Bylo už kolem půlnoci. S našimi přáteli – manželským párem Andreou a Zdeňkem – jsme dopíjeli několikátou láhev vína a nálada byla hodně uvolněná. Hovor mojí ženy Kláry s Andreou se stočil k tématu erekce v opilosti. Zdeněk se hned chytil.
„Já jsem ještě nebyl tak opilý, aby to nešlo,“ pronesl sebevědomě a napil se. „Stačí, když na mě holka sáhne a jsem připravený.“
Andrea se na něj podívala tím svým vyzývavým pohledem a trochu pootevřela pusu. „Někdy ani nemusím sahat… stačí, když se na tebe podívám,“ řekla a dívala se na něj dál.
Zdeněk k ní hned přišel blíž, chytil její ruku a položil si ji na rozkrok. Andrea mu přes kalhoty párkrát zakroužila dlaní.
„Jak říkám,“ usmála se na nás, „funguje to.“
Pak mu zajela prsty ke zipu, zvedla oči ke mně a ke Kláře: „Nebude vám to vadit?“ čekala.
Podíval jsem se na Kláru, ta kývla, já hned po ní.
Andrea rozepnula zip Zdeňkových kalhot, na chvilku zašátrala v trenkách a vytáhla jeho úd. A měl pravdu – byl okamžitě v pozoru, tvrdý jako kámen. Jak by řekla Klára: dlouhý tak akorát a dost široký. Andrea ho sevřela v ruce, párkrát ho prohnala a pak si ho jen tak mimochodem ochutnala.
„A jak to funguje u vás?“ podívala se na nás.
„Funguje,“ řekla Klára.
„Ale asi ne tak na povel,“ dodal jsem rychle já.
To už mi Klára rozepínala kalhoty a taky lovila v trenkách. Celá situace byla hrozně vzrušující, takže to bylo vidět i na mně, ale ne tak suverénně jako u Zdeňka. Klára mi ho pár pohyby zápěstí zkoušela ještě víc postavit.
Andrea, která už chvilku svými ústy uspokojovala svého muže, si toho všimla. „Jen ho chvilku dej do pusy a bude taky v pozoru,“ pronesla směrem ke Kláře.
„Na kouření já opravdu nejsem,“ ušklíbla se Klára. A měla pravdu – orál jsme spolu neměli roky.
Andrea pokrčila rameny. „Tak mi ho půjčíš. Mně to funguje vždycky.“
Podíval jsem se na Kláru, ta jen pokrčila rameny ve stylu „tak jo“. Vstal jsem a vyměnil si místo se Zdeňkem.
Andrea si mě vzala do ruky, několikrát mi přetáhla předkožku a hned potom mi rty obemkla žalud. Zvedla ke mně oči, vsunula si ho trochu hlouběji do úst a začala sát. Jazykem lehce přejížděla po uzdičce. Tenhle pocit jsem dlouho nezažil, takže jsem si to užíval. Ještě párkrát mi po něm přejela rty a cítil jsem, že kdyby pokračovala stejným tempem, byl bych za chvíli hotový, tak jsem jí jen položil ruku na rameno. Podívala se na mě, pochopila a zpomalila – nechala mě dívat se na Kláru.
Přitom jsem po očku sledoval Kláru. Seděla na křesle a Zdeněk vedle ní, Klára mu ho rukou pomalu honila.
„Ne, já to fakt nemám ráda,“ říkala mu potichu.
Zdeněk ji hladil po stehnech a něco jí šeptal. „Jen na kousek… podívej se na ně,“ kývl hlavou k nám.
Klára se nejdřív tvářila, že ne, pak se jí v obličeji něco uvolnilo a řekla: „No… možná jen na krajíček…“
To už Zdeněk klečel u křesla, stáhl jí černé džíny, hned potom tmavě modré kalhotky a nechal ji zase sednout. On sám už měl kalhoty dole. Začal ji líbat na koleno, po vnitřní straně stehna a když se blížil ke klínu, Klára mu zvedla hlavu: „To taky ne.“
Zdeněk se narovnal, chytil ji za boky a přitáhl ji na kraj křesla. Olízl si dva prsty a zasunul jí je do kundičky.
„To půjde,“ řekl spokojeně, chytil svůj úd – pořád tvrdý jako kámen – a navedl ho mezi její pysky.
Klára mu položila ruku na hruď: „Ale opatrně.“
Zasunul ho do ní pomalu. Klára hned při prvním průniku vyjekla a vytřeštila oči, nebyla zvyklá na takový průměr.
„Uff… počkej…“ vydechla a rukou se snažila regulovat tempo i hloubku.
Zdeněk byl něžný, pronikal do ní pomalu, jemně, nechal ji roztáhnout, a pak, když viděl, že si zvykla, začal přirážet rychleji. Klára při tom krátce stočila hlavu ke mně, podívala se mi do očí, jestli je to v pohodě, a já jsem jí kývnul – v tu chvíli se uvolnila.
Já měl pořád před sebou Andreu na kolenou a ta kouřila fakt skvěle. Zvedla na mě oči a s plnou pusou se uculila. Věděla, že si to užívám.
Vedle nás už Klára ležela na křesle, zvedla nohy, strčila si chodidla Zdeňkovi pod tričko a sunula je po jeho břiše nahoru, jako by ho chtěla svléct. Tlumeně u toho sténala.
„Jo… už… je to dobrý…“ vydechla Klára a tlumeně sténala.
Po několika minutách rytmického milování chytila Klára Zdeňka za ruku: „Můžeme zezadu?“
„No tak pojď,“ řekl, plácnul ji přes zadek a ustoupil.
Klára si klekla na křeslo, opřela se lokty o opěradlo a vystrčila zadek. Vypadala uvolněněji. Zdeněk si stoupl za ni, trochu se k ní snížil a zasunul do ní znovu. Teď už to šlo hladce. Začal přirážet pravidelně a bylo jasně slyšet, jak mu břicho naráží do Klářiných půlek.
„Jo… takhle jo… pojď…“ oddechovala Klára a držela se opěradla.
„Líbí?“ zašeptal jí.
„Jo… chci tě celýho v sobě… dělej!“
Zdeněk ji chytil za boky a přidal na tempu. Kláře se zrychlil dech, sténala hlasitěji, celé tělo se jí začalo třást od Zdeňkových přírazů.
Já i Andrea jsme je v tu chvíli sledovali. Andrea mi ho pořád držela a občas mi ho přejela jazykem po špičce, ale dívala se na ně. Jakmile viděla, že Zdeněk přiráží tvrději, začala mi ho zase hezky sát, vzala mě hlouběji a rukou přidala rychlé tahy. Tohle a Klářino hlasité sténání mě dorazilo – několikrát mi ho ještě dlaní pohonila a vystříkl jsem jí do výstřihu. Trochu sebou cukla, ale pořád sledovala Kláru se Zdeňkem.
Klára několikrát hlasitě zasténala a po pár prudších přírazech se začala křečovitě třást, držela se křesla a hlasitě oddechovala.
„Já jsem úplně, ale úplně hotová,“ vyjekla na něj, když popadla dech.
Zdeněk si sedl na křeslo, chvíli seděli jen tak vedle sebe, Klára zhluboka dýchala a snažila se vzpamatovat. Pak vstala, Zdeňka si v křesle srovnala a nasedla na něho čelem k němu. Stehna měla přitlačená na jeho bocích a začala se rytmicky nadzvedávat. Byla už dost zadýchaná a unavená. Chvíli ho dráždila krátkými rychlými průniky jen na kraji štěrbinky a pak najednou dosedla celou vahou.
„Ah… jo… takhle,“ vydechla.
Zopakovala to několikrát a když už neměla sílu, zůstala na něm sedět a jenom se po něm třela pánví dopředu a dozadu. Tím ho v sobě držela celého a občas ho i uvnitř pevně sevřela.
To bylo vzrušující nejen pro Kláru, která si v sobě vychutnávala celý Zdeňkův úd, ale i pro Zdeňka, který se zeptal:
„Je to skvělý… kam se můžu udělat?“
„Do mě radši ne, neberu prášky. Klidně na mě… A ty už budeš?“ usmála se Klára.
„Asi za chvilku,“ odpověděl Zdeněk.
Klára seděla na Zdeňkovi a ladně kroužila oblými boky. Po chvíli hlasitěji zasténala a upřeně sledovala Zdeňka, bylo jí jasné, že i on už je blízko.
„Už budu,“ vydechl Zdeněk a chytil ji za stehno.
„A hmmm… tak ještě chvilku…“ odpověděla Klára a nepřestala rytmicky pohybovat pánví.
Když se nadechla, jako by chtěla vykřiknout, Zdeněk zakřičel: „Užžž!“
Vzal Kláru za zadek a chtěl ji zvednout, ta ale zrovna lehce dosedala, takže to úplně nevyšlo. Nakonec ji přece jen trochu nadzvedl a vyklouzl z ní ven. První z mohutných výstřiků ale stejně ještě směřoval do Klářiny štěrbinky, zbytek dopadl na břicho, kundičku a na proužek chloupků nad ní. Bylo toho opravdu hodně.
Pak Klára jen padla na Zdeňka se slovy: „To teda bylo… stihl jsi to?“
Andrea sáhla na stolek pro papírové kapesníčky, podala je Kláře a culila se: „Tady máš.“ Klára si utřela břicho, kundičku i proužek chloupků nad ní, několik kapesníčků si přiložila mezi nohy a sevřela stehna.
