Byl první víkend v novém roce, sobota 3. ledna. Rodiče odjeli na den na návštěvu, takže jsem měl byt sám – klid, žádný dohled, žádný shon. Celý týden mi v hlavě běhala ta zpráva od Adama. „Rád bych se s tebou líbal. Teď a pořád!“ Četl jsem ji znovu a znovu, nevěděl jsem, jestli je to jen silvestrovský blábol, alkohol, nebo něco úplně jiného. Cítil jsem divný zmatek – vzrušení smíchané s nervozitou, něco, co jsem mezi námi nikdy dřív necítil. Vždycky to byla jen rychlá akce – fyzická, bez zbytečných myšlenek a citů, bez mazlení, líbání a dlouhého vzrušování se. Prostě: teď nám stojí, máme na to čas i klid, pojďme si udělat dobře. Ale teď naposledy na závěr ve sklepě? To bylo najednou úplně jiné. Zvláštní, vzrušující, nečekané.
Hned jak jsem doma osaměl, napsal jsem Adamovi, jestli se nechce zastavit, že mám byt pro sebe. Odpověděl, že dorazí tak do hodiny.
Čekal jsem na něj trochu nervózně – chodil jsem po pokoji, trochu uklízel, nevěděl jsem, co s rukama. Když zazvonil, otevřel jsem dveře. Stál tam v rozepnuté bundě, mikině, teniskách, normální „čau“. Viděl jsem, že je taky trochu nervózní.
Vešel dovnitř, sundal si boty, pověsil bundu na věšák a šli jsme do pokoje. Sedli jsme si vedle sebe na postel. Většinou, když jsme tu byli sami, jsme na to brzy vlítli – kuřba, občas rychlé šukání, když byla nálada a chuť. Bylo to pohodlné, bez komplikací, oběma nám to vyhovovalo, oba jsme věděli, co chceme a co máme od sebe čekat. Ale teď bylo mezi námi divné ticho. Oba jsme se tvářili, jako by nic, ale na Adamovi a určitě i na mně byla znát nervozita.
Po chvíli jsme si sedli naproti sobě. Já začal: „Co jsi myslel tou zprávou? S tím líbáním?“
Lehce si olízl rty, jako by hledal slova. „A nelíbilo se ti to tam ve sklepě?“
„Líbilo,“ přiznal jsem a cítil jsem, jak mi teplo stoupá do tváře. „Ale přijde mi to moc…“ nedokončil jsem větu.
„Moc?“ usmál se trochu hořce. „Víc než péro v puse? V zadku? Ta pusa se ti zdála moc?“
Zaváhal jsem s odpovědí. „Bylo to takový moc... citový. Řekli jsme si, že city do toho tahat nebudeme. A já z tebe šel úplně do kolen.“
Chvíli mlčel, pak řekl tiše: „To je fakt. Nemohl jsem si ale pomoct. Moc jsem to v tu chvíli chtěl udělat. Kdybych měl někdy být zamilovaný do kluka, tak do tebe.“
Překvapilo mě to – zmatek, skoro šok v hlavě, nevěděl jsem, co na to říct. Vždycky jsem si myslel, že tohle je jen uvolnění, ne že nakonec budu na kluky. Na kluka. Na Adama. Pořád jsem si neuměl představit, jak se držíme za ruku, líbáme na ulici, jsme pár… nebo uměl?
Chytil mě za ruku, přitáhl si mě a políbil – pomalu, zkoumavě, jemně, na rty. Pak se odtáhl a sledoval, co já na to. Než se mozek vůbec rozhodl, co bych rád, naklonil jsem se k němu a pusu mu oplatil. Líbali jsme se déle, během toho jsme se svlékali – mikina, tričko, kalhoty, trenýrky… Oblečení jsme ze sebe postupně skoro strhávali, než jsme je svlékli a házeli pryč od sebe, až jsme byli oba nazí. Lehli jsme si vedle sebe, těla přitisknutá jedno na druhé. Adam příjemně hřál.
Mazlili jsme se – jeho ruka mi přejížděla po krku, po zádech, po zadku, lehce mě stiskl a nežně hladil. Já mu rukou přejížděl po břiše, po stehnech, bocích… Bylo to jiné – ne příprava na sex, ale zkoumání, laskání, hraní si s tělem toho druhého. Při tom jsme se líbali, navzájem jsme si zkoumali ústa, naše jazyky si spolu hrály, proplétaly se… Adam si lehl trochu níž a přisál se mi na bradavku. Začal ji sát a jemně okusovat, přejížděl po ní jazykem. Dostávalo mě to, měl jsem okamžitě tvrdé péro. Tvrdší než obvykle – nebo se mi to aspoň zdálo. Byl jsem ohromně vzrušený. Když se mě Adam dotkl a opatrně mě chytil, nahlas jsem zavzdychal. Nahmatal jsem i jeho úd, taky mu pevně stál.
Začali jsme se navzájem honit, leželi jsme na boku, čelem k sobě, ruku na péru toho druhého a pomalu jsme s ní pohybovali nahoru a dolů. Bylo to nové – ležet takhle s Adamem, mazlit se a líbat. Dělali jsme si to pomalu. Bylo to úplně jiné, než co jsem s Adamem zažíval dřív. Teď to nebylo jen o udělání se. Bavila mě ta pomalost, to, že jsme spolu takhle nazí, vzrušení, nadržení – a nejvíc mě rajcovalo líbání, funění a vzdychání během líbání.
Cítil jsem jeho dech na svých rtech, jak se zrychloval, jak mi vzdychal do pusy, jak mi jeho ruka pevně, ale zároveň jemně sjížděla po mém péru, jak mi prsty přejel po žaludu, lehce ho stiskl a pak zase sjel dolů ke kořeni. Oplácel jsem mu to stejně – pomalu, s tlakem, o kterém jsem věděl, že ho bere. Cítil jsem, jak se mu péro v mé ruce napínalo, pulzovalo, jak se mu zrychloval dech.
Líbali jsme se přitom hluboko, skoro hladově. Občas jsme se odtáhli, abychom se na sebe podívali, pak jsme se zase vrátili k sobě. Bylo to intenzivní, nespěchali jsme. Někdy jsme se na chvilku zastavili, jen se drželi, cítili teplo toho druhého, pak jsme zase pokračovali. Cítil jsem příjemný tlak v podbřišku, srdce mi silně bilo v hrudi a nechtěl jsem, aby to skončilo rychle.
Adam mi zašeptal do ucha, že je to skvělý. Já mu místo odpovědi vzdychal do ucha. Bylo to pro mě úplně nové – trochu zmatené, nervózní, ale skvělé. Ten pocit, že jsme spolu, že to není jen rychlé ukojení.
Adam najednou začal funět, jeho úd ztvrdl a zvětšil se – znal jsem to. Vystříkl. Cítil jsem jeho horké semeno na ruce, na těle, jak stéká na postel, a v tu chvíli jsem se udělal i já. Hučelo mi v uších, srdce jsem cítil až v krku.
Chvíli jsme leželi. Začal jsem si otírat ruku od semene. Adam se zasmál: „Co to děláš? Jindy ti nevadí to mít v puse.“
Řekl jsem: „Přece víš, že mám radši teplou svačinu.“
Zasmál se. Došlo mi, co jsem řekl, a zasmál jsem se taky. Zůstali jsme ležet, ruku v ruce, dech se nám uklidňoval. Adam mezitím slízával z prstů moje sperma.
Leželi jsme chvíli naproti sobě potichu. Pak jsme se na sebe najednou zadívali, jako bychom oba chtěli něco říct, ale zároveň ne. Už už jsme se nadechovali –
najednou klíč ve dveřích. Někdo odemykal. Do prdele – naši. Přijeli dřív.
Rychle. V panice jsme se oblékali, stihli jsme to tak akorát. Já měl tričko naruby, kalhoty naostro, ale zaklepání na dveře pokoje se ozvalo až ve chvíli, kdy jsme už seděli „normálně“ u počítače.
Máma zaklepala a otevřela. „Jé, nevěděla jsem, že máš návštěvu.“
Zamumlal jsem něco o stahování něčeho do počítače a v tu chvíli mi došlo, že počítač teprve nabíhá. Doufal jsem, že si toho máma nevšimla. Když zavřela dveře, modlil jsem se, aby si nevšimla ani oblečení po pokoji – ponožek, trenýrek, zválené postele. Moje oči na první dobrou našly mokré mapy – důkazy toho, že nám bylo oběma dobře.
Když Adam odcházel, máma mě zase poslala s ním, ale řekla: „Ať se tam nezdržuješ jako minule.“
Sjeli jsme výtahem dolů. Tentokrát jsme jeli rovnou, bez zastávky ve sklepě. „Škoda, že vaši přijeli tak brzy,“ špitl Adam mezi dveřmi.
„Jo, bylo to super.“
„Chtěl bys…“ nakousl otázku.
Nevěděl jsem, co odpovědět. Nevěděl jsem, na co se ptá – jestli chci být s ním, jestli chci pokračovat.
„Chtěl bych s tebou zkusit víc,“ vysoukal jsem ze sebe nakonec.
Přistoupil ke mně a políbili jsme se. Jen jednou, krátce, na rty. „To, co jsem říkal nahoře, jsem myslel vážně,“ řekl, pak se otočil a odešel.
Chvíli jsem se díval za ním. Myslím, že jsme měli oba o čem přemýšlet.
