„Gabčo, pojď sem, ale honem!“ Jirkův hlas dolehl ke Gábině právě v okamžiku, kdy se v koupelně před zrcadlem mračila na svou novou barvu vlasů, blonďatý odstín zkusila vůbec poprvé, ty její byly od přírody světle hnědé. Prsty si ledabyle pročesala ofinu, poté si ji upravila z čela a pohledem sklouzla ke krabičce s vyobrazenou modelkou na přední straně. Její vlasy vypadaly jinak, byly o poznání světlejší a naprosto dokonalé. "Gábino, tak kde jsi?" Hlas jejího manžela působil netrpělivým až skoro naléhavým dojmem a to ji přinutilo věnovat mu pozornost. Odložila krabičku vedle vodovodní baterie, vyšla z koupelny na zhasnutou chodbu a zamířila do obýváku. Klečel pod oknem s lokty opřenými o parapet a v rukou svírajících pravý úhel držel dalekohled. Binokulár se slušnou optikou, se kterým běžně pozoroval noční oblohu a vozil ho s sebou na každou dovolenou. "Dívej!" Podal jí ho a třesoucím se hlasem zašeptal: "Dnes tam má Kláru!" Gábina s ním chvíli bezcílně bloudila po panelákové stěně s mozaikou rozsvícených oken a pak najednou strnula a ruce jí klesly do klína. "Kláru..?" Zopakovala nechápavě. "No přece tu vedoucí," zaúpěl, "ze supermarketu!" "Aha, už vím.." Znovu si přiložila dalekohled k očím a namířila ho na protější okno paneláku. Nahá dvojice byla zrovna v nejlepším. Žena klečela na všech čtyřech na lůžku s bílým povlečením, muž klečel za ní, detail byl nepříjemně ostrý. "Asi má pořádnej klacek," zhodnotila po chvíli a instinktivně si natlačila spodní ret mezi zuby, "buď anebo ji právě šuká do zadku!" Z útrpného výrazu udržované tmavovlásky ve středních letech se to v tu chvíli nedalo přesně určit. Ječela na celé sídliště. "To nemají žaluzie ani závěs?" Podivila se. "Okolo je nejmíň tisíc oken!" "Třeba ne," pokrčil Jirka rameny a vzal si od ní dalekohled, netrpělivě si ho přitiskl na obličej a usmál se jako mlsný kocour. "Aby ti nevypadly oči!" Zasyčela Gábina podrážděně, zvedla se a odkráčela do kuchyně, kde zamířila přímo k lednici. Dnes odpoledne koupila ve vinárně burčák. Nalila si, uculila se na baňatou sklenici plnou cukernatého moku a vzápětí do ní blaženě ponořila rty. Poté ji odložila vedle dřezu, výstřih lehké noční košilky si stáhla o něco níž a její plné čtyřky se svůdně zavlnily. "Miláčku?" Zavolala medovým hláskem. "Nechceš se na to už dneska vykašlat..?" A prsa si dlaněmi přitiskla k sobě.
Druhý den ráno byl pro oba hektický, po noci plné vášně zaspali a Gábina bytostně nenáviděla, když musela někam spěchat, tím spíš, že ji v devět hodin čekala důležitá porada, na kterou dorazila na poslední chvíli a svůj vzhled ve stylu "právě jsem se probudila" maskovala celoobličejovým make-upem a výraznými očními stíny. Naštěstí si našla místo až vzadu u zdi a celou hodinu a půl protrpěla bez větší újmy, v kantýně si koupila dvojité espresso bez mléka a cukru a celé dopoledne se neúspěšně potýkala s dehydratací. Přesto navenek zářila štěstím. Bylo jí dvaatřicet, pracovala jako referentka marketingu, dařilo se jim a žili si relativně spokojeně a ze všeho nejvíc momentálně toužila po rodině. Jirka byl o čtyři roky starší než ona a pracoval na pozici externího finančního poradce a doma si ho musela doslova vydupat. Její otec byl zpočátku proti sňatku, ale vše se naštěstí vyřešilo u láhve domácí pálenky a předloni se vzali. Jediné, co ji poslední dobou trápilo, byly jeho noční výstřelky u obývákového okna. Byl jako posedlý. Nerada ho do ložnice nutila, když byl podrážděný, nestálo to za nic a většinou se rychle udělal, ale když popíjeli víno a měl uvolněnou náladu, stal se z něj úžasný milenec. Přesně jako včera. Po obědě ji kulminující kocovina zdrtila natolik, že si u manažerky oddělení vyprosila půl dne dovolené a svedla to na ženské problémy. Pustila ji a s chápavým výrazem jí nabízela volno do konce týdne, znala to z vlastní zkušenosti. Gábina ji ubezpečila, že zítra už bude určitě v pořádku, poděkovala a zbytek odpoledne prospala po jednom ibalginu a dávce šumivého Celaskonu. Probudila se hodinu před koncem své oficiální pracovní doby, sprcha jí udělala dobře a spěchala na nákup ingrediencí na manželovu večeři. Z bytu vyběhla nalehko, v maskáčovém tílku, džínových kraťasech a v sandálech s barevnými korálky, bez podprsenky a s barbínovsky růžovým baťůžkem na zádech. Oči citlivé na světlo si ukryla za tmavými brýlemi; sluneční paprsky měly v červnovém podvečeru ještě pořád sílu, od telefonu v zadní kapse jí vedla k uším bílá šňůra se sluchátky, zapnula svůj oblíbený playlist a vyrazila.
Prodejna supermarketu byla od jejich domu vzdálená dvě zastávky trolejbusu, což ve skutečnosti znamenalo nižší stovky metrů, rozhodla se nečekat na spoj a jít pěšky. Její oblíbenou skladbu přerušil krátký zvukový signál, vylovila telefon a zkontrolovala displej. Psal Jirka, že se neplánovaně zdrží a domů dorazí později, než původně očekával. Ubezpečila ho, že na něj ráda počká a zasunula si telefon zpět do zadní kapsy. Prostorná prodejna byla kupodivu liduprázdná, Gábina nastrkala do košíku vše potřebné a zamířila rovnou k první volné pokladně. Obrýlená pokladní s nevzhlednými mastnými vlasy si ji mlčky přeměřila, rutinně projížděla jednotlivé položky nákupu skenerem čárových kódů a na otázku, jestli má klubovou kartu jí pohledná blondýnka neodpověděla. Už podruhé se horečně prohrabovala prázdným baťůžkem a hledala peněženku, ale marně. Nebyla tam. "Já..vždyť jsem si ji sem přece..," mumlala a její pohyby se stávaly trhavými a nekoordinovanými. Pokladní ji chvíli nezúčastněně pozorovala a odhadovala procento šance, že svou peněženku skutečně najde, kolikrát už tohle jenom viděla? Poté si přesunula žvýkačku z koutku do koutku a natáhla se pro sluchátko interkomu s cílem nahlásit storno na pokladně. "Potřebujete pomoc?" Ozvalo se náhle za Gábininými zády, prudce se otočila a uviděla ho. Tyčil se nad ní jako hora a musela mírně vzhlédnout, aby viděla jeho vousatou tvář a pronikavé tmavé oči. Před očima se jí mimoděk mihl pohled na protější okno paneláku a scenérii za ním. Ruka se sluchátkem povisla v prostoru a pokladní zvědavě sledovala, co se bude dít. "Já jsem si asi zapomněla peněženku," koktala Gábina a přitom rozpačitě mrkala očima. "Nikdy předtím se mi to nestalo!" Vyjekla a otočila se čelem k pokladní, jako by jí to tvrzení snad mohla dosvědčit. "To se stane každému, to je v pořádku, rád Váš nákup vyrovnám, když dovolíte," usmál se muž stojící za ní a ukázal jí připravenou platební kartu. V jeho úsměvu bylo porozumění a klid, který v té trapné situaci tolik potřebovala. Byl jako deštník v prudkém lijáku, maják na rozbouřeném moři, rytíř v lesklé zbroji na úpatí dračí sluje, který se tu zničehonic zjevil, aby ji zachránil. "To je v pořádku," zopakoval, jeho hlas byl příjemně hluboký a pohladil jí uši. "Hned Vám ty peníze vyberu, bankomat máme přímo u zastávky," dušovala se Gábina na cestě ze supermarketu a nervózně gestikulovala k husté panelákové zástavbě na obzoru. Jeho přítomnost na ni zvláštně působila.
"Kam jdete, mám tady auto, hodím Vás!" Zavolal za ní, když se od něj oddělila a naučeným způsobem zamířila k chodníku podél travnatého kopce nad dálnicí. V tu chvíli jí to vůbec nemyslelo, jednala čistě instinktivně. Zarazila se a s podezřívavým pohledem si ho přeměřila. Klid, promlouvala k sobě vnitřním hlasem, chce být jenom milý a dlužíš mu peníze. "Jistě, promiňte, to budete hodný," omluvila se a odevzdaně se svezla na sedadlo spolujezdce. Vyprávěl jí, že se nedávno přistěhoval kvůli práci, mluvil klidným hlasem a interiér auta vyplnila jeho podmanivá vůně, ale skoro ho neposlouchala, srdce jí bušilo tak prudce, že přehlušilo všechno ostatní. Rukávy elegantní košile měl vyhrnuté až k loktům a kdykoliv se dotknul řadící páky, na vypracovaném předloktí mu vystouply žíly jako provazy. Přistihla se, že přemýšlí, jestli má takové i na.. "Kde přesně Vám mám zastavit?" Usmál se na ni a to ji přinutilo se znovu zkoncentrovat. "Tady," ukázala mu, počkala až zaparkuje a rychle se prodrala z kabiny ven na parkoviště. Vyřítila se k domovskému paneláku, o chvííli později byla zpět, vybrala peníze z blízkého bankomatu a když mu je konečně vtiskla do dlaně, cítila obrovskou úlevu. Už mu nebyla ničím zavázána a uklidnila se. "Můžu Vás pozvat k sobě?" Znovu ten úsměv, ze kterého se jí předtím roztřásly kolena a v hlavě jí ve vteřině spustil alarm. Nemůže jít k němu domů, vždyť je to obyčejnej děvkař! "Musím ten nákup dát hned do ledničky, hlavně maso, je hrozné vedro!" Zkusila a zvedla ruku s barbínovsky růžovým baťůžkem do úrovně pasu, který předtím nechala ležet na zadním sedadle. "Dáte si to na tu chvíli ke mně," pokrčil rameny, "já mám taky ledničku!" No jasně, ledničku máš a závěsy ne! Napadlo ji a přitom jí mírně cukly koutky. Jedna věc jí však stále vrtala hlavou. Neměla podprsenku a on se jí přesto díval pouze do očí, nepřistihla ho ani jednou, že by jí sjel pohledem na prsa. To nebylo normální, vždyť kupovala podprsenky s déčkovými košíčky! Něco v ní křičelo, aby šla s ním a mimoděk se ohlédla k oknům bytu za svými zády. Tam už to ale dokonale znala a v příští vteřině se rozhodla. "Tak dobře, ale jenom na chvíli, musím udělat manželovi večeři!" Prohlásila rozhodně a poté vykročila po jeho boku k proskleným dveřím protějšího paneláku. Co by se mohlo stát? Dodávala si odvahy ve výtahu stoupajícím vzhůru k jeho bytu. Vždyť jsou skoro sousedé a pak, byl vlastně docela milý. A pohledný. Možná, že až příliš.
"Vlastně jsem se Vám nepředstavil." Podal jí sklenici burčáku a obočí jí okamžitě vyletělo do půlky čela. "Já jsem Oliver." "Gábina," špitla a sklopila zrak. Přistoupil k ní, prsty se jí dotkl na žebrech a vtiskl jí letmý polibek. Nebezpečně se přiblížily k jejím prsům a rychle ponořila rty do sklenice, aby si nevšiml, že se červená. To ona vždycky uváděla muže do rozpaků a v tanečních na gymplu se často schovávala na toaletách, kde proseděla klidně i půlhodinu, aby si odpočinula od chmatáckých rukou svých pubertálních spolužáků a chtivých pohledů upřených do naditého výstřihu jejích plesových šatů. Prsa jí vyrostly rychle a ve třídě je tehdy měla suverénně největší. "Podívej se na mě, chci vidět tvoje oči," řekl tlumeným hlasem a ona ho bez zaváhání poslechla. Přešel na tykání, aniž by se proti tomu ohradila. Průzračně modré duhovky k němu probleskly zpod nízko spuštěných řas a její rty se od sebe váhavě oddělily. Kukuřičné blond vlasy jí volně padaly přes ramínka tmavě zeleného tílka a jeho spodní lem se v příštím okamžiku pohnul vzhůru. Neohradila se, ani když jí ho pomalu přetáhl přes hlavu a o krok poodstoupil, aby si ji prohlédl. Sama si svlékla kraťasy i titěrná krajková tanga a odkopla je stranou, v hlavě jí hučelo a trhavě se nadechovala. Až teprve teď si uvědomil, že je docela vysoká a smyslně tvarovaná. A ve své křehké nahotě byla nepopsatelně krásná. Její velká prsa přesvědčivě dominovala díky svému dokonalému slzovitému tvaru a rozměrným světle hnědým dvorcům s bradavkami umístěnými o něco výše než bylo obvyklé. Na takový si většina chlapů nesáhne za celý život. Ramena měla uzounká stejně jako pas, provokativně se rozšiřující boky věrně kopírovaly linii přesýpacích hodin a plynule přecházely do modelkovsky dlouhých nohou, v jejichž středu se vyjímal hladce oholený klín v decentním odstínu chomáče cukrové vaty. Nebylo jí co vytknout, tohle musel chlap prostě vydýchat. Oliver ji vzápětí napodobil a během okamžiku stál v kuchyni nahý, zatímco se jejich svršky povalovaly v nepřehledném chumlu na podlaze. Konečně se odhodlala si ho pořádně prohlédnout. Pohledný čtyřicátník s figurou desetibojaře, prošedivělé vlasy i vousy, silné paže a zavalitá stehna, mezi kterými vynikala hlavní atrakce. Alespoň pro ni. Tlustý klacek s žílami nápadně podobnými těm na jeho předloktí a předkožkou převislou přes vyboulený okraj.
Vsunula za ni ukazováček, ucítila lepkavé teplo uvnitř, zakroužila s ním a vzápětí se před Oliverem svezla na kolena, přetáhla mu ji až nadoraz a odhalila lesklý modrofialový žalud. Vtáhla ho do úst, zatímco mu masírovala čuráka po celé délce a s lascivně našpulenými rty prudce vydechovala nosem, takový objem polykala poprvé v životě. Sáhla dolů a sevřela mu hladce oholené koule, vyplnily jí celou dlaň, cukla k nim očima a vzrušením tlumeně zakvílela. "Máš nádherný kozy!" Vydechl a sklonil se k ní, hutná masa výstavních čtyřek mu proklouzla mezi prsty a svůdně se jí zhoupla na nahém hrudníku. Po chvíli přidala i druhou dlaň a masírovala ho oběma rukama, chrčela a z úst se jí k podlaze spouštěl ulepený šlahoun slin. Cítila, že už je úplně mokrá, promnula si kundu prsty a řasy se jí nekontrolovatelně zakmitaly. Všiml si toho, vytáhl ji k sobě, podebral pod koleny a vzal do náručí. Byla lehounká jako pírko, s poddajně měkkou kůží. Nesl ji chodbou k ložnici za rohem a když do ní vstoupil, Gábina uviděla známou postel s bílým povlečením a oči jí mimoděk cukly k otevřenému oknu naproti. "Nemáš tady aspoň závěs?" Zaúpěla prosebně. "Je sem vidět!" V duchu si vzpomněla na Jirku a zatmělo se jí před očima. Sice jí psal, že se dnes opozdí, přesto měla obavy, tohle by ji určitě stálo manželství a nehodlala riskovat. "Pojď, půjdeme raději do obýváku!" Navrhla, ale neposlouchal ji. Položil ji na lůžko a jeho hlava jí zmizela mezi stehny. V příštím okamžiku se prudce nadechla a sevřela v pěstích povlečení, neměl jen dlouhý a silný klacek, byl tu i jeho jazyk, který ji momentálně přiváděl k šílenství. A třeba se s ní udělá rychle, blesklo jí hlavou, dřív než se její manžel vrátí z práce. Slíbila si, že do toho dá všechno. Momentálně se však bezmocně roztékala po jeho posteli a v podbřišku cítila sílící hromobití. Bouře se nezadržitelně blížila. Předznamenal ji prudký liják valící se jí z kundy na prostěradlo. Tekla jako nikdy předtím. "Chci tvýho tlustýho ptáka v sobě!" Vyhrkla přes pevně stisknuté čelisti a sliny jí vytryskly na bradu. Natáhl k ní ruku, popadl ji za zlatavou hřívu a překulil ji na břicho, zvedla se na kolenou, prohnula v zádech a vystrčila na něj svou měkounkou prcinu. V tu chvíli jí bylo jedno, že je u toho uvidí celé sídliště, nevadilo by jí ani celé město. Přerývaně oddechovala a nemohla se dočkat, až si ji vezme a když do ní konečně přirazil, hlasitě vykřikla. Kundu i řiť měla po chvíli v jednom ohni.
"Vydrž, holka, vydrž!" Jirka běžel z parkoviště a zalykal se blahem, nakonec se dnes tolik neopozdil a ten kanec naproti tam už zase měl nějakou samičku, ječela jako kdyby ji na nože brali. Minul důchodkyni se dvěma přeplněnými nákupními taškami, která stála na chodníku pod okny a pohoršeně kroutila hlavou, uculil se na ni a spěchal ke vchodovým dveřím protějšího paneláku. Ve výtahu nervózně podupával a v dlani chrastil objemným svazkem klíčů, v cílovém patře se vyřítil ven a dveře bytu za sebou v letu prudce přibouchl. "Gabčo, jsi doma?" Zavolal, ale nikdo mu neodpověděl, popadl dalekohled odložený na parapetu a málem si spálil kolena o podlahu, jak se rychle svezl pod okno. "Tak se mi ukaž!" Uchechtl se, přitiskl si ho k očím a vzápětí zkoprněl. "Gábino..?" Zachrčel přidušeným hlasem a snažil se popadnout dech po předchozím sprintu z parkoviště. Ruce mu bezvládně klesly do klína a chvíli prudce oddechoval s pohledem upřeným do podlahy obýváku. Přímo před jeho očima ji bral zezadu cizí chlap, ječela a vzpouzela se na natažených pažích. Možná, že právě prožívala orgasmus a jemu z toho světelnou rychlostí tvrdnul. Pomalu zvedl dalekohled a přiblížil si její tvář zkřivenou chtíčem a zarudlou námahou. Necítil zlost ani zášť, byl naprosto fascinovaný tím, co viděl a poprvé za celou dobu šmírování si sjel rukou k napnutému klacku. Tohle nikdy předtím necítil a trvalo mu sotva pár vteřin, než se s hlasitým supěním vystříkal na omítku pod oknem.
