Je to týden, co jsem vylezl z toho baru s nohama jak z vaty a hlavou, co se mi motala víc než po víkendovém flámu. Ten večer s Radimem mi pořád leze pod kůži, jako něco, co tě nejvíc sere, ale zároveň to chceš. Celý týden jsem se snažil žít normálně – práce, pivo s kámošema, dokonce jsem si zkusil dát rande přes Tinder, ale nějak jsem skončil u pátýho piva a bez chuti na cokoli. Protože, kurva, pořád jsem myslel na něj. Na ty jeho ruce, co věděly, kam sáhnout. Na ten jeho šibalský úsměv, co mi říkal: „Pojď, Petře, zkus něco novýho.“ A na ten pocit, když mě šukal za tím barem, zatímco sklenky cinkaly jako nějakýj pojebaný orchestr.
Nedalo mi to a tak jsem tady. Zase. Stojím před tím zaprděným barem, neonový nápisy blikají, a já si připadám jako idiot, co se vrací na místo činu. Co chci? Dalšího panáka? Další šuk? Nebo jen zjistit, jestli to nebyla jen nějaká chlastem nasáklá haluz? Ruce mám zpocený, pták mi cuká už jen při pomyšlení na Radima, a tak si říkám: „Do prdele, Petře, prostě tam jdi.“ Otevřu dveře, ten známý smrad piva, lihu a levný kolínský mě praští do nosu. Je pátek, bar je narvaný, lidi hulákají a za pultem je on. Radim. Vlasy mu padají do očí stejně jako posledně, triko mu obepíná ramena, a když mě zahlídne, ten jeho úsměv je zpátky. Jako by věděl, že přijdu. „No hele, zhroucenej třicátník,“ zavolá přes hluk a mrkne na mě. „Myslel jsem, že už tě neuvidím. Co si dáš?“ „Dvojitýho panák,“ zamumlám a sedám si k pultu, i když vím, že panák je to poslední, co chci. On nalije, posune sklenku ke mně a jeho prsty se přitom lehce dotknou mojí ruky. Kurva, ten dotek je jako elektrika, co mi projede až do koulí. „A co ty? Pořád tady zachraňuješ lidi od špatnýho života?“ zkusím to s trochou sarkasmu, ale můj hlas zní spíš jako chraplák, co prosí o pozornost. „Jen ty šťastný,“ odpoví a nakloní se přes pult, tak blízko, že cítím jeho dech. „Vrátil ses pro další terapii, Petře?“
Srdce mi buší, jako kdybych sprintoval. „Možná,“ vyhrknu a kopnu do sebe panáka, aby mi dodal kuráž. „Nebo jsem jen zapomněl, jak dobrej je tady chlast.“ Radim se zasměje, hluboce, a ten zvuk mi vibruje někde v hrudi. „Jo, jasně. Chlast. Fajn, kámo, hraj si na tvrďáka. Ale my oba víme, proč jsi tady.“ A pak se odtáhne, jde obsloužit nějakýho opilce, a já zůstávám sedět, s tvrdým ptákem v kalhotách a pocitem, že jsem zase v pasti. Ale tentokrát se nebráním. Hodiny plynou, bar se pomalu vylidňuje, a Radim se ke mně vrací čím dál častěji. Hází narážky, co mi rozpalujou krev. „Už ses vzpamatoval z minule, nebo mám být tentokrát jemnější?“ a já mu to vracím, i když mi to nejde tak hladce. „Jemnější? To bys musel umět něco jinýho než jen makat za pultem.“ On se jen usměje, a ten pohled, co mi věnuje, říká: „Počkej, kámo, dneska uvidíš.“ Když poslední štamgast vyleze ven, Radim zamkne dveře. Cvaknutí zámku je jako startovní výstřel. Otočí se, opře se o dveře a kouká na mě. „Tak co, Petře? Zůstaneš na noční směnu?“ „Konečně Radime,“ zamumlám, ale už jsem na nohách, jdu k němu, a tentokrát jsem to já, kdo ho přitlačí ke zdi. Líbačka je rychlá, tvrdá, jeho jazyk se proplétá s mým, a já cítím, jak mi rukama sjíždí po zádech až na zadek. Sevře ho, a já vyheknu do jeho pusy, protože to je přesně to, co jsem celý týden chtěl. „Netrpělivej, co?“ zasměje se. Stáhne mi triko, já jeho, a najednou jsme zpátky v tom divokém tanečku – ruce, pusy, kůže na kůži. Táhne mě k jednomu z boxů v rohu baru, kde je starý kožený gauč, co vypadá, jako kdyby na něm už pár lidí zažilo svý. „Lehni si,“ řekne, a já poslechnu, i když se mi třesou ruce.
Ležím na tom gauči, kalhoty mi stahuje on, a jeho oči svítí, jako kdyby mě chtěl sežrat. „Minule jsme si hráli za barem, ale dneska chci pohodlí,“ zamumlá a klekne si mezi moje nohy. Jeho rty najdou mýho ptáka, ale jen na chvíli, jen takový rychlý olíznutí, co mě nutí zasténat. Pak mi zvedne nohy, položí si je na ramena, a já cítím jeho prsty. Jeden prst vklouzne do mě, pomalu, a já se napnu, ale on mě hladí po břiše, uklidňuje mě, a já se uvolním. Druhý prst přidá rychle, a třetí mě roztahuje tak, že křičím jeho jméno. „To je ono, Petře,“ zašeptá a pak se zvedne, rozepne si kalhoty a nasadí kondom. Jeho pták je připravený, tvrdý, a já jsem tak nadržený, že bych ho prosil, kdybych musel. Přirazí, pomalu, ale hluboko, a ten pocit mě plní, spaluje, nutí mě sténat jako nějakou couru. Drží mě za boky, přiráží rychleji, a jeho ruka mi honí ptáka v rytmu jeho pohybů. Sklenky na stole vedle cinkají, gauč vrže, a já jsem v jiným vesmíru.
„Stříkej,“ přikáže Radim, a ten jeho hlas mě skoro dorazí, ale ještě se držím. Jeho ruka na mém ptákovi je neúprosná, mrská sebou jako ryba na suchu. A RAdim dál přiráží tvrdě, hluboko, a gauč pod námi vrže, jako kdyby měl každou chvíli zkolabovat. Najednou cítím, jak se Radim napne. Zasténá, hluboce, a jeho tělo se zatřese – stříká do kondomu, a ten pohled na něj, jak se udělá, je do prdele tak sexy, že mě málem smete. Klesne na mě, zadýchaný, zpocený, a jeho dech mě pálí na krku. „Kurva, Petře,“ zamumlá a zvedne hlavu, s tím jeho šibalským úsměvem. „Jsi vážně dobrej.“ Já ale ještě nejsem hotový. Můj pták je pořád tvrdý, a něco ve mně se zvedá – nějaká divoká chuť, co jsem nikdy nepoznal. „Teď jsi na řadě ty,“ vyhrknu, a můj hlas zní chraplavě, ale rozhodně. Radim zvedne obočí, překvapený, ale pak se zasměje a políbí mě, jako kdyby mi dával svolení.
„Fajn, třicátníku,“ řekne a zvedne se z gauče. „Pojď, ukážu ti, jak na to.“ Sundá si kondom, hodí ho na stůl a vytáhne další z kapsy kalhot, co leží na zemi. „První pravidlo: bez gumy ani ránu. Druhý: poslouchej mě a bude to jízda.“ Mrkne, podá mi kondom a pak se otočí, opře se rukama o gauč a vyšpulí na mě zadek. Ten pohled mě ohromí – jeho kůže lesklá od potu, svaly na zádech, co se napínají, a ta prdel, co mě volá jako nějaký zakázaný poklad. „Co... co mám dělat?“ zamumlám, a Radim se otočí přes rameno, s tím jeho šibalským úsměvem. „Pomalu, kámo. Nejdřív mě připrav. Lubrikant je támhle.“ Ukáže na flašku na stole, která ani nevím jak se tam vzala. Chytím ji, vymačkám si trochu na prsty a opatrně mu sjedu mezi půlky. Je horký a když se dotknu jeho otvoru, zasténá, což mě tak dostane tak, že málem zapomenu dýchat. „Jeden prst, lehce,“ řekne a já poslechnu. Vklouzne dovnitř snadno, a Radim se prohne, jako kdyby to chtěl víc. „Dobře, teď druhý,“ pokračuje, a já přidám další prst, pomalu ho roztáhnu, a jeho sténání mě žene dál. „Třetí, Petře, a pak už mě šukej,“ zamumlá, a jeho hlas je tak nadrženej, že mi pták cuká. Když vytáhnu prsty, Radim se narovná, chytí mě za ruku a přetočí nás. „Zkusíme to jinak,“ řekne a lehne si na gauč na záda, nohy si zvedne k ramenům. Kurva, ten pohled je jako z porna, co jsem nikdy pořádně neměl odvahu si pustit. „Pojď, Petře, dej mi to,“ zašeptá, a já už neváhám. Ruce se mi třesou, když si nasazuju kondom. Přiložím špičku ptáka k jeho otvoru, tlačím pomalu, a on mě vede. „Lehce, a pak přitlač.“ Vklouznu dovnitř, je tak těsný a já zasténám, protože to je nejlepší pocit mého života. Začnu přirážet, nejprve opatrně, ale Radim mě chytí za boky a nutí mě jít tvrději. „Rychleji,“ vrčí, a já poslouchám, šukám ho, jak kdybych na to trénoval celý život.
„Změníme polohu,“ řekne po chvíli, zadýchaný, a přetočí se na všechny čtyři, zadek zpátky ve vzduchu. „Takhle to miluju.“ Přirazím znovu, tvrdě, a ten zvuk – naše těla pleskající o sebe, jeho sténání, mé výkřiky. Je to jako nějaký špinavý, zakázaný koncert. Jeho ruka si honí ptáka, a já cítím, jak se blížím. „Stříkej, Petře,“ zašeptá a to mě dorazí. Stříkám do kondomu, tak silně, až se mi zatmí před očima. Takový orgasmus jsem snad ještě nezažil. Radim se dodělá chvíli po mně. Stříká na gauč, na podlahu a jeho křik je třešnička na dortu. Klesnu vedle něj, oba zpocený, zničený, a já cítím, jak mi srdce buší až v krku. „To bylo to nejlepší mrdání mého života,“ vydechnu, a Radim se zasměje, políbí mě na rameno a zamumlá: „Říkal jsem ti, že normální je nuda.“
Ležím na tom špinavým koženým gauči v rohu baru, pořád zadýchaný, s Radimovou chutí na rtech a pocitem, jako by mě přejel náklaďák plný rozkoše. Kurva, co jsem to provedl? Právě jsem šukal Radima, pod jeho vedením, a bylo to, jako kdyby mi někdo otevřel vrata do jinýho vesmíru. On sedí vedle, popíjí pivo, s tím jeho šibalským úsměvem, co mě dostal hned napoprvé. Můj pták pořád cuká, a najednou mě napadne, že tohle nechci skončit tady. „Hele, Radime,“ zamumlám, ještě chraplavě. „Co kdybychom zašli ke mně? Mám doma slušnou postel a ještě lepší whisky.“ Radim zvedne obočí, překvapený, ale pak se ušklíbne. „Ty vole, Petře, ty mě chceš domů? To už je vážný.“ Mrkne, ale pak se nakloní blíž, jeho dech mi pálí na krku. "Promiň, ale dneska nemůžu už jsem někomu dneska něco slíbil." Cítím se v ten moment jako největší trapák na světě. "Bože, co jsem si to myslel," honí se mi hlavou. V mých myšlenek mě vytrhne Radimovo pokračování. "Ale víš co? Mám lepší nápad. Pojď ty se mnou. Je to jedno místo, co by se ti mohlo líbit.“ „Kam?“ zamumlám, ale už si oblíkám triko, protože, kurva, jsem zvědavej. On jen mávne rukou, vytáhne mobil a objedná Uber. „Uvidíš. Jen si zapni kalhoty, nebo tě tam nepustí,“ zasměje se, a já už se nemůžu dočkat.
Tak co milí amatéři, líbí se Vám pokračování návštěvy baru? Kam si myslíte, že Petr s Radimem pojedou? Napište do komentářů.
