Třicet dní - část IV.

20.11.2025 · 846 Aufrufe RanDOM_638

Kapitola šestá - V kleci

Tak skončil první den. Začínala první noc. Eliška byla schoulená jenom ve spodním prádle na podlaze oné malé klece. Pod ní byl jenom kousek nějakého uříznutého, starého koberce. Naštěstí pro ni neměla být dnes zima. Než jsem ji sem zavřel, měla možnost si v koupelně kromě vykonání potřeby i umýt obličej a usušit se, takže teď byla relativně čistá. Zhasnuto sice už bylo, ale jelikož v létě jsou dny dlouhé, stále ještě okny proudilo dovnitř ostré světlo ze zapadajícího slunce. Teď měla čas to, aby bilancovala. Co se jí líbilo a co ne, co udělala dobře a co ne, a jestli to celé vůbec přeci jen nebyl extrémně špatný nápad.

Mladá slečna si celý život žila poměrně pohodlně. Bydlela na novém předměstí ve velkém, moderním domě. Její táta vedl nějakou úspěšnou IT firmu a do dcery též uměl zainvestovat pěkné peníze. Doma se nikdy moc nepředřela, v podstatě za ni většinou všechno dělali rodiče. Jako prvorozená dcerka byla miláčkem, na kterého se nesmělo sáhnout. Jak se později ukáže, co se manuální zručnosti týče, bude to potřebovat asi úplně nejvíc práce a času. Ale nemá na výběr, bude to součást jejího života. Na základce to byla taková ta holka, která se všem líbí a ona úspěšně s nosánkem nahoru všechny odmítá. Vědoma si svých ženských předností aplikovala stejný postup i na gymplu, dokud se neseznámila s Nelou. Ta byla z úplně opačných poměrů. Asi to bylo právě kamarádství s ní, které ji zase vrátilo nohama na zem a zabránilo tomu, aby se z ní stala jen namyšlená pipka. No a byla to taky Nela, která ji prvně přivedla na tyhle choutky. Jako nejlepší kamarádky spolu vztahy a sex řešili hodně, Nela měla vždycky i hodně živých zkušeností a Eliška poslouchala a zjišťovala, že by se jí něco takového taky asi líbilo. Pár dlouhých večerů strávených na netu její tužby vyšroubovalo ještě do větších extrémů. Teď chtěla zažít bolest, ponížení a totální pokoření. Představa tvrdého sexu, výprasků, ostrého slovníku, to vše ji rajcovalo. Teď ale viděla, že realita bude možná malinko jiná.

Těšila se, jak s ní bude zacházeno jako s tou nejšpinavější děvkou. Místo toho bude většinu času spíš služka a uklízečka. Navíc tu byly i obavy. Logicky věděla, že nemá moc šancí, jak sama při svých schopnostech zastane tolik práce. Bude se muset hodně snažit a hodně učit, aby obstála. Každopádně to bylo přesně to, co ji opravdu mělo pomoci převychovat na poslušnou a oddanou subinku. Ne se nechávat každou noc zničit v posteli, ale pracovat pro svého Pána a být pro něj i užitečná.

"Bylo to zvláštní, čekala jsem, že po mě hned vrhne. On místo toho donese rýži. Ale bolelo to kurevsky..." pomyslela si, když se snažila najít vhodnější polohu. "No, ale, i tak se mi to líbilo. Není přeci kam spěchat. Má na to měsíc, určitě toho má spousty vymyšleného. Už se nemůžu dočkat. To jeho péro, už aby ho do mě strčil. A teď ta představa že mě u toho nějak sváže a bude bít.. třeba támhletím," řekla si a zadívala se na bičík vystavený na stěně.

V tom ucítila, jak se jí v klíně dělá vlhko. "Nedělej to, je to zakázaný!" varovala sama sebe. Ale co naplat. Touha je silnější. "Uvidí mě na té kameře, snad ne..." řekne si a nechá ruku sklouznout mezi nohy a prsty bez většího meškání propustí k hrátkách mezi stydkými pysky. Prostředníček pravé ruky krouží okolo poštěváčku, zatímco ona, zkroucená na boku a otočená k zády ke kameře, začíná hlasitěji vydechovat. A tak je tady. Mladá dcera úspěšných lidí, kteří jí dali všechno co kdy chtěla. A ona nahá, na starém koberci v nahrubo svařené, kovové kleci masturbuje právě při uvědomění si této skutečnosti. Jak vzrušující. Mohla teď letět někam k moři, opalovat se na pláži a pít drinky a místo toho bude uklízet, spát v kleci, chodit nahá a kouřit ptáky. Další a další tekutina vychází z jejího těla když se nechává unášet těmito představami a neustále tak udržuje její rozpálenou pičku pěkně mokrou a kluzkou. Její prsty přejíždějí rychleji a rychleji tam a zpátky, nohama se zapře o jednu tyč tvořící mříž a zaťatou levou pěst vkládá do úst, aby zabránila hlasitějšímu sténání. Potom to přijde. Ten sladký pocit, kdy se její tělo mírně chvěje opojené slastnou křečí. Po celém těle najedou cítí čerstvý pot. "To bylo super." Ale teď s jasnou myslí vidí i problémy svého činu. "Co by udělal, kdyby na to přišel?" Určitě by přišel trest. Bez svolení Majitele nesmí otrokyně dosáhnout orgasmu, tak to tam stálo. "No asi se mám ještě hodně co učit, než se naučím tohle všechno ovládnout..." pomyslela si a chichotala se, Zapadající slunce posílalo poslední paprsky světla do jejího pokoje.

Kapitola sedmá - Přípravy

Byť jsem se na Eliščin příchod poměrně poctivě nachystal, rozhodně jsem nemínil zůstat jen u jednoho pokoje vybaveného trochou hraček. Situace, jaká nastala, se už nemusela opakovat a já jí chtěl naplno využít. Když jsem se však podíval na ceny nějakých zajímavějších vymožeností, které jsou v tomto odvětví dostupné, z cenovek se mi protočily panenky. Nějaká klícky za x tisíc... to si umím udělat v garáži sám. No a tak se taky stalo a v prvním prototypu teď moje otrokyně spí. Co však dál? Nabízí se docela dost variant. V duši jsem děkoval tátovi, že mě nutil s ním chodit dělat do dílny, když jsem byl kluk. Co se v mládí naučíš...

Ano, ceny samotného materiálu taky nejsou úplně zanedbávající, ale říkal jsem si, že určitě potom najdu někoho, kdo by to koupil. A tak jsem objel železářství, hobbymarkety a stavebniny a nakoupil všechno potřebné. Zbývalo mi potom vybrat místo, kde teda všechno tohle smontuji. Vybral jsem jednu dole ve sklepě, byla jako jediná vytápěná, suchá, bez plísně a celkově dispozičně vhodná, čtverec 5x5 metrů. Dal jsem si práci a očistil odlupující se omítku z původních, cihlových stěn, aby se tam lépe udržoval pořádek a zároveň místo působilo hrubě, jako skutečná kobka. Podlaha byla z nějakých starých kachliček, něco na co byla v šedesátých letech pětiletka, podle toho to taky vypadalo, ale svému účelu to mělo sloužit velmi zdatně. Začal jsem výrobou dvou dřevěných podest. První, metr širokou, jsem umísti po celé délce jedné stěny. Druhou, 2x2 metry, jsem položil doprostřed. Obě byly asi jen pět čísel vysoké, jenom aby se na nich pohodlněji chodilo a nešla tam taková zima od země na místech, kde to mělo být zapotřebí. Jako další krok jsem do zdí, stropu i země navrtal několik oček, aby bylo kudy provléci provaz či řetěz. Na stěně, podél které ležela podesta jsem si takto vytvořil možnosti připoutat ji tam ve stoje, za kotníky i zápěstí, s roztaženýma rukama a nohama. Do prostřední dřevěné podesty jsem umístil očko do každého rohu a do stropu nad ním též tři další a rovněž jednu kladku. Do ok jsem navlékl řetězy, opatřené na konci pouty, klasickými policejními. Další věcí, co do místnosti přibyla, byla další klec. Tentokrát ale mnohem menší, do které se bude musel Eliška hodně zkroutit, aby se tam vlezla. Postavil jsem ji do jednoho prázdného rohu za dveře a zamýšlím ji jako trestnou, zavřít ji tam na nějakou kratší dobu za nějaký prohřešek. Tyto práce jsem dokončil asi týden předtím, než dnes přišla ke mně. Dále jsem se věnoval jiným záležitostem a také tréninku se svazováním a provazy, abychom mohli zkoušet i nějaké náročnější bondage, a to především bezpečně.

No a dnes jsem se do místnosti vrátil, že ve zbytku odpoledne trochu pohnu s přípravou, abych jí to tu mohl co nejdříve představit. Prvně jsem jenom rychle k podlaze přivrtal židli. Kousek stranou od té klece v posledním volném rohu místnosti, aby se nepletla při hrách na prostřední podestě. Byla to stará, dřevěná židle s masivními opěradly pro ruce. Našel jsem ji v kůlně na zahradě. Do zemně jsem ji přivrtal, aby se s ní potom omylem nevyvrátil, až k ní bude přivázaná. Stejně tak jsem si připravil i jeden stůl, co jsem měl navíc, opatřil ho sadou ok na provlečení provazu a nechal ho volně v místnosti. Už se začínala docela hezky měnit. Pro dokreslení atmosféry jsem ještě vyměnil světlo, nechal jsem tam ze stropu se jenom tak volně houpat žárovku s teplejším odstínem světla a sklepní okno jsem celé zalepil izolepou, aby nebylo vidět dovnitř ani ven, a ještě ho na oko opatřil mřížkou, aby to lépe vypadalo. Potom jsem si pustil do další věci, kterou jsem chtěl ve své "mučírně" mít a to byl pranýř, kláda s otvorem na ruce a krk, která ji donutí se předklonit. Měl jsem již nějaké návrhy. Kromě konstrukce, do které ji budu moci zavřít, jsem měl v plánu udělat tomu betelnou podlážku, abych to mohl samo o sobě postavit kamkoliv a abych jí měl kam k čemu připoutat kotníky. Po pár hodinách práce jsem měl všechno nařezáno, opracováno a nachystáno k finální montáži, ale už jsem byl docela unavený a potřeboval jsem se na zítřejší den vyspat, tak jsem toho proteď nechal. Nicméně jsem měl ze své práce radost, stála za to a už to nabývalo obrysů, jakých jsem chtěl. "Už se těším, až jí to tady představím. Ale musím to ještě vylepšit, musí tu z toho jít strach."