Nevím přesně, kde jsme se poznali.
A popravdě řečeno, lidé, kteří to vědí „naprosto přesně“, mi přijdou docela podezřelí.
Buď to byla nějaká šachová diskuse, taková ta, kde se mluví víc o strategiích než o figurkách, nebo pornokino.
Možná obojí.
Možná jsem mu v pornokině pocákal semišky.
Zcela určitě on mně posunul hranice.
Pamatuju si spíš pocity, než místa.
Byl o 19 let starší.
Já byl ve věku, kdy ještě nevíš, že některé věci už se nikdy nevrátí, a proto je bereš samozřejmě.
Je to dávno, v mé pauze mezi rozvodem s druhou manželkou a z gruntu novým životem, v takém mezidobí, kdy zkoušíme většinou pravý opak toho, co bylo dosud.
Byl chytrý.
Ne „šikovný“, ne „chytřejší než ostatní“.
Superinteligentní je slovo, který se moc nepoužívá, ale tady sedí.
Já, jak jsem později zjistil, mám na superinteligentní chlapy slabost.
Antonín byl prostě mazanej jak liška a taky byl extrémně bohatej.
Takovej ten druh bohatství, kterej nepotřebuje vysvětlovat, odkud se vzal.
Prostě tam je. Jako gravitace.
Pátrat po tom odkud, není moje práce.
Na veřejnosti se ke mně choval, jako bych byl hvězda.
Restaurace, hotely, místa, kde se mluví potichu a rozhoduje nahlas.
Já jsem si svoje výdaje většinou platil, ale někdy se to nepovedlo a někdy by mě to zruinovalo a on zpočátku při placení černou platební kartou to dělal tak, abych nezahlídnul ani jeho jméno na kartě.
Nikdy nic nehrál.
Jen se usmíval tím způsobem, který říká, všechno je vyřešené, ještě, než se na to vůbec zeptáš.
V soukromí to s ním bylo jiný.
A bylo jasný, že to tak má být.
Nevyjednávali jsme.
Nevysvětlovali jsme si role.
On velel, já poslouchal.
Trvalo to dva a půl měsíce.
Což je přesně ta délka, kdy ještě všechno hoří, ale už tak nějak víš, že to není až na věky.
Sex s ním byl jako film Eyes Wide Shut.
Ne konkrétní scény, spíš ten pocit, že vstupuješ do světa, který není pro každého.
Že pravidla zná jen někdo.
A že mlčení je součást smlouvy.
Nicméně naše dny probíhaly poklidně, ale noci byly divoké.
Někdy jsem měl na očích šátek abych nic neviděl, jindy jsem byl za ruce připoután k čelu postele a Antonín mě šimral nějakým pérem z kdovíjaké drůbeže.
Někdy mě vzal na párty, kde mě představil jako kolegu a pak mě šel vykouřit na wc.
V jeho pokoji byla skleněná dóza od krému Safari Ralf Lauren s víčkem s želvovinou a v ní byl bílý prášek, (zřejmě moučkový cukr) v množství více, než obvyklém.
V některých zemích by za to dostal doživotí.
Jenže to z dózy má plno lidí rádo, a tak mě asi ani nemělo znepokojit, že ho při návštěvě po bujaré noci v Radosti vykouřil jeden týpek z rádia.
Prostě jsem si pár měsíců myslel, že to je standard zdravého svobodného gay vztahu.
Byl jsem i za to šťastný a nic nezkoumal.
Dokonce jsem nezkoumal ani kdo je to druhý příjmení na zvonku jeho půdního bytu nedaleko hradu, od kterého měl dal klíče.
Byl jsem rád, že mám partnera, protože experimenty mě poté, co se jeden týpek, ragbista, první muž mého srdce, zabil v autě a vzhledem k tomu, že oba jsme byli ženatí, tak to taky nějak nebylo úplně ideální.
Takže, představte si mě, jako monogamního poslušnýho a o 20 let mladšího v páru.
Ne, nebyl by to fakt ani trochu udržitelný vztah.
Každopádně já jsem byl v té době přesvědčený, že už nikdy nebudu mít v puse jiné péro než to Antonínovo.
V té době jsem ale netušil, co mě potká a že o nečekané situace nebude nouze.
Jednou takhle v listopadu, ten den zrovna začalo v Praze sněžit, jsem navečer přiletěl z Petrohradu přes Moskvu na letiště Kbely.
Bylo to nečekaně o den dřív, letěl jsem vládním speciálem s různými podnikateli a jeden kolega, majitel velké firmy, kterej seděl vedle mě v letadle, měl na letišti auto s řidičem a nabídl mi, že mě odveze.
A že bydlí na Novém světě.
A já dostal nápad.
Pojedu na Hradčany k Antonínovi.
To bude ale překvapení, Antonín bude rád.
Vezu mu z Petrohradu kaviár.
Jenže Antonín doma nebyl, asi se zdržel v práci, v té době se soudil s bývalým partnerem a spolumajitelem firmy, často cestoval.
Hned jak jsem přijel do bytu, tak jsem si vzal aspirin a šel si lehnout do ložnice v podkroví.
Vzbudily mě až hlasy, které jsem slyšel z pokoje dole.
Vylekal jsem se.
"Ty pičo, zloději", pomyslel jsem si a opatrně jsem otevřel dveře a šel směrem k hlavnímu pokoji.
Jeden hlas patřil Antonínovi.
Šel jsem dál po schodech a když jsem dorazil k obýváku, nestačil jsem se divit.
Zastihl jsem ho v akci se svým ex partnerem Leošem.
Dóza s želvovinovým uzávěrem na stole s odklopeným víčkem a na stole stopy po bílým prášku. Zasranej moučkovej cukr, napadlo mě.
Když jsem se uklidnil natolik, jak jen to bylo v téhle situaci možné, uvědomil jsem si, že to, co vidím, je vlastně docela vzrušující a moje péro při pohledu na to, jak si to dva týpci rozdávají a líbají a hladí se po tělech, začalo tvrdnout.
No, a protože jsem spal v boxerkách, nebylo až zas tak těžký prostě vytáhnout čuráka a nezkazit jim to teplo domácího krbu.
Antonín se nyní přesunul k Leošově naběhlé kládě a celou si ji zasunul do pusy až po koule. Leoš si to očividně užíval, protože jeho vzdychání muselo být slyšet až na ulici.
Po chvíli chtěl asi Antonín Leošovi oplatit kuřbu, ale zastavil se pohledem na mě s pérem v ruce.
"Ty jo, tobě se to snad ještě líbí, to je dobře, že seš doma" poznamenal s úšklebkem Antonín, vstal a vzal si do pusy mého ptáka, který byl teď tvrdý jako kámen.
Antonín při kouření nasadil úctyhodné tempo.
Celou místnost naplnilo moje funění, byl jsem z toho Ruska docela nadrženej
a docela v rozpacích z přítomnosti Leoše.
Ten se slovy „Mladý maso přiletělo z Ruska“, nelenil a už mi strkal do huby své péro a začal mi brutálně šukat pusu.
Na to, že jsem ho znal jenom z vyprávění, jsme se teda seznámili dost rychle.
Jeho velký koule mi narážely do brady a já se málem dusil.
Ale bylo to strašně rajcovní.
Po chvíli se Leoš přesunul k mým koulím a začal je olizovat a sát.
Byl jsem už téměř v euforii.
Slastí jsem se už úplně svíjel a Antonín poznal, že pokud mi nepřestane hulit čuráka, brzo se udělám.
Najednou se tedy zvednul a pohodil Leoše na sedačku.
Ten to pochopil velmi rychle a šel na všechny čtyři.
Antonín k němu přistoupil zezadu a vrazil do svého ex přítele svou kládu.
Svůj k svému, napadlo mě.
Celou.
Až na doraz.
Tenhle pohled mě vzrušil ještě víc.
Antonín bušil do Leoše, a kromě vzdychání bylo slyšet pleskání koulí o prdel.
Škoda, že jsem si u toho nemohl honit, protože bych je do minuty zkropil.
Leoš si to užíval, ale po chvíli se najednou zvednul a šel ke mně.
Antonín jen sledoval, co Leoš dělá.
Byl jsem zvědavý taky a stejně tak můj stále stojící a silně slintající pták.
Leoš vzal mého čuráka do ruky a trochu ho pohonil, pak se otočil ke mně zády a nasednul na mě.
To bylo něco novýho a skoro jsem zajásal, protože mrdat Antonínova přítele před ním mě rajcovalo.
Leoš si zasunoval moje péro, co to jen šlo, když to bylo už úplně nadoraz, začal jemně kroužit v bocích a já hodně nahlas vzdychal.
Antonín to sledoval, zatímco si honil kládu.
Pak přišel ke mně a myslel jsem, že chce, abych mu ho kouřil, a přisunoval jsem se k němu, jenže on na mě začal chcát.
Chcaní mi z ramenou i z obličeje stékalo po prsou až k péru, díky čemuž se začaly ozývat mlaskavé zvuky, jak na mně Leoš stále jezdil.
Nečekaně se mi i tohle líbilo a ani Leoš nic nenamítal.
Pochopil jsem, proč má Antonín vyhřívanou dlažbu v pokoji se spádem a proč u dveří na terasu, ze který je vidět katedrála, je kanálek.
Na Antonínovi se mi prostě líbilo, jak byl proaktivní.
Pokusil jsem se postavit, Leoš, ten byl přitom stále nabodnutý na mého čuráka, a chytil jsem Leoše za pas a ten se zapřel rukama o kožené křeslo před vchodem na terasu přede mnou a pořádně přirážel.
Antonín hned využil toho, že stojím, a zasunul ho do mě.
Tím, jak jsem přirážel, jsem se zároveň šukal o jeho čuráka.
Tohle jsem znal jen z filmu a fyziognomicky jsem to moc nechápal.
Nebyl ve mně ani moc hluboko.
Celkem to kazilo rytmus, ale to dvojitý tření čuráků v díře, to mě dostalo.
Hezčí pocit jsem do tý doby nezažil, mrdat a zároveň být mrdán.
Oba chlapi voněli každý jinak, Leoš mi voněl víc. Měl i hezčí postavu a péro.
Osvětlená svatovítská katedrála před náma byl bonus.
„Udělej se do mě, prosím“, fňukal Leoš. No a já, jak jsem auditivní, dlouho jsem to nevydržel a začal jsem plnit Leošovu díru proudy mrdky a docela nekontrolovaně jsem řval.
Vytáhnul jsem ho z Leoše, ten mě donutil sednout si na křeslo a začal si ho nade mnou honit.
Antonín se přidal.
Naskytnul se mi krásný pohled na dvě péra a plný koule.
Leoš s Antonínem se u honění líbali, oba začali stříkat skoro zároveň a dávky jejich horký mrdky mi přistávaly na těle.
Mě už to bylo celkem jedno, protože jak to ze mě vyletí, je mi za pár vteřin všechno ukradený.
V jednu chvíli jsem se přistihl, že se na ně vlastně dívám trochu zvenčí.
Na ten zvláštní kontrast.
Dva padesátníci a já, myslel jsem si do té chvíle, že budu pořád tak mladej.
Moje tělo tehdy ještě lehké, pružné, hladové, jejich už těžší, usazená, s pamětí v každém pohybu.
Nešlo o krásu ve smyslu pornostar, ale o rozdíl v hustotě času.
Já měl pocit, že jsem teprve otevřená první kapitola, oni už starý sešity s poznámkama na okrajích.
A právě to mě vzrušovalo i děsilo zároveň.
Ta blízkost budoucnosti.
Ta představa, že jednou budu tam, kde jsou oni teď.
Došlo mi tehdy, že sex není jen o tělech, ale o napětí mezi nimi o rozdílu, o nerovnováze, o tichém vědomí, že si každý z nás něco bere a něco ztrácí.
A že právě tenhle kontrast, mladost a zkušenost, otevřenost a kontrola, je sám o sobě nebezpečně sexy.
Sex s někým výrazně starším či mladším je liná liga.
Mě se jako mladíčkovi líbili starší chlapi, dneska mě rozseká dívat se zblízka do očí chlapovi o 20 leta mladšímu.
Antonín se s Leošem nepřestali vídat.
Jako by některé vztahy neuměly skončit, jenom se přesunuly do šedé zóny.
Dlouho jsem si říkal, že mi to nevadí.
V začátku vztahu je prostě velká chyba, když se otázky nepokládají a odpovědi se nevyžadují.
Nedělejte tu chybu.
No a já dnes vím, že i mlčení má trvanlivost.
Ten večer na Hradčanech byl zlomový ne proto, co se stalo, ale jak se to stalo.
Bez vysvětlování a snahy cokoliv pojmenovat.
Seděl jsem tam v křesle s mrdkama těch týpků na mejch z fitka vysekanejch prsou, tenkrát ještě bez chlupů a ani ne jako vetřelec, ale jako někdo, kdo byl odjakživa součástí hry, jen neznal všechna pravidla.
Byl to svět, kde se role mění beze slov, kde se pohledy stávají příkazy a ticho souhlasem.
Místnost byla plná tlumeného světla, stínů a pomalých pohybů.
Měl jsem pocit, že kdybych odešel o pět minut dřív nebo později, nic by se vlastně nestalo.
A přesto by mi něco zásadního uniklo.
Nebyl to sex, co mě zasáhlo nejvíc.
Byla to architektura moci.
Nemám rád, když vím, že mi někdo lže.
Kdyby aspoň lhal líp a rychleji.
Takže jsem pochopil, že nejde o vztah, ale o scénář.
A já nejsem partner, ale animátor.
Antonín to věděl.
Leoš to věděl.
Já jsem to pochopil až tehdy.
Odešel jsem bez dramatickýho závěru.
Co mi ale zůstalo, byl přetočený termostat vztahů s chlapama.
Jiná představa o blízkosti.
O napětí.
O tom, jak málo stačí, aby se svět stal nebezpečně vzrušujícím a jak draze se za to platí.
Některé vztahy nejsou proto, aby trvaly.
Jsou proto, aby změnily měřítko.
No a tohle byl přesně ten případ.
