Jeden král přijal do svých služeb dva služebníky a chtěl zjistit, jakou mají povahu. Nechal si je proto zavolat do svých komnat a dlouho s nimi mluvil. Potom jednomu služebníkovi pokynul, aby se vzdálil.
Když služebník odešel, král se začal vyptávat druhého služebníka na různé věci a zavedl hovor na sluhu, který odešel.
"Ten tvůj přítel nevypadá jako důvěryhodný člověk. Zdá se mi, že je prohnaný a závistivý. Co o něm soudíš? "Druhý služebník odpověděl: "Ale já ho znám jako poctivého a dobrého člověka."
"On o tobě ale tak nesmýšlí. Tvrdí, že nemáš dobrý charakter," odvětil král. "Nevytýkal bych mu to. Každý má nějaké chyby a kdo by je měl znát lépe než jeho přítel?" odpověděl služebník. Král dal služebníkovi pokyn, aby se vzdálil a nechal si zavolat prvního služebníka. Sdělil mu, že jeho přítel o něm nelichotivě mluvil.
"Tvrdí o tobě, že jsi pokrytecký a zákeřný člověk." Služebník zrudl hněvem: "Podvedl tě můj pane! On sám je pokrytec. Tváří se jako svatoušek a přitom v hloubi duše spřádá intriky. Nedá se mu věřit."
"Tak už dost ! To stačí!" přerušil ho král. "Už vím, kdo z vás bude lépe plnit svoje povinnosti."
