zkoprněl, nechápal. To se přece už dávno nedělá líbat ženám ruce pomyslel si. To vyžadují jen dominy, teď mu to došlo. Stála před ním domina, je v jejím bytě, dochází mu, co vidí kolem sebe na protější zdi velký dřevěný kříž, vedle visí na zdi bič, obrazy, umělecké fotografie, kde jsou vyobrazeny ženy mučící muže, na stole spatřil pouta, důtky, rákosku. No tak, jak dlouho ti to bude trvat a přistrčila mu svou ruku před obličej. „Ano, slečno promiňte.“ Řekl a políbil ji ručku.
Víš, proč jsi tady že? Zeptala se. Mlčel. Nevíš? Tak to probereme celé znovu. Líbím se ti viď? Zíráš na mě každý den, že ano. No řekni! Myslíš, že tě nevidím, jak mě koukáš na zadek! Co? Co na to řekneš?“ Eeee, blekotal. Šmíruješ mě, když si myslíš, že tě nevidím a když mě potkáš tak neumíš ani pozdravit! To není slušné. To je přímo nevychované, že ano? „Ano, slečno, omlouvám se.“ Zablekotal. „Hmm. Takže se přiznáváš! Ano?“ „Ano, slečno je to tak.“ Řekl zkroušeně. „V knihkupectví jsi mě šmíroval taky, že jo! Koukal ses mě přímo na zadek. Je to tak?“ Řekla a významně se na něj podívala. „Ano, slečno, moc se omlouvám.“ „Omlouváš se, to je málo. To nestačí se jen takhle omluvit. Za takové chování zasloužíš trest, abys sis to dobře zapamatoval. Taky proto jsi tu, proto jsem tě sem pozvala, abych tě za tvé chování potrestala. Rozumíš?“ „Ano slečno, rozumím.“ „Takže souhlasíš s tím, že potřebuješ potrestat?“ Chvíli váhal, bál se, co bude následovat, ale nedokázal téhle ženě, bohyni odporovat. „Ano, slečno. Máte pravdu zasloužím potrestat.“ Řekl poddajně a koukal při tom do země. „No vida, myslela jsem si to, že nebudeš moc odporovat.“ Přistoupila k němu a chytla ho za bradu a řekla. „Jsi taková slabá čubka, co potřebuje vedení. Takže teď se svlékneš do naha a rychle!“ Ano slečno.“ Řekl a svlékl se.
Svlékla si župan. Uviděl její krásné tělo, vyrazilo mu to dech. Tahle žena je tak krásná, sebevědomá, téhle ženě muž nedokáže odporovat. Pomyslel si. „Pojď tady ke kříži, postav se čelem k němu, roztáhni ruce a nohy.“ Řekla a připoutala ho. Byl bezmocný, už nemohl utéct, uvědomoval si. Cely se rozechvěl. Stála těsně za ním cítil její dech. „Kolik ti je let čubko?“ Zašeptala mu do ucha. „29, slečno“. Hmm, tak dostaneš 30 ran a budeš si je sám počítat. Vezmu si na to rákosku, ta je na zlobivé chlapce jako dělaná. Vzala rákosku a šlehla ho přes zadek. Dan zaječel bolestí. Ticho, řvát mě tu nebudeš. Pokud budeš řvát tak se ti rána nezapočítá. Takže začínáme znovu od nuly. Odstoupila si a švihla znovu, trochu slaběji. „Jedna“.
Další rána. „Dvě“. Švihla znovu. „Tři“ vyjekl a bolestí. „Tak ty nepřestaneš řvát. Budu ti muset hubu ucpat. Odešla a za chvíli se vrátila. „Dám ti roubík, jinak to s tebou nejde. Nic nevydržíš.“ Řekla a nasadila mu ho. Už nemohl mluvit, natož křičet. Budu počítat já. Řekla a zasvištěla další rána. „4, 5, 6, 7, 8, 9, 10“. Dan se kroutil, takovou bolest snad nezažil. Slečna ho nešetřila. Bolelo ho to, ale necítil zlost, za tou bolestí cítil také vzrušení, které ještě nepoznal, byl to opojné, byl v transu. Jedenáctá rána nepřiletěla. Ucítil její dlaň, přejížděla mu jemně po jeho bolavé hýždí. Bylo to elektrizující pocit naskočila mu husí kůže. „Bolí tě to, ano“. Zeptala se. „Ano, slečno“. „Líbí se ti to čubko, řekni,“ A přjela mu rukou na penis, který byl už částečně vzrušený. Chytla ho pevně za čuráka. V ten moment mu ztvrdnul. „Tady je důkaz, že ano, jak ti krásně stoji čubko.“ Začala ho honit. Ztvrdnul ještě více. Dan začal sténat vzrušením. V tom ho pleskla přes koule. „A dost, to stačí. Trest ještě neskončil.“ Přiletěla další rána. „11,12,13,14,15,16,17,18,19,20.“ Jeho zadek už byl rudý. Bylo zřejmě že si zítra dobře nesedne. „Musí to být čubko, jinak se nepolepšíš. Je to pro tvé dobro. Když budeš hezky držet a nebudeš se cukat, tak tě možná odměním.“ Přistoupila k němu a pohladila ho po tváři. Odstoupila a švihla rákoskou. „21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30“. Měl to za sebou, padla na něj ulévá, zhroutil se a visel připoutaný na kříži. „No tak vzpamatuj se.“ Řekla a dala mu políček přes tvář. „Co je to, přece mě tu neomdlíš!“ Vzpamatoval se. „Promiňte slečno.“ Omlouval se. „Moc nevydržíš, zas tak silně jsem tě nebila.“ Uvolnila mu pouta. „Napij se.“ Nechala ho ať se vzpamatuje. „Už dobrý?“ Zeptala se. „Ano, slečno, děkuji.“ „Klekni si tady. „Poděkuj za trest a slib že už to dělat nebudeš. Nebudeš ženám zírat na zadek. Budeš se jim koukat do očí a hezky pozdravíš, když potkáš ženu, kterou znáš. Rozumíš. Zopakuj to. Celé.“ Řekla důrazně. „Ano, slečno. Děkuji za trest a slibuji že se polepším, už vám nebudu koukat na zadek, budu vás zdravit.“ „Nejen mě, ale i ostatní ženy. Nebudeš takový nerd. Budeš se chovat sebevědomě a slušně, rozumíš.“ Ano, slečno rozumím.“ Zamumlal nesměle. „No dobře. Hodnej. S tebou bude ještě hodně práce.“ „Polib mě nohu.“ Nastavila mu svou krásnou štíhlou nožku. Okamžitě uposlechl. „ Líbej, nestyď se. Můžeš víc.“ a podstrčila mu nožku pod obličej. Chytil ji a začal ji vášnivě líbat. Bylo vidět, jak rád to dělá, byl v transu. „Dost, teď druhou.“ Poručila mu. Líbal dál. Jeho péro se mu zvětšilo. „Dobře to děláš, hodnej kluk.“ Věděla jsem, že se ti to bude líbit, máš to v očích čubko“ řekla a podívala se mu z přímá do očí. „ Je to, tak že?“ Ano, slečno je to tak.“ Co je tak, co jsi. Řekni, co jsi!“ „Jsem čubka.“ Řekl zlomeným hlasem. Čí čubka jsi? „Vaše čubka slečno.“ No takhle se mě to líbí. „Co dělá čubka? No, povídej? A podívala se na něj. Eeee. „Čubka poslouchá svou paní, takže mě budeš poslouchat a dělat co ti řeknu. Od Teď jsi moje čubka, moje hračka. Jasný. Řekni to, co jsi.“ „Jsem vaše čubka, budu vás poslouchat slečno.“ Řekl tiše a podíval se na ni hezky něžně. „Dobře, hodnej“. Řekla a pohladila ho po tváři. Jsi hodný kluk, moc hodný. Vidím to na tobě, ale neumíš to se ženami. Máš štěstí, že jsi potkal mne, vychovám s tebe pořádného muže, ale musíš mě poslouchat. Rozumíš.“ Ano, slečno, budu“. Otočila se k němu zády, její zadek měl přímo před očima. „Miluješ můj zadek, viď?“ zeptala se. „Ano, slečno.“ Je krásný, viď? Jak moc se ti líbí, řekni.“ Pobídla ho a zavrtěla zadečkem. “Je nádherný, je nejkrásnější na světě.“ Zakoktal. „Dobře, tak ho můžeš políbit a nastavila mu ho.“ Nesměle políbil jednu půlku. „Druhou také polib, můžeš vice. Líbej. Dělá mě to dobře.“ Řekla a rozkošně se protáhla směrem k němu. Dan líbal její zadek, o kterém tolikrát snil a nevěřil, že ho někdy bude moct vidět takhle zblízka, a dokonce ho líbat. Vzrušil se. Péro mu stálo jako maják. Ohlédla se viděla ho, jak si to užívá. Ten pohled jí těšil. Tenhle krásný mladý, inteligentní muž jí líbá zadek, poslouchá, co mu řekne, muže si s ním hrát, jak se jí zlíbí. Ten pocit v ní vyvolal silné vzrušení. „Můžeš si ho honit a líbej dal“ pobídla ho. Byla z té situace velmi vzrušená. Tohle nečekala. Netušila, jak je pro ni vzrušující ovládat tohoto muže. Jak vášnivě ji líbal nožky a teď neméně vášnivě jí líbá zadek. Její kundička tekla vzrušením a chtěla ať to pocítí. Otočila se k němu, odhrnula kalhotky, přistoupila k němu a vrazila mu svoji mokrou kundičku do obličeje. „Lízej čubko“. Poručila. A on lízal. Byl šťastný, zažíval něco, o čem ani nesnil. Začínala být hodně vzrušená, ale nechtěla se před ním udělat, ne dnes. „Hoň si ho. Pořádně. Můžeš se udělat.“ Ponoukla ho. Nebylo potřeba ho moc pobízet, jeho vzrušení bylo už tak na hraně. Udělal se vmžiku, jeho orgasmus byl silný, až postříkal slečně holeně. „No tedy, to byla nálož“ Řekla a usmála se na něj. „Na stole jsou ubrousky, přines je a utři to.“ Měl bys to správně slízat, ale dnes už tě nechám. “Řekla s úsměvem a mrkla na něj. „Obleč se, teď můžeš jít domů“ Dan se oblekl. „Děkuji slečno, za všechno“ zrudnul a zakoktal. Rádo se stalo, Dane. „Teď už běž a příště až mě potkáš, tak mě hezky pozdravíš a taky mě můžeš pozvat na večeři.“ Řekla a usmála se.
SubO
