Radek fotil každý můj pohled. Na každou fotku jsem poslušně mrkla, rty pootevřené, dech třepetající se touhou a adrenalinem. Zasmál se – dlouze, syrově – a pak mě chytil za vlasy tak pevně, až mě to bodlo u kořínků. Zvedl mi hlavu a držel ji, jako bych byla věc, ne člověk. Petr se jen líně usměje pomalu ze mě vytahuje své dlouhé péro, které mi před chvilkou explodovalo hluboko v krku.
Pták je z tlamy venku a jako poslušná pesinka na něj vypláznu svůj mlsný jazyk, z jehož spičky odkapává smeš slin a Petrovo horkého semene. "Tohle bude kurva fotka..“, uchechtl se Radek a stáhl si mě blíž k sobě, jako kdyby mě tím úchopem připoutal k jejich vůli. „Stylová děvka", dodal Radek téměř jemně, jako by to bylo políbení místo urážky. "Luxusní jsi, viď čubko?", zeptal se Petr. Jen jsem kývla – dvakrát, pomalu – jazykem vytaženým ven, připraveným, dychtivým. Petr mi přes něj párkrát plácne žaludem. PLÁC. PLÁC. PLESK. PLESK.
Petr se ke mně nakloní, jeho prsty mi jemně přejedou po krku, až ucitím, jak nahmatává obojek. Chvilku si ho v dlani obrací, jako by zvažoval, jestli je správný čas… a pak podá Radkovi vodítko k obojku připevněné, načež ustoupí o pár kroků, s výrazem, v němž se mísilo pobavení i vzrušení z toho, co bude následovat. Radek si s vodítkem pohrával, kroužil prsty po kůži a s úsměvem, který mě přimrazil i rozehřál zároveň, si mě přitáhl k sobě. „Tak to vypadá, že dnes patříš mně,“ prohlásil potichu, spíš pro mě než pro Petra. V jeho hlase zazněla radost i dráždivý nádech. Vodítko se napnulo a já ho následovala po písku, poslušně, dobrovolně, srdce mi tlouklo jako o závod. Měsíc odrážel jeho postavu na vlnách a já vnímala každý drobný dotek napětí mezi námi — Petr za námi šel s rukama v kapsách, pobavený, jako by to celé byla samozřejmost. „Ukaž, co všechno zvládneš,“ zašeptal Radek, otočil se a pohladil mě po čelisti. Jeho prsty byly pevné, jisté, hladné po kontrole. Nemusel nic vyslovit nahlas — stačil tón hlasu a způsob, jak vodítko držel. Věděl, jak mě navést, aniž by použil hrubost.
"Ptáka kouříš moc krásně a fakt se mi libílo jak si ani nemrkla když se ti udělal do krku, to bylo fakt boží, no ale nejdřív vyzkoušíš jak jsem si dnes dohladka oholil zadek, nevadí ti přece rimjob?" Chlipně se zasměju a dlouze kývnu na souhlas. "No vypadáš na to, hehe .... tak pojď ty zvířátko....". Otočí se ke mě zády, stáhne si plavky ke kotníku, roztáhne nohy a nechá měšíční svit vykreslit siluetu jeho hezkého vypracováneho zadku. Vodítkem mezi jeho nohama si mě přitáhne mým nosem přímo mezi jeho půlky, jazykem hledám jeho díru a zjišťuji že je opravdu perfektně vyholený. To mě moc rajcuje a rozpaluje to ve mě nezvladatelnou touhou po jeho zadku až ze sebe vydám hladové toužebné zvuky. "Óóu, mmmhh, gmmmm...". Přítáhne si mě silněji a druhou rukou si roztáhne jednu půlku zadku od sebe a já tak můžu konečně nahmatat jeho díru, do které se jazykem dostávám až nějak moc snadno. Radek pustí vodítko a už obouma rukama si roztahuje zadek a s povzdechem zatlačí. Po tom zajede celý můj vypláznutý jazyk do jeho hlaďoučkého, a tak nějak, slastně roztáhlého análu, ke kterému se přisaju a začínám uvnitř hbitě rejdit.
"Óóó bože můj, krásně si se na mě přisála.... Jééé, óóch ..., všímáš si jak hladce si do mě vjela, jak mám díru protáhlou? Já mám taky rád péro v zadku, hmmm, tak jako ty...". Divoce pohybuji svým jazykem, v jeho řiti, která se zdá být řádně vymrdaná a poslouchám Radkova slova. "Óó Jééés, krásně lížeš ty děvko! ááách, jéééé.... Lehni si na záda, mmmm šup....". Přetočím se na zadek, zády s rukama pod hlavou a s ústy doširoka otevřenými si lehnu na chladivou zem, jazykem se po něm natahuji a vyčkávám kontakt. Hned co dosedl do něj jazykem mrštně vklouznu, jeho hladké nabité koule mám položené přes nos a oči, nad nimiž citím jak se mu houpe jeho těžký pták a opírá se mi o hlavu.
"Abych to dopověděl... miluju ptáky po koule v análu, óóóóh, jéééés, ty čubko jedna,... ale hlavně!, co vždy musí následovat, je horký gejzír semene hluboko do mýho zadku... Mmmmh... Už chápeš čubko? Teď to hezky všechno slízneš... haháhá áááach, Ty jedna mrdkožroutko, jóó....." Párkrát na mě dosedl o trochu víc a víc, pak se přizvedl, jazyk vyklouzl ven, díra se mu uvolnila jen aby si mohl znova dosednout a přizvednout a uvolnit otvor ještě víc, tak aby z něho mohl začít vytekát pramínek horkého bezejmeného semene. "Jóóó, saj to ty couro!!!!" Poslechnu, jak jinak, s jazykem vztyčeným rozevírám Radkovo anál a nasávám tak do tlamy vše co z něj teče.
"Wááu, Péťo, vážně moc hodná holka... Ááách, tak a ty vstávej ty děvko zvrhlá, je čas vyrazit na ostrov..." Vodítkem mě vede směrem k vodě, na jejíž hladině se pohupuje prostorný nafukuvací raft. Zastaví mě pod Petrovým perfektním ptákem a podá vodítko zpět do Petrových rukou. "Bylo mi ctí kámo, teď už ti tu pesinko ale vracím. Teším se až mi jí zase pujčíš ....". Petr vezme vodítko, a druhou rukou mě chytne za tváře a hraje si s mou tlamičkou. "Ták, Jolanko bláznivá, to vůbec nebylo špatný seznámení, pěkně mi z toho tvrdnul jak si mu hladově kouřila a sála prdel. Polib ho na špičce, ať můžem vyrazit....". Rty se zlehka přisaju k jeho žaludu a rozkošně ho políbím. Na to mě Radek chytne v rozkroku, zvedne mě na sebe a opatně mě posadí do člunu, aniž bych se namočila, až si připadám opravdu jak dámička, a tak se na ně oba hravě usměju a pokynu prstem aby si ke mě přisedli. "Ty vole, vidíš tu čubku jak je spokojená, chachá, trocha mrdky z tvýho zadku a už se na nás usmívá, jako bysme měli o něco přijít ....".
Petr nasedne na palubu, popojde na příď, pokyne rukou na znamení, abych si sedla k němu na špičku přídě a vyrovnala tak loď. Radek poté pár kroky roztlačí člun kupředu a naskočí dovnitř. Petr položí na příď nějakou deku a uvelebí mě na kolena po směru plavby na samotnou špičku člunu, nasadí mi přes oči pásku a na ústa mi nasadí roubík. A zatímco Radek zlehka ale plynule pádluje blíž a blíž k ostrovu, mě Petr během plavby upravuje a hladí po těle. „Hele Radku, slyšíš to? Jak funí,“ uchechtl se. „Normálně slyším, jak jí tepe píča přes celou loď.“ Radek se z dálky zasmál, hluboko, pobaveně, ani nezpomalil v záběrech. „Jasně že jo. Ta holka je rozená čubka. Vem si, jak poslušně klečí. Ani se nehne.“ "Ty se vážně nezdáš, si neskutečná, ty uplně celá vrníš jak si nadržená viď?". Když jsem chtěla odpovědět, roubík mi dovolil jen tlumené zavrčení. Petr se uchechtl ještě víc: „Slyšíš to? To je přesně ten zvuk, co mám rád. Ta směs ponížení a nadrženosti…“. Radek zabral pádlem tvrději. „Ať si zvyká. Až tam doplujem, bude mít kolem sebe hladové chlapy. Jestli si myslí, že jsme byli drsní my dva, tak ať se nadechne.“
Petr mi přejel prsty po krku přes obojek, až se mi napjaly ramena. „Zlatíčko, tam na tebe bude dvacet rukou, dvacet hlasů… a každej z nich tě bude chtít slyšet knučet. Tak doufám, že vydržíš víc, než tady to ubohý funění.“ Zamačkala jsem víc prsty do plachty raftu, srdce někde v krku, touha i strach ve stejném tónu. Raft se pohnul kupředu, vítr o mně zavadil jako ruka. Hudba z ostrova sílila, smích byl blíž, hlasy víc konkrétní, roztopené alkoholem a chtíčem. Petr se ke mně naklonil tak blízko, že mi horko zalilo zátylek. „Víš co je nejlepší?“ zašeptal. „Že až tě tam pustíme mezi ně, tak jim ani nebudeš muset říkat svoje jméno. Stačí, že si klekneš. V tu chvíli každej pochopí, co jsi.“ Radek zabral do vody další silný záběr pádlem. „Jo,“ dodal, „a jestli bude moc tichá, ukážem jim, jak umí křičet.“
"Ahóóóój!!" Hudba duněla. Chlapi na břehu hulákali vítací výkřiky. A já, uvázaná, oslepená, spoutaná mezi dvěma hlasy, jsem cítila, jak se loď dotýká písku. Petr s Radkem pozdrav opětujou a mě nechávají tápat ve tmě, ve které uslyšim někoho říci: "Nazdár chlapy, tak kde máte tu kurvu, už jsme tu vážně všichni moc nadržený, mrdkou nabitý, muhehehe. To si na ni posvítíme..." Skrze pásku přes oči zahlédnu tlumené světlo baterky a citím jak mě někdo chytne za vlasy a kýve mi lavou sem a tam. "Už ji vidíš???"
