Petr seděl u ohně na chatě, plameny praskaly a vrhaly oranžové stíny na tváře sousedů – Viktor s Pavlínou po jeho levici, Maria opřená o Jiřího rameno naproti. Všichni už byli trochu připití, pivo teklo volně, vzduch voněl dřevem a masem z grilu, a konverzace plynula lehce, opilá a plná toho nádechu, který se objevuje po půlnoci, když se lidi uvolní. Viktor se opíral zpátky, jeho dravý pohled klouzal po Pavlíně, mladé blondýnce v těsném oblečení, která seděla v těch krátkých denimových kraťasech, co jí obepínaly opálená stehna, a bílém tílku, co se napínalo přes její plné prsa – ty růžové nalakované nehty se leskly, když si dolila víno, a Petr si vzpomněl na ten moment z grilovačky, kdy Karolína zmínila, jak zahlédla Pavlíninu neoholenou kundu v rozepnutých kraťasech když se míjeli ve dveřích záchodu. Marie, s tou svou měkkou, náruživou energií, se usmála a nadhodila: "Víte, v tom tichu večera je občas slyšet všechno. Ty otevřené větračky ... kolikrát jsem ležela v posteli a slyšela, co se děje vedle – ty vzdechy, ta intimita, co vás probudí a rozpalí." Její hlas byl opilý, plný touhy, jako by to bylo pozvání k intimnějšímu sdílení. Seděla v krátkých šortkách a volném triku, bez podprsenky, takže její bradavky tvrdě trčely přes tenký materiál, viditelné v oranžovém světle ohně, jako by zvala pohledy všech kolem. Petr se zasmál, popíjel pivo a vzpomněl si na ty noci: "Jo, to znám. S Karolínou jsme jednou slyšeli... no, víte, ty zvuky odněkud z okolí – ty steny, ty údery těl, ta divokost. Bylo to... inspirativní, víte? Občas to člověka nakopne k vlastním nápadům, k tomu, aby si představil, jak by to bylo, kdyby se přidal, nebo poslouchal dál." Viktor se zachechtal, jeho ruka klouzala po Pavlínině stehně, zatímco ona se červenala, ale v očích měla ten svůdný lesk. Jiří, manžel Marie , se opřel , jeho ruka lehce sklouzla po Mariině stehně, a prohodil: "A nejen poslouchání. Já při toulkách lesem občas zahlédnu pěkné věci – lidi, co se schovávají v křoví, ty rychlovky, ta nahota, steny v tichu lesa. Jednou jsem takhle narazil na pár, co se schovávali mezi keři – zralá žena kolem čtyřiceti, s velkými prsy, které se houpaly s každým pohybem, ležela na zádech na měkké trávě, nohy roztáhnuté široko, jako by se otevírala světu, on nad ní, pohyboval se pomalu a rytmicky, jeho ruce ji držely za boky, aby byl blíž, jejich těla se spojovala v harmonii, ona se prohýbala vůči němu, její prsa se pohybovala s každým pohybem, houpala se volně, bradavky tvrdé v chladném vzduchu, steny byly tlumené, ale plné vášně, pak se prohodili. Ona na něm seděla, pohybovala se nahoru a dolů, její prsa se houpala ještě víc, rytmus se zvyšoval, až dosáhli vrcholu společně, její prsa se naposledy zhoupla v extázi, a on zůstal v ní. Ten pohled... ten zvedne náladu na celý den. Dříve jsme si s Marií užívali podobné momenty v přírodě, kde jsme se schovávali v křoví .Ten vzduch plný napětí a touhy" Petr si najednou uvědomil – mluví asi o nás, o Karolíně a mně v lese, kde jsme se nedávno schovali jak ji držel zezadu, její steny se nesly mezi stromy, a teď to Jiří viděl? Místo hněvu to v Petrovi probudilo vzrušení – jako kandaulista, který miluje sdílení, ten pocit, že někdo vidí jeho ženu v intimní chvíli v lese, kdekoliv, ten myšlenkový obraz Jiřího skrývajícího se v křoví, dívajícího se, jak ji naplňuji. Petr si u toho představil, jak by se sám vzrušil, poslouchal ty intimní zvuky. Vlastně se mu to líbilo, ten kandaulistický žár v podbřišku, který ho donutil se usmát do tmy, směs touhy po sdílení a vnitřního boje kdy manžel cítí žárlivost mísit se s vzrušením, představuje si svou ženu v objetí jiného, ten konflikt mezi vlastnictvím a volností, který ho pohání dál, plný otázek, jestli to posílí lásku nebo ji oslabí, kde se touha po exhibicionismu mísí s obavami z důsledků, ale vzrušení vždy vítězí. Jiří pokračuje "Tak já se jim nedivím .Jednou jsme s Marií vyrazili na tu starou vyhlídku tady na kopci, víte, takový to teplý letní odpoledne, slunce zapadalo, vonělo to borovicema a nikdo tam nebyl. Marie měla na sobě ty lehký šaty, co jí padaly přes ramena, nádherná. Začalo to nevinně, líbání, osahávání, ale no víte jak to asi dopadlo. Položil jsem ji na ten starý dřevěnej stůl uprostřed altánku, s výhledem na celý údolí. Usmála se, to bylo parádní, šaty jí sklouzly k pasu. Ležela tam na zádech, stehna roztažený, kůže jí svítila v tom zlatým světle západu. Když jsem do ní vešel, to byla pecka. Vzduch byl plnej našich zvuků, smíchaný s větrem a šelestem listí. Kolem nás se svět točil, a já nic neřešil. Prostě paráda." Marie se zachechtala, " Ale zase kecáš" a její bradavky ještě víc trčely v chladu noci, a přidala: "A co sex ve více? Zkusil už někdo z vás něco podobného? Kdysi na školeních se to často dělo – prý-večery plné energie, lidé se uvolnili po přednáškách, a končilo to doteky, sdílením, ta atmosféra touhy a novoty něčeho nového... bylo to,prý, jako objevování nového světa, kde se hranice stírají a každý najde něco pro sebe." Bylo to asi přes čáru trošku skok do soukromí. Všichni se napily ze sklenek. Ale její slova visela ve vzduchu,a tak Petr, už připitý, se rozhodl rozpovídat o svém a Karolínině koníčku, a ten žár v něm narůstal: "Co nudapláže? Sauny? Fotíte se někdy?" Ačkoliv bez odpovědi tak pokračoval. " Začalo to nevinně – já ji občas fotím nahou v lese, na pláži, v našem bytě, ty její prsa v světle, vše pro objektiv, boky zakřivené, bradavky tvrdé od vzrušení. Jsou to hrátky s ní a se světlem. Pak jsme to posunuli – občas jsme ty fotky dávali i na net, anonymně samozřejmě, a debatovali jsme o nich s ostatními. Na Amatérech byly dříve jiné fotky než teď, víc syrové, méně profesionální, ale i teď to má své kouzlo. Když zveřejníme novou galerii pročítáme návrhy s ostatními o intimních aktivitách, občas nás to rozpálí a vzruší, ten chat s neznámými, co navrhují pozice nebo scénáře, to nás oba nakopne." Ostatní reagovali zvědavě a souhlasně – Viktor se zasmál nahlas: "To zní jako skvělý koníček, Peto. Možná bychom s Pavlínou měli zkusit něco podobného." Pavlína se červenala, ale usmívala se, Marie přikývla: "Jo, to bych chtěla vidět," a Jiří přidal: "Staré dobré časy, když se člověk nebál ukázat. Také jsme dříve fotily ale dnes ?" Atmosféra se zahřála ještě víc, jako by celá skupina byla na hraně něčeho zakázaného. Petr se přidal: "Jo, to chápu. My s Karolínou jsme občas jezdili na swingers party? Ty večery plné těl, všichni se předvádějí.. bylo to fajn, ta volnost, ta divokost. Nejdřív jsme jeli jen tak na čumendu do swingers klubu, dlouho nám trvalo, než jsme se rozhodli nakouknout i do místnosti, kde si ostatní užívali, seděli jsme u baru, pili, pozorovali, ta atmosféra nás pomalu pohltila. Ale pak, když jsme si dodali odvahu, tak to bylo fajn – ten pocit novoty, ty pohledy, ta energie v místnosti." Viktor se naklonil dopředu, zvědavě: "A jaké to bylo? Řekni víc." Pavlína přikývla, oči jí zářily: "Jo, zajímá mě to – nevadilo ti, že Karolínu viděli i ostatní?" Marie se zachechtala: "No tak, vyklop to!" Jiří "Přesně, detaily!" Petr se zasmál, připitý a uvolněný: "Ne, Pavlíno, kdepak nevadilo mi to – vlastně to bylo vzrušující, ten pocit, že ji vidí ostatní, jak se pohybuje, jak stydlivá a zároveň flirtuje, ta touha v místnosti. Bylo to fajn, opravdu. Karolině to slušelo bílé prádlo, skoro průhledné, ty krajky, co jí obepínaly tělo, zdůrazňovaly její tvary, vypadala tak svůdně, že snad všechny pohledy směřovaly k ní. Začalo to pomalu, doteky, pak se to rozvinulo do plného sdílení, ten pocit novoty, ta vášeň... ach, nezapomenutelné." Ale v hlavě mu běhaly jiné vzpomínky z toho večera – ten velký cizi penis, co do ní zajížděl pomalu, roztahoval její kundičku, ty cizí ruce, co jí mačkaly prsa, štípaly bradavky, a i ten starší chlápek, co se do ní udělal poprvé cizí před ním, co ji naplnil, směs vzrušení a strachu, strachu co bude dál, jestli to nezničí náš vztah, nebo ho naopak posílí, ten vnitřní souboj kandaulisty, kde žárlivost hoří jako plamen, ale vzrušení z vidění ji s jiným je silnější, stejně jako když kandaulistal sleduje svou ženu s milencem, cítí bolest mísit se s touhou, ten konflikt, co ho dělá závislým na tom pocitu, plný otázek o lásce a volnosti. Věděl že nemůže říct vice i kdyby chtěl. Debata končila smíchem a nádechem zakázaného, Viktor se zasmál nahlas: "Možná by jsme příště mohli vyrazit s Vámi.. Ale já bych se nedokázal dělit o Svou Pavlinu" Pavlína se červenala, ale usmívala se, Maria přikývla: "To bych tedy chtěla vidět,"
Druhý den ráno jsem se probudila ,hned jsem cítila tu změnu dole. Ležela jsem v posteli, prostěradlo zamotané kolem nohou, a když jsem si sáhla mezi stehna, bylo to jako dotknout se něčeho, co ještě doutná po ohni. Moje kundička vypadala trochu nateklá, ty pysky zarudlé a byly plnější než obvykle, vibrátor ji pěkně roztáhl když jsem se podívala v zrcadle, viděla jsem, jak je vlhká, ještě trochu lesklá od včerejších šťáv, a ten klitoris trčel ven, zvětšený a tmavší, jako by si pamatoval každou vibraci. A uvnitř jsem cítila tu příjemnou bolavost, jako by byla naplněná vzpomínkami na tu plnost – kuličky ji roztáhly a masírovaly zevnitř, vibrátor pak dodal ty pulzující vlny, co mě donutily se stáhnout a explodovat. Vypadala tak otevřená, připravená na víc, ale zároveň unavená, s tou jemnou citlivostí, co mě nutila se dotýkat pomalu, abych ji nepodráždila příliš. Bylo to sexy, ta změna, co mi připomínala, jak jsem se včera udělala tak silně, vlny rozkoše, co mě zalily, a teď to všechno zůstalo vidět na mém těle. Zamyslela jsem se a hned mi hlavou prolétla ta obava – o čem asi byla ta debata u ohně? Mluvili o mně? Provalila se nevěra s Viktorem a Marií? Co kdyby Viktor prozradil tu rychlovku v koupelně, kde jsem mu ho honila, nebo se Marie zmínila o tom lesbickém odpoledne, kde jsme si užívali navzájem? Přemýšlela jsem nad uplynulým večerem, zajímavým párem z včerejšího večera – ten večírek. Nad tím párem kde jsem s cizím mužem protančila večer. Na jeho ruce co se mě někde dotýkali déle než bylo třeba. Na rozhovor s jeho ženou která snad se mnou flirtovala když šel on k baru pro víno. A pak ta samota doma, kde jsem se oddala touze, ty vlny rozkoše z vany a postele. Musím zavolat Petrovi ...
