Měsíc plul po obloze, jeho chladné světlo pronikalo skrz záclony a osvětlovalo staré parkety. Dům byl tichý, jen občasné prasknutí starého dřeva a šustění listí za oknem připomínalo, že noc je stále živá. V pokoji panovalo sotva patrné napětí, něco neviditelného, co se pohybovalo ve stříbrném světle luny.
Anna, mladá žena, která nedávno oslavila své 31. narozeniny, ležela poklidně ve své posteli, staré, ale pevné a z masivního dřeva. Byla krásná, se zářivě zrzavými vlasy a jasně zelenýma očima.
Pokoj, ve kterém spala, byl prostý, ale útulný, a vždy se v něm cítila bezpečně. Postel stála u zdi přímo proti starým bílým dveřím, a po levé straně byla velká okna, skrz, která pronikal měsíční svit. Stín záclony vytvářel paletu obrazů na podlaze, stěnách a na Annině přikrývce. Byla to velká, hřejivá peřina, ideální pro chladné podzimní noci, jako byla tato. Podél stěn stály skříňky na oblečení, zrcadlo a knihovna plná svazků.
Vítr ševelil v listový stromů venku, a i když okna byla zavřená, krajková záclona se pohla jakoby se do ní opřel lehký vánek.
Místnost se naplnila pocitem, pocitem přítomnosti.
Anně, která dosud spala klidně přeběhl chladný závan po tváři a ona se mírně otřásla a zvláštní pocit ji přiměl se probudit, a otevřít oči. Anna cítila, jako by nebylo sama. Pohledem zkoumala místnost zalitou měsíční září ale její oči neviděli nic zvláštního.
Řekla si, že se jí jen něco zdálo a znovu se uvelebila a zavřela oči, aby se znovu pohroužila do snů.
Než však stačila usnout, ucítila na tváři jemný, ale chladivý dotek. Anna sebou poplašeně cukla a oči se jí otevřeli, nic však neviděla, v místnosti nikdo nebyl stejně jako prve.
Upřela pohled do šera pokoje a usoudila, že se ji to jen opravdu jen zdálo. Položila hlavu a snažila se usnou.
Několik minut byl klid a Anna už se nacházela ve stavu, kdy už téměř spala.
Najednou se její peřina pohla. Jako kdyby jí někdo chytil za spodní rohy a pomalu ji stahoval dolů z postele. Anna to cítila ale v polosnovém stavu tomu nevěnovala pozornost. Zůstala ležet na posteli jen ve svém spacím úboru. Měla bílé spací kalhoty s malými růžovými květy a stejně laděnou blůzu s ramínky.
Spodní okraj Anniny blůzky se na okamžik nadzvedl a opět pomalu klesl, zatímco jí neviditelná síla pomalu začala stahovat kalhoty, které skončili na zemi vedle peřiny.
Anna si začínala uvědomovat, co se děje, ale stále mírně omámená spánkem nebyla schopna akce. Ucítila dotek neviditelné ruky na vnitřní straně stehna a také na svém právem kotníku. Cítila, jak se chladivý pocit doteku blíží k její pičce. Vzrušení, které projelo jejím tělem, jí takřka zcela probudilo a zároveň utvrdilo, že to musí být sen. Jak by to jinak bylo možné?
Anna se uvolnila a poddala se vlastním pocitům.
Chladíví dotek ji přejel po pičce a ona se otřásla, když jí neviditelné prsty jemně rozhrnuli závojíčky a pomaličku pronikali dovnitř. Anna se zhluboka nadechla, když uvnitř ucítila ten ledový chlad.
Neviditelné prsty v ní pomaličku jezdili dovnitř a ven. Její vlastní žár v kombinaci s ledovým dotykem jí nevýslovně vzrušoval.
Dotek, který jí způsoboval takovou nezvyklou slast, však náhle zmizel.
Anna na okamžik zaváhala, ale než ji vůbec na mysl vyvstala jakákoliv myšlenka ledový dotek se vrátil, tentokrát na obou kotnících. Neviditelná síla jí zvedala nohy nahoru a roztahovalo je doširoka.
Anna ucítila, jak do její pičky cosi proniká.
Muselo to být péro, ale ona nic neviděla, ale jasně ho cítila uvnitř. Byla stejně ledové jako prsty předtím, ale tohle bylo větší. Ani velké, ani malé, ale akorát pro ní.
Anna prohnula pánev, aby mohla lépe roztáhnou nohy a užívala si pocit ledového péra, které do ní začínalo přiřažet.
Přirazi, byli z prvu jen pomalé a mírné, ale jejich tempo se pomalinku zvyšovalo.
Ledový dotek na kotnících zmizel po pár minutách, ale Anna dokázala mít nohy roztažené již zcela samovolně.
Nyní cítila, jak ledové prsty obtočily její zápěstí na levé i pravé ruce a s velikou silou ji je vymrštilo nad hlavu, až se toho pohybu lekla.
Neviditelná síla ji pevně držela a přirazi do její pičky se začínaly zesilovat a zrychlovat.
Anna si vychutnávala ztrátu kontroly a cítila, jak se chlad a horko šíří z jejího rozkroku a rozlévá se do celého jejího těla. Její dech byl přerývaví, rychlí. Místnost osvětlenou pouze měsíčním světlem naplňoval Annino blažené sténání.
Její neviditelný milenec byl tichý, ale jeho přírazy byli silné a Anna cítila, že vrchol její slasti je blízko.
Ledový stisk kolem obou jejích zápěstí se zesílil a to byla poslední kapka pro Anninu potřebu. Anna se prohla v pase a celé její těle se křečovitě stáhlo a tělem ji pulzoval intenzivní orgasmus. V rozkroku cítila, jak se její pička stahuje kolem něčeho, co ji naplňovalo, ať to bylo cokoliv.
Když slast začínala ustupovat Anna si uvědomila, že přirazi neskončili a stále silně přiráží.
Nemělo to však dlouhého trvání a ledový stisk na Annině zápěstích opět zesílil a neviditelná síla prudce přirazila do její pičky, až Anna vyjíkla. Cítila, jak se v její pičce a v podbřišku šíří chlad vyplňující každý záhyb.
Stisk na zápěstích se povolil a Anna cítila, jak z ní neviditelné péro vyklouzlo. Ucítila chladivý závan větru, který jí mírně rozcuchal kadeř vlasů nad čelem. Záclona v okně se mírně zahoupala a Anna s pohledem z okna do měsíčne noci začala zavírat oči s jedinou myšlenkou. Byl to sen?
Konec
Aut.:Areboxx
Jestli se vám povídka líbila, budu rád za like. 👍
