Namyšlená panička Viktorie zažije středověk , KAPITOLA 6
Řekli jsme si s Tomem: "Tak a teď si jí označkujeme jako naší poslušnou a soukromou děvku." Vložili do krbu další dřevo, jenže pod tím krbem byli dva pohrabáče. Než se oheň pořádně rozhoří, Viktorii jsme odvázali, ale nedali jí ani chvíli klidu a dovedli jí mezi dva trámy na kterých už byla připravená oka i s provazy. Přivázali jsme jí nohy i ruce k těm trámům a hezky jí roztáhli takže tvořila takhle svázaná písmeno X. Teprve teď jsme si dovolili jí vyndat roubík. S obličejem a vlasy ještě od našeho sperma a slin, nám řekla: "Vy absolutní hajzlové, okamžitě mě udělejte, než ty provazy utrhnu a nakopu vám prdele. Chodila jsem na thajskej box náhodou. Říkám, že se potřebuju udělat." S Tomem jsme k ní přišli a odpověděli: "To jsi vážně tak namyšlená, že ti to ještě nedošlo? Tady nemáš žádný slovo kurvo. Koukni na sebe, obličej a vlasy od mrdky jako štětka. Z kundičky ti teče, takže se ti to líbí, když se s tebou takhle zachází. Jenže když máš řeči, budeš platit." Na to jsem jí já chytil jednou rukou pod krkem a druhou zajel do její mokré kundy, hned čtyřma prsty. To na ní očividně bylo moc a tak se mi to líbilo. Tom mě napodobil a jednou rukou jí vzal za vlasy a zatáhl, aby se zaklonila. Zároveň tři prsty druhé ruky šly hned do análku. Zakřičela jak na lesy: " To je moc, to je moc, nechte toho." A po chvíli už jenom skučela. Jelikož jsme jí chtěli trápit a nechtěli, aby se udělala, jenom jsme prsty zarývali stále hlouběji, jako by jsme jí chtěli roztrhnout. Jak jí postupně docházel kyslík, když jsem jí škrtil, ve tváři už slušně rudla. Těsně předtím než skoro omdlela, jsme jí pustili. Lapala po dechu a najednou už do řečí nebylo. Tím jsme ale neskončili, v krbu už pěkně hořelo a teplota tam byla vysoká. Strčili jsme dovnitř oba pohrabáče a dávali si dobrý pozor, aby to Viktorie viděla. Ta vykulila oči, najednou opět našla řeč a začala se zmítat v provazech. Jenže ty nepovolily. "Prosím ne, to nemyslíte vážně, to mi chcete vypálit?" "Správně kočko, to máš za ty svoje kecy a za to, že děláš všude dusno. Plus si tě chceme zkrotit a vychovat si tě do naší perfektní děvky." Viktorie se nepřestávala zmítat, ale nemohla se ani hnout. Začala nám najednou slibovat: "Prosím, já už budu milejší, prosím, prosím, nevypalujte mi to." S Tomem jsme se na ní usmáli a řekli: "Sliby jsou pěkný, ale takhle si to budeš pamatovat navždy. Je čas tě zase umlčet, nechceme, aby jsi si náhodou neukousla jazyk." Na to jsem šel do šuplíku a vytáhl ten největší černý kuličkový roubík, co jsme tam měli. Došel jsem k Viktorii, která na mě pořád se zděšením hleděla a prosila, ale očividně už jí došlo, že to myslíme vážně. Řekl jsem: "Otevřít děvko a koukej poděkovat." Jenom špitla: "Děkuju za ten roubík" než otevřela pusinku dokořán a jí ho tam vrazil, jak se jen vešel. Mezi zuby ho dostala, ale pusinku jí hodně rozevíral a vyplnil jí krásně celá ústa. Pochválil jsem jí: "Koukej a ještě ti ladí k vlasům kurvičko." Podíval jsem se na Toma u krbu a zeptal se, jestli jsou pohrabáče připravený. Souhlasně kývl a vzali jsme si nehořlavé rukavice a každý jeden pohrabáč. Byly tvarované do takového véčka takže dva tvořili pěknou kundičku. Přistoupili jsme k Viktorii zezadu, která se snažila nakroutit hlavu dozadu, aby nás zahlédla. Na to jsem jí hned dal ránu rukou přes zadek a řekl, ať se dívá před sebe. Okamžitě poslechla. Nejdřív já jsem jí přiložil pohrabáč na levou půlku zadku a poté mě Tom doplnil se svým pohrabáčem. Viktorie křičela do roubíku a ten plnil svůj účel a vycházely jenom tlumené steny. Na to jsme pohrabáče znovu vložili do ohně a přešli k Viktorii zepředu. Opět jsem začal a přiložil ho na pravé prso, přímo okolo bradavky, po mě Tom. Viktorie sebou házela, skučela, ale provazy držely a ona s tím nemohla nic udělat. Vytvořili jsme jí na zadečku a na prsu dva pěkné vypálené diamanty. Viktorii se podlomily kolena a už visela jenom za provazy, byla pořád vzhůru, ale úplně vyčerpaná bolestí a slastí. Šli jsme do čistého kbelíku napustit vodu, vyndali jí roubík a dali jí napít z našich prstů. Ocucávala je, jako kdyby to byly nejlepší zákusky na světě. Odvázali jsme jí, víceméně nám spadla na podlahu, kdyby jsme jí nezachytili a zbytek vody jsme na ní vylili. Vůbec nezareagovala, jak byla vyčerpaná, jenom vydechla úlevou, když jí voda zchladila cejchy. Odnesli jsme jí na postel, kolem krku dali řetízek, který byl zámkem přidělaný k čelu postele a pro jistotu jí ještě nasadili pouta na ruce i na nohy. Oboje jsme připoutali k posteli, aby jí náhodou něco nenapadlo. Přikryli jsme jí dekou a řekli jí: "Naber síly Viky, zítra pokračujeme." Usnula během pár vteřin. Ještě jsme přiložili do krbu, aby tam děvka měla teplo, zhasli světla a šli nahoru dát si sprchu. Pak jsme ještě sedli chvíli k televizi, dali si víno a pochvalovali jsme si Viktorii, jaká už je poslušná a zítra přijde ta pravá šukačka.
