Bylo to hned po jejich příjezdu, první den léta, kdy slunce ještě tak nepálilo a vzduch voněl trávou a dřevem. Stál jsem u plotu a sledoval, jak se jejich auto zaklíní na příjezdové cestě. Patrik vystoupil, trochu nejistě, rukou si projel vlasy a pak se podíval směrem ke mně.
Bylo nám oběma osmnáct, mladí, nadržení, plní plánů, představ a hormonů, které nás nutily hledět jeden na druhého způsobem, který jsme ještě nikdy nezažili. Od minule jsme oba povyrostli – i když jsme stále štíhlí, bylo vidět, že jsme vyspěli, že naše těla se mění a že s tím přichází nová přitažlivost.
„Ahoj,“ řekl Patrik, a já mu odpověděl.
„Čau. Jak bylo cestou?“
Hodili jsme pár frází o tom, co budeme dělat, kdo přijel, jak jezdí ostatní kamarádi… Ten jeho pohled sklouzl k plotu, chvíli jsme jen stáli proti sobě, nakloněni, a pak se oba zasmáli.
„Tak co holky?“ zeptal se trochu koktavě.
„Nic,“ řekl jsem. „Tady není moc na výběr. U tebe ve městě asi lepší, ne?“
„Jo… divil by ses,“ usmál se Patrik. „Každá řeší storýčka a značkový hadry. A když máš kliku, vykousnete se, nebo ti dovolí si trochu sáhnout…“
Chvíli jsme jen stáli u plotu a smáli se, a pak Patrik zvedl obočí a poškrábal se po zátylku: „Myslel jsem, že tu konečně… no, zasunu… stejně mě budeš muset představit pár holkám, třeba některá dá…,“ řekl s lehkou drzostí a jiskrou v očích.
Pak se naklonil blíž k plotu a spiklenecky na mě mrkl: „Hej, zastav se u mě… mám novej noťas.“
„Třeba zítra odpo?“
„Jasně, přijdu po obědě,“ odpověděl jsem.
Druhý den jsem hned po obědě naklusal ke Patrikovi. Jeho rodiče byli na zahradě, slunili se u bazénu. Pozdravil jsem je, prohodil pár zdvořilostních vět a rychle se vymluvil, že jdu za Patrikem.
Vyběhl jsem do patra do jeho pokoje a našel ho sedět na posteli jen v tričku a kraťasech. „Zavři a zamkni, ať máme klid,“ řekl, a já udělal, co mi poručil, pak si sedl vedle něj.
Na posteli měl novou mašinu, velkou, která byla zároveň tablet i noťas. „Super,“ pochválil jsem a cítil, že mu závidím. „Já mám doma pořád tu starou plečku,“ politoval jsem se.
„Teď, jak na tom vypadá film…“ řekl Patrik, chvíli něco hledal a pak pustil. „Ukážu ti, co jsem myslel…“ řekl Patrik, chvíli něco hledal a pak pustil video. Obraz byl 4K, všechno krásně ostré, každá scéna dokonale viditelná. Napětí z něj bylo hmatatelné – každý pohyb, každý detail působil intenzivně, každý pór, každý chloupek, skoro to vypadalo, že stačí natáhnout ruku a dotknout se té kundičky.
Nejdřív jsme koukali jen na holky. Byl jsem rád, že mi není vidět, jak moc mě to vzrušuje. Patrik se u toho smál a občas něco komentoval. „Hele, tohle je legrace,“ řekl a znovu něco hledal, pak pustil další video.
„To jsou kluci a s klukama?“ vydechnul jsem překvapeně, když se na obrazovce objevily další postavy.
„Ty vole, a tohle jsou prej úplní amatéři z ulice… dobrý, co?“ smál se Patrik.
Koukali jsme se, uvažovali, jestli je to opravdu spontánní nebo jen sehrané, a přitom mezi námi rostlo napětí. Seděli jsme vedle sebe, lehce se dotýkali rameny, smáli se, komentovali každý pohyb všech aktérů.
„Hele, zamknul si?“ zeptal se najednou Patrik.
„Jasně,“ odpověděl jsem, ale radši vstanu a zamknu na druhý západ. Snažím se, aby nebylo vidět, že mi trochu stojí, a tak si frajersky dám ruku do kapsy.
„Páťo? Půjdete ven?“ zavolala Patrikova máma zespodu.
„Za chvilku, něco řešíme!“ zakřičel Patrik a mrkl na mě.
„Hele jak se jim to líbí?“ řekl Patrik a ukázal na další video.
Seděli jsme vedle sebe a koukali na monitor. Já tohle viděl poprvé – nikdy jsem videa s klukama nehledal – ale teď jsem cítil, že mě to celkem bere.
„Ty vole, mně tak hrozně stojí,“ řekl najednou Patrik a nervózně se ušklíbl.
Koukám na něj a cítím, že na tom nejsem o moc líp. „Jo… já taky,“ přiznávám tiše.
„Tobě koukám taky,“ poznamenal Patrik a jeho hlas byl trochu dráždivý. „Co si udělat pohodlí?“
Nechápu přesně, co tím myslí, ale kývnu, že jo. Patrik se zvedl z postele, ten jeho frajerský úšklebek mě rozpaloval. „Pohodlí znamená volnost, kámo,“ řekl, a než jsem stačil cokoli říct, stáhl si kraťasy. Žádné slipy, trenýrky, nic – jen jeho nahý pták, co vyskočil jako pružina. Byl velkej, kurva, větší, než jsem čekal. Kužička stažená, žalud tmavej, lesklej, jako by byl vyleštěnej, s naběhlýma žilkama, co se rýsovaly pod kůží. Mírně zahnutý nahoru, jako by se naparoval. Sedl si zpátky, pták mu ležel na stehně, a já jen zíral, srdce mi bušilo až v krku. Poprvé jsem viděl cizí stojící péro takhle naživo – ne na pornu, ale přímo před sebou, kousek ode mě. „Ty vole, ty nenosíš slipy?“ vyhrkl jsem, abych zakryl, jak mě to rozhodilo. „Na vesnici zbytečný, ne?“ zasmál se a provokativně si přejel rukou po ptákovi – ne jako honění, jen tak, aby ukázal, že je pánem situace. „Tak co, ty se stydíš? Nebo jen koukáš?“ mrkl na mě, oči mu svítily.
Polkl jsem, cítil jsem, jak mi můj pták tlačí v trenýrkách, a řekl si, do prdele, pojď do toho. „Fajn,“ zamumlal jsem a stáhl si kraťasy i trenýrky. Můj pták vyskočil – možná o fous menší než Patrikův, ale pořád slušný, tvrdý, žalud růžový, žilky jemný, ale viditelný. Patrik si mě prohlídl a ušklíbl se: „Hm, slušný dělo.“ Začervenal jsem se, ale sedl si vedle něj, naše nahý stehna se dotýkala, a v pokoji bylo najednou ještě víc horko. Notebook hrál dál – kluci na obrazovce si to dělali rukama, pomalu, hezky zblízka, kapky tekutiny, třes těl. Venku cvrčeli cvrčci, z dálky bylo slyšet Patrikovy rodiče u bazénu, ale tady, za zamčenýma dveřma, jsme byli jen my dva.
Patrik přepínal klipy, jeden za druhým, čím dál divočejší. Kluci se líbali, kouřili si navzájem, šukali se. „Ty vole, já jsem tak nadrženej,“ řekl najednou, hlas mu vibroval. „Ty koukám taky. Nevyhoníme si je? V šuplíku mám gel a tamhle ubrousky,“ ukázal hlavou na noční stolek. Nečekal na odpověď, sáhl do šuplíku, vytáhl tubu s gelem, stříkl si trochu do ruky a připravil si ubrousek. Pak začal – pomalu, rukou si hladil ptáka, leskl se gelem. Seděl jsem tam jako zhypnotizovanej, sledoval jsem kluky ve videu, co si to dělali pusou, a cítil jsem se divně – cizí, zvláštní, ale přitom mi stál jak už dlouho ne. Napodobil jsem ho, stříkl si gel do ruky, chladivej, kluzkej, a začal jsem si ho honit. Ruka mi klouzala, a já po očku sledoval Patrika – jeho ruka se pohybovala rychleji, žalud mu rudnul, dech se pomalu zrychloval.
„Pozor, ať se uděláš do ubrousku,“ řekl Patrik, hlas zastřenej, jako by už byl někde jinde. Koukal jsem monitor, „amatéři z ulice“, slyšel jsem znovu v uších Patrikův hlas a najednou jsem cítil, že mi to přichází. „Kurva,“ vydechl jsem, rychle nastavil ubrousek a začal stříkat – hustý, horký a nekonečný proudy. Patrikovi zhrubl dech, jeho ruka zrychlila, a hned po mně se taky udělal – stříkal do ubrousku, tělo se mu třáslo. „Hoď to tamhle do koše,“ ukázal do rohu, kde už byly nějaký zmuchlaný papíry. „Jsem tu pořád nadrženej, asi tím vaším vzduchem,“ zasmál se, došel vyhodit svůj ubrousek a vrátil se. Jeho pták už vadl, menšil se, ale pořád byl působivej. Já jsem si rychle natáhl trenýrky a kraťasy, nějak mě znervózňovalo sedět tu s nahým klukem, i když bylo zamčeno.
Patrik nespěchal, sedl si zpátky, pták mu volně visel, a vypnul noťas. „Tak, jdeme ven, ne?“ řekl jsem, protože to ticho bylo najednou divný. „Jasně, půjdeme. Ale bylo to fajn si to takhle společně udělat, ne? Musíme si to zopakovat,“ řekl, oblékl si kraťasy a mrkl na mě. Odemkl jsem dveře, vyšli jsme ven, a já měl pocit, že na nás každej musí vidět, co jsme dělali. „Stav se zase zítra, jo?“ zavolal Patrik, když jsem se loučili a mrkl na mě.
Celý týden jsem chodil k Patrikovi, i když jsem si pořád říkal, že je to divný. Dva kluci, sedí v pokoji, nazí, honí si a koukají na jiné kluky, co si to rozdávají před kamerou. Až později mi došlo, že už jsme nekoukali na holky – jen na kluky. Přesto jsem pokaždé, když mi přišla jeho esemeska „Hej, nepřijdeš na kus řeči?“, hned vyrazil. Jako by mne k němu něco táhlo.
Bylo tuším úterý, pěkný letní večer, a my se vraceli od rybníka. Ten byl asi půl hodiny od nás, ale zkratkou přes les to bylo jen dvacet minut. Stezka vedla hustým houštím, kolem popadaných větví a křoví, kde nikdo nechodil. „Počkej, musím se napít,“ zastavil nás Patrik mezi starými stromy. Vytáhl láhev vody, napili jsme se a rozhlédl se. „Tady je to skvěle opuštěný. Co si to dneska udělat tady, v lese, na čerstvém vzduchu?“ mrkl na mě s tím jeho drzým úsměvem.
„Ale vždyť nemáš noťas…“ bránil jsem se. Tady, venku, mezi stromy? Co kdyby někdo šel kolem? Moc se mi do toho nechtělo „V klidu, mám mobil, tam se taky něco najde,“ odvětil a vytáhl telefon. „Jen budeme muset blíž k sobě, ale aspoň nemusíme stříkat do papíru.“ „Hm, no, já nevím,“ zamumlal jsem a rozhlédl se kolem. Stezka byla tichá, jen ptáci zpívali a listy šuměly. „Hele, pojď aspoň tamhle mezi ty stromy, ať nejsme tak na očích,“ navrhl jsem. Patrik obrátil oči v sloup, ale vyrazil. Došel jsem za ním do malé prohlubně, kde nás husté křoví krylo ze všech stran.
Patrik už tam stál od pasu dolů nahý, kraťasy a boty odhozené na mech. V jedné ruce držel mobil a hledal video, druhou si pomalu hrál se svým ptákem, kterej mu už začínal tuhnout. Svlékl jsem se taky, kraťasy a trenýrky dole, můj pták už taky stál, ale nějak mi to nebylo pohodlný. „Musíš blíž, jinak uvidíš hovno,“ zasmál se Patrik a přimáčkl se ke mně, až jsem cítil teplo jeho těla. Na mobilu pustil video – dva kluci, co si to dělali rukama, taky někde venku. Jenže něco bylo špatně. I když mi stál, nebylo to ono. Patrik to měl asi stejně. „Dneska to nejde, kurva!“ zavrčel. „Hele, počkej, zkusíme to jako na videu?“
Nevěděl jsem, co myslí, dokud jsem neucítil jeho ruku na svém ptákovi. Odstrčil mou ruku a začal mi ho pomalu honit – pevně, ale jemně, palcem přejížděl přes žalud, kde už byla kapka tekutiny. „Ty krávo, co děláš?!“ vyhrkl jsem, šokovanej i naštvanej, ale neodtrhl jsem se. Patrik opatrně položil mobil na mech, chytil mou ruku a přiložil si ji na svůj pták. „Od cizího je to vždycky lepší, přece. Jen zavřeme oči…“ řekl, a jeho ruka dál klouzala po mém ptákovi, teplá, trochu drsná. Cítil jsem, jak mi v jeho stisku konečně správně tvrdne, a jeho pták mi v dlani povyrostl – horký, pulsující. Stáli jsme tam, mezi stromy, každej s rukou na ptákovi toho druhýho, a pomalu jsme se honili. Oba jsme dost tekli a tak jsme vlastně ani nepotřebovali nějaký gel.
Jeho ruka byla jiná než moje – pevnější, pohyby plynulé, ale s tlakem, co mě rozpaloval. Přejížděl mi přes žalud, mačkal ho mezi prsty, pak zase dolů, až ke kořeni, kde sevřel koule. Já jsem ho držel podobně – jeho pták se mi zdál těžší, větší, kůže horká a kluzká od potu i od šťávy. Pohyboval jsem rukou nahoru dolů, cítil jsem, jak se mu žalud leskne, jak se třese, když jsem ho stiskl pevněji. Stáli jsme blízko, ramena se dotýkala, dechy se mísily. „Takhle je to ono,“ zašeptal Patrik, oči přivřené, boky se mu lehce posouvaly dopředu do mé ruky. Moje boky dělaly to samý – tlačil jsem se do jeho stisku, cítil jsem, jak mi to stoupá, jak se mi koule svírají.
„Ty vole, jdu!“ vydechl Patrik první, jeho ruka na mém ptákovi zrychlila, a najednou stříkal – hustý, bílý proudy dopadaly na mech, na listy, několik kapek mi sklouzlo po ruce. Ten pocit – horký, lepkavý – mě dorazil. „Sakra,“ zasténal jsem, a můj pták explodoval, semeno lítalo na zem, na Patrikovy boty, na křoví. Ruka mi klouzala po jeho ptákovi, dokud se taky nezastavil, tělo se mu třáslo. Chvíli jsme jen stáli, těžce dýchali, ruce pořád na sobě, lepkavý od potu a semene.
Pak jsme se pustili. Patrik se zvedl, otřel si ruku o stehno, a já jsem si všiml, že si přiložil dlaň, co mě honila, k obličeji a nenápadně ji očichal. „Kurva, ten lesní vzduch je fakt dobrej,“ zasmál se, jako by se nic nestalo. Začali jsme se oblíkat – já rychle, pořád s pocitem, že nás někdo uvidí, i když kolem nikdo nebyl. Patrik si nasadil kraťasy, pták už mu povadl, ale pořád byl působivý. „Tohle bylo lepší než v pokoji, ne?“ řekl a zvedl mobil z mechu. Jen si příště dám boty trochu dál, zasmál se „Jo, asi jo,“ zamumlal jsem, i když jsem si pořád nebyl jistej, co si o tom myslet. Šli jsme zpátky, mech pod nohama měkkej, vzduch voněl jehličím a naším tajemstvím.
Týden jsme s Patrikem chodili honit ven. Ne že chodili honit, ale chodili SE honit. Venku to mělo jiný šmrnc – víc vzrušující, syrový, i když pořád s tím strachem, co kdyby nás někdo viděl. I když jsme věděli, že jsme v křoví sami, pořád tam byl ten pocit, že by někdo mohl přijít a zjistit, že honíme kamaráda. A nikdo nechce být ten, o kom se tohle ví. Ale bylo skvělý stříkat jen tak na zem, na mech, na listí, a nemuset mířit na ubrousek. Poslední dobou jsme si oblíbili starou stodolu na naší zahradě. Byla plná harampádí – starý nářadí, barely, nějaký desky, co se „jednou budou hodit“. Na půlpatře, kam vedl žebřík, bylo takový malý kout s metrovým zábradlím. To bylo naše nový honící místo.
Jedno ráno, slunce sotva prosvítalo skrz škvíry ve stěnách, jsme vylezli nahoru. Stáhli jsme kalhoty, ptáci už napůl tvrdý, když Patrik řekl: „Hele, já bych chtěl něco zkusit, ale musíš mít zavřený oči.“ Chvíli jsem váhal, srdce mi bušilo, ale nakonec jsem je zavřel. Cítil jsem jeho ruku na svém ptákovi – pevnou, teplou, jak mě pomalu honí. To už jsem znal. Ale pak jsem slyšel jeho hlasitý dech nosem, blízko, a najednou – čichal mě! Nosem se dotýkal mého žaludu, nasával jeho vůni. „Neotvírej oči!“ zašeptal naléhavě, hlas napjatý touhou. A pak přišel šok. Kroky před stodolou. „Počkej, já se podívám do stodoly, někam jsem to sem dával!“ zařval táta a vrata zaskřípala.
Rychle jsem si lehl na záda, otevřel oči, i když jsem slíbil, že ne, a ukázal Patrikovi, ať je zticha. Kývl, že rozumí, ale pak se podíval na mé stojící péro, pak na mě, pak zase na péro. Vrtěl jsem hlavou, ať nic nedělá, ale on mě ignoroval. Viděl jsem v jeho očích něco divnýho – škodolibý potěšení, vzrušení z rizika. Pomalu se sklonil, nosem se skoro dotkl mého žaludu, zhluboka nasál a pak otevřel pusu. Cítil jsem horký, vlhký dotek jeho rtů, jak si mě začal pomalu zasouvat do pusy. Neovládl jsem se a zafuněl. Patrik ho vytáhl, ukazováčkem před rty naznačil, ať jsem potichu, a pak se vrátil. Sevřel rty kolem mého žaludu, jazykem přejížděl po špičce, pomalu, jako by zkoumal každý milimetr. Dole šramotil táta, přesouval krámy, a nahoře jsem slyšel tiché mlaskání, srkání a funění. Jeho pusa byla teplá, měkká, jazyk kroužil, rty svíraly pevně, a já se snažil nezasténat. Cítil jsem, jak mě to rychle žene k vrcholu – jeho jazyk tlačil na spodek žaludu, pusa klouzala nahoru dolů, sliny mi stékaly po péru.
„Už!“ zašeptal jsem naléhavě, co nejvíc potichu, jak jsem dokázal. Patrik nepřestal, jen sevřel pevněji, a já explodoval. Stříkal jsem mu do pusy, cítil jsem, jak se mu to míchá se slinami a nechává to vytékat ven. Když jsem byl hotov, lehl jsem si kousek vedle, ztěžka dýchal. Sliny smíchaný s mým semenem jsem měl všude – na stehnech, na podbřišku, stékaly na podlahu stodoly mezi mýma nohama... Patrik se svalil vedle mě, jeho dech voněl po mně. „Tak to bylo boží,“ zašeptal mi do ucha, hlas plný spokojenosti.
Kroky byly pořád slyšet, ale už ve vzdáleném koutě. „Když to zkusil on, zkusím to taky,“ napadlo mě. Nemůže to být tak hrozný. Patrik ležel na zádech, péro mu stálo, velké, žíly naběhlé, žalud tmavej a lesklej. Klekl jsem si nad něj, srdce mi bušilo, jako bych dělal něco zakázanýho. Přiblížil jsem obličej k jeho ptákovi – voněl potem, lesem, něčím slaným. Opatrně jsem ho olízl, jazykem přejel po žaludu. Bylo to divný, ale vzrušující – kůže hebká, teplá, s lehkou slanou chutí jeho šťávy. Líbila se mi, že ta šťáva, byla jiná než moje, silnější, trochu slanější. Pomalu jsem si ho strčil do pusy, jen špičku, rty sevřené kolem žaludu. Zkoumal jsem jazykem každý kousek – rýhu pod žaludem, uzdičku, každý kousíček jeho péra. Patrik zasténal, tiše, ruka mi sjela do vlasů, lehce mě tlačil dolů. Sál jsem opatrně, zvědavě, zkoušel napodobit, co dělal on a co jsem viděl na videích – jazykem kroužil, rty klouzal nahoru dolů, pomalu, abych si zvykl. Chuť byla intenzivní – slaná, trochu hořká, trochu sladká, ale něco mě nutilo pokračovat. Chtěl jsem vydržet až do konce.
„Kurva, to je ono,“ zašeptal Patrik, boky se mu zvedaly, tlačil se mi do pusy. Najednou to přišlo – první proud semene mě překvapil, horký, hustý, zaplnil mi pusu. Z paniky jsem uhnul, další proudy mi dopadly na tvář – teplý, lepkavý, cítil jsem je na bradě, na rtech. Rychle jsem si ho vrátil do pusy, sál dál, další vlny mi klouzaly po jazyku. Chuť byla silná, slaná, s lehkou hořkostí. Líbilo se mi to, i když jsem byl zmatenej – bylo to poprvé, co jsem měl v puse cizí semeno, a to vzrušení mě rozpalovalo. Patrik dostříkal, tělo se mu uvolnilo, a když jsem zvedl hlavu, koukl na mě a zasmál se. „Kámo, máš to na obličeji,“ řekl, oči mu svítily. Setřel jsem si to prsty, semeno lepkavý, horký, a olízl jsem si je – ta slaná, hustá chuť mě pořád brala, divoká, syrová, jako něco, co jsem neměl rád, ale nemohl přestat chtít. „Ty jsi hustej, já to polknul jen trochu,“ dodal Patrik s úšklebkem, jako by mě chtěl ještě víc vytočit.
Leželi jsme chvíli na podlaze, ticho kolem nás, jen šum větru a vzdálený zvuky ze zahrady. Cítil jsem jeho semeno na jazyku, tu chuť, co mě mátla i lákala. Bylo to poprvé, co jsem kouřil kluka a co kluk kouřil mně. A bylo to suprový!
S Patrikem jsme naše kamarádství posunuli o dost dál. Stodola zůstávala naším hlavním místem – ten půlpatrový kout s metrovým zábradlím, kde jsme mohli být sami. Ale někdy jsme si prostě nemohli pomoct. Když nás chytla chuť, vlítli jsme na to kdekoliv, kde bylo trochu klidu – u nás doma v obýváku, když rodiče nebyli, u Patrika v kuchyni, když jeho máma odjela na nákup, nebo cestou k rybníku a zpátky, schovaní v křoví. Zkoušeli jsme, co všechno zvládneme – kolikrát se za den udělat, nebo jak rychle po sobě. Někdy jsme skončili s bolavýma rtama a odřenýma pérama, ale ten pocit, když jsme leželi zadýchaní, semeno na kůži nebo na zemi, byl nepopsatelný.
Poslední dobou jsem si všiml, že Patrik začíná mít slabost pro můj zadek. Při kouření mě častěji hladil po půlkách, mačkal je, prsty se mu občas „ztratily“ blíž k mé dirce. Jednou, když mi to dělal pusou, cítil jsem, jak mi jazykem zajel kolem dirky – vlhkej, teplý dotek, co mě nejdřív vyděsil. Uhýbal jsem, ale brzy jsem zjistil, že mě to rajcuje. Začal jsem se nastavovat, zvedal boky, aby měl lepší přístup, a Patrik to vycítil. Jeho jazyk kroužil, tlačil, a já funěl, protože to bylo něco úplně novýho.
Jedno odpoledne ve stodole, když jsme leželi na starý dece, péra ještě lepkavý od posledního kola, se Patrik naklonil ke mně. „Co kdybychom si to udělali úplně?“ řekl, oči mu svítily, hlas měl trochu nejistej, ale plný touhy. „Jako myslíš do zadku?“ zeptal jsem se, srdce mi zrychlilo. „Jasně. Jinam nemůžeme. A tvoji pusu už jsem projel několikrát,“ zasmál se, ale bylo vidět, že to myslí vážně. „Hele, máme gel, tady nás nikdo nebude rušit. A když to nepůjde, nevadí.“ Chvíli jsem mlčel, péro mi zase tvrdnul, i když jsem byl nervózní. Představoval jsem si, jak to asi je – viděl jsem to v těch videích, co jsme koukali, kluci, co se šukali, sténání, pot, těla, co se třou o sebe. „Fajn, ale dejme si den pauzu, ať se trochu vzpamatuju,“ řekl jsem, protože po těch našich maratonech jsem byl vyždímanej. Patrik přikývl, s úšklebkem: „Jasně, kámo, zítra to rozjedem.“
Další den jsme se vrátili do stodoly, Patrik vytáhl gel, deku jsme rozložili na patře, a já si lehl na břicho, kraťasy dole. „Uvolni se,“ zašeptal, a já cítil jeho ruku, jak mi maže dirku gelem – chladnej, kluzkej. Jeho prsty pomalu vnikaly dovnitř, jeden, pak dva, kroužily, roztahovaly mě. Bylo to trochu nepříjemný, ale hlavně vzrušující, ten pocit plnosti mě rajcoval. „Jde to?“ zeptal se. „Jo, pokračuj,“ vydechl jsem. Pak jsem ucítil jeho péro – velký, tvrdý, horký, jak se tlačí ke mně. Stříkl si na něj gel a pomalu vnikal, opatrně, ale pevně. Cítil jsem tlak, ale rychle ho přehlušila slast, jak mě jeho žalud plnil, třel se o něco uvnitř, co mě roztřáslo. Začal přirážet, pomalu, hluboko, jeho ruce na mých bocích, tělo těsně přitisknutý k mému. Každý pohyb byl jako vlna – jeho péro mě roztáhl, vyplnil, a já funěl do deky, tělo se mi třáslo vzrušením. Přirážel čím dál intenzivněji, jeho žalud narážel na místo, co mě vzrušovalo, a já cítil, jak se mi péro napíná, i když jsem se ho nedotkl. „Kurva, to je dobrý,“ zašeptal Patrik, jeho dech horkej na mým krku, jeho boky pleskaly o můj zadek.
„Zvedni se,“ řekl po chvíli, a já se pomalu zvedl na kolena, zadek vzhůru, ruce opřený o deku. Patrik se postavil za mě, chytil mě pevně za boky, a najednou to přišlo – změnil tempo, začal mě šukat divoce, drsně, jako bych byl jen hračka. Jeho péro jezdilo dovnitř a ven, tvrdě, rychle, každý příraz mi vyrazil dech. Pleskání jeho boků o můj zadek, jeho prsty zarývající se do mý kůže, jeho funění – všechno se mísilo do jednoho šílenýho pocitu. Nebyl jsem už člověk, byl jsem jeho, jeho pohyby, jeho touhou. Cítil jsem, jak mě plní, jak mě bere, a i když to bylo drsný, bylo to přesně to, co jsem chtěl. Jeho péro naráželo hluboko, každý pohyb jako úder, co mě roztřásl slastí. „Ty vole, jsi tak těsnej,“ zasténal, a najednou jsem cítil, jak se v mě snad ještě zvětšil, jeho péro pulzovalo, napnulo se, a pak začal stříkat – horký, hustý proudy, co mě zaplavily, tekly mi po stehnech, kapaly na deku. Tělo se mu třáslo, přitiskl se ke mně, jeho dech byl rychlej, jako b právě zaběhl maraton. Já zůstal na kolenou, zadek pořád vzhůru, semeno mi stékalo po kůži, a péro mi pulzovalo, i když jsem se ho nedotkl. „Kurva, to bylo… něco,“ zamumlal jsem, pořád rozhozenej.
„Teď ty,“ zašeptal jsem po chvíli, když jsem popadl dech. Patrik se ušklíbl, lehl si na břicho, zadek lehce zvednutý. „Fajn, pojď,“ řekl, a já si stříkl gel na prsty. Pomalu jsem mu roztíral dirku, opatrně, jak to dělal on. Bylo to divný – poprvé jsem se chystal píchat, píchat kluka, a srdce mi bušilo jako bláznivý. Vnikl jsem prstem, pak druhým, cítil, jak je těsnej, horkej, a jak se jeho tělo pod mýma rukama uvolňuje. „Jde to,“ funěl Patrik, a já vytáhl prsty, stříkl si gel na péro a přiložil ho k jeho dirce. Pomalu jsem tlačil, a když jsem vnikl, zasténal – bylo to tak těsný, horký, jako by mě jeho prdelka svírala ze všech stran. Začal jsem přirážet, pomalu, zkoumal jsem, jaké to je – ten pocit, když jsem v něm, když mě jeho těsná prdelka obepíná, když jeho tělo reaguje na každý můj pohyb. Bylo to vzrušující, syrový, úplně jiný než cokoli předtím – žádná mokrá kundička, ale Patrikova těsný horký zadek, co mě svíral, jako by mě nechtěl pustit. Přirážel jsem hlouběji, pomalu, ale pevně, cítil jsem, jak jeho tělo pulzuje, jak se pod mýma rukama napíná. Jo! Jo, pokračuj,“ zasténal Patrik, ruce zaťatý do deky. Zrychlil jsem, moje boky pleskaly o jeho zadek, každý příraz byl jako elektrickej výboj a tak neuvěřitelně vzrušující. Cítil jsem, jak se mi péro napíná, jak mě jeho tělo ždímá, a ten pocit, že ho šukám, že jsem v něm, mě doháněl k šílenství. Držel jsem ho za boky, prsty zarytý do kůže, a přirážel jsem dál, hlouběji, rychleji, užíval si každý moment toho prvního sexu. Navíc s klukem. Najednou jsem cítil, jak to přichází – můj péro se napnulo, a já stříkal, horký proudy dovnitř, každý příraz jako exploze. Patrik funěl, tělo se mu třáslo pod mýma rukama, a já cítil, jak se jeho prdelka ještě víc stahuje kolem mě, jako by mě chtěla vyždímat do poslední kapky. Svalili jsme se vedle sebe, zadýchaní, zpocení, ticho kolem nás, jen šum větru a občasný zvuk ptáků zvenku a příjemný pocit v našich ptácích uvnitř.
Patrik se otočil na bok, pořád zadýchaný, a mrkl na mě: „Ty vole, tohle musíme dělat častějc.“ Usmál jsem se, pořád rozhozenej z toho, co jsme právě udělali. „Jo, ale příště třeba pomalejc, ať si to víc užiju,“ zažertoval jsem, i když jsem věděl, že to rychlý tempo bylo přesně to pravý. Patrik se zasmál, otřel si pot z čela a řekl: „Dohodnuto, kámo. Ale přiznej, že tě to bavilo.“ Přikývl jsem, protože měl pravdu. „Zítra zase?“ zeptal se, už si natahoval kraťasy. „Jasně,“ odpověděl jsem, a jak jsme scházeli po žebříku dolů, věděli jsme, že tohle léto začíná teprveteď..
