Tichou letní nocí se nesl zvuk kostelního zvonu. Odbíjel šestou a Filip přidal do kroku. Na náměstí už na něj čekala Lucka. Už z dálky na něj zamávala. Měla na sobě černou košili, šedou mikinu a bílou sukni po kolena. Vypadala krásně. Vzal ji za ruku a zamířili ke kinu. Vybrala si nějaký film, o kterým nikdy neslyšel, ale jemu to nevadilo. Vše, co chtěl bylo, aby byla šťastná ona. Objednal popcorn, ale stroj se prý rozbil. Bydleli na větší vesnici, takže byl v kině jen jeden. Když viděl Lucčin smutný výraz, tak koupil alespoň kešu oříšky. Vytáhl kartu a chystal se zaplatit, ale pokladní ukázal na cedulku, na které stálo ‚Karty dnes nefungují‘. Narychlo prohrabal peněženku, ale ke své hrůze zjistil, že u sebe nemá hotovost.
„Gentleman nemá ani jak zacálovat pro tu svojí?“ smál se pokladní, kterému mohlo být sotva osmnáct. Pak se dlouze podíval na Lucku.
„Já vám to zaplatím, slečno, když váš muž nemá,“ dodal.
Lucka sáhla do kapsy a podávala mu peníze.
„Já s ním nejsem pro peníze, jako většina tvých holek, kreténe,“ řekla. Vzala kešu a táhla Filipa do sálu.
„Blbec,“ pronesla ještě pro sebe, když si sedla.
„Promiň, potom ti to vrátím,“ řekl Filip.
„Nene. Vždyť jsem to myslela vážně. Nechci abys za mě vždy platil,“ odpověděla a sundala si mikinu. Položila ji Filipovi na klín.
„Miluju tě,“ řekl jí a políbil ji.
Světla se pomalu zhasla a na plátně začal běžet film. V sálu byli jen další dva páry. Filip s Luckou seděli v poslední řadě.
„Moc lidí tu není,“ pošeptal jí.
„Já vím, ten film má být průměr. Doufala jsem, že tu moc lidí nebude.“
Po té větě zajela rukou pod mikinu, kterou si odložila na Filipův klín. Snažila se mu rozepnout pásek, ale nešlo jí to. Když si uvědomil, co se děje tak jen zaraženě seděl. Smutně se na něj podívala. Pochopil, že potřebuje pomoct a rychle si ho rozepnul. Otevřela mu poklopec a zajela do kalhot. On jen seděl a snažil se tvářit přirozeně. Vytáhla mu jeho chloubu z kalhot a začala po ní jezdit rukou. Přemýšlel, jestli si právě proto vzala mikinu, aby jí mohla skrýt, co se chystala udělat. Chvíli se i snažil soustředit na film, ale jediné, co cítil, byla její ruka.
„To nemůžete udělat!“ řekla jedna postava ve filmu.
„Realita je tvrdá, chlapče,“ řekla druhá.
‚Tvrdá, to je‘, pomyslel si Filip.
Po chvíli už nevydržel a celý se vzpružil. Lucka to nejspíš vycítila, protože jen rychle sklopila hlavu do jeho klína. Když se zase zvedla, tak jen s úsměvem polkla. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Urovnal si kalhoty a lišácky se na ni podíval. Vzal mikinu a přesunul ji na její klín. Aniž by spustila oči z plátna, tak se usmála. Filip jí zajel rukou pod sukni a rozhodl se jí to oplatit.
„Ten film byl úžasnej,“ pronesl Filip, když opouštěli sál.
„Víš vůbec o čem to bylo?“
„Nemám páru.“
„Já taky ne,“ přitakala Lucka a oba se začali smát. Vyšli ven, kde už se setmělo.
„Pojď se trochu projít, než půjdeme k tobě,“ navrhl.
„Ale netěšíš se už pod peřinu?“ řekla smutně Lucka.
„Těším a moc. Ale mám na tebe celou noc, prvně bych se chtěl projít,“ poprosil a smutně zamrkal očima. Neodolala a souhlasila. Šli pomalu, ruku v ruce směrem k jablečným sadům. Chvíli mluvili o tom, jaký měli den, pak jen mlčeli a užívali si společnost toho druhého. Bylo teplo, slunce pomalu zapadlo, vzduchem se nesla vůně sena a nad hlavami jim zářila obloha plná hvězd. Uprostřed sadu se Filip zastavil. Ukázal prstem na kraj cesty, kde rostl plevel.
„Tady jsem tě poprvé potkal.“
„Já vím. Můj hrdina, který mi opravil kolo,“ odpověděla nadneseně a objala ho. Filip sáhl do kapsy a nahmatal mobil. Po paměti zmáčkl tlačítko play. Z Bluetooth reproduktoru, který odpoledne schoval do blízkého stromu se začala linout píseň.
„Co to hraje?“ zeptala se Lucka a začala se rozhlížet.
„Smím prosit?“ zeptal se Filip a nabídl ji ruku. Blaženě se usmála a přijala. Přitiskli se k sobě a začali pomalu tančit, zatímco se sadem nesla melodie Knocking on heaven‘s door.
„Miluju tě, Luci,“ řekl, „tohle byl nejlepší rok mého života. Už jsem nevěřil tomu, že bych ještě někdy mohl být šťastnej. Ale s tebou je každý den krásnější. Miluju tě. To, jak se směješ. To, jak nakloníš hlavu, když si ze mě utahuješ. I to, jak jsi občas drzá. Jsi vše, co jsem si přál. Zachránila jsi mě a ani o tom nevíš.“
Políbil ji na čelo a pohladil vlasy. Dlouho se zamyslela, než promluvila.
„Abych řekla pravdu, když jsem tě potkala, tak jsem myslela, že jsem šťastná. S Radovanem jsem si myslela, že je vše v pohodě, ale nebylo to štěstí. Byli jsme spíš přátelé, kteří spolu bydleli. Jen jsme seděli doma a já myslela, že mi to vyhovuje, ale něco mi chybělo. Nebylo to příjemný, ale ani na chvíli nelituju, že jsem ho opustila. Miluju tě. S tebou se cítím úplná. Plná života. Jsi to, co jsem hledala, aniž bych věděla, že to hledám. Jsem tvoje, navždycky.“
„A já tvůj, navždycky,“ přitakal Filip.
Položila mu hlavu na prsa a pokračovali v tanci. Hladil jí přitom její kaštanové vlasy a občas je na ně políbil. Cítil její dech na hrudi. Nikdy si nemyslel, že by mohl zažít něco tak krásného. Podíval se na hvězdy nad hlavou.
‚Navždycky,‘ řekl si ještě jednou pro sebe. Pak skladba skončila a začala hrát píseň Ty ano. Dál tančili, až začal Filip zpívat Lucce do ucha.
Věčně stojím vzadu
Prosím o moudrou radu
Věřím, že moc je lichá
A pravda se lží těžce dýchá.
Do tvých snů se vkradu
I přes hrozby pádu.
Modlím se noc je tichá,
Padly brány u Jericha
Ty ano,
Vejdi neklepej Ty ano...
Lucka se jen tiše usmívala. Potom mu do prsou zašeptala:
„Když jsi plakal, utřela jsem ti všechny slzy,
Když jsi křičel, odehnala jsem všechen tvůj strach,
A držela jsem tě za ruku po celé ty roky,
Ale stále mě máš celou.“
„Ty jsi mi právě odcitovala Evanescence?“ usmál se Filip, „Já tě fakt miluju.“
Lucka se na to jen zachichotala. Po chvíli se odtáhla.
„Áááá, já už to nevydržím,“ řekla. Sjela mu po hrudi rukama a začala rozepínat poklopec.
„Tady?“ vyhrkl Filip.
„Tady i tam,“ řekla a políbila ho. Chvíli zápasila s jeho opaskem, až si ho rozepnul sám. Lucka mu skousla ret a jemně za něj zatáhla. Při polibku mu vytáhla jeho zvětšující se úd z kalhot.
„Jemně nebo tvrdě?“ zeptal se s úsměvem Filip.
„Tvrdě prosím,“ řekla nevinně. Filip ji chytil rukou pod krkem a vášnivě políbil. Při tom ji odtlačil k blízké jabloni. Otočil ji k sobě zády a ohnul o strom. Vyhrnul ji sukni a Lucka vzdychla.
Filip se nikdy necítil tak živý, jako když mi její šťáva stékala po bradě. Když se podíval nahoru, tak viděl, že se Lucka usmívá a její stehna se stále chvěla kolem jeho hlavy. Leželi na posteli pokryté igelitem a oba byli od namazaní masážním olejem a pokryti tělními tekutinami. Lucka měla ruce připoutané k posteli. Posunul se nahoru a lehce jí stiskl pod krkem. Zasténala a pohybem těla dala najevo, že by chtěla ještě.
„Ještě pátý kolo?“ zeptala se s jiskrami v očích.
„Můžeme, ale nevím, jestli ze mě ještě něco vyždímáš,“ odpověděl.
„No tak to zkusím alespoň vysát,“ řekla a skousla si rty.
Filip ji objal a jeho ruka sklouzla po jejím těle. Vzal klíček z nočního stolku a rozepnul jí pouta.
„Ten masážní olej byl dobrej nápad,“ řekl uznale.
„Že?!“ řekla s neskrývanou pýchou, „ale můžeme pokračovat zítra. Nechceš si něco zahrát?“
Filip se jí podíval hluboce do očí.
„Ty jsi perfektní žena,“ řekl vážným hlasem.
Ráno vstal Filip jako první. Udělal k snídani volská oka se sýrem a přinesl je i s topinkami Lucce do postele. Byla celá schovaná pod peřinou, koukala z ní jen jedna noha. Lehce ji polechtal a noha zmizela pod peřinou. Z druhé strany vykoukla rozcuchaná hlava. Uviděla talíř v ruce a slastně se usmála.
„Jůů, děkuju,“ řekla mu s jedním okem ještě zavřeným.
„Klidně ještě spinkej, jestli chceš,“ řekl, když ji viděl.
„Nene, musím se stavit do baru. Nechceš jít se mnou?“
„Chci, ale nemůžu. Musím dneska dodělat ty tabulky pro šéfa,“ řekl a lehl si vedle ní. Nadzvedla peřinu a on si k ní strčil nohy. Objala ho kolem pasu a vzala si topinku.
„Takže rozchod a sraz tady večer?“ zahuhlala s plnou pusou.
„Anebo tady můžeme zůstat celej den,“ navrhl.
„To víš že jo, a vrátí tě zpátky do obchodu. To si nevezmu na triko! Šup! A žádnej ranní sex, jen běž, běž!“ vyhnala ho zpod peřiny.
„Škoda, a já zrovna měl chuť,“ řekl smutně Filip.
„Úúúú,“ zabrečela Lucka. „No možná by se tam chvíle přece jen našla. Potřebuji se přeci něčeho nasnídat!“
„Vajíčka ti nestačí?“ řekl s hraným uražením.
„Chci tvoje vajíčka,“ špitla a skočila na něj.
„Pomooc, kuna mi chce vysát vejce!“ křičel se smíchem Filip a potom Lucku objal a políbil.
