Dceřina osamělá spolužačka (soutěžní)

Daniel vystoupil z auta na malém parkovišti obklopeném pokřivenými kmeny opadaných keřů, pohledem přelétl okolí a dlouze vydechl nosem. Betonový plácek s přístřeškem pro neustále přetékající kontejnery, jehož drátěná branka visela pouze na jednom pantu a neměla zámek, dětské hřiště s vodou nasáklým pískovištěm a několika zašlými plastovými hračkami, a to vše na pozadí řadových paneláků s oprýskanou omítkou a posprejovanými vchodovými dveřmi. Nevypadalo to tu sice lákavě, ale bylo to jen na čas a pro účely klidného bydlení naprosto dostačující. Sklonil se, natáhl se po své pracovní tašce na sedadle spolujezdce, přimáčkl dveře a stiskl tlačítko centrálního zamykání. Světelná soustava mu zablikala na rozloučenou, zvedl tvář k nebi a zachytil několik studených kapek, vítr zesílil a přinesl s sebou těžké olejové mraky, začínalo pršet. Za vstupními dveřmi se na chvíli zastavil u poštovních schránek a všiml si barevného letáku na nástěnce s vydlabanou dýní a siluetou čarodějnice letící na koštěti. Dnes večer Halloweenská párty ve Stereo klubu. Vstup v maskách ZDARMA. Hlásaly křiklavé nápisy. Vyjel výtahem do osmého patra, zasunul klíče do zámku a vešel dovnitř. Na chodbě bytu se mísily vůně jako v drogerii, všude se svítilo a z puštěné televize v obýváku sem doléhala hlasitá melodie navolené hudební stanice. Strčil hlavu do otevřených dveří koupelny a jeho pohled padl na dvojici mladých žen společně sdílejících zrcadlo, z nichž ta, která se k němu nacházela blíž, mu zdánlivě připomínala jeho starší dceru Silvii. "Ahoj tati, ty už jsi doma?" Zapištěla rusovláska ve vzdušné krémové blůzce se šňůrkou ve výstřihu a přiléhavé kožené sukni, jejíž agresivní šikmý střih jí odhaloval nohy až do půli stehen. "Teď dávej pozor!" Zapíchla významně prst do vzduchu, v příštím okamžiku si připevnila pásku přes oko a narazila si trojhranný klobouk. Dan plynule přesunul pohled na její spolužačku Katku, oblečenou v uniformě Školy čar a kouzel v Bradavicích. Cípy sněhobílé košile měla nedbale rozepnuté a on si nepamatoval, že by se Hermiona ve filmové adaptaci pyšnila bordovou podprsenkou s vyztuženými košíčky. "Dobrý večer!" Zamrkala na něj a spěšně si domalovala tenkou oční linku. "Tak co, tati? Jak vypadáme?" Dorážela na něj dcera nedočkavě. Dan se pousmál, mlčky pokýval hlavou a uznale k nim vztyčil palec.

"Tak jo, my vyrážíme!" Zahlaholila Silvie z chodby, Daniel vyšel ze své ložnice a prohlédl si výsledek jejich předchozího snažení. "Vypadáte skvěle, sluší vám to, holky, fakt!" Zhodnotil a přijal letmý polibek na tvář od své rusovlasé dcery, ve skutečnosti měla světle hnědé vlasy, ale vypůjčená paruka jí svědčila. Katka se mezitím mračila na displej telefonu, který si přidržovala u bezchybně nalíčené tváře, koutky úst se jí vzápětí svezly dolů a namířila ho na Silvii. "To je Veronika," řekla polohlasem a znuděně protočila oči. Silvie pohledem přelétla zprávu a poté k němu spěšně přeběhla chodbu. "Tati, za půl hodiny se tady zastaví naše spolužačka z fakulty, ona je..!" Rozhodila bezmocně rukama a chvíli hledala vhodná slova. "Prostě je divná!" "Divná?" Zopakoval nechápavě. "Jo, divná! Nemá Instragram, není na Facebooku ani na TikToku! Bylo nám jí líto, tak jsem jí řekla, že může jít s náma, ale nevycházel by nám počet, jestli mi rozumíš." Na chvíli se odmlčela a počkala, až to jejímu otci dojde. "Aha," zabručel, "a co já s tím..?" "Stačí, když jí řeknete, že už jsme odešly a Vy prostě nevíte kam!" Trhla rameny vyvinutá Hermiona a zrzavá pirátská lady nadšeně přikyvovala. "Uděláš to pro nás?" Slepila ruce před tělem, teatrálně podklesla v kolenou a v prosebném gestu o sebe zašustila dlaněmi. "No, co mám s váma dělat?" Dan ustál jejich nadšenou reakci a pohledem je vyprovodil ze dveří bytu. Prudce se zabouchly, chvíli ještě slyšel vzdalující se pištění a klapot podpatků na schodech a poté už v bytě zavládlo hrobové ticho přerušované pouze tlumenými zvuky puštěné televize.

Daniel podupával ve sprše a broukal si tlumenou melodii, vlažná voda mu v proudech padala po zádech a působila na něj uklidňujícím dojmem. Hned po práci se prodral dopravní špičkou do advokátní kanceláře, kde projednal podmínky vypořádání majetku se svou stále ještě zákonnou manželkou, zvolna přejel dlaní po zamlženém zrcadle a prohlédl si svůj odraz. Rozvod ho sice zasáhl, ale bylo jen otázkou času, kdy k němu dojde. Před odstěhováním ze společné domácnosti se cítil jako ve Válce Roseových, přestože by to nikdy nenechal zajít do podobných absurdit jako scénáristé stejnojmenného filmu. Už druhý měsíc žili s manželkou odděleně a ve svých necelých šestačtyřiceti měl pocit, jako by znovu prožíval život po vysoké škole; zvlášť čerstvě nabytou svobodu v novém podnájmu. Ještě, že ho tady navštěvovala starší dcera Silvie, což dělalo jeho nastálou životní situaci mnohem snesitelnější, bylo jí třiadvacet a žila si po svém. Ta mladší držela se svou matkou a jejím novým přítelem, nerozuměl tomu a uklidňoval se vědomím, že časem všechno pochopí sama. Ve stejnou chvíli, kdy vklouzl do světle modrých džín a pohodlného bavlněného trička se z chodby ozval zvuk domácího zvonku, otočil hlavu v jeho směru a pak s náhlým uvědoměním pokýval hlavou. Silviina divná spolužačka z fakulty právě dorazila, přešel ke dveřím, otevřel je a ztuhnul. Na ztemnělé domovní chodbě stála útlá a nápadně vysoká postava zahalená ve splývavém černém plášti. Skloněnou hlavu halila kapuce, takže jí zatím neviděl do tváře. Pomalu ji zvedla a ve světle vycházejícím za jeho zády se zaleskly špičaté tesáky. Trhavě se nadechl a chtěl promluvit, v tom okamžiku se kapuce tiše sesunula na záda a odhalila bledou tvář mladé ženy orámovanou rovnými prameny inkoustově černých vlasů. S rozpačitým výrazem si vyplivla plastovou protézu s napodobeninou upírských zubů do dlaně, hlasitě srkla, a schovala ji za zády. "Jé, promiňte mi tu kapuci! Ale venku prší!" Vyprskla. "Můžete mi zavolat holky?" Dan se zhluboka nadechl a dal si na čas, nikdy se nenaučil přesvědčivě lhát.

"A opravdu nemáte tušení, kam mohly jít?" Zeptala se zklamaně pohledná černovláska a upřela na něj své uhrančivé oči. Dan měl pocit, jako by jím v tu chvíli prostupovaly, byly ocelově šedé s nepatrným náznakem chladného modrého odlesku. "Bohužel, to mi neřekly." Zavrtěl hlavou a křečovitě se usmál, chtěl mít tu nepříjemnou situaci co nejdříve za sebou. "Nemohla bych si u vás aspoň nabít mobil, abych jim mohla zavolat? Nabíječku mám s sebou!" Sáhla do kabelky v podobě jakéhosi historického měšce a zamávala mu před obličejem adaptérem s dlouhou šňůrou. "Pro mě za mě." Pokrčil rameny a pak se přece jen potutelně ušklíbl. "Česnek mám a nějaký křížek se tady určitě taky najde!" Jeho cílenou narážku přešla mlčením a nabídla mu hřbet své ruky. "Já jsem Veronika." "Těší mě, Daniel." Z nějakého důvodu si vzpomněl, že podle společenské etikety by se muž v takové situaci neměl svými rty přímo dotknout kůže. Přiblížil svůj hladce oholený obličej do její těsné blízkosti, napřímil se a zaznamenal Veroničin letmý úsměv. Přinesla s sebou zvláštní a pronikavou vůni, kterou nedokázal popsat, pomohl jí z mokrého pláště a pověsil ho na věšák. Pod ním se objevily splývavé, sametově černé šaty s odhalenou šíjí a rameny, s bohatým šněrováním v přední části a sukní dlouhou až na zem a když ladně dosedala na měkké čalounění gauče v obývacím pokoji, její plné poprsí vtěsnané do hlubokého výstřihu se provokativně zachvělo, plně vystaveno na odiv. Dan jí podal sklenici s vínem a prohlédl si ji od hlavy k patě, všimla si toho, ale ponechala to bez reakce. Zvedla ji, namířila proti světlu a krouživým pohybem svého útlého zápěstí roztančila tekutinu uvnitř. "To je barva!" Vydechla, přiťukli si na seznámení a poté do ní ponořila své rty rudé jako víno, které jí v malých doušcích sklouzlo do hrdla ovinutého tmavou sametkou. I nadále z ní nedokázal spustit oči, nepřipadala mu divná, naopak, v tu chvíli působila jako čiré zjevení. "Jsi členkou divadelního souboru nebo nějakých gotických nadšenců?" Vyhrkl a vzápětí se kousl do jazyka. "Takhle si mě představuješ?" "Já vlastně nevím, jak si tě mám představit!" Opáčil a kývl k ní bradou. "Tvé šaty nevypadají jako z půjčovny, na to jsou příliš autentické."

Veronika se usmála, odložila sklenici na konferenční stolek a ustoupila stranou. "Opravdu se ti líbí?" Dlouhá sukně při elegantní otočce zavířila vzduchem, poodhalila její štíhlé nohy a Dan znovu vdechl neviditelný oblak nepopsatelné, podmanivé vůně. Natáhl se pro sklenici a cítil, jak se mu po těle šíří zvláštní slabost, kterou připisoval nedostatku spánku a nervovému vypětí v posledních dnech, a ani si neuvědomil, že pohledná černovláska stojí přímo před ním. "Už dávno jsem nepotkala muže.." Jako ve snách se zvedl z křesla a sklonil k ní hlavu. "..který by vyzařoval takové světlo!" Poslední slova skoro zanikla v tichém šepotu, jejich oči se setkaly a ve tváři ucítil horký dech nasáklý vínem. Pevně ji uchopil za ramena a přitiskl na sebe, prsa se jí natlačila proti jeho hrudníku. Jak se ukázalo, sukně byla odnímatelná, zůstala před ním pouze v tmavém korzetu zvýrazňujícím její útlý pas, dosahoval jí nad hřebeny pánevních kostí ohraničených smyslnou linií zaoblených boků. Stáhl z ní titěrné krajkové kalhotky a odhodil je stranou, sevřel její nahé půlky a vyplnil si jimi dlaně, zadek měla dokonale kulatý a pevný. Poté jí přejel po horkém stehně do klína a prstem pohladil rýhu mezi hladce oholenými pysky. Přijala ho do sebe s tlumeným zasténáním, zatímco ho vášnivě líbala na krk. Třásla se a strhávala z něj oblečení, tričko i džíny se záhy objevily na podlaze vedle její sukně, s pevně sešněrovaným korzetem se nezdržovala, hbitě si sáhla dovnitř a ven se vyvalily plné prsy s výše posazenými dvorci a malými bradavkami směřujícími mírně do stran. Byla uhrančivě krásná. Černé hedvábné vlasy jí padaly na nahá záda a ohraničovaly tvář, ze které nápadně vystupovaly ostré kontury rtů obtažené rudou rtěnkou, mléčně bledá pleť útlých paží a tvarovaných nohou byla na omak hladká a sametově hebká. Úzká ramena a hrudník se jí s každým nádechem trhaně zvedaly, když poslepu nahmatala jeho napnutý klacek a sevřela ho v malé pěsti žhnoucí sálavým teplem. Zvedl ji ze země, objala ho stehny kolem pasu a její ulepená, horká kunda se mu přitiskla na odhalené břicho. Odnášel ji do své ložnice a její polibky byly stále intenzivnější, tiskla mu dlaně na obličej a vpíjela se do něj svými plnými a měkounkými rty, až ztěžka lapal po dechu.

V ložnici ji položil na postel, sklonil se nad ní a na krátký okamžik si pohlédli do očí. Viděla v nich planoucí touhu a vzrušení, chytil ji za prsa a ona se natáhla k jeho napnutému klacku a vrazila si ho do pusy. Oběma palci jí obkroužil ztuhlé bradavky a břišní svaly se jí prudce stáhly. Trhavě se nadechla, když jí Danovy prsty přejely po oteklém klitorisu, strčil je do ní až po klouby, zatímco mu hltavě sála čuráka a dychtivě s ním pumpovala v maličké pěsti. Uchopil ji za nohy, doširoka je roztáhl a prudce přirazil za úroveň kluzkých okrajů Veroničiny kundy, bouře za okny mezitím nabírala na síle, v záblescích světla viděl její bílé paže, špičatá prsa rolující jí po hrudníku a plná stehna vycházející ze sametového korzetu sešněrovaného pružnou černou tkanicí. Rozvalovala se pod ním na zádech a hlasitě sténala, v tu chvíli byla pouze pářící se samičkou s divokou touhou v těle, cpal do ní čuráka až po kořen, zatímco ho rukama pevně svírala v pase. Náhle přiblížila tvář k vystouplé žíle pulzující na Danově krku a upřela na ni chtíčem rozšířené oči. Za měkkou masou horního rtu vykoukly ostré špičky řezáků, pomalu otevírala ústa a pak prudce trhla hlavou a padla zátylkem zpět na polštář. Překulili se přes sebe a vyšvihla se na něj, ruce si vrazila do vlasů, půlky měla v tu chvíli úplně zbrocené šťávou, sevřel je a roztáhl od sebe. "Jsem tvoje.. jenom TVOJE!!" Šeptala a holým zadkem mu horečně jezdila v rozkroku, svírala ho vlhkými stěnami těsné kundy a Dan přerývaně oddechoval. V příštím okamžiku se zvedla na kolenou, sáhla za sebe a přitlačila si jeho čuráka na měkký terčík mezi hýžděmi, strnul a čekal, až si ho sama zavede dovnitř. Pomalu se mu nasoukala zpátky do rozkroku, zakroužila pánví a on si skoro rozkousal rty do krve, tlak jejího uzounkého řitního otvoru ho svíral na hranici únosnosti a klesající výdrže. S třesoucíma se rukama přitlačil její pevné hýždě ke svému pulzujícímu klacku a drtil ji krátkými, tvrdými přírazy. "Vystříkej se do mě..!" Vydechla napůl prosebně a napůl žádostivě, nabodávala se na něj celou svou vahou jako by byla v tranzu a přitom hlasitě supěla skrze pevně stisknuté čelisti. "Tak už STŘÍKEJ!!!" Dan bezmocně rozhodil ruce na prostěradlo, zaklonil hlavu a ochotně jí zaplavil anál lepkavou dávkou semene.

Venku už tou dobou panovala temná a ponurá noc, déšť neustával a každých pár minut se ozývalo dunění hromu v odpovědi na nebe nepravidelně ozařované blesky. Veronika otevřela balkónové dveře, ohlédla se přes rameno a s letmým úsměvem přivřela oči, plášť jí v prudkých poryvech větru vlál kolem siluety útlého těla, podobně jako hříva hustých, antracitově černých vlasů. Pomalu vystoupila na nízké ohrazení, Daniel chtěl vykřiknout, ale hlas ho v tu chvíli zradil a pouze nesrozumitelně zachrčel. Rozpažila ruce, zaklonila hlavu a ve výšce osmi pater šlápla do prázdna. Těsně poté se zhroutil na postel a už definitivně ztratil vědomí.

Daniel sebou trhl, posadil se a prudce oddechoval. Místo vedle něj bylo prázdné, zmateně si prohrábl rozcuchané vlasy a podíval se z okna. Právě svítalo, nebe bylo jako vymetené a zářící kotouč slunce pomalu stoupal nad obzor. Musel vypít příliš mnoho vína a všechno se mu to jenom zdálo, pomyslel si a přitiskl si prsty na spánky, takovou kocovinu nezažil, ani nepamatoval. Na konferenčním stolku objevil dvě prázdné skleničky a v zásuvce vedle gauče zastrčenou cizí nabíječku, byla tady! Cítil ji na sobě. Nakoukl do pokoje za obývákem, jeho starší dcera Silvie spokojeně oddechovala v posteli a nevěděla o světě, ani ji v noci neslyšel přicházet. Před první přednáškou ji zavezl k budově Filozofické fakulty, stěžovala si, že ji po večírku bolí hlava a chtěla zůstat doma, ale byl neoblomný. "Promiňte, slečna Veronika ze třetího ročníku..?" Vyhrkl na recepční, nahlédla do jmenného seznamu a zvedla k němu přísné oči. "A co příjmení?" "To bohužel neznám." Přiznal jí zkroušeně. "Ve třetím ročníku studují čtyři Veroniky a všechny Vám sem volat nebudu! Jste otcem některé z nich?" Dan zavrtěl hlavou, poděkoval a se zklamaným výrazem zamířil ven.

"Danieli!" Náhlý poryv větru k němu přinesl tichý ženský šepot, rozhlédl se, ale nikoho neviděl. A v příštím okamžiku do sebe málem vrazili. "Co tady děláš?" Usmála se na něj, zvedl ruku a podal jí nabíječku. "Promiň, že jsem se včera ani nerozloučila, ale ráda se probouzím doma a ty jsi usnul jako špalek, nedokázala jsem tě vzbudit!" "To je v pořádku!" Mávl rukou. Nezajdeme spolu někdy na víno? Chtěl jí navrhnout, přitom pohledem zabloudil ke skleněným dveřím fakulty a chlupy na zátylku se mu v okamžiku zježily. "Tak já už musím letět, jdu pozdě!" Vyhrkla vysoká černovláska a vzápětí za nimi zmizela. Dan stál na chodníku a konsternovaně civěl na svůj odraz. Nedokázal si to racionálně vysvětlit, ale ten Veroničin tam před malou chvílí prostě nebyl. Viděl pouze svůj, jako by ani neexistovala. Otočil se k parkovišti a mimoděk si přejel po vystouplé žíle na krku, určitě už mu z toho rozvodu hrabe a měl by se jít léčit. Jo, bude si muset najít cvokaře. Hned, jak to celé skončí.