Světlo z pouliční lampy svítilo přes okno do chodby a poskytovalo mi dostatek světla, abych mohl nehlučně zasunout klíč do zámku a potichu s ním odemknout dveře. Nebyl jsem si jistý, zda jsem vyrobil kopii správného klíče, ale neměl jsem moc času otestovat funkčnost. Štěstí přeje připraveným - klaplo to. Po chvíli se mi v tmavé chodbě podařilo dveře odemknout a vejít do bytu. Hluk zanikl, protože byla zrovna ve sprše a ještě měla puštěnou hudbu. Timing vyšel naprosto dokonale. Tiše jsem prošel kuchyní až do ložnice, postavil se stranou za dveře a čekal. Srdce mi bušilo jako o závod, nevnímal jsem skoro nic jiného než ten tlukot. A až v dáli, vzadu, byla slyšet hudba z koupelny a zvuk tekoucí vody. Vedle v pokoji se sprchovala nahá žena a neměla ponětí, co se chystá. Chvíli jsem se zabýval představami o jejím těle, jak po něm teče voda a co s ním budu dělat, ale už tam byla moc dlouho. Možná to bylo jen napětím - měl jsem pocit, že už to trvá moc dlouho. Šel jsem ke dveřím koupelny poslouchat, ale těsně předtím, než jsem se dostatečně přiblížil, voda přestala téct. Ztuhl jsem a když jsem slyšel zvuk posunutí dveří sprchového koutu, stáhl jsem se zpět do svého dočasného krytu. Mé srdce se mohlo zbláznit. Myslel jsem, že mi vyskočí z hrudi, dozvuky jsem cítil až v krku. Ale už bylo pozdě zmizet. Věděl jsem, že teď už nemůžu zpět.
Otevřely se dveře koupelny. Světlo z ní problesklo bytem, ztuhl jsem ještě více, snažil jsem se nedýchat, trochu jsem se i chvěl, musel jsem dýchat potichu. Zvuky chůze a různých činností nebraly konce. Říkal jsem si, co tam pořád dělá. Už musí přece jít do postele. Ale neustávala v činnostech. Po několika velmi dlouhých minutách jsem se dočkal. „Sakra, zapomněl jsem si nasadit kuklu, aby mě nepoznala.“ Rychle, ale tiše jsem ji vyndal z kapsy, nasadil na hlavu a stáhl přes obličej. Netrvalo to moc dlouho a prošla dveřmi do ložnice. Nerozsvítila si, a jen za svitu pouliční lampy šla k posteli. Okno do ulice bylo zavřené, ale šlo přes něj dost světla, které mi pomohlo se orientovat v prostoru. A taky nebude slyšet, když bude křičet. Možná jsem si měl vzít nějaký roubík, kdyby řvala, ale na to už bylo pozdě. Vyrazil jsem zpoza dveří.
Než si uvědomila, že ten zvuk způsobil někdo, kdo se v bytě nemá vyskytovat, bylo pozdě, protože už jsem byl u ní. Chytil jsem ji zezadu rukou do kravaty a vahou těla ji srazil na postel. Zalehl jsem ji, aby se nemohla hýbat. Svou volnou rukou jsem jí zablokoval ruku, chytil ji za vlasy a přitáhl. Uvolnil jsem si druhou ruku a začal jsem si dělat cestu do jejích kalhotek. Chtěl jsem je odtáhnout na stranu, ale cukala sebou a snažila se prát, nešlo to. Prostě jsem je trhal, jak to šlo, až jsem si uvolnil cestu. Chvíli jsem se kochal pohledem na její vzdorující prcinku, vytáhl jsem si péro, které naběhlo vzrušením, a začal jsem ho do ní zezadu tlačit! Pořád sebou ještě vrtěla a nebyla vlhká, ale mám rád ten pocit, kdy se do ní musí proklestit a prorazit bariéru suchosti. A konečně i tato bariéra povolila a byl jsem uvnitř. Pochopila, že už je pozdě, a přestala se hýbat. Ztuhla. Zezadu jsem přirážel a užíval si ten pocit její bezmoci a toho, že jsem v ní až po koule. Pro jistotu jsem jí druhou rukou zacpal ústa, aby mi nezkazila radost, ale chápala, že už je příliš pozdě. Přirážel jsem co šlo a po chvíli jsem věděl, že už brzy budu. Ještě více jsem se rozjel v přírazech a po chvíli jsem stříkal do její kundičky se slastným výkřikem „Ty čubko!“
A bylo hotovo. Nehýbala se ani nedýchala. Lekl jsem se, že jsem ji přidusil až moc, ale při otočení hlavy jsem viděl, že zornicemi kouká na mě a vstřebává všechno, co se stalo. Ještě jsem několikrát zajel dopředu a zpět, abych ho vytáhl a skulil se vedle ní. Dýchal jsem a koukal do stropu, světla pouliční lampy svítila do místnosti. Ticho protnul až její hlas. „Čekala jsem tě až v sobotu, ty zmetku jeden zasraný. Víš, jak jsem se do kurva lekla, že je to doopravdy?” Usmál jsem se a odpověděl: „Dovedu, bylo poznat, že jsi strachy tuhá a vůbec jsi nebyla vlhká. Ale víš, jak říkají Monty Python, španělská inkvizice přichází nečekaně!”
